Přeskočit na obsah

Karel Weis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Weis
Základní informace
Narození12. února 1862
Praha
Úmrtí4. dubna 1944 (ve věku 82 let) nebo 4. června 1944 (ve věku 82 let)
Praha
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Žánryopera, klasická hudba a opereta
Povoláníhudební skladatel, varhaník, dirigent, folklorista, muzikolog, etnograf, houslista, kapelník, klavírista, redaktor, vydavatel, spisovatel literatury faktu a učitel hudby
Nástrojevarhany
Členem skupinČeská akademie věd a umění
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Weis, také Weiss, pseudonym Celestin Nožička, (12. února 1862 Praha[1] – 4. dubna 1944 Praha) byl český hudební skladatel, sběratel lidových písní a folklorista.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Karel Weis v mládí (kreslil Jan Vilímek 1889)

Narodil se v Praze v rodině kováře.[2] Studoval na Pražské konzervatoři, zpočátku lesní roh, pak housle. Po čtyřech letech studia byl vyloučen, přešel na varhanickou školu – studoval teorii u Františka Skuherského. Studia ukončil v roce 1881. Nejprve působil jako varhaník kostela sv.Štěpána a současně jako kapelník a sbormistr Maiselovy synagogy a pak vystřídal řadu hudebnických zaměstnání včetně působení v Národním divadle jako houslista [3]. V letech 1886-1887 byl kapelníkem Národního divadla v Brně, jednu sezónu působil i v Bautzenu (Budyšíně).[4] Jeho skladatelské umění mu vyneslo několikaleté rakouské státní stipendium. Byl jedním z mála českých skladatelů, který neměl existenční problémy – kromě českého publika psal i pro publikum německé (Vídeň, Berlín). V roce 1934 byl zvolen řádným členem České akademie [5].

V roce 1900 vstoupil do manželství s Marií Šístkovou (*1877), se kterou měl pak čtyři syny (jeden zemřel dvouletý).[6] Rodina bydlela na pražském Smíchově, dnešním Janáčkově nábřeži.[2] Byl pochován na pražském hřbitově na Malvazinkách.[7]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Hudba

[editovat | editovat zdroj]

Jeho hlavním hudebním oborem byla kompozice. Vedle řady oper a operet napsal kantátu Triumfátor (1888). Psal i hudbu baletní a filmovou. Je autorem i jediné symfonie c moll.

Opery a operety

Český název Původní název Žánr Počet dějství Libreto Datum premiéry Místo, divadlo
Viola – opera 3 Eliška Krásnohorská, Friedrich Adler, Richard Schubert, Václav Novohradský podle Williama Shakespeara 17. ledna 1892 Praha, Národní divadlo
Polský žid Der polnische Jude opera 2 Victor Léon, Richard Batka podle Erckmanna-Chatriana 3. března 1901 Praha, Nové německé divadlo
Vesničtí muzikanti Die Dorfmusikanten opereta 3 Rudolf Haas podle J. K. Tyla 31. prosince 1904 Praha, Nové německé divadlo
Revizor Der Revisor opereta 3 Karel Weis, Oskar Batěk, František Paul podle N. V. Gogola 21. dubna 1907 Praha, Nové německé divadlo
Sultánova nevěsta Die Sultansbraut opereta 3 Robert Pohl podle Kálmána Mikszátha 1910 Berlín
Útok na mlýn Der Sturm auf die Mühle opera 3 Karel Weis, Rudolf Batka 29. března 1912 Praha, Národní divadlo
Big Ben Big-Ben opereta 3 West 1912 Berlín, Theater des Westens
Expresní vlak do Nizzy Der Extrazug nach Nizza opereta 1 A. Lippshitz, M. Schonau 1913 Berlín, Theater am Nollendorfplatz
Tančící myšky Die Tanzmäuschen opereta 1 G. O. odes-Millo 11. srpna 1916 Vídeň, Apollo-Theater
Blíženci (2. verze Violy) Die Zwillinge opera 3 Eliška Krásnohorská, Friedrich Adler, Richard Schubert, Václav Novohradský, Josef Vymětal podle Williama Shakespeara 28. února 1917 Praha, Národní divadlo
Lilli Lora Lilli Lora opereta 1 G. O. odes-Millo 1. srpna 1918 Vídeň, Apollo-Theater
Lešetínský kovář – opera 3 Karel Weis a Ladislav Novák podle Svatopluka Čecha 6. června 1920 Praha, Národní divadlo
Bojarská svatba Die Bojarenhochzeit opera 3 Karel Weis podle Ludwiga Ganghofera 18. února 1943 Praha, Národní divadlo

Jeho nejznámějším a nejvýznamnějším dílem se stalo souborné velké vydání lidových písní Český jih a Šumava v lidové písni, monumentální patnáctisvazkové dílo, které je výsledkem jeho skoro padesátileté sběratelské a konzervační práce. Vycházelo postupně od roku 1928.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Pod názvem Rozmarné příhody sepsal své vzpomínky (vydal Josef R. Vilímek, Praha, 1926, ilustroval A. L. Salač.[8] Do Národní politiky přispíval svými fejetony.[9]

Posmrtná připomínka

[editovat | editovat zdroj]
Hrob Karla Weise na pražském hřbitově Malvazinky

V Blatském muzeu ve Veselí nad Lužnicí měl do roku 2018 pamětní síň. Budova muzea ve Veselí nad Lužnicí je pojmenováno po Karlu Weisovi, tzv. Weisův dům. V muzeu se nachází jeho pozůstalost, která je uložena v 85 kartonech a čítá několik tisíc dopisů, not, fotografií, výtvarného umění ...

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Opera Der polnische Jude (Polský žid), kterou složil na německé libreto, byla při vzniku považována za německé dílo, a tak Národní divadlo v Praze odmítlo její uvedení a postoupilo práva Novému německému divadlu v Praze, které jí nechtělo, protože autor hudby byl Čech.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Archiv hlavního města Prahy, f. Sbírka matrik, sign. ŠT N27, fol. 114 online Některé sekundární zdroje uvádí chybně datum narození 13. února 1862.
  2. ↑ a b Též dle zápisu o narození a křtu syna Františka, matrika N Smíchov, 1906-1909, snímek 398
  3. ↑ Ladislav Novák: Dva čeští muzikanti, Družstvo Máj, Praha, 1941, str. 67
  4. ↑ Humoristické listy, 11.10.1889, s.372
  5. ↑ Ladislav Novák: Dva čeští muzikanti, Družstvo Máj, Praha, 1941, str. 121
  6. ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Karle Weise
  7. ↑ Český deník, 12.4.1944, s.2 (dostupné online v NK ČR)
  8. ↑ Databáze NK ČR: Rozmarné vzpomínky
  9. ↑ Např. Národní politika, 18.2.1912, s.1, Karel Weis: Jak jsem si koupil čínskou pěnkavu

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Weis&oldid=24069803“