Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie
Neposkvrněné početí Panny Marie je dogma katolické církve, které tvrdí, že Marie jako jediný člověk počata bez dědičné nedokonalosti všeho lidstva - prvotního hříchu.
Toto dogma se netýká úplně jiného tématu, totiž toho, zda Marie počala Ježíše jako panna bez pohlavního styku s lidským otcem. V této otázce jsou totiž všechny křesťanské církve zajedno a souhlasí s ní. Bible uvádí v Lukášově evangeliu, že Marie se podivila tomu co jí anděl sdělil: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Eufemismus "nežiji s mužem" použitý v ČEP naznačuje co ve starověkém Izraeli pod Mojžíšským Zákonem automaticky znamenalo, že nikdy neměla sex a tudíž je pannou. Dnešní svět tomu těžko věří ale tehdy to tak bylo. Žádné promiskuitní ani jiné vztahy před svatbou nebyly myslitelné. Bible uvádí, že počala zázračně z Ducha svatého, a její dítě - Ježíš „bude nazváno Syn Boží“ (Lukáš 1,30-35).[1][2] U Matouše 1,25 je dále zmínka, že i poté co se Marie s Josefem zákonitě oddali, nadále "Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.", nebo v PNS "Ale neměl s ní žádný styk, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš." či v NBK "Ale nepoznal ji až do té doby, než porodila svého prvorozeného syna; a dal mu jméno Ježíš." (Lukáš 1,34 – 2,7 – 1,31 – 2,21)[2]
První úvahy o vyhlášení dogmatu o bezhříšném narození Marie se objevily už v 9. století pod vlivem syrské tradice. V období středověku bylo toto učení, či spíše jeho přesná formulace, předmětem sporů, velcí teologové jako svatý Bonaventura, sv. Bernard z Clairvaux či sv. Tomáš Akvinský se vyslovovali spíše v jeho neprospěch (hlavním protiargumentem bylo tvrzení, že pokud Panna Maria nezhřešila, nemohla být Kristem vykoupena), čelným obhájcem byl naopak františkán blahoslavený Jan Duns Scotus (který formuloval učení o „anticipovaném vykoupení“ - Panna Maria nebyla vyjmuta z vykoupení, ale vykoupení se jí zvláštní Boží milostí dostalo dříve než zbytku lidstva ještě před Kristovou smrtí - neposkvrněné početí Panny Marie je tedy součástí Kristova vykupitelského díla).[3][4] Po Scotově obhajobě se učení o neposkvrněném početí Panny Marie rychle rozšířilo, jeho šíření vynikl především františkánský řád. Během staletí bylo učení o neposkvrněném početí opakovaně potvrzeno papeži (např. Sixtem IV. bulou Cum praeexcelsa, 1477) i církevními sněmy (Basilejský koncil).
Jako dogma byla tato idea vyhlášena „ex cathedra“ papežem Piem IX. dne 8. prosince 1854 bulou Ineffabilis Deus:
| „ | Nauka, podle níž blažená Panna Maria v prvním okamžiku svého početí, díky zvláštní milosti a výsadě ze strany všemohoucího Boha, s hledem na zásluhy Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, byla uchráněna od jakékoli poskvrny dědičné viny, je zjevena Bohem, a proto jí musí všichni věřící pevně a trvale věřit. Jestliže by si tedy někdo (Bůh ať tomu zabrání!) svobodně osoboval smýšlet odlišně od toho, co jsme My definovali, ať ví a sezná, že svým vlastním úsudkem sebe sama zavrhuje; že ztroskotal ve víře; že se oddělil od církve a není s ní v jednotě; že kromě toho sám tímtéž upadl do trestů, které jsou stanoveny pro toho, kdo by si dovolil projevit ústně, písemně nebo nějakým jiným způsobem navenek bludy, které chová ve svém srdci. | “ |
| — [5] | ||
Pravoslaví chová velkou úctu k bezhříšnosti a svatosti Panny Marie (která však v pravoslavném pojetí začíná narozením, nikoli početím), odmítá však, že by ji to vylučovalo z padlého lidstva, stiženého prvotním hříchem, že by se na ní vykoupení uskutečnilo před samotným vykoupením, a varuje před jakýmkoli dogmatizováním v této záležitosti, kterou je dle pravoslavné nauky třeba chápat jako nevyslovitelné tajemství. Katolické chápání tohoto dogmatu odmítá. [6]
Protestantismus učení o neposkvrněném početí Panny Marie podle zásady sola scriptura odmítá jako nebiblické, rouhačské a urážející Boha.
Zakladatel jedné z větví protestantství - luteránství - Martin Luther, v 16. století, nicméně učení o neposkvrněném početí Panny Marie uznával a zdůrazňoval. V této části věrouky, podobně jako v mnoha dalších, se tak neodchýlil od nauk římskokatolické církve.[7]
Obsah |
Katolický pohled [editovat]
Maria podle katolické nauky byla (podobně jako na počátku Adam a Eva) bez prvotního hříchu. Na rozdíl od Evy však tuto neposkvrněnost neztratila ani osobním hříchem. Pius XII. ve své encyklice Mystici corporis z roku 1943 výslovně píše, že Maria byla svobodná od jakéhokoli osobního nebo dědičného hříchu. Z toho důvodu katolíci také označují Ježíšovu matku Marii za „plnou milosti“ či „milostiplnou“ (srov. Lk 1, 28). Byla (na rozdíl od ostatních) uchráněna i od následků prvotního hříchu, jako je náklonnost k hříchu a nezřízená žádostivost. Nebyla však uchráněna od vnějších důsledků hříchu, jako je bolest a utrpení, které nesla spolu se svým synem. Mariino uchránění od prvotního hříchu jistě nebylo nutnou podmínkou vtělení Božího Syna. Podle katolické nauky nicméně bylo vhodné, aby Bůh přišel na svět do čistého, svatého příbytku, protože vedle jeho svatosti neobstojí nic poskvrněného. I pro jeho lidský vývoj v rodině bylo vhodné prostředí dokonalé svatosti. Ale hlavním důvodem bezhříšnosti Mariiny je zřejmě to, že Maria měla jako nová Eva zastupovat lidstvo v souhlasu s Božím vykupitelským záměrem. Porušené stvoření by zřejmě nedokázalo říci Bohu své „fiat“ – staň se, protože by jeho vůle nebyla tak dokonale sjednocena s vůlí Boží, jako byla vůle Mariina.
Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie katolická církev slaví 8. prosince.
Reference [editovat]
- ↑ oba citáty podle českého ekumenického překladu, řecky zní Mariina slova "Πῶς ἔσται τοῦτο ἐπεὶ ἄνδρα οὐ γινώσκω", v přepisu "pós estai touto epei andra ou ginóskó"
- ↑ a b různé jiné překlady Bible uvádějí "když jsem dosud nepoznala muže", "neznám muže, ""nemám styk s mužem", "nemám manžela", "neznám muže", "nespala s mužem", "neměla styk s mužem" apod.
- ↑ http://apo-logia.blogspot.cz/search/label/neposkvrn%C4%9Bn%C3%A9%20po%C4%8Det%C3%AD
- ↑ http://www.newadvent.org/cathen/07674d.htm
- ↑ POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Nanebevzetí Bohorodičky ve světle dokumentů magisteria. Olomouc : Matice cyrilometodějská s. r. o., 2000. ISBN 80-7266-061-6. s. 40. (česky)
- ↑ http://www.orthodoxia.cz/srovn/neposkvr.htm
- ↑ Martin Luther, D. Martin Luthers Werke, Kritische Gesamtausgabe, 61 vols., (Weimar: Verlag Hermann Böhlaus Nochfolger, 1883-1983), 39, II:107, 52:39 aj.
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- Te Deum 2012/5 (články: P. Michel Beaumont: Okolnosti vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie, str. 27-28; bl. Pius IX.: Ineffabilis Deus, str. 29-35; Michal Kretschmer: Dlouhá cesta k dogmatu, str. 36-37; P. Nicolas Pinaud: Lék na nemoci naší doby, str. 38-39; sv. Maxmilián Kolbe: Neposkvrněné početí, str. 40-41; Wojciech Zalewski: Být vojákem Neposkvrněné, str. 42; Martin R. Čejka: Neposkvrněná na plátně, str. 43-44; Libor Rösner: Václav Renč - Panno ctihodná, str. 45-47)
