Jarmila Novotná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jarmila Novotná
operní pěvkyně Jarmila Novotná
operní pěvkyně Jarmila Novotná
Základní informace
Narození23. září 1907
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. února 1994 (ve věku 86 let)
New York
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníLiteň
Žánryopera
Povolánípěvkyně a filmová herečka
Nástrojehlas
Hlasový oborsoprán
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka
Čestné občanství hlavního města Prahy
Čestné občanství městyse Lázně Toušeň
SídloVídeň (od 1934)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jarmila Novotná, reklamní foto nizozemské firmy Philips (1929)
Jarmila Novotná (jako Helena) a Hans Moser (jako Ménélaos) v operetě Jacqua Offenbacha Krásná Helena. Režisér Max Reinhardt, Berlín 1931.

Jarmila Novotná, křtěná Jarmila Ludmila, provdaná Daubková (23. září 1907 Praha, Rakousko-Uhersko[1] – 9. února 1994 New York, USA,[2]) byla česko-americká operní pěvkyně-sopranistka a filmová herečka.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodila se na Královských Vinohradech, nyní městské části Prahy, v rodině krejčího Josefa Novotného (1882–??) a jeho manželky Josefy, rozené Zajíčkové (1877–??).[1] Měla starší sestru Pavlínu.[3]

Svoji uměleckou dráhu zahájila v roce 1925 jako elévka Národního divadla. Vystupovala i v kabaretech, hrála a zpívala též v operetách a byla herečkou v českých filmech. Nejprve účinkovala v operních představeních, která byla občas pořádána ve Divadle na Vinohradech. Posléze odešla zpívat do milánské opery Teatro alla Scala. V roce 1929 vystupovala v Neapoli, roku 1933 v Berlíně. V témže roce nastoupila angažmá ve Vídni, kde působila až do roku 1938. Přesto často hostovala nejen v Československu, ale i v Paříži či v Londýně. V roce 1939 zvolila i se svou rodinou emigraci do Spojených států. Nahrávala též často na gramofonové desky.

Po několik měsíců byla žačkou Emy Destinnové, poté dva roky studovala zpěv u Hilberta Vávry. S ním vystoupila v roli Violety při amatérském uvedení Verdiho Traviaty v Lounech. Ohlasy tohoto představení se dostaly až k tehdejšímu šéfovi opery Národního divadla, Otakaru Ostrčilovi. Ten pozval mladou pěvkyni na předzpívání a následně jí nabídl hostování v roli Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě[4] a později i roli Violety v Traviatě. Od roku 1925 studovala zpěv také v Miláně u Quarnieriho.

Dne 16. července 1931 se v kostele Panny Marie pod Řetězem v Praze na Malé Straně provdala za Jiřího Daubka (1890–1981),[1] se kterým měla dceru Jarmilu (* 1932) a syna Jiřího (* 1938).

Kromě svých angažmá v Berlíně (Krolloper do roku 1934) a na Vídeňské státní opeře (až do roku 1940) vystupovala Jarmila Novotná již od roku 1935 do roku 1956 na newyorské Metropolitní opeře jako sólistka. V roce 1946 navštívila poválečné Československo, které zahájila slavnostním koncertem v Národním divadle, do vlasti se pak vrátila ještě v roce 1947, kdy zde absolvovala koncertní turné.

Plakát k německému filmu Die verkaufte Braut (Prodaná nevěsta) režiséra Maxe Ophuelse z roku 1932. Autor: Siegmund von Suchodolski.

V roce 1947 hrála v protiválečném americko-švýcarském filmu, který režíroval Fred Zinnemann. Ve Švýcarsku a Německu byl s ní také natáčen film Poznamenaní, který byl posléze nominován na Oscara. Ve filmu hrála matku, která hledá svého syna ztraceného během druhé světové války. Dětskou roli jejího syna zde ztvárnil český chlapec Ivan Jandl, který za svoji roli v tomto filmu získal Oscara.

Zámek v Litni, na který Jarmila Novotná vzpomíná ve své knize Byla jsem šťastná. Koná se zde Festival Jarmily Novotné.

Od roku 1982 ještě několikrát navštívila vlast, na sklonku života napsala vzpomínkovou knihu Byla jsem šťastná.

Metropolitní opera[editovat | editovat zdroj]

V letech 1940–1956 zpívala Jarmila Novotná v Metropolitní opeře v New Yorku, kde sklízela velké úspěchy. Vystupovala nejen v rolích psaných pro soprán, nýbrž také v kalhotkových rolích pro mezzosoprán. Debutovala zde v roce 1940 jako Mimì v Pucciniho opeře Bohéma. Její poslední rolí na této scéně byl princ Orlofsky ve Straussově operetě Netopýr dne 15. ledna 1956.[5]

Ztvárnila zde následující role:[5]

Uctění památky pěvkyně[editovat | editovat zdroj]

Muzeum v Litni s expozicí Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné
  • Po Jarmile Novotné je pojmenována planetka (5897) Novotná
  • 1991 byla Jarmila Novotná presidentem Václavem Havlem vyznamenána řádem T. G. Masaryka IV. třídy [1]
  • V Národním divadle v Praze byla v roce 1997 instalována její busta.
  • Česká národní banka vydala v roce 2007 ku příležitosti jejích nedožitých 100. narozenin stříbrnou pamětní minci v hodnotě 200 Kč s jejím portrétem.
  • Po Jarmile Novotné je pojmenována jedna z cen na mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech.
Hrobka rodiny Daubkovy v Litni z roku 1888. Je zde uložena i pěvkyně Jarmila Novotná. Autorem hrobky je architekt Antonín Wiehl.

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

  • Giuseppe Verdi: La traviata, rozhlasová nahrávka z Metropolitní opery, představení z 29. listopadu 1941, Violetta Valéry: Jarmila Novotná, Alfréd Germont: Jan Peerce, Jiří Germont, jeho otec: Lawrence Tibbett, Flora Bervoix, Violettina přítelkyně: Thelma Votipka, Annina, Violettina hospodyně: Helen Olheim, Gaston, vikomt de Létorieres: Alessio De Paolis; dirigent Ettore Panizza[9]

Herecká filmografie[editovat | editovat zdroj]

Dokumentární filmy o Jarmile Novotné[editovat | editovat zdroj]

Televizní seriály[editovat | editovat zdroj]

Televizní pořady[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Záznam o narození a křtu, Matrika narozených, sv. Ludmila, 1907-1909, snímek 135.
  2. ↑ Jarmila Novotna Is Dead at 86; Soprano of Aristocratic Bearing. The New York Times [online]. 1994-02-10 [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 431, obraz 57
  4. ↑ HRONOVÁ, Zuzana. Zapomenutá česká hvězda. Jarmilu Novotnou obdivoval i TGM, uctívali ji v New Yorku i Hollywoodu. Aktuálně.cz. Economia, 2017-09-25. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  5. ↑ a b The MetOpera Database [online]. New York: Metropolitní opera [cit. 2017-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky) 
  6. ↑ Pocta Jarmile Novotné. zamekliten.cz/festival/ [online]. [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ Zámek. karlstejnsko.info [online]. [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ Výstava kostýmů Jarmily Novotné. www.obecnidum.cz [online]. [cit. 2015-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  9. ↑ Český rozhlas -Vltava: Víkend s Jarmilou Novotnou - 7. září 2013[nedostupný zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOSATÍK, Pavel. Baronka v opeře. [s.l.]: Zámek Liteň, z. s., 2015. 394 s. ISBN 978-80-260-8181-4. 
  • NOVOTNÁ, Jarmila. Byla jsem šťastná. První. vyd. Praha: Melantrich, 1991. 316 s. ISBN 80-7023-099-1. 
  • NOVOTNÁ, Jarmila. Byla jsem šťastná. 3. opravené a doplněné vydání. vyd. Liteň: Občanské sdružení Zámek Liteň, 2014. 447 s. ISBN 978-80-2606528-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jarmila_Novotná&oldid=23539998“