Zjevení Panny Marie v Lurdech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

V rozmezí od 11. února[1] do 16. července 1858[1] mělo docházet k 18 zjevením [1] Panny Marie tehdy čtrnáctileté dívce Bernadettě Soubirousové v malé jihofrancouzské obci Lurdy, v podhůří Pyrenejí.

Průběh prvního zjevení[editovat | editovat zdroj]

sv. Bernadetta Soubirousová

Dne 11. února 1858 Bernadetta Soubirousová, sestra Toinetta a přítelkyně Jeanne Abadiová šly hledat (sbírat) dřevo a další věci, které se dají prodat. Toho dne se vydaly na veřejný pozemek daleko za obec. Dostaly se až k soutoku mlýnského náhonu Sávy a řeky Gávy. Na této rovinaté písčině se Bernadetta opozdila. Obě dívky byly již na druhém břehu náhonu Sávy. Když je chtěla dostihnout přebrozením koryta, uslyšela dvakrát zvuk připomínající hřmění, a tak přehlédla přes louku (směrem k soutoku, odkud zvuk přicházel) na druhou stranu řeky Gávy ke křovisky zarostlé skále, zvané Massabielle. Všimla si, že se ve výklenku skály rozzářilo ohromující světlo obepínající postavu nádherné mladé ženy oblečené do bílých šatů s modrou páskou (šerpou). Přes hlavu měla natažený dlouhý závoj a u každé její nohy se objevila jedna růže. Ruce sepjaté k modlitbě, růženec visel mezi loktem a zápěstím. Dívka byla z počátku ohromena a ochromena tak, že se nemohla přinutit k ničemu. Až po chvíli se dokázala pokřižovat a díky tomu z ní opadla nejistota. Klekla si a začala se modlit růženec – poté Panna Marie pokynula, aby k ní přistoupila blíže. Bernadetta se ale neodvážila, tak zmizela. [2]

Průběh druhého zjevení[editovat | editovat zdroj]

Těsně po prvním zjevení se Bernadetta přiznala ke svému zážitku sestře a své kamarádce, které byly s ní sbírat dřevo. Toinetta, i přes slib mlčenlivosti daný Bernadettě, vše oznámila doma matce. Ta označila vše za výmysl a zakázala dívce chodit do míst Massabielle. Avšak již 14. února 1858, po perném přemlouvání, dostala od rodičů souhlas k dalšímu navštívení místa zjevení. Sestry a spolužačky šly s ní. U jeskyně se Bernadetta opět spojila s bytostí, kterou označovala slovem "Aqueró" (v překladu "ono" nebo "tamto")[2]. Při modlitbě se dostala do hlubokého transu. Kůže na obličeji se jí natáhla tak, že vypadala průsvitně, až vznikal dojem, že z ní vychází záře. K tomu se ještě mírumilovně usmívala. Z jejího stavu ji ani neprobralo padající kamení ze skály, které z legrace svrhla její přítelkyně Jeanne a až místní mlynář, který byl posléze přivolán, ji po delší námaze dostal ze skalního výklenku do svého stavení, kde si ji vyzvedla její matka Louisa Soubirousová. Definitivně ji zakázala navštěvovat Masabielle.[1]

Průběh třetího zjevení[editovat | editovat zdroj]

Zjevení v Lurdech (kresba)

Zprávy o lurdských zjeveních se však rychle rozšířily a za dva dny Bernadetta dostala za úkol od bohaté paní Milhetové, aby si nechala na kus papíru napsat jméno záhadné paní. Myslela si totiž, že se jedná o ducha její nedávno zesnulé spolučlenky Mariiných dětí, protože oděv, který žena měla na sobě, se shodoval s hábitem tohoto laického společenství. Díky tomu Bernadetta dostala povolení od matky navštívit potřetí skalní útvar v doprovodu paní Milhetové a její důvěrnice Antoinetty. Vydaly se tam 18. února 1858 časně zrána. U výklenku zapálily svíčku, kl ozekly si a začaly se modlit. Když se zjevila Panna Marie (viděla ji jen Bernadetta), tak se odmítla podepsat na papír s tím, že to není nutné. Sdělila jí ale, že by si přála, aby sem docházela přesně patnáct následujících dní, protože by se ráda s ní setkávala. Dívka slíbila, že její přání dodrží.[2]

Další vývoj událostí (výběr důležitého)[editovat | editovat zdroj]

20. únor 1858 – Při pátém zjevení Panna Marie naučila Bernadettu modlitbě. Její obsah nikdy nezveřejnila. Vizionářka se ji modlila po celý svůj krátký život. Byla požádána Pannou Marií, aby se modlila za hříšníky.[2]

Lurdy - dnešní pohled na místo zjevení

21. únor 1858 – Po šestém zjevení byla Bernadetta zavolána místním policejním komisařem D. Jacometem. Měl obavy, že velké množství lidí, kteří při posledních zjeveních doprovázeli Bernadettu, se mohla stát nehoda, protože u místa zjevení velká část lidu neukázněně posedávala po větvích stromů i po skalním útvaru. Komisař vyřešil tento problém tak, že jí k Massabielle zakázal chodit pod výhrůžkou pobytu ve vězení.[2]

22. únor 1858 – Kněz Pomiana poradil při zpovědi Bernadettě, aby nedbala zákazů četníků a šla znova k Massabielle, protože jí v tom nemůžou bránit.[2]

23. únor 1858 – Při sedmém zjevení přišli s davem i obecní hodnostáři a místní lékař – Pierre R. Dozous. Asi po hodinovém Bernadettině transu, který obsahoval též kajícné prvky (klanění, polibky země a lození po kolenou) prohlásil, že tyto události jsou atypické a dívka prý prožívá něco výjimečného.[2]

24. únor 1858 – Na osmé zjevení přišlo tři sta lidí.[2]Kajícné prvky doprovázel neustálý pláč a sténání. Nakonec Bernadetta vyslovila třikrát za sebou slovo "Pokání", které prý opakovala po Panně Marii.[2]

25. únor 1858 – Deváté zjevení sledovalo třistapadesát lidí. Jako "Pejsek" lozila dívka kolem jeskyně, něco hledala a hrabala v hlíně až našla malou špinavou kaluž. Snažila se z ní nabrat vodu, i když byla plná listí a bláta. Podařilo se jí to až napočtvrté, poté část vypila a zbytkem si umyla obličej. Nakonec utrhla divoce rostoucí Potočnici a začala ji kousat. Po tomto výstupu, který taktéž zahrnoval kajícné prvnky (hlavně líbání země), velká část z davu označila zablácenou Bernadettu za blázna a lurdská zjevení za výmysl. Ale již odpoledne část vesničanů u Massabielle zjistilo, že z původní kaluže je slabý potůček. Začali nabírat vodu a rozšiřovat, že má pro místní nemocné zázračné účinky. Dívka toho večera byla bezvýsledně vyslechnuta místním císařským prokurátorem.[2]

Místo zjevení v Lurdech navštivil i papež Jan Pavel II (v r. 1983).

26. únor 1858 – Svatá Panna se nezjevila. Bernadetta i početná doprovodná skupina lidí odešli z místa zklamaní.[2]

27. únor 1858 – Desátého zjevení se zúčastnilo téměř osm set lidí.[2] Při svém transu opět pila vodu a konala obvyklé kajícné úkony.[2]

28. únor 1858 – Po jedenáctém zjevení byla opět vyslechnuta. Tentokráte soudcem Clémentem Ribesem, opět bezvýsledně.[2]

1. březen 1858 – Dvanácté zjevení bylo poprvé za přítomnosti kněze.[2].

2. březen 1858 – U Třináctého zjevení se shromáždilo více než 1650 lidí.[2] Krásná paní přikázala, aby kněží nechali u Massabielle postavit kapli pro poutníky, kteří by sem měli chodit v procesích. Po dvou návštěvách místní fary dokázala přes rezervovaný postoj čtyř duchovních sdělit požadavek Matky Boží. Samozřejmě odešla s nepořízenou.[2]

3. březen 1858 – Svatá Panna se nezjevila v obvyklých ranních hodinách, ale až na druhý pokus, mnohem později. Bernadettu opět poslala za farářem se stejným vzkazem. Ten si vyžádal, aby mu krásná paní dala důkaz tím, že nechá rozkvést růžový keř u skalního útvaru, kde se zjevuje.[2]

4. březen 1858 – Tímto dnem bylo završeno dvoutýdenní každodenní zjevování Panny Marie. Účast tomu odpovídala, 10000 diváků[2] se tlačilo u skalního útvaru. Avšak Panna Marie ani nevyslovila své jméno, ani nenechala rozkvést keř. Všichni odcházeli zklamaní. K jeskyni se již Bernadetta nevracela, neměla důvod.[1]

25. březen 1858 – Po proběhlé radostné předtuše šla s rodiči k Massabielle. Byl zde početný dav, protože byl svátek Zvěstování Panny Marie. "Aqueró" skutečně přišlo. Dívce nakonec zjevení řeklo, že je "Neposkvrněné početí." Když se to dozvěděl farář Peyramalovi (který chtěl jako důkaz od Panny Marie, aby rozkvetl keř) oněměl úžasem, protože věděl, že prostá dívka nemohla znát novou (a stále ještě diskutovanou) dogmatiku katolické církve.[1]

7. duben 1858 – Při tomto zjevení držela dívka v rukou zapálenou svíci, jejíž plamínek po celou dobu procházel skrze Bernadettiny prsty, aniž by je spálil. Došlo k prvnímu úřednímu sčítání lidí, kteří přišli k Massabielle za účelem pozorování lurdských zjevení. Oficiální údaje uvádějí 9060.[1]osob, z toho 4288 z Lurd.[1]

16. červenec 1858 – Při posledním zjevení, stejně jako při prvním, neprobíhala komunikace. "Aqueró" prý bylo krásnější než kdykoliv předtím..[2]

Lurdy v roce 1858

Zázraky – uzdravení nemocných[editovat | editovat zdroj]

Voda z pramene u Massabielle již druhý den po svém nálezu uzdravila údajně prvního nemocného.[2] Zázraky neustále (i během dalších let) pokračovaly, a proto byl v roce 1892 zřízen Lékařský úřad,[3] který zkoumal důvěryhodnost jednotlivých případů. Dodnes se díky pramenu v Lurdech uzdravilo téměř 7000 nemocných.[4] Úředně uznaných je pouze 68,[4] a poslední (uznané) proběhlo v roce 2002.[4] Tehdy se vyléčil Jean François Serge díky koupeli v lurdské vodě z bolestivého ochrnutí levé nohy.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Karel Kolísek, Lurdy, r. v. 1938, kapitoly na str. 10-112
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u Elisabeth Ficocelliová, Lurdy - pramen milosti, r. v. 2008, kapitola Zjevení na str. 32-47
  3. stránky o Zjevení Panny Marie v Lurdech
  4. a b c d stránky České sekce Vatikánského rozhlasu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]