Středověké klimatické optimum

Středověké klimatické optimum (MWP, Medieval Warm Period) je označení období ve středověku (zhruba 1000-1300 n.l.), které se vyznačovalo výrazným oteplením podnebí, což umožnilo delší a produktivnější vegetační období. Hladiny světového oceánu byly kolem roku 1200 n.l. asi o 20 cm vyše než jsou dnes.

Toto období se v některých částech světa vyznačovalo například populační explozí a expanzí obyvatelstva do oblastí, které byly předtím neobyvatelné. Období klimatického optima ukončila takzvaná malá doba ledová počátkem 14. století, kdy došlo k výraznému poklesu teplot a úbytku obyvatelstva (viz Demografie středověku).

Osídlení Grónska Vikingy

Grónsko bylo objeveno a osídleno Vikingy počátkem 11. století. Ostrov objevil Erik Rudý roku 982 n. l. a po návratu domů vyprávěl o zemi, kterou nazval Grønland, neboli Zelená země. Traduje se, že Erik použil tento název jen proto, aby nalákal nové osadníky, což se mu podařilo. Vikingové obývali tento ostrov po tři staletí. Jejich kolonie v Grónsku zanikly pravděpodobně v polovině 15. století při nástupu malé doby ledové.

Středověké klimatické optimum versus globální oteplování

Někteří skeptici z řad klimatologů dávají dnešní fenomén globálního oteplování do souvislosti se středověkým klimatickým optimem a jako skutečnou příčinu těchto dvou období uvádějí zvýšenou sluneční aktivitu. Prozatím nikdo tuto teorii nevyvrátil, ani uspokojivě nepotvrdil.

Středověké optimum i současné oteplování zapadají do rytmu klimatických oscilací doby poledové. Jde o tzv. Bondův cyklus, který se projevuje na severní polokouli, nejsilněji v oblasti Atlantiku. Každých cca 1500 let (+-500) přichází ochlazení, například malá doba ledová, která odděluje středověké optimum od dnešního oteplování.

Reference

.

Externí odkazy

• Proč přišel konec Vikingů v Grónsku?