Spor o globální oteplování

<div class="thumbinner" style=" width:px">

{{{obrázek1}}}{{{obrázek2}}}

Spor o globální oteplování se týká vědecké, politické a veřejné diskuse o tom, zda globální oteplování existuje, jak je v moderní době velké, co ho způsobuje, jaké důsledky bude mít, zda je třeba a zdali je naléhavé podniknout jakékoli kroky, aby se omezilo, a pokud ano, tak jaké akce by to měly být. Ve vědecké literatuře existuje silná shoda, že globální povrchové teploty v posledních desetiletích rostou a že trend je způsoben zvýšenými emisemi antropogenních skleníkových plynů. Tento konsenzus znovu ukázala metaanalýza z roku 2016 diskuse o vědecké shodě nadále pokračuje, odlišné výsledky lze najít, pokud v metaanalýze například počítáme i nepublikující autory nebo procentuálního podílu vztahují i vědecky nevyhraněné postoje. Zjištění klimatologů akceptují státní akademie věd všech významných industrializovaných států a nejsou zpochybněna jakýmkoliv státním či mezinárodním vědeckým orgánem., i když existuje několik organizací s členy z těžebního průmyslu, kteří zachovávají vyhýbavé postoje. Na internetu jsou i blogy, které s těmito závěry nesouhlasí. Spory o klíčových vědeckých poznatcích o globálním oteplování nyní převládají více v populárních médiích než ve vědecké literatuře. Polarizace v názorech roste se vzděláním. Spory jsou také častější ve Spojených státech amerických než v celosvětovém měřítku.

Někdy je argumentováno tím, že vědecký konsenzus není správnou měrou (argumentum ad populum), podstatné ovšem je, že to, že tvrzení o tom, že současné globální oteplování je způsobeno lidmi je založeno na jasných vědeckých důkazech – reprodukovatelnými měřeními, různými metodami, různými vědeckými týmy.

Účastníci politické i lidové debaty týkající se existence a příčin klimatických změn diskutují o zvyšování teploty na Zemi, jež je vysledovatelné pomocí instrumentálních záznamů teplot, o tom, zda se tento trend vymyká normálním klimatickým variacím a zda k němu významně přispívá lidská činnost. Vědci uzavřeli mnohé z těchto otázek ve prospěch názoru, že trend oteplování klimatu existuje, právě probíhá a je bezprecedentní přinejmenším v posledních 2 000 letech. Spory, které jsou také součástí vědecké debaty, zahrnují mj. též odhady toho, do jaké míry je současné klima citlivé na jakoukoli úroveň skleníkových plynů (citlivost klimatu), jak se světová změna klimatu promítne do charakteru klimatu na místní a regionální úrovni a jaké budou důsledky globálního oteplování.

Globální oteplování zůstává stále předmětem rozsáhlé politické diskuse a protilehlé tábory se, zejména ve Spojených státech, často dělí dle politických stran. Mnoho otázek, jako je zodpovědnost člověka za tento trend, je předmětem politicky nebo ekonomicky motivovaných pokusů o bagatelizaci, nebraní v potaz či zavržení – ideologického fenoménu nazvaného akademiky a vědci „popíráním změny klimatu“. Obě strany konfliktu pátrají po zdrojích financování vědců zapojených do diskuse, ať už se jedná o osoby podporující teorii globálního oteplování, či zastánce stanoviska opačného. Vedeny jsou především debaty o nejvýhodnějších strategických odpovědích na vědecké názory, o jejich hospodárnosti a jejich naléhavosti.

Odlišné vědecké názory na příčiny globálního oteplování zahrnují názory např. že globální oteplování je projevem klimatických cyklů, že za globální oteplování může kosmické záření, že za globální oteplování může sluneční vítr, postavení planety Země vůči Slunci, pohyb sluneční soustavy vzhledem ke Galaxii či starověké zemědělství. Odlišné názory na důsledky globálního oteplování mluví např. o tom, že globální oteplování má také pozitivní důsledky, či náklady na řešení důsledků globálního oteplování by byly mnohem nižší než náklady na snižování emisí.

Odlišné názory na příčiny globálního oteplování

Část vědců mimo klimatologii, politici a další laici se snaží dokázat, že globální oteplování není ovlivněno primárně antropogenními aktivitami, pokud jsou ovšem jejich práce analyzovány odborníky, jsou v nich identifikovány velmi výrazné metodologické další chyby.

Mezi hlavní hypotézy popírající antropogenní příčiny globálního oteplován patří následující teorie:

Globální oteplování je projevem klimatických cyklů

Klima se stále mění. Měli jsme doby ledové i teplá období, kdy byli na Špicberkách aligátoři. Doby ledové se vyskytovaly s periodou 100 tis. let během posledních 700 tis. let a v minulosti byla i teplejší období, než nyní nezávisle na tom, že tehdy byly nižší hladiny CO₂. Nedávno jsme měli Středověkou teplou periodu a Malou dobu ledovou.

Tým vědců kolem profesora Jana Espera z Univerzity Johana Gutenberga v Mainzu provedl dlouhodobou rekonstrukci teplot za posledních 2 000 let, založenou na studiu vzorků letokruhů stromů z finského Laponska (fosilizované zbytky stromů z finských jezer), které sahaly až do roku 138 př. n. l. a umožnily rekonstruovat vývoj teplot velmi podrobně. Autoři studie tvrdí, že klima se celkově mírně ochlazuje. V dobách říše římské i ve středověku byla podle studie období, kdy bylo klima teplejší, než dnes. Podle výsledků této dlouhodobé rekonstrukce klimatu, publikované v časopise Nature Climate Change, se během posledních 2 000 let snížila průměrná teplota o 0,3 stupně každých tisíc let. Esper proto zdůraznil, že vědci varující před globálním oteplením podceňují dlouhodobé trendy, jelikož současné „globální oteplení“ představuje výkyv o jeden stupeň od linie dlouhodobého trendu, který již nastal v minulosti vícekrát.

Vysvětlení klimatologů

Rekonstrukce hladin oceánů ukazují, že výše hladiny oceánu během středověkého oteplení byly nejvýše za posledních 110 000 let – a že, i kdyby teplota dále nerostla, bude tento rekord překonán patrně v letech 2090 až 2099. Je velmi pravděpodobné, že současné teploty jsou nejvyšší za posledních 100 000 let. Další studie ukazují, že žádný z minulých výkyvů teplot se dosud nevyskytoval na globální úrovni. I ty nejrozsáhlejší teplotní anomálie zasáhly maximálně polovinu planety. Například Malá doba ledová zasáhla nejsilněji v Tichomoří v patnáctém století, do Evropy však přišla až v sedmnáctém století. Středověké teplé období, které trvalo do roku 950 do 1250, zvedlo teploty na čtyřiceti procentech planety.

Za globální oteplování může kosmické záření

Paleoklimatická korelace mezi změnami toku kosmického záření a teploty moří.

Dánský fyzik Henrik Svensmark začal přisuzovat globální oteplování vlivu kosmického záření na tvorbu mraků. Pro různé časové škály byla nalezena silná korelace mezi zářením a teplotou.

Vysvětlení klimatologů

Klimatologové ve svých pracích dokazují, že nejsou splněny fyzikální podmínky, při kterých by Svensmarkova teorie mohla fungovat. I novější studie konstatuje, že kosmické záření má vliv na fluktuace globálních teplot, ale popírá znovu vliv na klima.

Za globální oteplování může sluneční vítr

Jedním z pokusů jak vysvětlit mechanismy působení Slunce na klima je tzv. Svensmarkova hypotéza o vlivu slunečního větru na přísun kosmického záření a tím na oblačnost (tzv. kosmoklimatologie).

Vysvětlení klimatologů

Výzkumy však ukazují, že toto není žádný podstatný faktor, ovlivňující klima. To potvrzuje i souborná studie z roku 2016. Nedatovaný preprint studie japonských vědců naznačuje potřebu lépe zabudovat vliv slunečného větru do klimatických modelů.

Za globální oteplování může pohyb Země ve Sluneční soustavě

Vliv na klima planety má také postavení Země vůči Slunci, které se cyklicky mění vlivem gravitačního působení planet sluneční soustavy. Tomuto jevu se věnoval srbský vědec Milutin Milanković a jeho práce je dnes známá jako tzv. Milankovičovy cykly, resp. Milankovićova teorie. Podle této teorie jsou klimatické změny způsobeny změnou intenzity slunečního záření, ke kterému dochází vlivem gravitačního působení planet sluneční soustavy. Ke změnám dochází v důsledku tří periodicky se opakujících změn parametrů oběžné dráhy Země kolem Slunce. Jedná se o změnu excentricity (výstřednosti) eliptické dráhy Země, která má dvojí periodicitu (asi 100 000 a 413 000 let), dále o změnu sklonu osy otáčení s periodicitou asi 40 000 let a o precesi rotační osy Země, která má také dvojí periodicitu (19 000 a 23 000 let). Výslednice jednotlivých cyklů ovlivňují klima na Zemi od jejího vzniku. Je to považováno za hlavní příčinu změny klimatu.

Vysvětlení klimatologů

IPCC také zastává názor, že hlavním spouštěcím mechanismem dob ledových a meziledových jsou tyto astronomické cykly. Dodává ale, že k plnému vysvětlení je třeba započítat i vliv oxidu uhličitého.

Za globální oteplování může pohyb Sluneční soustavy vzhledem ke Galaxii

Paleoklimatologická data za posledních 500 milionů let ukazují že dlouhodobé změny teploty pouze slabě souvisejí se změnami obsahu oxidu uhličitého. Shaviv and Veizer toto rozšířili o argumentaci, že největší dlouhodobý vliv na teplotu má ve skutečnosti pohyb celé naší sluneční soustavy kolem středu Galaxie. Dále argumentovali, že v měřítku geologických dob změny koncentrace oxidu uhličitého srovnatelné se zdvojnásobením jeho hladiny od preindustriální éry vedly ke zvýšení teploty pouze přibližně o 0,75 °C a nikoli o 1,5–4,5 °C, předpovídaných klimatickými modely.

Vysvětlení klimatologů

Veizerovy současné publikace byly diskutovány a kritizovány na webových stránkách RealClimate.org. Ale všeobecně tvrzení na webu RealClimate.org (který spoluzaložil Gavin A. Schmidt z GISS) jsou vědci kritizována.

Za globální oteplování mohou především freony

Podle Qing-Bin Lua je vliv freonů na globální oteplování zásadní.

Vysvětlení klimatologů

Toto tvrzení vyvolalo mezi vědci diskusi ve které je Lu osamělý. Avšak James Hansen, tehdy ředitel GISS, také připisoval CFC vliv srovnatelný s oxidem uhličitým, pokud se jejich produkce neomezí, k čemuž došlo (Montrealský protokol).

Za globální oteplování může starověké zemědělství

Paleoklimatolog William Ruddiman uvádí, že vliv lidstva na globální klima započal přibližně před 8 000 roky s rozvojem zemědělství. To zabránilo rychlému poklesu koncentrace oxidu uhličitého (a později i methanu), který by jinak přirozeně nastal. Ruddiman uvádí, že bez tohoto efektu by nyní na Zemi nastupovala nebo již dokonce nastoupila další doba ledová. Tedy nikoli průmyslová revoluce, ale zemědělství (neolitická revoluce) je původní příčinnou. Vztahovat tedy referenci k předindustriálnímu období (například k roku 1750) je tedy zavádějící. Protože již starověcí farmáři totiž způsobovali erozi a měnili i klima.

Odlišné názory na oteplování v posledních letech

Váhové funkce jednotek MSU (pro satelitní určování teploty) založené na tzv. U.S. Standard Atmosphere.

Globální oteplování neexistuje

Názory, že se Země neotepluje, přetrvávají z období krátkodobého zastavení nárůstu teplot v šedesátých a sedmdesátých letech, které bylo i vědci označováno jako období globálního ochlazování. I tehdy se uvažovalo, že u ochlazování jde o alarmismus či konspiraci. Toto dočasné ochlazování bylo pravděpodobně způsobeno antropogenními emisemi aerosolů; po vyčištění většiny zdrojů znečištění se opět začalo oteplovat.

Globální oteplování skončilo

Podrobnější informace naleznete v článku Pauza globálního oteplování.

V letech 2008–2013 se na různých blozích objevovaly názory, že globální oteplování se zastavilo, či dokonce že nastává ochlazování. Tyto závěry byly podle klimatologů dány nesprávnou interpretací krátkodobých (v rozsahu jednoho čí několika málo let) výkyvů teplot, způsobenými s velkou pravděpodobností především jevy El Niño a La Niňa a aktivitami vulkánů, ve srovnání s dlouhodobými trendy. Po odečtení těchto krátkodobých jevů, se ukazuje, že průměrné teploty narůstají prakticky nezměněnou rychlostí. Výzkum zveřejněný v červenci 2015, týkající se aktualizovaného souboru dat NOAA zpochybnil existenci pauzy a nezjistil žádný náznak zpomalení ani v předchozích letech. Podrobná studie následně podporuje závěr, že oteplování pokračuje, ale také zjistilo, že mezi lety 2001 a 2010 došlo k menšímu oteplování, než předpovídaly klimatické modely, a že toto zpomalení lze přičíst krátkodobým změnám v tichomořské oscilaci (PDO), která byla v tomto období negativní.

Odlišné názory na důsledky globálního oteplování

Globální oteplování má také pozitivní důsledky

Ty analyzovala například rozsáhlá studie nevládního panelu NIPCC nazvaná "Climatechange Reconsidered" (2009). Pozitivy se zabývá také projekt CO2science.org. Pozitivní vliv může dokonce převažovat. K převážně pozitivnímu vlivu globálního oteplování se hlásí i Patrick Moore, spoluzakladatel Greenpeace. Počet lidských úmrtí z chladného počasí je o řád větší než z horkého počasí. Rostliny rostou více s rostoucí koncentrací oxidu uhličitého. Člověk tedy skleníkovými plyny způsobuje rozšiřování vegetace. Suché oblasti se také více zelenají. Geolog Karel Drábek poukazuje na existenci globálního oteplení před industriálním obdobím v době středověkého klimatického optima a jeho pozitivní důsledky a tvrdí, že teplejší klima se projevovalo jako dlouhodobě stabilní, s dostatkem srážek a vedlo k období blahobytu, stabilním zemědělským výnosům a stavbám katedrál, naopak chladné období se vyznačovalo extrémy, neúrodou a hladomory, které přišly s nástupem malé doby ledové. Pro porovnání například uvádí, že na severním pobřeží Islandu se do 12. století pěstoval ječmen, což poté nebylo možné a jeho pěstování zde bylo obnoveno až ve 20. století. Klimatická změna způsobená člověkem tak může odvrátit následující dobu ledovou. Srážky se zvýší i v suchých oblastech. Snižuje se tak počet požárů, což je ale považováno i za negativní důsledek globálního oteplování. Ovšem požáry, proti kterým lide bojují, mají podceňovaný chladící efekt na planetu. Geoengineering, který by byl použit ke snižování teplot, má také negativní dopady. Ke geoengineeringu lze řadit i metody na snižování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře.

Globální oteplování údajně nezpůsobuje extrémy v počasí

Různí autoři navrhují různý způsob popisu vln veder. Například index HWMId ukazuje (používá k tomu například data NOAA), že od devadesátých letech 20. století došlo globálně k výraznému nárůstu vln veder. Pro stejný model klimatu (počítající s růstem teplot) předpovědi ukazují v některých regionech nárůst extrémů související s horkem, ale pokles extrémů související s chladem či mrazem. Podle některých studií i v USA klesá extrémnost zim. Variabilita teplot bude s oteplováním globálně menší, zatímco na regionální úrovni mohou extrémy počasí narůstat. Variabilita se podle modelů s oteplením bude snižovat u pólů (ale i ve většině Evropy) a zvyšovat u rovníku, kde je variabilita teplot menší.

Vysvětlení klimatologů

Různé vědecké práce po roce 2018 ukazují výrazný nárůst extrémů v počasí a jejich souvislosti s klimatickou změnou – může se přitom jednat nejen o vlny veder, ale také epizody extrémních mrazů, související s polárním vírem.

I když některé zdroje se snaží tvrdit, a to i na základě zprávy IPCC, že počet a síla hurikánů se nemění, výzkumy z let 2018 a později ukazují jasný nárůst četnosti a intenzity hurikánů a korelaci s nárůstem globální teploty. S hurikány přímo souvisí zvýšený výskyt povodní. Některé zdroje uvádí, že v AR5 IPCC se píše, že například nejsou důkazy pro to, že by globálně narůstala sucha a že odhady trendů v předchozí zprávě AR4 byly pravděpodobně nadhodnocené, zpráva IPCC z roku 2019 uvádí jasné souvislosti mezi klimatickou změnou, zacházením s krajinou, suchem a desertifikací.

Pojišťovny jen straší lidi

Kritici se domnívají, že pojišťovny se strašením jen snaží získat více klientů, kteří si koupí pojistku. Odborníci na přírodní katastrofy jako Roger Pielke varují, že ta znepokojivá čísla jsou manipulace s fakty. Za sto let totiž vzrostla populace i reálné mzdy a došlo k inflaci. Škody z přírodních katastrof z roku 1900 a 2000 se tedy nedají mechanicky porovnávat. Je nutné provést tzv. normalizaci dat. Škod přibývá, protože je více lidí a jsou bohatší. Ne, že by přibývalo hurikánů apod.

Pojišťovací společnost Munich Re již roku 1973 varovala před nárůstem škod způsobených změnou klimatu. Německá společnost Munich Re spolu se svou pobočkou Swiss Re jsou největšími světovými pojišťovnami. Například roku 2002 varuje ve své studii před nárůstem extrémních událostí. Nárůst pojištění tak překračuje inflaci. Ekonomické ztráty způsobené klimatem ale časem klesají v poměru k HDP.

Náklady na řešení důsledků globálního oteplování by byly mnohem nižší než náklady na snižování emisí

Někteří ekonomové jako William D. Nordhaus nebo Václav Klaus se však domnívají, že náklady na řešení důsledků globálního oteplování by byly mnohem nižší než náklady na snižování emisí skleníkových plynů. Proto je podle nich zbytečné a neefektivní pokoušet se tyto emise razantně snižovat.

V roce 2006 byla publikována známá Sternova zpráva pro britskou vládu. Podle Sterna se jakékoli odkládání opatření proti oteplování prodraží. Zpráva byla kritizována, že neprošla recenzním řízením a do Čtvrté zprávy IPCC byly citáty z ní vloženy po uzávěrce s obejitím recenzentů. Hlavním jádrem odborné kritiky bylo, že Sternovy výpočty vycházejí z představy, že hodnota peněz se v čase nemění (skoro nulová diskontní míra). Jiní autoři však Sternovu zprávu podporují a naopak tvrdí, že Stern ve své zprávě podcenil netržní škody, způsobené globálním oteplováním. Caney ve své práci ukazuje, že i když mohou být některé pochyby o diskontování obsaženém ve zprávě, některá mitigační opatření by měla být přijata okamžitě.

O plánech EU snížit do roku 2020 své emise o 20 % vůči hladinám z roku 1990 Bjørn Lomborg říká: To by stálo asi 250 miliard USD ročně. Kdyby takto investovali celých 80 let až do roku 2100, mohli by tak snížit oteplení o dvacetinu stupně Celsia, tj. 0,05 °C. Podle toho zaplatíme jeden dolar, abychom odvrátili ekologické škody za 2 centy. Jde o výpočty ekonoma Richarda Tolla, který sám pracoval v IPCC. Samotná studie R. Tolla ovšem ukazuje na fakt, že přes počáteční příznivý vliv oteplování na HDP, bude mít s vyšší teplotou toto oteplování negativní vliv, ačkoliv ekonomové nemají vůbec jasno v tom, jaký mají přírodní katastrofy vliv na růst HDP.

Kritici Kjótského protokolu jako ekonom Richad J. S. Toll nebo statistik Lomborg namítají, že nákladné snižování emisí nemá na klima prakticky vliv. I kdyby se všechny státy světa celých sto let plnily Kjótský protokol, do roku 2100 by se tím oteplení oddálilo jen o 0,15 °C.

Náklady na snižování emisí se investují neefektivně

Například biopaliva spíše způsobují společnosti problémy. Metaanalýza ukázala, že nejsou propagovány nejúčinnější způsoby (například snižování počtu dětí k redukci přelidnění), ale spíše neefektivní způsoby investování (výměna žárovek za úsporné). Malá rychlá opatření pak demotivují občany k podpoře podstatných dlouhodobých opatření.

Život se přizpůsobí

Před přibližně 40 milióny let na zemi panovala teplota, kterou způsobí spálení všech fosilních paliv. Uvedené hodnoty teploty ve fanerozoiku podle nejsou přímo ze záznamu δ¹⁸O Vezierových dat, ale po odečtení časového trendu δ¹⁸O (a odpovídajícímu trendu teploty -9 °C za miliardu let) a doplněné o modelový vliv oxidu uhličitého.

Lidé v minulosti se velmi dobře vypořádali s klimatickými výkyvy. Ústav CRED dokumentuje, jak se zvyšuje schopnost lidstva k adaptaci. Dnes při přírodních katastrofách umírá asi o 90 procent méně lidí než před sto lety. Organismy se také dokáží rychle přizpůsobovat aniž by docházelo k podstatným změnám v DNA. Vymírání organizmů spíše od pradávna způsobují lidé přímo a nikoli vlastní klimatická změna. Odhaduje se, že klimatická změna má na svědomí jen 7 % ze ztrát druhů. I lesy ovlivňují spíše lidé přímo a nikoli klimatem.

Pokud se uvolní skleníkové plyny spálením všech fosilních paliv, průměrná teplota povrchu Země se oteplí přibližně o 8 °C. To je méně, než bylo maximum průměrné teploty během eocénu, kdy už existovali primáti.

Kritika klimatických modelů

James Hansen, šéf GISS (NASA) v letech 1981-2013 a kontroverzní aktivista, v roce 1988 publikoval model, který měl 3 scénáře. Nejoptimističtější scénář C nejvíce odpovídá později naměřeným datům. Tento scénář ovšem počítal s tím, že od roku 2000 neporoste koncentrace oxidu uhličitého. To ukazuje na nadhodnocování oteplování v modelu, protože koncentrace oxidu uhličitého rostla.

Studie z porovnání modelů CMIP5 z roku 2013 sloužícího jako podklad pro IPCC ukázala, že 114 ze 117 modelů autorů z celého světa pro modelování klimatu od 90. let nadhodnotilo vlivy a předpovídalo větší oteplení než skutečně nastalo. I současné modely tedy nedokáží vysvětlit současný vývoj teplot, což spolupotvrzuje i Michael E. Mann, Navíc žádný z CMIP5 modelů není schopen správně modelovat atmosférický tlak nad Grónskem.

Sluneční aktivita je do relativních modelů pro radiační působení zahrnována jako téměř neměnná, přestože se odhad pro absolutní intenzitu záření Slunce po roce 2000 změnil o několik W/m². Klimatické modely totiž nejsou absolutním fyzikálním modelem systému Země a Slunce, ale jen relativních změn (o kolik se oteplí či změní záření). Jako reference se volí například rok 1750, pro který jsou dostupná spíše jen proxy data. Citlivost klimatu λ se odhaduje od 0,1 °C na W/m² do 1 °C na W/m². Vliv záření Slunce změnou kalibrace přístrojů tedy způsobil změnu v absolutních hodnotách i větší než 1 °C. Podobně globální albedo má také značnou nejistotu (přes procento), která odpovídá několika °C (pro teploty okolo 300 K absolutní teploty). Klimatické modely tedy předpokládají, že dobře kalkulují relativní změny veličin, ale absolutní hodnoty jsou (nezměřené) nepřesné na to, aby vstupy modelů podchytily globální oteplování o desetiny °C. Změny teplot se označují jako anomálie a absolutní teploty se neuvádějí. Ovšem teplota je intenzivní fyzikální veličina a tudíž ji nelze sčítat a odčítat na základě příspěvků (například vlivu na globální oteplování). Správnou veličinou pro fyzikální modely je teplo.

Modely se doposud soustředily na dlouhodobý trend za sto let, ale ignorovaly klimatické cykly jako je 60letý cyklus PDO (Pacific Decadal Oscilation). Proto modely nedovedou vysvětlit rychlé tempo oteplování v první půli 20. století. Toto může být možná i příčinou, proč modely nepředpověděly pauzu v oteplování po roce 1998. El Niño ale neodpovídá klimatickým modelům. Existují tak také snahy změnit způsob zpracování dat, který změní naměřenou pauzu v globálním oteplování. NOAA porušila svá pravidla a publikovala zprávu, která se snažila popřít tuto pauzu v oteplování. John Bates, bývalý vedoucí NOAA programu teplotních záznamů, obvinil Thomase Karla, který vědeckým článkem popíral pauzu v oteplování, že manipuloval s daty. Ukazuje se, že pauzu způsobuje nárůst záchytu oxidu uhličitého rostlinami.

Schopnost modelů reprodukovat vývoj klimatu na regionální úrovni je stále nízká. Ukazuje to srovnání naměřených teplot se simulacemi modelů CMIP3+. O klimatu se ví stále málo, aby bylo možno provést fundované předpovědi.

Zahrneme-li do matematického modelu schopnosti životního prostředí zpětně pohlcovat oxid uhličitý, vyplývá z něj, že při dalším zvyšování emisí z fosilních paliv se přesto sníží jejich absorpce z atmosféry, což by zvýšilo oteplování klimatu nad předchozí odhady. Přesto „globálně vychází zvýšení teplot na konci 21. století v tomto modelu relativně nízké vzhledem ke svému nízkému vlivu na krátkodobou reakci klimatu a k vzájemnému vyrušení velkých regionálních změn v odezvách hydrologického systému a ekosystému“.

Jiným zvažovaným mechanismem, který by mohl vést ke zvýšenému oteplování, je tání permafrostu a ledu ve stále zmrzlých spodních vrstvách půdy tundry, v němž se váže ve formě klatrátu velké množství významného skleníkového plynu – methanu, který by se tak uvolnil do ovzduší.

V září 2005 Bellouin a spol. v časopise Nature publikoval hypotézu, že odrazivost způsobená atmosférickým znečištěním (aerosoly) byla proti předchozím předpokladům asi dvojnásobná (odhaduje přímé radiační působení aerosolů DRF rovno -1.9 W/m²) a že tím byla jistá část globálního oteplování maskována. Pokud se to v dalších studiích potvrdí, znamenalo by to, že současné modely velikost budoucího globálního oteplování spíše podceňují. Roku 2014 je však stále (pro rok 2010) odhad DRF -0.36 W/m² a DRE -1.83 W/m².

Jiní vědci se naopak domnívají, že toto znečištění je lokální jev. V globálních datech o čistotě atmosféry (Aerosol Optical Thickness) není vliv Číny příliš patrný. Od 90. let celkově aerosolů naopak ubylo díky poklesu sopečné činnosti.

Ukazuje se, že ochlazení z důvodu aerosolů, které produkují lesní požáry, modely (včetně CMIP6) mylně považují za zvyšující se. Znamená to tedy, že člověkem způsobený pokles požárů v čase přispěl k oteplování klimatu.

Jednou z hlavních nejistot v modelech je citlivost klimatu. Tj. když se koncentrace CO₂ v atmosféře zdvojnásobí, o kolik se oteplí? IPCC se drží středních odhadů asi 1,5–4,4 °C, nevylučuje ale ani vyšší hodnoty.^[zdroj?] A existují i nižší odhady než 1,5 °C. Například studie Nir Shaviva odhadují, že je to 0,5 °C. Paleoklimatická data ale ukazují, že dříve kauzálně předcházel růst teplot růstu skleníkových plynů, kdežto až v současnosti je tomu spíše naopak. Tudíž citlivost klimatu odvozená z proxy dat může být zcela chybná. Paleoklimatické studie ukazují průměrně na citlivost 3 °C, kdežto současné instrumentální metody pouze na 2 °C. Publikované modely přitom v průměru ukazují ještě vyšší hodnoty citlivosti klimatu než průměrné paleoklimatické hodnoty, a tak modely ukazují vyšší citlivost než ukazují dostupná data.

Bakterie hrají velkou roli, přesto se v modelech jejich vliv podceňuje. Podobně je to i s vlivem dusíku. Polovina fixace oxidu uhličitého probíhá v oceánech a v tom hrají sinice významnou roli, ovšem epidemiologický vliv virové infekce sinic není příliš prozkoumán. Navíc se roku 2019 ukázalo, že v moři nehraje hlavní roli chlorofyl, jak se předpokládalo, ale opomíjený rodopsin.

Nejvýznamnější skleníkový plyn je vodní pára (a mraky). V jistých místech se mraky chovají jinak než podle modelů. Ovšem klimatické modely neustále přeceňují antropogenní zdroje kondenzace a míra nejistoty je stále veliká. Klimatické modely stále podceňují nárůst srážek s oteplením.

Umělá inteligence,která je již v jistých úspěšnější než člověk, umožní testovat lidské klimatické modely, ale klimatologové odmítají, aby byly použity výsledky, které sama předpoví.

Kritika teplotních řad

Tam, kde nejsou dostupná data, se používají proxy data. Pro ty jsou veličiny určovány na základě modelových pochodů z jiných veličin. To může například způsobit problém divergence. Může však jít i o statistické zkreslení. Pro současná data, která byla získána přístroji, se tvoří řady, které se ale postupně upravují. Tyto úpravy závisejí na volbě měřicích stanic (jejich váze na výsledku), jejich kalibracích a podobně. Ovšem i v současnosti (2018) se k vyjádření řad globální teploty používají naivní průměrování nezohledňující korelace mezi stanicemi. Data stanic jsou naopak korelována se socioekonomickými ukazateli (například městský tepelný ostrov).

Kritika používání emocí při prosazování opatření

Apelování na emoce (argumentum ad passiones) může být argumentační klam. Mezi výzkumníky a komunikátory v oblasti změny klimatu existuje jasné přesvědčení, že taktika vzbuzování strachu na podporu preventivní motivace a chování není v souvislosti s komunikací a zapojením se do boje proti změně klimatu účinná ani přiměřená, emoce přitom hrají velkou roli při přijímání opatření v boji s klimatickou změnou. Naopak nové studie ukazují, že správné vzdělání dětí o klimatické změně má zpětný vliv i na postoje jejich rodičů.

Kritika volby zobrazení klimatických map světa

Volba mapového zobrazení může působit klamně. I v současné době klimatologové používají zavádějící zobrazení jako je ekvidistantní válcová projekce, která zobrazením zvětšují vlivy na pólech, místo aby byla použita zobrazení se stejným vlivem plochy (například stejnoploché Mollweidovo zobrazení).

Odlišné politické názory

• V roce 1992 vyšla z u příležitosti Summitu Země tzv. Heidelberská výzva. Výzva je velmi obecná a volá po nezávislé vědě. K výzvě se připojilo přes 4000 vědců, včetně 72 nositelů Nobelovy ceny. Výzva říká, že Mezinárodní panel pro změny klimatu (IPCC) by též měl mít část vědců, kteří jsou vůči globálnímu oteplování skeptičtí. Výzva vznikla z původní iniciativy tabákového průmyslu, který se snažil dokázat, že část vědy, například environmentální vědy jsou "nezdravá věda" ("junk science").

• Téma tzv. globálního oteplování se též výrazně odráží ve světové politice. Nejvýraznější je klimaskepticismus v republikánské straně USA. Ovšem konzervatismus s postojem většinou nesouvisí. Někteří politici, zejména bývalý prezident USA George W. Bush, bývalý ministerský předseda Austrálie John Howard a někteří intelektuálové jako Bjørn Lomborg a Ronald Bailey tvrdí, že cena za útlum globálního oteplování nesmí být příliš vysoká. George W. Bush prohlásil: „Chceme redukovat skleníkové plyny… Ale Kjótský protokol je naprosto špatný v základních principech.“ Právě USA a Austrálie jsou jediné státy světa, kteří Kjótský protokol nepodepsaly. Producent, režisér a dokumentarista Martin Durkin v reakci na film Nepříjemná pravda natočil dokumentární film Velký podvod s globálním oteplováním, který nepopírá globální oteplování, ale zpochybňuje vliv člověka a CO₂ na tento jev.

• Republikáni se v USA staví proti demokratům i v politizované otázce globálního oteplování. Prezident USA Donald Trump roku 2017 oznámil odstoupení od dohody o klimatu.

• Archeolog Miroslav Bárta uvádí, že s globálním oteplováním to nebude „tak horké“ a že i ve starověku byla věda dělána na politickou objednávku.

• V České republice se mezi nejznámější osobnosti zpochybňující antropogenní vliv na globální oteplování řadí bývalý prezident Václav Klaus. Své názory vyjádřil mj. v knize Modrá, nikoli zelená planeta. Klimatolog Ladislav Metelka vyjádřil názor, že Klausovy názory nejsou vědecky dostatečně podložené.

• Ke skeptikům patří řada předních vědců jako bývalý prezident Světové federace vědců A. Zichichi a další.

• V březnu 2012 protestovalo 50 významných bývalých zaměstnanců NASA proti klima alarmismu NASA. V dopise adresovanému řediteli NASA apelují, aby Goddardův ústav (GISS) do svých prohlášení nezahrnoval vědecky nepodložená tvrzení (jehož zdrojem je vedení GISS, tedy James Hansen), že lidmi vyrobený oxid uhličitý má mít katastrofický dopad na globální změnu klimatu. Tuto hypotézu označují za extrémní názor a upozorňují, že pro stovky známých klimatologů a desítky tisíc dalších vědců jsou taková tvrzení nedůvěryhodná, což podle nich dokazuje nejasnost vědeckého výzkumu v této otázce. Upozorňují že, v ohrožení je jak pověst vesmírné agentury, tak i pověst vědy jako takové. Jako vědecký zdroj, ze kterého vychází jejich obavy, uvádí Harrisona Schmitta a Waltera Cunninghama.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kontroverse um die globale Erwärmung na německé Wikipedii a Global warming controversy na anglické Wikipedii.

• IPCC AR4 SYR, 2007. Climate Change 2007: Synthesis Report. Redakce Core Writing Team; Pachauri, R.K; and Reisinger, A.. [s.l.]: IPCC. (Contribution of Working Groups I, II and III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). Dostupné online. ISBN 92-9169-122-4. 
• IPCC AR4 WG1, 2007. Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Redakce Solomon, S.; Qin, D.; Manning, M.; Chen, Z.; Marquis, M.; Averyt, K.B.; Tignor, M.; and Miller, H.L.. [s.l.]: Cambridge University Press. (Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). Dostupné online. ISBN 978-0-521-88009-1. 
• IPCC TAR SYR, 2001. Climate Change 2001: Synthesis Report. Redakce Watson, R. T.; and the Core Writing Team. [s.l.]: Cambridge University Press. (Contribution of Working Groups I, II, and III to the Third Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). Dostupné online. ISBN 0 521 80770 0. 
• IPCC TAR WG1, 2001. Climate Change 2001: The Scientific Basis. Redakce Houghton, J.T.; Ding, Y.; Griggs, D.J.; Noguer, M.; van der Linden, P.J.; Dai, X.; Maskell, K.; and Johnson, C.A.. [s.l.]: Cambridge University Press. (Contribution of Working Group I to the Third Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). Dostupné online. ISBN 0-521-80767-0.  Archivováno 30. 3. 2016 na Wayback Machine.
• IPCC SAR WG3, 1996. Climate Change 1995: Economic and Social Dimensions of Climate Change. Redakce Bruce, J.P.; Lee, H.; and Haites, E.F.. [s.l.]: Cambridge University Press. (Contribution of Working Group III to the Second Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). ISBN 0-521-56051-9.  (pdf.

Související články

• Climategate
• Globální ochlazování
• Kladné a záporné důsledky globálního oteplování

Literatura

• Hulme, Mike. Why we disagree about climate change: understanding controversy, inaction and opportunity. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2009. ISBN 978-0-521-72732-7. 

Externí odkazy

„Klimaskeptici“

• (německy) Václav Klaus: Klima-Wahrheiten
• (česky) www.klimaskeptik.cz – klimaskeptické stránky
• (německy) NOVO-Magazin: Klimakatastrophenzweifel – eine Einführung
• (německy) Alvo von Alvensleben: Kohlendioxid und Klima (Stand: 2002); siehe auch die Entgegnung darauf
• (německy) Fritz Vahrenholt: Die kalte Sonne; siehe auch die Entgegnung darauf
• (anglicky) www.climatedepot.com – klimaskeptické stránky v USA

Kritické komentáře ke „klimaskeptikům“

• (německy) Umweltbundesamt: Und sie erwärmt sich doch – Was steckt hinter der Debatte um den Klimawandel? April 2013 (PDF, abgerufen am 21. Mai 2013; 3,4 MB).
• (anglicky) www.realclimate.org – stránky M. Manna
• (anglicky)(německy)(česky)skepticalscience.com, Skeptical Science, vícejazyčné argumenty skeptiků k vyjasnění klimatu
• (anglicky)ExxonSecrets.org o vztazích mezi průmyslem a politikou (Greenpeace v USA)
• (anglicky) www.realclimate.org – stránky M. Manna
• (anglicky)(česky) www.skepticalscience.com – stránky vysvětlující různé problémy globálního oteplování a také objasňující většinu odlišných názorů na něj
• (česky) www.Zmenaklimatu.cz – stránky Klimatické koalice
• (anglicky) www.climatedepot.com – klimaskeptické stránky v USA
• ResearchChannel — The American Public's Views of Global Climate Change. A video of a lecture given by Jon A. Krosnick, social scientist, Stanford University. Produced by the National Science Foundation, 25 October 2007
• Spirit that Freed South Africa Must Now Rescue the Planet by Desmond Tutu
• American Petroleum Institute (A.K.A. Energy Citizens). Mother Jones article about astroturfing by petroleum industry trade group American Petroleum Institute
• Climate Change Deniers vs The Consensus
• It's Global Warming, Stupid Bloomberg BusinessWeek, 2 November 2012
• Global Warming and other Fictions LifeIvy Magazine, 15 April 2013