Richard Wagner: Porovnání verzí
→Po revoluci 1848: O Cosimě již dříve. |
→Dětství a mládí: -y ve slově "objevily": shoda podmětu s přísudkem "objevily se... spekulace" |
||
Řádek 35: | Řádek 35: | ||
| strany = 10-12 |
| strany = 10-12 |
||
| isbn = 978-80-7258-005-7 |
| isbn = 978-80-7258-005-7 |
||
}}</ref> |
}}</ref> Objevily se také spekulace, že by Geyer mohl být dokonce jeho biologickým otcem, nebyly ale nikdy potvrzeny ani vyvráceny. Oproti tomu domněnky, že Geyer byl [[Židé|Žid]], jsou dnes již vyvráceny. V roce 1814 se rodina přestěhovala do [[Drážďany|Drážďan]]. |
||
V roce [[1817]] byl zapsán do školy. O dva roky později jeho otčím Ludwig Geyer onemocněl a 30. září [[1821]] [[Smrt|zemřel]]. Proto byl dán na výchovu strýci Karlu Geyerovi do [[Lutherstadt Eisleben|Eislebenu]]. Od 22. prosince navštěvoval pod jménem Wilhelm Richard Geyer církevní školu v Drážďanech. V roce [[1826]] poprvé navštívil Wagner [[Praha|Prahu]], kde jeho sestry Rosalie a Klára získaly angažmá u divadla. [[Praha|Prahu]] navštívil jako dítě ještě několikrát a velice se mu zalíbila. Ve svých pamětech vzpomínal, jak do svého oblíbeného města šel i pěšky.<ref>{{Citace monografie |
V roce [[1817]] byl zapsán do školy. O dva roky později jeho otčím Ludwig Geyer onemocněl a 30. září [[1821]] [[Smrt|zemřel]]. Proto byl dán na výchovu strýci Karlu Geyerovi do [[Lutherstadt Eisleben|Eislebenu]]. Od 22. prosince navštěvoval pod jménem Wilhelm Richard Geyer církevní školu v Drážďanech. V roce [[1826]] poprvé navštívil Wagner [[Praha|Prahu]], kde jeho sestry Rosalie a Klára získaly angažmá u divadla. [[Praha|Prahu]] navštívil jako dítě ještě několikrát a velice se mu zalíbila. Ve svých pamětech vzpomínal, jak do svého oblíbeného města šel i pěšky.<ref>{{Citace monografie |
Verze z 11. 1. 2013, 11:51
Šablona:Infobox Osoba Wilhelm Richard Wagner (22. května 1813, Lipsko – 13. února 1883, Benátky) byl německý hudební skladatel, výrazný představitel hudebního romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří opery Bludný Holanďan, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, Rienzi, Parsifal a operní tetralogie Prsten Nibelungův.
Mnoho let žil mimo Německo – především v Lotyšsku, Francii, Rakousku a Itálii. Nejdelší období však strávil ve Švýcarsku, kde se usadil poté, když po nezdařené revoluci v roce 1848 musel uprchnout z Německa. Několikrát navštívil i Čechy – především Prahu, kde uvedl některá svá díla. Měsíc strávil i v Teplicích; výlet na hrad Střekov jej inspiroval k napsání opery Tannhäuser. V Bayreuthu nechal pro své opery postavit v roce 1873 divadlo s výbornou akustikou a založil zde tradici Bayreuthských hudebních slavností (Bayreuther Festspiele), které si svoji světovou proslulost udržují dodnes.
Pro své protižidovské názory bylo jeho dílo již za císařství jednostranně posuzováno a zejména v období nacismu přímo zneužito. Wagner bývá (ne zcela logicky) spojován s Adolfem Hitlerem z toho důvodu, že Wagnerova snacha Winifred Marjorie Wagner (rozená Williams) byla dlouholetou Hitlerovou osobní přítelkyní.
Životopis
Dětství a mládí
Narodil se 22. května 1813 v Lipsku jako osmé dítě policejního úředníka Carla Friedricha Wagnera (1770-1813) a pekařovy dcery Johanny Rosine Wagnerové, roz. Pätzové (1774–1848). Šest měsíců po jeho narození, 23. listopadu 1813, zemřel jeho otec na tyfus. V srpnu 1814 se jeho matka znovu vdala za herce a básníka Ludwiga Geyera (1780–1821), který se ujal celé rodiny a kterého si on sám velice vážil. Johanna Rosine Wagnerová měla s Geyerem ještě dceru Cäcilii (1815 – 1893).[1] Objevily se také spekulace, že by Geyer mohl být dokonce jeho biologickým otcem, nebyly ale nikdy potvrzeny ani vyvráceny. Oproti tomu domněnky, že Geyer byl Žid, jsou dnes již vyvráceny. V roce 1814 se rodina přestěhovala do Drážďan.
V roce 1817 byl zapsán do školy. O dva roky později jeho otčím Ludwig Geyer onemocněl a 30. září 1821 zemřel. Proto byl dán na výchovu strýci Karlu Geyerovi do Eislebenu. Od 22. prosince navštěvoval pod jménem Wilhelm Richard Geyer církevní školu v Drážďanech. V roce 1826 poprvé navštívil Wagner Prahu, kde jeho sestry Rosalie a Klára získaly angažmá u divadla. Prahu navštívil jako dítě ještě několikrát a velice se mu zalíbila. Ve svých pamětech vzpomínal, jak do svého oblíbeného města šel i pěšky.[2] Richard však zůstal Drážďanech a rodinu navštěvoval. Od Vánoc 1827 byl opět se svou rodinou v Lipsku. Tady navštěvoval pod jménem Wagner školu sv. Mikuláše a školu sv. Tomáše (1828-1830). Toho času byl pod silným vlivem svého strýce Adolfa Wagnera, četl Shakespeara a „romantiky“, nejvíce E. T. A. Hoffmanna. V šestnácti letech slyšel zpívat operní pěvkyni Wilhelminu Schröder-Devrientovou v Beethovenově opeře Fidelio a od té chvíle mu bylo jasné, že chce být muzikantem. Složil první sonáty a první nedokončený operní pokus Hochzeit (Svatba). Od roku 1831 studoval hudbu na univerzitě v Lipsku, mimo jiné se učil u Christiana Theodora Weinlinga, kterému také věnoval své první dílo – klavírní sonátu B dur. V roce 1832 zkomponoval symfonii C dur a podnikl svou třetí cestu do Čech.
V roce 1833 byl ovlivněn spisovatelem a publicistou Heinrichem Laubem a ideami revolučně orientovaným hnutím "Junges Deutschland". Zároveň začal komponovat operu Die Feen (Víly) a byl jmenován sbormistrem divadla ve Würzburgu. V Laubeho „Zeitung für die eleganten Welt“ (Noviny pro elegantní svět) mu vyšel článek „Die deutsche Oper“ (Německá opera). Poté podnikl s Theodorem Apelem svou čtvrtou cestu do Čech. Stal se hudebním vedoucím pro letní sezónu v Bad Lauchstädtu a divadla v Magdeburku a tam také potkal svou budoucí ženu, herečku Minnu Planerovou (* 5. září 1809 v Oederanu, † 25. ledna 1866 v Drážďanech).
Léta dospělosti
V roce 1835 začal pracovat na opeře Das Liebesverbot (Zakázaná láska) a zahájil druhou sezonu svého působení v Magdeburku, kde se také 29. března 1836 konala premiéra Zakázané lásky. 24. listopadu 1836 se oženil s Minnou Planerovou. 1. dubna 1837 nastoupil jako hudební ředitel v Královci, krátce nato ale podnik zkrachoval a on sám se ocitl v dluzích. V červnu 1837 se mu podařilo získat místo dirigenta v Rize a dostal se tak z dosahu německých věřitelů. Tady začal vznikat text a začátek partitury opery Rienzi. 12. října 1837 zemřela jeho sestra Rosalie. V roce 1839 ztratil své místo v Rize, ze strachu z věřitelů překročil tajně rusko-rakouskou hranici a odplul sám se svou ženou na malém člunu za bouřlivého počasí do Londýna, cestou načerpal inspiraci k opeře Der fliegende Holländer (Bludný Holanďan). Hned poté se vydal do Paříže.
Léta 1840-1841 strávil za stísněných podmínek v Paříži, dokončil zde Rienziho (1840) a Bludného Holanďana (1841). Seznámil se zde s Heinrichem Heinem a Franzem Lisztem. Toho času se též zabýval ateistickou filosofií Ludwiga Feuerbacha a teorií moderního anarchismu Pierra Josepha Proudhona, poprvé tak přišel na myšlenku zpracovat drama Nibelungů. V roce 1842 opustil Paříž a vrátil se zpět do Drážďan. Červen strávil v Teplicích, na hradě Střekov získal první inspiraci k opeře Tannhäuser. 20. října 1842 se konala v Drážďanech premiéra opery Rienzi.
V roce 1843 by jmenován kapelníkem Drážďanské opery (Semperoper) a 2. února tam mělo premiéru jeho stěžejní dílo Bludný Holanďan. V Drážďanech se poznal s Antonem Pusinellim a Augustem Röckelem, s nímž vedl především politické rozhovory. Zde se též spřátelil s ruským anarchistou Michailem Bakuninem. V červnu 1845 se vydal do Mariánských Lázní a v tamějším klidném prostředí začal pracovat na opeře Lohengrin. 19. října 1845 se konala v Drážďanech premiéra Tannhäusera. V roce 1846 dirigoval Beethovenovu devátou symfonii.
Po revoluci 1848
9. ledna 1848 zemřela jeho matka. Navštěvoval Liszta ve Výmaru, podpořil březnovou revoluci a vytvořil koncepci pro Der Ring des Nibelungen (Prsten Nibelungův). Odcestoval do Vídně a po návratu se zúčastnil květnového povstání.
Byl na něj vydán zatykač, stejně jako na jeho přítele, známého architekta Gottfrieda Sempera, autora operní budovy v Drážďanech. Musel proto uprchnout a po krátkém pobytu v Paříži se usadil v exilu v Curychu. V Bordeaux prožil románek s Jessií Laussotovou. 28. srpna měl ve Weimaru bez jeho přítomnosti premiéru Lohengrin. Dokončil také spis Oper und Drama.
V roce 1852 se seznámil s Ottou a Mathildou Wesendonckovými a dokončil básně k Nibelungům. V květnu pořádal koncerty v Curychu. Navštívil ho Ferenc Liszt a básník-revolucionář Georg Herwegh. Zkoncipoval předehru k Das Rheingold (Zlato Rýna). 10. října navštívil Liszta v Paříži a poprvé se setkal s jeho nemanželskou dcerou a svou budoucí druhou ženou Cosimou roz. de Flavigny.
V roce 1854 si přečetl hlavní dílo německého filosofa Arthura Schopenhauera Die Welt als Wille und Vorstellung (Svět jako vůle a představa). Ve stejném roce začal pracovat na opeře Tristan a Isolda. V roce 1855 pořádal koncerty v Londýně. V roce 1856 požádal saského krále Jana milost. Mezitím příležitostně pobýval na „Grüner Hügelu“ (Zelený vršek) vedle vily Wesedoncků a zkomponoval Wesendonck Lieder (Písně Wesendoncků). Přerušil kompozice na Niebelunzích a začal pracovat na Tristanovi. V roce 1858 si zkomplikoval situaci románkem s Mathildou Wesendonckovou. Manželka Minna odjela do Drážďan a na čas se od něj odloučila. Wagner odcestoval do Benátek. V roce 1859 se zdržoval v Lucernu, kde dokončil Tristana. Vydal se do Paříže, kam ho následovala i Minna. Pořádal tam koncerty a stejně tak v Bruselu. V roce 1860 vydal král Jan částečnou amnestii a on se mohl po dlouhé době zase podívat do Německa.
V roce 1861 se konalo v Paříži skandální uvedení opery Tannhäuser. Poté se zdržoval střídavě v Karlsruhe, Vídni, Benátkách, Mohuči a Paříži. Začal pracovat na Mistrech pěvcích. Rok na to opustil Paříž. Zdržoval se s Minnou v Bierbrichu, kde mezi nimi došlo k definitivní rozluce. Ve stejném roce vyhlásil král plnou amnestii. Poté prožil románky s Mathildou Maierovou a Friederikou Meyerovou. V červnu se setkal s Hansem von Bülow, který se mezitím oženil s Lisztovou dcerou Cosimou, a zůstal na čas ve Vídni.
V roce 1863 pořádal koncerty v Petrohradě, Moskvě, Budapešti, Praze a Karlsruhe. 28. listopadu si vyznali s Cosimou lásku. V roce 1864 opustil Vídeň a navštívil německou spisovatelku Elisu Wille v Mariafeldu u Curychu. 4. května 1863 ho pozval do Mnichova jeho veliký obdivovatel, [Bavorsko|bavorský]] „pohádkový“ král Ludvík II., a i když byl později pod tlakem okolností nucen Wagnera vyhostit, tak ho až do smrti štědře podporoval. V červnu a červenci bydleli Bülowovi v jeho vile Pellet na Starnberském jezeře, kde pokračoval jeho vztah s Cosimou. 10. dubna 1865 se jim narodila dcera Isolda. 10. června 1865 se konala v Mnichově slavnostní premiéra Tristana za přítomnosti krále Ludvíka II. 17. června začal psát autobiografii Mein Leben (Můj život).
Druhé manželství
25. ledna 1866 zemřela jeho žena Minna. Toho času pobýval s Cosimou ve Švýcarsku. Oba se pak usadili v Tribschenu, kde Cosima trávila většinu času. 17. února se jim tam narodila druhá dcera Eva. 21. června 1868 se konala v Mnichově premiéra Mistrů pěvců. 8. listopadu se Wagner setkal poprvé s Friedrichem Nietzschem, který se později proslavil jako jeden z největších filosofů a myslitelů v dějinách lidstva a kterého Wagner inspiroval k napsání Die Geburt der Tragödie (Zrození tragedie) a několika dalších děl. Nietzsche byl toho času častým hostem v jeho vile a Wagner s ním počítal jako s osobním učitelem svého syna Siegfrieda Wagnera, který se mu narodil 6. června 1869. 22. září se konala premiéra opery Zlato Rýna v Mnichově.
18. června 1870 bylo manželství Cosimoy a Hanse von Bülowa rozvedeno a 26. června se konala v Mnichově premiéra opery Walküre (Valkýra). 25 srpna byli Richard Wagner a Cosima oddáni v Lucernu. 25. prosince pořádal soukromou premiéru „Siegfried-Idylle“ na schodech své vily. V roce 1871 si vybral Bayreuth jako místo pro své divadlo. Byl pozván Bismarckem do Berlína. V roce 1872 se definitivně přestěhoval do Bayreuthu a 22. května byl položen základní kámen jeho divadla.
Vytvořil v něm neviditelný orchestr, který zůstal skrytý pod podiem, a diváci tak měli možnost vidět jen to, co se děje na jevišti. Veliký důraz byl též kladen na kvalitu zvuku. Mimořádné akustiky bylo dosažena i proto, že celá stavba byla ze dřeva, že nebyly žádné lóže po stranách a všechny sedačky byly bez čalounění. Tenhle nápad dostal už za svého působení v Rize, kde musel někdy dirigovat koncerty i ve stodolách a byl překvapen a nadšen jejich akustikou. 2. srpna 1873 se konalo slavnostní otevření divadla.
Poslední léta
28. dubna se nastěhoval Richard Wagner a Cosima do nového domu, který se stavěl dva roky a který Wagner pojmenoval "Wähnfried". Na čelní stranu domu nechal vyrýt nápis „Hier, wo mein Wähnen frieden fand – Wähnenfried – sei dieses haus Haus von mir bennant, Richard Wagner“ (Zde kde má mysl dojde klidu – klidu mysli – budiž mnou pojmenován tento dům, Richard Wagner).
13. srpna 1876 se konala za přítomnosti císaře Viléma I. a bavorského krále Ludvíka II. první bayreuthský festival, na kterém byl uveden Prsten Nibelungů. V září podnikl Wagner cestu do Itálie a naposledy se (v Sorrentu) setkal s Nietzschem. Nietzsche Wagnerovi vyčítal, že se dal k říšským Němcům, a především mu jako zapřísáhlý nepřítel křesťanství zazlíval operu Parsifal, ve které oslavoval křesťanské tradice. Wagner, který požadoval po svých přátelích bezmeznou oddanost, mu naopak vyčítal, že se v knize Menschliches, alzu menschliches (Lidské, příliš lidské) odklonil od wagneriánů, a také to, že měl Nietzsche četné židovské přátele, a tak se jejich přátelství rozpadlo. Parsifala Wagner dokončil v roce 1879. Během pobytu v Londýně ho přijala anglická královna Viktorie. Koncem roku 1879 odcestoval opět do Itálie a zdržoval se střídavě v Neapoli, Ravellu, Sieně a v Benátkách.
V roce 1881 byl Prsten Nibelungů uveden v Bayreuthu. V listopadu se Wagner zdržoval na Sicílii. 13. února dokončil v Palermu Parsifala, který byl premiérován na druhém bayreuthském festivalu 26. června 1882.
Od 16. září 1882 se zdržoval v Benátkách, kde 13. února 1883 v Palazzo Vendarmin zemřel. 16. února byl převezen do Bayreuthu a 18. února byl pochován ve své vile Wähnfried.
Antisemitismus
Jeho dílo bylo již za císařství a především později za dob nacionálního socialismu jednostranně posuzováno.
Jeho antisemitismus se projevil poprvé v díle "Das Judentum in der Musik (Židovství v hudbě)", které vydal nejprve anonymně a později se k němu přihlásil. V něm si stěžuje na požidovštěné umění a použil tezi, že „Židovství samo o sobě je neschopné, jak svým zevnějškem, svou řečí, ale především svým zpěvem, který se odvažuje nazývat uměním“. Ve své stati Was ist deutsch? (Co je německé?), která vyšla v roce 1865, se snažil zdůvodnit ztroskotání revoluce v roce 1848 tím, „že se praví Němci náhle ocitli v prostředí, které jim bylo úplně cizí“.
Z bayreuthského spolku Richarda a Cosimy Wagnerových přišel do německé společnosti úplně nový druh biologického rasismu, který byl ovlivněn Francouzem Arthurem de Gobineau a poněmčeným Angličanem a zastáncem eugeniky Houstonem Stewartem Chamberlainem. Oba hlásali nadřazenost árijské rasy nad židovskou. Chamberlain se roku 1908 oženil s Wagnerovou dcerou Evou.
Na druhou stranu měl paradoxně mezi Židy několik přátel a spolupracovníků, mj. Karla Tausiga, Josepha Rubinsteina, Angelo Neumanna, Hermanna Leviho a slavnou zpěvačku Lilli Lehmannovou.
V Izraeli bylo jeho dílo vždy přijímáno s rozpaky, nejednou skončilo představení jeho děl fiaskem a několikrát bylo i z důvodu protestů „Spolku přeživších holocaust“ zrušeno.
Dílo
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Richard Wagner
Písně
- Pět písní na slova Mathildy Wesendonkové (Fünf Gedichte für eine Frauenstimme - "Wesendonk Lieder"); Písně: Anděl (Der Engel), Stůj tiše! (Stehe still!), Ve skleníku (Im Treibhaus), Bolesti (Schmerzen), Sny (Träume). Písně byly složeny v letech 1857-1858 v době, kdy Wagner psal opery Valkýra a Siegfried. Cyklus jako celek byl poprvé uveden v roce 1862.
Opery
Ke všem svým operám si Wagner napsal libreta sám. Libreto k nedokončené opeře Die Hochzeit zničil a libreto k Rienzimu daroval bavorskému králi Ludvíku II. Později si Adolf Hitler přivlastnil libreta k operám Rienzi, Die Feen a Das Liebesverbot oder Novize von Palermo. Všechny tyto tři partitury jsou dnes bohužel ztracené.[3]
- Die Hochzeit (Svatba), 1832 - nedokončeno.
- Die Feen (Víly), 1834 – premiéra 29. 6. 1888 na královském dvoře a státním divadle v Mnichově.
- Das Liebesverbot oder Novize von Palermo (Zákaz lásky aneb Novicka z Palerma), 1834–1836 – premiéra 29. 3. 1836 v státním divadle v Magdeburgu.
- Rienzi, der Letzte der Tribunen (Rienzi, poslední z tribunů), 1837–1840 – premiéra 20. 10. 1842 v královském saském divadle v Drážďanech.
- Der fliegende Holländer (Bludný Holanďan), 1840–1841 – premiéra 2. 2. 1843 v královském saském divadle v Drážďanech.
- Tannhäuser und der Sängerkrieg auf Wartburg (Tannhäuser aneb Zápas pěvců na Wartburgu), 1842–1845 – premiéra 19. října 1845 v královském saském divadle v Drážďanech.
- Lohengrin, 1845–1848 – premiéra 28. 8. 1850 ve velkovévodském dvorním divadle ve Výmaru.
- Tristan und Isolde (Tristan a Isolda), 1856–1859 – premiéra 10. 6. 1865 v královském státním divadle v Mnichově.
- Die Meistersinger von Nürnberg (Mistři pěvci norimberští), 1845–1867 – premiéra 21. 6. 1868 v královském státním divadle v Mnichově.
- Der Ring des Nibelungen (Prsten Nibelungův) – má čtyři části:
- Das Rheingold (Zlato Rýna nebo též Rýnské zlato), 1851-1854 premiéra 22.9. 1869 v královském státním divadle v Mnichově.
- Die Walküre (Valkýra), 1851–1856 – premiéra 26. 6. 1870 v královském státním divadle v Mnichově.
- Siegfried, 1851–1871 – premiéra 16. 8. 1876 v Bayreuthu.
- Götterdämmerung (Soumrak bohů), 1848–1874 – premiéra 17. 8. 1876 v Bayreuthu.
- Parsifal, 1865–1882 – premiéra 26. 6. 1882 v Bayreuthu.
České premiéry
Nepočítáme-li nedokončenou operu Die Hochzeit (Svatba), tak byly v Čechách uvedeny všechny Wagnerovy opery kromě Das Liebesverbot oder Der Novize von Palermo (Zápověď lásky aneb Novicka z Palerma). Jejich první uvedení vždy zrealizovaly německé scény v Praze. V roce 1888 bylo operou Die Meistersinger von Nürnberg otevřeno Nové německé divadlo v Praze. České soubory uváděly Wagnerovy opery až později: [4] Nejvíce hranou Wagnerovo operou v Čechách je Bludný Holanďan (přes 70) a Lohengrin (přes 60).[5]
- Lohengrin: 1885 (Národní divadlo)
- Tannhäuser: 1888 (Plzeň)
- Die Meistersinger von Nürnberg: 1894 (Národní divadlo)
- Der fliegende Holländer: 1906 (Plzeň)
- Tristan und Isolde: 1913 (Národní divadlo)
- Rienzi: 1914 (Plzeň)
- Das Rheingold: 1915 (Národní divadlo)
- Die Walküre: 1916 (Národní divadlo)
- Siegfried: 1931 (Brno)
Wagnerova opera Die Feen (Víly) se v Čechách nastudovala zatím jen jednou a premiéra proběhla 8. února 1893 v Novém německém divadle v Praze.[6]
Stavovské divadlo v Praze
Stavovské divadlo bylo první divadlo v Rakousku, které uvedlo Wagnerovu operu. Byl jí Tannhäuser. Wagnerovy opery velice propagoval František Škroup.[7]
- Tannhäuser: 25. listopadu 1854.
- Lohengrin: 23. února 1856.
- Der fliegende Holländer: 7. září 1856.
- Rienzi: 24. října 1859.
- Die Meistersinger von Nürnberg: 26. dubna 1871.
- Das Rheingold: 19. prosince 1885.
- Die Walküre: 20. prosince 1885.
- Tristan und Isolde: 30. dubna 1886.
- Siegfried: 9. ledna 1887.
- Götterdämmerung: 10. ledna 1887.
- Parsifal: 1. ledna 1914.
Národní divadlo v Praze
- Lohengrin: 12. ledna 1885 (režisér František Hynek).[8]
- Tannhäuser: 28. ledna 1891 (režiséři František Hynek a Robert Polák).[9]
- Die Meistersinger von Nürnberg: 7. února 1894 (režisér František Hynek).[10]
- Der fliegende Holländer: 17. prosince 1907 (režisér Robert Polák).[11]
- Tristan und Isolde: 10. února 1913 (režisér Robert Polák).[12]
- Parsifal: 1. ledna 1914 (režisér Robert Polák).[13]
- Das Rheingold: 19. března 1915 (režisér Robert Polák).[14]
- Die Walküre: 14. února 1916 (režisér Robert Polák).[15]
- Siegfried: 23. března 1932 (režisér Ferdinand Pujman).[16]
- Rienzi: 4. října 1991 (ve Smetanově divadle, režisér Ladislav Štros).[17]
- Götterdämmerung: 14. května 2005 (režisér Kurt Horres)[18]
Wagner spisovatel
Richard Wagner napsal také řadu různých polemických statí a jiných textů, ve kterých se většinou zaměřoval na vlastní ideál opery. V jeho dílech se také často zaměřuje na oblast politickou a sociální. Mezi jeho nejznámější díla patří:
- Die Revolution (1849)
- Die Kunst und die Revolution (1849)
- Das Kunstwerk der Zukunft (1850)
- Das Judenthum in der Musik (1850)
- Oper und Drama (1851). Česky Opera a drama. Wagner se zde zaměřuje na stav, v jakém se nachází dobová hudba a opera a předkládá vlastní vizi, jak hudební díla reformovat, aby spěla k jeho představě tzv. Gesamtkunstwerku. Česky vyšla roku 2002 v nakladatelství Paseka.[19]
- Über Staat und Religion (1864)
- Beethoven (1870)
- Was is deutsch? (1878)
- Religion und Kunst (1880)
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ WAGNER, Richard. Můj život. V Praze: Národní divadlo, c2007. 468 s. ISBN 978-80-7258-005-7. S. 10-12.
- ↑ KUČERA, Jan Pavel. Drama zrozené hudbou : Richard Wagner. Praha: Paseka, 1995. 266 s. ISBN 80-7185-002-0. S. 16-20.
- ↑ KUČERA, Jan Pavel. Drama zrozené hudbou : Richard Wagner. Praha: Paseka, 1995. 266 s. ISBN 80-7185-002-0. S. 58.
- ↑ PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. V Praze: Národní divadlo, c2005. 280 s. ISBN 80-7258-190-2. S. 9 - 11.
- ↑ PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. V Praze: Národní divadlo, c2005. 280 s. ISBN 80-7258-190-2. S. 11 - 15.
- ↑ PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. V Praze: Národní divadlo, c2005. 280 s. ISBN 80-7258-190-2. S. 16.
- ↑ PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. V Praze: Národní divadlo, c2005. 280 s. ISBN 80-7258-190-2. S. 9.
- ↑ Lohengrin (Opera). Archiv Národního divadla v Praze [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Tannhäuser a zápas pěvců na Wartburce (Opera). Archiv Národního divadla v Praze [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Mistři pěvci norimberští (Opera). Archiv Národního divadla v Praze [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Bludný Holanďan (Opera). Archiv Národního divadla v Praze [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Tristan a Isolda (Opera). Archiv Národního divadla v Praze [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Parsifal (Opera). Archiv Národního divadla v Praze [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Zlato Rýna (Opera). Archiv Národního divadla v Praze [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Valkýra (Opera). Archiv Národního divadla v Praze [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Siegfried (Opera). Archiv Národního divadla v Praze [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Rienzi (Opera). Archiv Národního divadla v Praze [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Götterdämmerung (Soumrak bohů) (Opera). Archiv Národního divadla v Praze [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné online.
- ↑ WAGNER, Richard. Opera a drama. Překlad Věra Vysloužilová. Praha – Litomyšl: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-483-2.
Literatura
Wagnerova autobiografie
- WAGNER, Richard. Můj život. Překlad Vlasta Reittererová. V Praze: Národní divadlo, c2007. ISBN 978-80-7258-005-7.
Životopisy Wagnera
- KUČERA, Jan Pavel. Drama zrozené hudbou : Richard Wagner. Praha: Paseka, 1995.
- SCHONBERG, Harold C. Životy velkých skladatelů : [od Monteverdiho ke klasikům 20. století]. Překlad Ivan Žáček. Praha: BB/art, 2006.
- STECKER, Karel. Všeobecný dějepis hudby II. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, [1903].
- VESELÝ, Richard. Dějiny hudby : Díl II. V Praze: Nákladem vlastním S. 183 - 192.
O Wagnerově hudbě
- PIVODA, František. O hudbě Wagnerově. Praha: Otto, 1881. Dostupné online. Polemická stať autora se zabývá hodnocením hudebního směru Wagnerova a jeho oper, všímá si soudobých ohlasů a reflexí na jeho dílo v Čechách a v zahraničí.
- PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. V Praze: Národní divadlo, c2005. ISBN 80-7258-190-2.
- MAGEE, Bryan. Wagner a filosofie. Překlad Zdeňka Marečková. Praha: Jiří Buchal - BB/art, 2004. ISBN 80-7341-337-X.
Wagnerova libreta
- WAGNER, Richard. Wagnerova libreta (Die Feen, Rienzi, der Letzte der Tribunen, Bludný Holanďan, Tannhäuser a zápas pěvců na Wartburce, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, Valkýra. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Německá i česká libreta k vybraným operám v Digitální knihovně Městské knihovny v Praze.
Související články
Galerie Richard Wagner na Wikimedia Commons
Chybí parametr jazyk
!
- Siegfried Wagner
- Cosima Wagnerová
- Wieland Wagner
- Wolfgang Wagner
- Bayreuth
- Hudební slavnosti v Bayreuthu
- Romantismus (hudba)
- Příznačný motiv
- Prsten Nibelungův
- Josef Tichatschek
Externí odkazy
Vedoucí Hudebních slavností v Bayreuthu | ||
---|---|---|
Předchůdce: |
1876–1883 Richard Wagner |
Nástupce: |
Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link GA