Přeskočit na obsah

Jiří Bartoška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Jiří Bartoška
Jiří Bartoška (2019)
Jiří Bartoška (2019)
Narození24. března 1947 (77 let)
Děčín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materJanáčkova akademie múzických umění
ChoťAndrea Bartošková
DětiKateřina, rozená Bartošková
Janek Bartoška
SídloPraha
Podpis
Jiří Bartoška – podpis
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
1999 – Všichni moji blízcí
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Bartoška (* 24. března 1947 Děčín) je český herec a filmový organizátor, od roku 1994 prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval Gymnázium v Pardubicích a v roce 1972 vystudoval činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.[1] Asi rok hrál v brněnském Divadle na provázku, poté v roce 1973 přesídlil na sever Čech do ústeckého Činoherního studia, odkud pak v roce 1978 přešel do pražského Divadla Na zábradlí. V roce 1991 z tohoto divadla odešel společně s mnoha svými kolegy herci do nově založeného Divadla Bez zábradlí.

Jedná se také o úspěšného filmového a televizního herce. Často také propůjčuje svůj hlas jako voiceover při komentování cestopisných a dokumentárních filmů.

Za socialismu podepsal v roce 1977 tzv. antichartu,[2] ale také petici za propuštění Václava Havla z vězení i prohlášení Několik vět v roce 1989. 19. listopadu spoluzakládal Občanské fórum, patřil mezi blízké Havlovy spolupracovníky. Na manifestaci 10. prosince 1989 oznámil na Václavském náměstí jeho kandidaturu na prezidenta ČSSR.[3]

Od roku 1994 působí coby prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, na jehož přípravě dlouhodobě spolupracoval zejména s filmovou kritičkou Evou Zaoralovou. V roce 2015 dosáhla pořádající společnost Film Servis Festival Karlovy Vary, kterou vlastní Bartoška, čistého zisku 7 milionů korun.[4]

Mezi jeho nejvýznamnější role patří role ve filmech Je třeba zabít Sekala (1998), Všichni moji blízcí (1999) a Teorie tygra (2016) a v seriálech Sanitka (1984) a Neviditelní (2014).

S manželkou Andreou (* 1952), která je archeoložka, má dceru Kateřinu (*1977) a syna Jana (* 1986).

Politické postoje

[editovat | editovat zdroj]

V reakci na některé výroky prezidenta Miloše Zemana i na prohlášení čtyř z 18. října 2016 Bartoška a Vojtěch Dyk vyzvali českou veřejnost k občanskému neklidu a spolu s dalšími osobnostmi veřejného života podepsali výzvu, ve které mimo jiné stojí: „Když to bude nutné, stávkujme. Sedmnáctého listopadu se opět sejděme na náměstích a zvažme další kroky, nutné na ochranu demokracie. My do Ruska a Číny nepatříme! Chtěli jsme zpět do Evropy, ne do Hulvátova.“[5]

Před prezidentskými volbami v roce 2013 podporoval Karla Schwarzenberga, v roce 2018 pak Jiřího Drahoše.

Filmografie, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Televize

[editovat | editovat zdroj]
Jiří Bartoška v roce 2012
Jiří Bartoška (vpravo) rozmlouvá s prezidentským kandidátem Jiřím Drahošem před volbami v roce 2018
Tisková konference k filmu Teorie tygra

Film

[editovat | editovat zdroj]
Jiří Bartoška s herci Trojanem a Myšičkou
Portrét ze seriálu Neviditelní (2014)
Filmový festival v Karlových Varech

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 157. 
  2. ↑ Anticharta po 25 letech. Lidové noviny, 24. 1. 2002, str. 18. Dostupné online.
  3. ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 266. 
  4. ↑ "Bartoškovi se daří, karlovarský filmový festival hlásí rekordní zisk". E15. 19. prosince 2016.
  5. ↑ "Bartoška, Dyk či Burian vyzývají kvůli Zemanovi k občanskému neklidu". iDNES.cz. 28. října 2016.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 37, 122, 123, 181, 266.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 41–43.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 35. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 26. 
  • KLUSÁKOVÁ, Jana. Jiří Bartoška na konci sezóny (1991). Praha : Primus, 1991. 79 s. ISBN 80-901091-0-1.
  • MARTÍNKOVÁ, Petra. Jiří Bartoška. Praha : Unholy cathedral, 1998. 189 s. ISBN 80-902578-8-7.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 33. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 52. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Český lev za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli

Jiří Lábus (1994) • Marián Labuda (1995) • Andrej Chalimon (1996) • Jiří Kodet (1997) • Miroslav Donutil (1998) • Jiří Bartoška (1999) • Jiří Macháček (2000) • Stanislav Zindulka (2001) • Ivan Trojan (2002) • Ivan Trojan (2003) • Jan Budař (2004) • Miroslav Krobot (2005) • Martin Huba (2006) • Jan Budař (2007) • Vladimír Dlouhý (2008) • Ladislav Chudík (2009) • Vladimír Dlouhý (2010) • Hynek Čermák (2011) • Ondřej Vetchý (2012) • Jiří Lábus (2013) • Jaroslav Plesl (2014) • Kryštof Hádek (2015) • Oldřich Kaiser (2016) • Oldřich Kaiser (2017) • Jan František Uher (2018) • Ladislav Mrkvička (2019) • Jiří Mádl (2020) • Oldřich Kaiser (2021) • Marsell Bendig (2022) Tomáš Jeřábek (2023)

Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu
František Vláčil (1993) • Jan Švankmajer (1994) • Karel Kachyňa (1995) • Jiří Menzel (1996) • Miloš Forman (1997) • Jiří Krejčík (1998) • Miroslav Ondříček (1999) • Věra Chytilová (2000) • Otakar Vávra  (2001) • Juraj Jakubisko (2002) • Theodor Pištěk (2003) • Stella Zázvorková (2004) • Jan Němec (2005) • Ivan Passer (2006) • Vojtěch Jasný (2007) • Juraj Herz (2008) • Jana Brejchová (2009) • Zdeněk Svěrák (2010) • Josef Somr (2011) • Karel Černý (2012) • Vladimír Körner (2013) • Drahomíra Vihanová (2014) • Stanislav Milota (2015) • Eva Zaoralová a Jiří Bartoška (2016) • Alois Fišárek (2017) • Věra Plívová-Šimková (2018) • Jaromír Kallista (2019) • Hynek Bočan (2020) • Ivo Špalj (2021) • Marcela Pittermannová (2022) • Vladimír Smutný (2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Bartoška&oldid=23550594“