Angelo Neumann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Angelo Neumann

Angelo Neumann
Rodné jméno Josef Neumann [1]
Narození 18. srpna 1838
Stupava (okres Malacky)
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 20. prosince 1910 (ve věku 72 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí zápal plic
Místo odpočinku Praha, Evangelický hřbitov ve Strašnicích
Povolání zpěvák, režisér, impresário a divadelní ředitel
Nábož. vyznání (1838-1860) judaismus, (1860-1876) katolicismus, (od 1876) protestantismus[2]
Manžel(ka) 1. Pauline Francisca Mihalowich, 2. Johanna Buska
Děti Karl Eugen Neumann, Angela Neumann-Gottlieb
Rodiče Lukas Neumann, Theresia Kornfeld
Podpis Angelo Neumann - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Angelo Neumann (18. srpna 1838, Stupava (okres Malacky)20. prosince 1910, Praha[3]), byl rakouský barytonista, režisér, impresário a divadelní ředitel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a pěvecké začátky (1838-1862)[editovat | editovat zdroj]

Josef Angelo Neumann se narodil ve Stupavě (Stampfen) u Prešpurku (Bratislavy) 18. srpna 1838 v rodině židovského obchodníka Lukase Neumanna a Theresie Neumannové, roz. Kornfeldové.[2] Původně chtěl studovat medicínu, ale když se v protestanském kostele projevil jeho pěvecký talent, ujala se ho učitelka zpěvu Theresie Stilke-Sessi. Po prvním veřejném vystoupení ve Vídni v roce 1859 se rozhodl pro pěveckou dráhu. Po neúspěchu v Berlíně odešel jako první barytonista do Kolína nad Rýnem, přičemž krátce působil také v Krakově, Šoproni, Prešpurku a v roce 1861Gdaňsku.

Barytonistou ve Vídeňské dvorní opeře (1862-1876)[editovat | editovat zdroj]

Angelo Neumann

Když v roce 1862 nastoupil na místo barytonisty v lyrickém oboru ve Dvorní opeře ve Vídni, oženil se s Paulinou Franciskou Mihalowich. 18. října 1865 se pak manželům narodil syn Karl Eugen, později proslulý indolog a překladatel buddhistických textů. V opeře debutoval v roli Fiesqua v Donizettiho opeře Maria von Rohan. Brzy se osvědčil pro svůj organizační talent, pracovitost a společenskou obratnost.[4] Setkal se s Meyerbeerem a Gounodem, v závěru svého vídeňského období vystoupil i pod taktovkou Richarda Wagnera v roli brabantského šlechtice v představení Lohengrin. Zkušenosti, které zde nabyl, byly rozhodující inspirací pro pozdější roli divadelního ředitele, pro niž se pragmaticky rozhodl, když ho v roce 1875 začala sužovat krční choroba.

Ředitelem opery městského divadla v Lipsku (1876-1882)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1876 byl Neumann divadelním podnikatelem Augustem Försterem pověřen administrativou a správou opery v městském divadle v Lipsku. Třebaže neměl ředitelskou zkušenost, počínal si od začátku v uměleckých i praktických a finančních otázkách s obdivuhodnou jistotou. Jeho hlavní ctižádostí bylo uvést v Lipsku kompletní Wagnerovu tetralogii Prsten Nibelungův, která poprvé zazněla na v Bayreuthu v roce 1876. Podrobně instruoval kapelníka Suchera a sám převzal režii, přičemž se snažil dokonale zopakovat vše, co viděl ve vídeňských inscenacích vytvořených podle skladatelových pokynů.

První lipské provedení tetralogie se uskutečnilo 13. srpna 1876. Protože Wagnerovi bylo uvádění jednotlivých částí Prstenu mimo Bayreuth proti mysli, navštívil jej Neumann 28. ledna 1878 v jeho vile Wahnfried a přednesl mu plán na představení díla nejprve po částech a potom vcelku. Značně zadlužený skladatel nakonec svolil a zapůjčil partitury k pořízení opisů. Neumann odkoupil část Wagnerovy výpravy, od zbytku si nechal na vlastní náklady zhotovit kopie. Lipská představení tetralogie v letech 1878-1879 byla prvořadou atrakcí, která se finančně vyplatila jak Wagnerovi, tak lipské radnici. V červnu 1882 však lipská smlouva skončila, a městská rada neměla o další spolupráci s příliš agilním Neumannem zájem.[5]

Nibelungen-Tournée (1882-1883)[editovat | editovat zdroj]

Protože Neumann kromě wagnerovského fundu vlastnil i provozovací právo na Prsten Nibelungův, rozhodl se pro unikátní projekt, při kterém shromáždil 134 osob a založil cestující Richard-Wagner-Theater. S jedenácti vybranými kmenovými sólisty, se sborem, personálem a jevištní technikou si najal zvláštní vlak a v letech 1882-1883 podnikl turné po Německu, Nizozemsku, Belgii, Rakousku-Uhersku a Itálii. Získal si tak jméno po celé Evropě a měl (přes některé námitky ortodoxních wagneriánů) velkolepé úspěchy. V červnu 1883 přijal místo ředitele v Brémách a uvažoval o tom, kam investovat získaný výnos. Tehdy přišla nabídka z pražského Stavovského divadla.[6]

Ředitelem Stavovského divadla (1885-1910)[editovat | editovat zdroj]

Pražské Stavovské divadlo ca 1898

Situace pražské německé scény byla v roce 1884 velmi složitá, bylo to divadlo německojazyčné menšiny uprostřed většinově českého města, které se potýkalo se značnými finančními problémy. Neumann byl ochoten investovat 60.000 florinů na uhrazení dluhů, které měl vůči uměleckému a technickému personálu odstupující ředitel Edmund Kreibig, a doplňovat prostředky ze zemské subvence vlastními investicemi.[7] Historická budova nedostačovala tehdejšímu divadelnímu provozu, proto již na rok 1886 plánoval divadelní spolek projekt na vybudování Nového německého divadla. Neumann se do těchto snah zapojil a přijal také břímě dědičných lóží a penzijního spolku zaměstnanců divadla. Předpokládal, že jeho opera získá i české obecenstvo. První pražskou sezónu zahájil 1. srpna 1885 a zároveň prostřednictvím deníku Bohemia oslovil publikum proklamací: "Uměnímilovným obyvatelům města Prahy".

V roce 1886 Neumann angažoval herečku Johannu Busku, s níž se 6. listopadu 1887 se v Prešpurku oženil, dne 18. prosince 1888 se jim potom v Praze narodila dcera Angela Elisabeth, přezdívaná Mimi. Již od svého nástupu do funkce mezitím zahájil v Praze dosud nebývalé autorské cykly uvedením série deseti Schillerových dramat. V letech 1886-1887 probíhaly stavební práce na nové budově, která byla za účasti mnoha hostů slavnostně otevřena 5. ledna 1888 Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští.

Ředitelem Nového německého divadla v Praze (1888-1910)[editovat | editovat zdroj]

Nové německé divadlo kolem roku 1900

Náklady vynaložené na stavbu činily cca 800 000 zlatých a byly (na rozdíl od Národního divadla) uhrazeny výhradně ze soukromých zdrojů. Technické vybavení splňovalo nároky Wagnerových oper, nevyhovovalo však činohře, která zůstala i s Neumannovou kanceláří a zázemím pro účinkující v budově Stavovského divadla. Celkový provoz byl trvale ztrátový, ředitel tedy hledal nové zdroje a v roce 1889 s úspěchem cestoval po Rusku s Wagnerovou tetralogií, požádal rovněž Zemský výbor o zvýšení subvence. V roce 1899 zavedl proslulé každoroční festivaly Maifestspiele (Májové slavnostní hry) s hostováním zahraničních divadel.[8] S promyšlenou dramaturgií tak Neumann budoval "divadlo zvláštních událostí", jimiž chtěl obejít neodstranitelné bariéry specifické situace pražských Němců. Mezinárodní věhlas festivalů přitom Prahu učinil "městem, kde vede divadlo Angelo Neumann".[9] Jeho pražská éra se vyznačovala smyslem pro uměleckou kvalitu i šťastnou volbou při výběru talentovaných osobností.[10] Dirigenti jako Gustav Mahler, Otto Klemperer, Karl Muck, Franz Schalk a Leo Blech, zpěvačky jako Gertrud Förstel, Margarethe Siems, propracované operní cykly (Gluck, Mozart, Weber, Meyerbeer, Verdi a zvláště Wagner), stejně jako zajímavé novinky (Weisova opera Der polnische Jude, d'Abertova opera Tiefland, Debussyho Pelléas et Melisande) byly základem zahraničního věhlasu Nového německého divadla. Neumannovu popularitu v Praze samotné potom dokládá anketa, kterou 9.-10. června 1900 uspořádal Pražský spolek pro podporu škol (Prager Schulerhaltungs-Verein).[11]

V roce 1905 Neumann onemocněl a odjel na delší hospitalizaci do Berlína. Po návratu ze sanatoria shrnul do knižní podoby své vzpomínky na Wagnera, v plánu měl také sepsání dějin svého cestujícího divadla, ale povinnosti mu nedovolily spis dokončit. V roce 1909 dostal nabídku působit v Berlíně, kde se plánovala stavba velkého operního domu. Plán však nakonec ztroskotal, protože stavba nezískala potřebné povolení.

Konec života a smrt[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1910 se Neumann vrátil z berlínské nemocnice do Prahy a podle svého zvyku kontroloval zkoušku Beethovenovy opery Fidelio. V divadle si přivodil nachlazení, ze kterého se vyvinul zápal plic. Angelo Neumann zemřel ve svém bytě 20. prosince 1910.[12] Pohřben je na evangelickém hřbitově v Praze-Strašnicích.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LUDVOVÁ, Jitka. Až k hořkému konci: pražské německé divadlo 1845-1945. 1. vyd.. vyd. Praha : Academia, 2012. 798 s. ISBN 978-80-7008-286-7. S. 240 (Příl. Soupisy).  
  2. a b Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 19 [online]. Berlin: Duncker & Humblot, 1999. Dostupné online.  
  3. Feuilleton: Angelo Neumann. Národní politika. 21. 12. 1910, s. 1. Dostupné online.  
  4. LUDVOVÁ, Jitka. Až k hořkému konci: pražské německé divadlo 1845-1945. 1. vyd.. vyd. Praha : Academia, 2012. 798 s. ISBN 978-80-7008-286-7. S. 40.  
  5. LUDVOVÁ, Jitka. Až k hořkému konci: pražské německé divadlo 1845-1945. 1. vyd.. vyd. Praha : Academia, 2012. 798 s. ISBN 978-80-7008-286-7. S. 43.  
  6. IRHEGER, Heinz. Wagners vergessener Prophet
  7. LUDVOVÁ, Jitka. Až k hořkému konci: pražské německé divadlo 1845-1945. 1. vyd.. vyd. Praha : Academia, 2012. 798 s. ISBN 978-80-7008-286-7. S. 37.  
  8. LUDVOVÁ, Jitka. Maifestspiele v Novém německém divadle v Praze. In: Pešek, Jiří (ed.): Documenta Pragensia, 1. vyd., Archiv hl. m. Prahy. Praha 1995
  9. LUDVOVÁ, Jitka. Až k hořkému konci: pražské německé divadlo 1845-1945. 1. vyd.. vyd. Praha : Academia, 2012. 798 s. ISBN 978-80-7008-286-7. S. 60.  
  10. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 7, Lfg. 31 [online]. Wien: Österreichische Akademie der Wissenschaften, 1976. Dostupné online.  
  11. Prager Deutsche Worte : individuelle Meinungsäusserungen deutscher Bewohner Prags über locale Verhältnisse am Ende des 19. Jahrhundertes : gesammelt und herausgegeben zu Gunsten des Prager Schulerhaltungs-Vereines anläßlich des Frühlingsfestes der deutschen Vereine Prags am 9. und 10. Juni 1900. Prag : [s.n.], 1900. 115 s.  
  12. LUDVOVÁ, Jitka. Až k hořkému konci: pražské německé divadlo 1845-1945. 1. vyd.. vyd. Praha : Academia, 2012. 798 s. ISBN 978-80-7008-286-7. S. 64.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jitka Ludvová: Až k hořkému konci: pražské německé divadlo 1845-1945. Academia, Praha, 2012, ISBN 978-80-7008-286-7
  • Marta Ottlová: Eine unbekannte Quelle zu Angelo Neumann. In: Deutschsprachiges Theater in Prag. Begegnungen der Sprachen und Kulturen. Praha, Divadelní ústav, 2001 s. 397-402.
  • Pocta Angelu Neumannovi (1838-1910), 16.12.2010 = A tribute to Angelo Neumann. Praha, Státní opera, ©2010.
  • Richard Rosenheim: Die Geschichte der Deutschen Bühnen in Prag 1883-1918. Prag, Heinr. Mercy Sohn, 1938.
  • Oscar Teuber: Geschichte des Prager Theaters: von den Anfaengen des Schauspielwesens bis auf die neueste Zeit. Teil 3, Prag, Haase, 1888.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

ředitelé Nového německého divadla v Praze
Předchůdce:
-
18881910
Angelo Neumann
Nástupce:
Heinrich Teweles