Středověké klimatické optimum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rekonstrukce teplot za posledních 2000 let z 10 různých studií

Středověké klimatické optimum, resp. Středověká teplá perioda (MWP, Medieval Warm Period) je označení pro středověké období (zhruba 950–1250 n.l.),[1] které se vyznačovalo výrazným oteplením podnebí, především v oblasti Severního Atlantiku, ale souviselo také s dalšími klimatickými změnami té doby v Číně,[2] a jiných zemích.[3][4][5][6][7][8] Hladiny světového oceánu byly kolem roku 1200 n.l. asi o 20 cm výše než jsou dnes.[9] Po tomto období následovala tzv. "Malá doba ledová". Některé zdroje používají pro toto období výraz středověká klimatická anomálie s ohledem na další důležité jevy, které v tomto období probíhaly.[10][11]

Přes značné nejistoty, a to zejména pro období před rokem 1600, pro která nemáme dostatek dat, bylo období mezi 950 a 1100 nejteplejší obdobím za posledních 2000 let před začátkem 20. století. Teploty se ale tehdy pohybovaly asi o 0,1 °C a 0,2 °C pod průměrem let 1961–1990 a výrazně pod úrovní teplot po roce 1980. Záznamy proxy dat z různých regionů ukazují, že nejteplejší období různých regionů proběhlo v různých letech.[12] Tato regionální teplá období se nevyskytovala stejně koherentně ve všech oblastech jako oteplení koncem 20. století.[1]

Toto období se v některých částech světa vyznačovalo například populační explozí a expanzí obyvatelstva do oblastí, které byly předtím neobyvatelné. Období klimatického optima ukončila takzvaná malá doba ledová počátkem 14. století, kdy došlo k postupnému, ale výraznému, poklesu teplot a úbytku obyvatelstva (viz Demografie středověku).

Výzkum teplé periody[editovat | editovat zdroj]

Středověké teplé období proběhlo pravděpodobně mezi lety 950 do 1250 n.l., během evropského středověku.[1] První, kdo přišel s myšlenou na tuto teplou periodu byl Hubert Lamb, jeden z prvních paleoklimatologů, který publikoval výzkum na základě údajů z botaniky, z výzkumu historických dokumentů a meteorologických dat. Podle jeho výzkumů bylo období 1000–1200 teplé a bylo s odstupem zhruba tří století vystřídáno studeným obdobím v letech 1500–1700.[13] Teplé období se začalo označovat jako Středověká teplá perioda (MWP), následující studené období potom jako Malá doba ledová (LIA). Třetí hodnotící zpráva IPCC z roku 2001 shrnuje dosavadní výzkumy takto: "současné poznatky nepodporují teorii, že by se v případě MWP a LIA jednalo o celosvětově synchronně probíhající období tepla, resp. chladu."[14] Teploty určené pro toto období byly určovány z proxy dat z ledovcových jader, letokruhů a jezerních usazenin.[15][16]

Středověká teplá perioda v jednotlivých světových regionech[editovat | editovat zdroj]

Po celém světě existují důkazy o teplé periodě ve středověku, i když pro některé oblasti jsou data dost vzácné. Často jsou tato období spíše zdokumentována jako "období sucha" a "období dešťů".[17]

Celosvětově[editovat | editovat zdroj]

Studie týmu Michaela Manna z roku 2009, která zkoumala prostorové rozložení teplot během středověké teplé periody na základě proxy dat, konstatovala, že v některých oblastech teploty dosáhly, nebo i přesáhly současné teploty, ale globálně současných hodnot nedosahovaly.[1] Největší teplotní maxima byly tehdy v oblasti Severního Atlantiku, Jižního Grónska, Euroasijských arktických oblastí a některých částí Severní Ameriky a tato maxima byla výrazně vyšší, než průměry teplot v těchto oblastech na konci 20. století (za období 1961–1990). V některých oblastech, jako je centrální Eurasie, severozápadní část Severní Ameriky a (s menší jistotou) také v oblastech Jižního Atlantiku došlo naopak k anomálnímu ochlazení.

Severní Atlantik[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce teplot v centrálním Grónsku.
Poslední písemný záznam o vikingských osadnících v Grónsku pocházejí z roku 1408 a mluví o svatbě v kostele v Hvalsey — dnes nejlépe zachovalé vikingské památce.

Výzkumem izotopu 14C v usazeninách Sargasového moře se ukazuje, že před přibližně 400 lety (tedy během Malé doby ledové) byla teplota mořského povrchu cca o 1°C nižší, a cca před 1 700 lety asi o 1°C vyšší (během středověké teplé periody).[6]

Výzkumem vzorků sedimentů z Puero Rica, Mexického zálivu a pobřeží Atlantiku od Floridy po Novou Anglii našel dr. Mann důkazy zvýšené aktivity Atlantských hurikánů během MWP, následovaný útlumem aktivit v dalších letech.[18] Radioizotopovými výzkumy a analýzou růstu skořápek měkkýšů byl Patersson schopen určit průběh teplot na Islandu od Římské teplé periody až po Malou dobu ledovou.[19]

Severní Amerika[editovat | editovat zdroj]

Studie Manna ukázala, že v jižním Grónsku a v některých částech Severní Ameriky bylo v letech 950 až 1250 tepleji, než bylo v letech 1961–1990, v některých oblastech dokonce tepleji, než v letech 1990–2010. I když na většině severní polokoule bylo v letech 1400–1700 chladněji, tak v Labradoru a izolovaných oblastech USA bylo i v období Malé doby ledové přibližně stejně teplo jako v období 1961–1990.[1]

Teplé období ve středověku umožnilo vikingům kolonizovat Ameriku. Vikingové využili nezamrzlého moře a obsadili také některé oblasti Grónska a dalších zemí daleko na severu..[20]

Ostrov objevil Erik Rudý roku 982 n. l. a po návratu domů vyprávěl o zemi, kterou nazval Grønland, neboli Zelená země. Přibližně od roku 1000 n.l. založili vikingové osady ve dvou oblastech na jižní špičce Grónska, "východní osídlení" na samém jihu a "západní osídlení" o něco severněji. Mezi nimi bylo několik menších skupin farem, které archeologové označují jako "střední osídlení". Na farmách v té době pěstovali prasata a dobytek, asi čtvrtina jejich obživy pocházela z rybolovu, ale poté, co se začalo ochlazovat a přicházet častější bouře, místo krav začali pěstovat ovce a kozy. Kolem roku 1300 ukončili pěstování prasat a od té doby pocházely tři čtvrtiny jejich obživy z lovu tuleňů. Nebyly nalezeny zmínky o tom, že by tato změna měla vliv na jejich zdraví. Uprostřed století však byl přerušen obchod s Norskem a byl malý zájem o vývoz tuleních kůží a mrožích klů. Jeden z posledních dokumentů vikingského osídlení Grónska pochází z roku 1408 a během dalších let zbylí vikingové Grónsko opustili – zdá se, že šlo o "organizovaný" ústup, který byl především v důsledku sociálních faktorů, především díky vyšší dostupnosti farem ve Skandinávii.[21]

L'Anse aux Meadows, Newfoundland, dnes, s rekonstrukcí vikingského osídlení.

Kolem roku 1000 n.l. bylo dostatečně teplo také na ostrově Newfoundland a také zde založili vikingové osady – jejich osídlení v L'Anse aux Meadows bylo původně odhaleno Helgem Ingstadem.[22] Výzkumy v oblasti zátoky Chesapeake ukazují na velké teplotní výkyvy během MWP i Malé doby ledové, které vědci přičítají pravděpodobným změnám v antarktické cirkulaci.[23]

V některých západních oblastech USA probíhaly během MWP dlouhodobá suchá období, zvláště ve východní Kalifornii a na západě Velké pánve.[15][24] Na Aljašce proběhla v průběhu našeho letopočtu tři teplá období 1—300, 850–1200 a od roku 1800.[25]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

V období MWP došlo v Evropě ke populační explozi. Příznivé klima zajisté k této explozi přispělo. Pěstování obilí bylo v té době možné i v podstatně severnějších oblastech. Obilí se pěstovalo i v Norsku a na horách ve Skotsku Takže obilí marketing bylo prokázáno, že v Norsku a v horách Skotska, která se v následujícím Malé doby ledové a s tím spojené ochlazení klimatu byl obnoven.[26] Klimatické podmínky však nebyly jedinými důvody pro rychlý nárůst počtu obyvatel a s tím související rozvoj. Wilhelm Abel uvádí jako důvody pokroku v zemědělství také používání technického vybavení, jako jsou ohlávky pro tažné koně, jakož i využitím půdy a diverzifikaci plodin.[27] Předpokládá se, že počet obyvatel se v Evropě v letech 1100–1400 téměř ztrojnásobil. V důsledku toho byly mýceny lesy a získané plochy byly přeměněny na zemědělskou půdu. Zvýšená zemědělská produkce podpořila také vznik a rozšíření měst, kde probíhal obchod s plodinami.

Ostatní oblasti[editovat | editovat zdroj]

Klima ve východní rovníkové Africe oscilovalo mezi obdobími suššími, než dnes a relativně vlhkými obdobími. Suché období v této oblasti bylo v letech 1000–1270.[28]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Medieval Warm Period na anglické Wikipedii a Mittelalterliche Warmzeit na německé Wikipedii.

  1. a b c d e MANN, M. E., Zhang, Z.; Rutherford, S.; Bradley, R. S.; Hughes, M. K.; Shindell, D.; Ammann, C.; Faluvegi, G.; Ni, F. Global Signatures and Dynamical Origins of the Little Ice Age and Medieval Climate Anomaly. Science. 2009-11-26, roč. 326, čís. 5957, s. 1256–1260. DOI:10.1126/science.1177303.  
  2. Li, H.; T. Ku (2002). "Little Ice Age and Medieval Warm Periods in Eastern China as Read from the Speleothem Records". AGU Fall Meeting Abstracts 1: 09. Retrieved on 2014-02-08. 
  3. LEAVITT, Steven W.. Major wet interval in white mountains medieval warm period evidenced in? 13C of bristlecone pine tree rings. Climatic Change. 1994-03-01, roč. 26, čís. 2-3, s. 299–307. DOI:10.1007/BF01092420.  
  4. GROVE, Jean M., Switsur, Roy Glacial geological evidence for the medieval warm period. Climatic Change. 1994-03-01, roč. 26, čís. 2-3, s. 143–169. DOI:10.1007/BF01092411.  
  5. Diaz, Henry F.; Hughes, M.(1994). The Medieval warm period.Boston:Kluwer Academic Publishers, 134. ISBN 0-7923-2842-6. “6.2 Evidence for a Medieval Warm Epoch 
  6. a b KEIGWIN, L. D.. The Little Ice Age and Medieval Warm Period in the Sargasso Sea. Science. 1996-11-29, roč. 274, čís. 5292, s. 1503–1508. DOI:10.1126/science.274.5292.1503.  
  7. STAHLE, David W., Cleaveland, Malcolm K. Tree-ring reconstructed rainfall over the southeastern U.S.A. during the medieval warm period and little ice age. Climatic Change. 1994-03-01, roč. 26, čís. 2-3, s. 199–212. DOI:10.1007/BF01092414.  
  8. YAMADA, Kazuyoshi, Kamite, Masaki; Saito-Kato, Megumi; Okuno, Mitsuru; Shinozuka, Yoshitsugu; Yasuda, Yoshinori Late Holocene monsoonal-climate change inferred from Lakes Ni-no-Megata and San-no-Megata, northeastern Japan. Quaternary International. 2010-06-01, roč. 220, čís. 1-2, s. 122–132. DOI:10.1016/j.quaint.2009.09.006.  
  9. Grinsted, Aslak; John C. Moore, Svetlana Jevrejeva(2010)."Reconstructing sea level from paleo and projected temperatures 200 to 2100 AD". Climate Dynamics34(4): 461–472. 
  10. BRADLEY, Raymond S.. Climate of the Last Millennium [online]. Climate System Research Center, 2003. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Ladurie, Emmanuel Le Roy(1971). Times of Feast, Times of Famine: a History of Climate Since the Year 1000.Farrar Straus & Giroux. ISBN 0-374-52122-0. 
  12. Solomon, Susan Snell; Intergovernmental Panel on Climate Change(2007)."6.6 The Last 2,000 Years", Climate change 2007: the physical science basis: contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change.Cambridge:Cambridge University Press for the Intergovernmental Panel on Climate Change. ISBN 0-521-70596-7.  Box 6.4
  13. LAMB, H.H.. The early medieval warm epoch and its sequel. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 1965-01-01, roč. 1, s. 13–37. DOI:10.1016/0031-0182(65)90004-0.  
  14. (2001)"2.3.3 Was there a “Little Ice Age” and a “Medieval Warm Period”?"", Working Group I: The Scientific Basis, Intergovernmental Panel on Climate Change Climate Change 2001.Cambridge, United Kingdom and New York, NY, USA:Cambridge University Press, 881. ISBN 0-521-80767-0. 
  15. a b "CLIMATE CHANGE: Climate in Medieval Time"(2003). Science302(5644): 404–5. doi:10.1126/science.1090372. PMID 14563996. 
  16. "How Warm Was the Medieval Warm Period?"(2000). AMBIO: A Journal of the Human Environment29: 51. doi:10.1579/0044-7447-29.1.51. 
  17. MANN, Michael E.. What we can learn from studying the last millennium (or so) [online]. RealClimate, May 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  18. MANN, Michael E., Woodruff, Jonathan D.; Donnelly, Jeffrey P.; Zhang, Zhihua Atlantic hurricanes and climate over the past 1,500 years. Nature. 2009-08-13, roč. 460, čís. 7257, s. 880–883. DOI:10.1038/nature08219.  
  19. PATTERSON, W. P., Dietrich, K. A.; Holmden, C.; Andrews, J. T. Two millennia of North Atlantic seasonality and implications for Norse colonies. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2010-03-08, roč. 107, čís. 12, s. 5306–5310. DOI:10.1073/pnas.0902522107.  
  20. Diamond, Jared(2005). Collapse: How Societies Choose to Fail or Succeed.New York:Penguin Books. ISBN 0-14-303655-6. 
  21. STOCKINGER, Günther. Archaeologists Uncover Clues to Why Vikings Abandoned Greenland [online]. Der Spiegel Online, 10 January 2012, [cit. 2013-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Stine Ingstad(2001)."The Excavation of a Norse Settlement at L'Anse aux Meadows, Newfoundland",in Helge Ingstad and Anne Stine Ingstad: The Viking Discovery of America.New York:Checkmark, 141–169. ISBN 0-8160-4716-2. OCLC 46683692. 
  23. Medieval Warm Period, Little Ice Age and 20th Century Temperature Variability from Chesapeake Bay [online]. USGS, [cit. 2006-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. STINE, Scott. Extreme and persistent drought in California and Patagonia during mediaeval time. Nature. 1994-06-16, roč. 369, čís. 6481, s. 546–549. DOI:10.1038/369546a0.  
  25. HU, F. S., Ito, E.; Brown, T. A.; Curry, B. B.; Engstrom, D. R. Pronounced climatic variations in Alaska during the last two millennia. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2001-08-21, roč. 98, čís. 19, s. 10552–10556. DOI:10.1073/pnas.181333798.  
  26. Rösner, Werner. Bundeszentrale für politische Bildung. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. Kapitola Landwirtschaft und Klimawandel in historischer Perspektive.  
  27. Abel, Wilhelm. Geschichte der deutschen Landwirtschaft vom frühen Mittelalter bis zum 19. Jahrhundert. Stuttgart : [s.n.], 1967. S. 43-44.  
  28. Drought In West Linked To Warmer Temperatures [online]. Earth Observatory News, 2004-10-07, [cit. 2006-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]