David Douillet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Přehled medailí
David Douillet
David Douillet
Judo na letních olympijských hrách
zlato LOH 1996 těžká váha
zlato LOH 2000 těžká váha
bronz LOH 1992 těžká váha
Mistrovství světa v judu
zlato MS 1993 těžká váha
zlato MS 1995 těžká váha
zlato MS 1995 bez rozdílu vah
zlato MS 1997 těžká váha
Mistrovství Evropy v judu
zlato ME 1994 těžká váha
stříbro ME 1993 těžká váha
bronz ME 1991 těžká váha
bronz ME 1992 těžká váha

David Douillet (*16. února 1969, Rouen) je bývalý francouzský judista, dvojnásobný olympijský vítěz v nejtěžší kategorii a čtyřnásobný mistr světa.

Poprvé se objevil na mistrovství Evropy v Praze v roce 1991 a znovu v Paříži o rok později, kde Francie testovala své naděje pro olympijské hry 1992 v Barceloně.[1] Tam ho v cestě za zlatem zastavil mistr světa z roku 1989 Japonec Naoja Ogawa, Douillet získal bronz.

Hned na následujícím mistrovství světa v Hamiltonu v Ontariu vybojoval zlatou medaili, když porazil Gruzínce Davita Chachaleišviliho. Stal se i mistrem Evropy, ale na naprostý vrchol vystoupil až o rok později v japonské Čibě (1995), kde zvítězil jak v kategorii nad 95 kg, tak v turnaji bez rozdílu vah.[2] Francouzský list L'Équipe ho následně vyhlásil Mistrem mistrů (Champion des Champions) za rok 1995.[3]

Výsledky z Čiby udělaly z Douilleta velkého favorita olympijských her v Atlantě, ale los mu přisoudil už pro semifinále jeho přemožitele z Barcelony Ogawu. Naopak již před losem vypadl ze hry další nebezpečný soupeř Chachaleišvili, který zmeškal povinné vážení.[4] V těsném semifinále, označeném za předčasné finále, Douillet Ogawu porazil a ve finále jasně zdolal Péreze Loba ze Španělska. Zápas ukončil v průběhu třetí minuty na ippon a získal tak první zlatou olympijskou medaili.[5]

Krátce po hrách v Atlantě ale doplatil Douillet na svůj koníček, kterým jsou motocykly. Při nehodě utrpěl četná zranění, která odstartovala jeho zdravotní problémy. Překonal je pro mistrovství světa v roce 1997 v Paříži, a tam porazil ve finále Japonce Šiničiho Šinoharu. Prestižní vyrovnaný souboj skončil kontroverzním verdiktem, když rozhodčí sporně penalizoval Šinoharu.[6]

Další mistrovství světa v roce 1999 v Birminghamu musel Douillet vynechat kvůli zranění zad a vrátil se až v únoru před olympijskými hrami v Sydney.[4] Při slavnostním zahájení byl vlajkonošem francouzské výpravy.[7] Bez potíží prošel do finále proti Šinoharovi, kde ale v úvodu předvedl nedotažený chvat, Šinohara kontroval (učimata sukaši) a oba borci upadli. Jeden ze tří rozhodčích ukázal ippon pro Japonce, zbylí dva ale určili bod pro Douilleta. Šinohara ještě vyrovnal, ale Douillet 48 sekund před koncem rozhodl o svém těsném vítězství. Japonci protestovali, ale verdikt zůstal v platnosti.[8] L'Équipe ho podruhé vyhlásil Mistrem mistrů[3] a v roce 2001 převzal od Juana Antonia Samaranche Olympijský řád.[9]

Po ukončení kariéry působil jako podnikatel, spolupracoval s televizními stanicemi a byl jmenován do výkonného výboru francouzského svazu juda.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
Olympijské hry - - - 3. - - - 1. - - - 1.
Mistrovství světa
+ bez rozdílu vah
dns - úč. - 1. - 1. - 1. - dns -
dns - dns - dns - 1. - dns - dns -
Mistrovství Evropy
+ bez rozdílu vah
dns dns 3. 3. 2. 1. dns dns dns dns dns dns
dns dns dns dns dns dns dns dns dns dns 7. dns
ME juniorů 3. - - - - - - - - - - -

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Campargue et Douillet retenus [online]. l'Humanité, 1992-04-29, [cit. 2008-04-01]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. Douillet fait coup double [online]. l'Humanité, 1995-10-02, [cit. 2008-04-24]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. a b Super Champion des Champions : Palmarés [online]. L'Équipe, 2006, [cit. 2008-04-24]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. a b WALLECHINSKY, David. The Complete Book of the Olympics. London : Aurum Press, 2004. 1171 s. ISBN 1-85410-990-1. S. 618-619. (anglicky) 
  5. ACOG. The Official Report of the Centennial Olympic Games Atlanta 1996 [PDF]. Atlanta: Peachtree Publishers. S. 313. Dostupné online. ISBN 1-56145-150-9.  
  6. AFP. Japan's judo giant seeks revenge over French rival [online]. CNN Sports Illustrated, 2000-08-25, [cit. 2008-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Official Report of the XXVII Olympiad : Celebrating the Games. 1. vyd. Svazek 2. Sydney : Sydney Organising Committee for the Olympic Games, 2001. 322 s. Dostupné online. ISBN 0-9579616-0-X. S. 239. (anglicky) 
  8. Furious Japanese claim French judo foul [online]. BBC, 2000-09-22, [cit. 2008-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. David Douillet : Judo's First Heavyweight Triple Medalist [online]. Mezinárodní olympijský výbor, po 2001, [cit. 2008-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RASCOL, Jean-Michel. Judo : David Douillet. [s.l.] : Mango, 1996. ISBN 2-9106-3578-3. (francouzsky)