Albrechtice nad Orlicí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Albrechtice nad Orlicí

znak obce Albrechtice nad Orlicívlajka obce Albrechtice nad Orlicíznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0524 576077
kraj (NUTS 3): Královéhradecký (CZ052)
okres (NUTS 4): Rychnov nad Kněžnou (CZ0524)
obec s rozšířenou působností: Kostelec nad Orlicí
pověřená obec: Týniště nad Orlicí
historická země: Čechy
katastrální území: Albrechtice nad Orlicí
katastrální výměra: 5,23 km²
počet obyvatel: 993 (1. 1. 2014)
nadmořská výška: 250 m
PSČ: 517 22
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Na výsluní 275
51722 Albrechtice nad Orlicí
starosta / starostka: Jaromír Kratěna
Oficiální web: http://albrechtice-nad-orlici.cz
E-mail: albrechtice@wo.cz

Albrechtice nad Orlicí
Red pog.png
Albrechtice nad Orlicí
Albrechtice nad Orlicí, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Obec Albrechtice nad Orlicí (německy Albrechtsdorf an der Adler) se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou, kraj Královéhradecký. Ke konci roku 2011 zde žilo 1022 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec Albrechtice nad Orlicí leží na soutoku Tiché a Divoké Orlice, obklopena borovými lesy.

První písemná zpráva o obci pochází Dalimilovy kroniky, kde je popsána bitva rytíře Mutině Skuhrovského s Němci u Albrechtic roku 1279. Albrechtice byly součástí chvojenského panství, které v dubnu 1336 zastavil král Jan Lucemburský za 2 000 kop grošů bratrům Jindřichu, Janu a Pertoldu z Lipé, poté před rokem 1340 získal toto panství dědičně Jindřich II. z Lichtenburka a před rokem 1358 přešlo na pány ze Šternberka.[1] Za dob krále Karla IV. (1346 - 1378) byly Albrechtice povýšeny na městečko. Od roku 1403 je držel Jan Krušina IV. z Lichtenburka, který je spolu s hradem a vším příslušenstvím získal zástavou od krále Václava IV. za 2 000 kop grošů.[2]

Ve 14. - 15. století stával v obci dřevěný hrad. O jeho přesné poloze nebo velikosti se záznamy nedochovaly. Předpokládá se ale, že stával v centru dnešní obce. Byl založen za vlády Vartenberků ve druhé polovině 14. století. První písemná zmínka pochází z roku 1398, kdy hrad získal od Václava IV. do zástavy markrabě Prokop. Hrad býval v majetku českých královen, roku 1411 patřil Žofii (manželce Václava IV.), pak od roku 1437 patřil hrad Barboře (manželce Zikmunda Lucemburského). V roce 1495 hrad získal Vilém z Pernštejna, jeho syn Vojtěch pak spojil Albrechtice s Pardubicemi a následně, roku 1560 prodal královské komoře (za Maxmiliána II. Habsburského). Někdy v této době hrad pravděpodobně zanikl. [1]Podle některých zdrojů zanikl buď za husitských válek či během vpádu uherských vojsk do východních Čech v létě 1470. Albrechtice nad Orlicí (hrad)

V letech 1950 - 1961 spadaly Albrechtice do okresu Holice, od roku 1961 pak do okresu Rychnov nad Kněžnou. V roce 1981 se obec nakrátko stala součástí města Týniště n.O. Po roce 1991 se definitivně osamostatnila. Obec je součástí mikroregionu Poorlicko, oblasti Orlické hory a Podorlicko. [2]

O obci[editovat | editovat zdroj]

V Albrechticích je mateřská i základní škola (jen nižší stupeň). V obci je fotbalové i volejbalové hřiště a tenisové kurty. V budově obecního úřadu funguje také knihovna a na opačném konci vesnice, nedaleko školy najdeme poštu. V obci jsou dvě restaurace (Na Drahách a U Pošty), přes léto je v areálu fotbalového hřiště otevřen stánek.

Dominantou vesnice je kostel sv. Jana Křtitele, nedaleko něj je také obecní hřbitov se zvoničkou.

V roce 2010 zde byl výrazně zrekonstruován domov důchodců, který se se svou kapacitou 81 lůžek stal jedním z významných pečovatelských domů pro pacienty s Alzheimerovou chorobou. Stránky Domova důchodců Albrechtice nad Orlicí

Obec je plynofikovaná, částečně je zde zavedená kanalizace a veřejný vodovod. Nejbližší železniční stanice je Týniště nad Orlicí.

Celková katastrální plocha obce je 523 ha, z toho je šestnáct procent orná půda. Více než polovina výměry obce jsou lesy, především borové.

Ke konci roku 2012 měly Albrechtice nad Orlicí 1031 obyvatel.

Obec je díky aktivitě jejích obyvatel místem, kde se koná spousta kulturních a sportovních akcí. Fotografie a videa z akcí

Škola[editovat | editovat zdroj]

Základní škola Albrechtice nad Orlicí zahrnuje pouze nižší stupeň - tedy od 1. do 5. třídy. V blízkosti školy je také školní družina a mateřská škola.

Učitelé se snaží udržovat nebo obnovovat venkovské tradice - školáci pravidelně vynášejí Moranu nebo se zapojují do masopustního průvodu. Děti se každoročně účastní také ekologických aktivit v rámci Dne Země, v areálu školy se pořádají dětské dny.

Vodní elektrárna[editovat | editovat zdroj]

Malá vodní elektrárna v obci je v provozu od roku 1925. Její výstavba začala už o tři roky dříve. V letech 1922 - 1923 se stavěl jez na řece Orlici, v následujících letech pak vlastní elektrárna. Od té doby je až na krátké přestávky stále v provozu. Tři vodou poháněné Francisovy turbíny pracují výkonem 400kW.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

Fotbal má v Albrechticích už téměř stoletou tradici - hraje se zde od roku 1925. První fotbalový oddíl byl založen pod názvem Rudá hvězda. První hřiště V Borku bylo písčité. Od roku 1933 se zde kopaná hrála pod Sportovním klubem Albrechtice nad Orlicí. Jeho prvním předsedou byl hostinský František Krb, ten ve funkci působil až do roku 1949. Od té doby nosí klub zelenobílé dresy. V roce 1970 se změnil název na AC Albrechtice. V roce 1991 se po mnohých přejmenováních vrátil albrechtickému fotbalovému klubu název Sportovní klub Albrechtice nad Orlicí. Fotbalisté Albrechtic jsou právem hrdí na areál V Borku se dvěma travnatými hřišti, který byl zrekonstruován v letech 1996-97.

Od roku 1974 se oddíl zúčastňuje fotbalového turnaje obcí Albrechtic pod názvem Štít Albrechtic. V pořadatelství se střídá osm obcí Albrechtice - Velké Albrechtice, Město Albrechtice, Albrechtice u Českého Těšína, Albrechtice u Lanškrouna, Lesní Albrechtice, Albrechtice nad Orlicí, Albrechtice nad Vltavou (od roku 1987), Albrechtice v Jizerských horách a Albrechtice u Mostu (do roku 1983).

Pravidelně se zde koncem září koná posvícenské derby mezi Albrechticemi a sousední Novou Vsí, doplněné bohatým doprovodným programem.

TJ Sokol[editovat | editovat zdroj]

V rámci TJ Sokol Albrechtice nad Orlicí (obnovený po roce 1990) lze vyzdvihnout především albrechtický volejbalový tým, a to jak mužský, tak ženský. Oba hrají na úrovni okresů a stabilně dosahují dobrých výsledků. Od sedmdesátých let minulého století se na kurtech za sokolovnou pravidelně koná turnaj O zelenou šišku.

Tradičně se v místní sokolovně koná také nohejbalový Memoriál Cyrila a Metoděje nebo Orion cup - tedy sportovní den sdružení rodičů a přátel dětí s handicapem.

V areálu TJ Sokol jsou občanům obce k dispozici také tenisové kurty.

Orientační běh[editovat | editovat zdroj]

V roce 1986 byl v Albrechticích založen oddíl orientačního běhu při základní škole Albrechtice nad Orlicí. Jeho svěřenci dosáhli mnohých významných úspěchů a to v Čechách i v zahraničí – v Polsku, Německu, Dánsku, Norsku a Itálii. V obci byly pořádány velké závody, jako bylo Mistrovství ČSFR a nebo mezinárodní závody s německým Magdeburgem.

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2005 se v areálu restaurace Na Drahách (zvané taktéž U Krbů) pořádá turnaj ve střelbě ze vzduchové pistole.

V roce 2011 se konala první obecní plavba po Orlici (z Kostelce nad Orlicí do Týniště nad Orlicí). Z obecní plavby se postupně stala tradice, voda se jezdí pravidelně, dvakrát ročně, s účastí až 100 lidí na jeden termín.

Sbor dobrovolných hasičů[editovat | editovat zdroj]

Dobrovolní hasiči mají v Albrechticích dlouhou tradici sahající až do roku 1888. Kromě občasných zásahů, například při povodních nebo požárech v nedalekém okolí, organizují albrechtičtí dobrovolní hasiči také hasičskou soutěž nebo každoroční pálení čarodějnic. V roce 2008 získali hasiči darem od hasičů z partnerského města Wörgl nový hasicí vůz - Mercedes 1113.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 585 s. Dále jen Lichtenburkové. ISBN 80-7106-579-X. S. 178.  
  2. Lichtenburkové, s. 234.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]