Přeskočit na obsah

Daniela Kovářová: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m editace uživatele 46.135.8.105 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Halfirien
značka: rychlé vrácení zpět
Bez shrnutí editace
značka: editor wikitextu 2017
Řádek 6: Řádek 6:
| velikost obrázku =
| velikost obrázku =
| popisek =
| popisek =
| pořadí = 11.
| pořadí = 6.
| úřad = [[Seznam ministrů spravedlnosti České republiky|ministryně spravedlnosti ČR]]
| úřad = [[Seznam členů Senátu Parlamentu České republiky|senátorka]] za [[Senátní obvod č. 7 – Plzeň-město|obvod č. 7 – Plzeň-město]]
| od = [[8. květen|8. května]] [[2009]]
| od = [[1. říjen|1. října]] [[2022]]
⚫
| předchůdce = [[Václav Chaloupek]]
⚫
| do = [[13. červenec|13. července]] [[2010]]
⚫
| pořadí2 = 11.
⚫
| předseda vlády = [[Jan Fischer]]
| úřad2 = [[Seznam ministrů spravedlnosti České republiky|ministryně spravedlnosti ČR]]
⚫
| předchůdce = [[Jiří Pospíšil]]
⚫
| od2 = [[8. květen|8. května]] [[2009]]
⚫
| nástupce = [[Jiří Pospíšil]]
⚫
| do2 = [[13. červenec|13. července]] [[2010]]
⚫
| pořadí2 = 6.
⚫
| předseda vlády2 = [[Jan Fischer]]
| úřad2 = [[Seznam členů Senátu Parlamentu České republiky|senátorka]] za [[Senátní obvod č. 7 – Plzeň-město|obvod č. 7 – Plzeň-město]]
⚫
| předchůdce2 = [[Jiří Pospíšil]]
⚫
| od2 = [[1. říjen|1. října]] [[2022]]
| předchůdce2 = [[Václav Chaloupek]]
| nástupce2 = [[Jiří Pospíšil]]
| volební obvod =
| většina =
| strana = [[Komunistická strana Československa|KSČ]] (1987–1989)
| strana = [[Komunistická strana Československa|KSČ]] (1987–1989)
| těleso = v [[Vláda České republiky|české vládě]]
| těleso = ve vládě
| kandidující za = za [[Občanská demokratická strana|ODS]] (2009–2010)
| kandidující za = za [[Občanská demokratická strana|ODS]] (2009–2010)
| těleso2 = {{nowrap|v [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu]]}}
| těleso2 = {{nowrap|v [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu]]}}
Řádek 30: Řádek 28:
| profese = [[právník|právnička]], [[politik|politička]]
| profese = [[právník|právnička]], [[politik|politička]]
}}
}}
'''Daniela Kovářová''', rozená '''Šindlerová''', (* [[17. listopad|17. listopadu]] [[1964]] [[Ostrava]]) je česká [[právník|právnička]], spisovatelka, [[advokát]]ka se specializací na [[Rodinné právo|rodinnou problematiku]], bývalá ředitelka [[Justiční akademie]] a v letech 2009–2010 [[Ministerstvo spravedlnosti České republiky|ministryně spravedlnosti]] [[Česko|České republiky]] ve [[Vláda Jana Fischera|Fischerově vládě]]. Od ledna 2018 je prezidentkou [[Unie rodinných advokátů]], od roku 2022 je rovněž senátorkou za [[Senátní obvod č. 7 – Plzeň-město|obvod č. 7 – Plzeň-město]].
'''Daniela Kovářová''', rozená '''Šindlerová''', (* [[17. listopad|17. listopadu]] [[1964]] [[Ostrava]]) je česká [[advokát]]ka, politička, bývalá ministryně spravedlnosti a současná [[Senát Parlamentu České republiky|senátorka]].
Působila jako ředitelka [[Justiční akademie]] a ve [[Vláda Jana Fischera|Fischerově vládě]] byla [[Ministerstvo spravedlnosti České republiky|ministryně spravedlnosti]] [[Česko|České republiky]] (2009–2010). Od ledna 2018 je prezidentkou [[Unie rodinných advokátů]], od roku 2022 senátorkou za [[Senátní obvod č. 7 – Plzeň-město|obvod č. 7 – Plzeň-město]].


== Život ==
== Život ==

Verze z 21. 2. 2023, 02:16

JUDr. Daniela Kovářová
6. senátorka za obvod č. 7 – Plzeň-město
Úřadující
Ve funkci od:
1. října 2022
PředchůdceVáclav Chaloupek
11. ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
8. května 2009 – 13. července 2010
Předseda vládyJan Fischer
PředchůdceJiří Pospíšil
NástupceJiří Pospíšil
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1987–1989)
Nestranička
ve vláděza ODS (2009–2010)
v Senátunezávislá (od 2022)
Rodné jménoDaniela Šindlerová
Narození17. listopadu 1964 (59 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťMartin Kovář
DětiJana Kovářová
Jan Kovář
SídloŠtěnovice
Alma materPrávnická fakulta Masarykovy univerzity
Profeseprávnička, politička
OceněníBludný balvan (2022)
Webová stránkawww.akkovarova.cz
CommonsDaniela Kovářová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniela Kovářová, rozená Šindlerová, (* 17. listopadu 1964 Ostrava) je česká advokátka, politička, bývalá ministryně spravedlnosti a současná senátorka.

Působila jako ředitelka Justiční akademie a ve Fischerově vládě byla ministryně spravedlnosti České republiky (2009–2010). Od ledna 2018 je prezidentkou Unie rodinných advokátů, od roku 2022 senátorkou za obvod č. 7 – Plzeň-město.

Život

Mládí a studium

Studovala na Gymnáziu Jízdárenská v Ostravě. V roce 1987 absolvovala Právnickou fakultu J. E. Purkyně v Brně (v současnosti Masarykova univerzita). V letech 1987–1989 byla kandidátkou Komunistické strany Československa. Přihlášku podala protože cit.: „nabídl mi to starší spolužák na fakultě, který vypadal jako řecký bůh, s nádherně řezanými rysy…Já jsem se cítila poctěna.” [1][2][3]

Advokacie

V letech 1990–2008 měla advokátní kancelář v Plzni, specializovanou v oborech trestního práva, rodinného práva a smluvní agendy. Mezi lety 1999–2005 působila jako předsedkyně Sekce pro trestní právo a obhajobu České advokátní komory (ČAK). V období 2005–2008 byla předsedkyní Výboru pro výchovu a vzdělávání ČAK. Od května 2008 do února 2011 byla ředitelkou Justiční akademie, vzdělávací instituce pro soudce, státní zástupce a další zaměstnance rezortu justice.

Poté, co skončila ve funkci ministryně spravedlnosti, se vrátila do advokacie a zaměřuje se především na rodinné právo a související oblasti.[4][5] Přednáší rodinnou a advokátní problematiku a mezilidské vztahy, publikuje v odborném i populárním tisku a popularizuje právo na veřejnosti. Věnuje se také pedagogické činnosti, učila na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů a od roku 2017 vyučuje mediaci v Ústavu práva a právní vědy. Byla šéfredaktorkou odborného časopisu Rodinné listy (2011–2016), od roku 2017 stojí v čele jeho redakční rady. Spolupořádá a moderuje odborné právnické konference.[zdroj?] V oboru rodinného práva získala ocenění Právník roku za rok 2016.[6] Počátkem roku 2018 založila Unii rodinných advokátů – odborný spolek, jehož cílem je podpora rodiny a mimosoudního řešení rodinných sporů. Úzce spolupracuje s Českou advokátní komorou v oblasti dalšího vzdělávání advokátů. Od roku 2018 stojí v čele sekce rodinného práva ČAK.

Během pandemie covidu-19 se zapojila do veřejné činnosti. V březnu 2020 iniciovala vznik bezplatné koronaporadny při Unii rodinných advokátů, která zapojila 70 odborníků (advokátů, zdravotníků, psychologů apod.) a do listopadu 2021 vyřešila 10.000 telefonických a 15.000 mailových dotazů.[7] Roku 2021 založila a stala se mluvčí skupiny Covid a právo, která nabídla pomoc ministerstvu zdravotnictví s cílem zvýšit právní kvalitu přijímaných restriktivních opatření.[8]

Spolky

Od roku 1995 je členkou Mensy ČR, mezi zářím 1998 a červnem 2001 byla členkou Rady Mensy ČR a mezi říjnem 1999 a červnem 2000 místopředsedkyní správní rady „mensovního“ Osmiletého gymnázia Buďánka.[9] Je členkou Obce spisovatelů a byla její tiskovou mluvčí (2015–2018). Je také členkou Střediska západočeských spisovatelů.

Soukromý život

Je vdaná za Martina Kováře, generálního ředitele nábytkářské firmy Jitona. Bydlí spolu ve Štěnovicích u Plzně a mají dvě dospělé děti.

Politické působení

Ministryně spravedlnosti ČR

Po pádu druhé vlády Mirka Topolánka na jaře 2009 byla ODS nominována do úřadu ministryně spravedlnosti ČR, který pak vykonávala ve vládě Jana Fischera do června 2010. Po většinu tohoto času byla také předsedkyní Legislativní rady vlády. Na sklonku své ministerské činnosti byla mezi šesti osobami navrženými v Senátu do funkce Veřejného ochránce práv; ve druhém kole tajných senátních voleb skončila čtvrtá s deseti hlasy, čímž se nedostala mezi dva senátní nominanty na funkci.[10]

Senátorka

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2022 kandidovala jako nezávislá kandidátka v obvodu č. 7 – Plzeň-město.[11] V prvním kole získala 21,96 % hlasů, a postoupila tak z 2. místa do druhého kola.[12] V něm poměrem hlasů 54,06 % : 45,93 % porazila kandidáta navrženého koalicí SPOLU (tj. ODS, KDU-ČSL a TOP 09) Karla Naxeru, a získala tak mandát senátorky.[13]

V Senátu působí jako nezařazená senátorka a je členkou Ústavně-právního výboru.[14] Je také členkou nově vzniklého Podvýboru pro rodinu Výboru pro sociální politiku, jehož předsedkyní je Jitka Chalánková.[15] Spolu s ní Kovářová na první schůzi podvýboru představila návrh udělování ceny za věrnost pro manžele. Podle Kovářové měly být příkladné manželské páry, které spolu vydržely 70, 60 a 50 let, oceňovány zlatou, stříbrnou a bronzovou plaketou „Za věrnost”. Návrh obhajovala jako důležité ocenění, kdy se „státní orgán postaví za ty, díky nimž je svět pořád ještě trochu normální”.[16][17] Na sociálních sítích se však stal terčem kritiky a senátní podvýbor pro rodinu oceňování věrných manželství nepodpořil. Kovářová k tomu uvedla, že se její kolegové „zalekli mediální hysterie”. Dále uvedla, že má již vlastní plán jak tento návrh realizovat bez podpory státu.[18]

Názory

Podporuje tradiční manželství muže a ženy. Je proti blokaci dezinformačních webů, protože podle ní porušuje svobodu slova. Nepodporuje opatření pro ochranu planety, dle svých slov by zakázala Zelenou dohodu pro Evropu tzv. Green Deal, protože vše jen zdražuje. V pořadu Prostor X televize Stream.cz uvedla, že globální oteplování není faktem, ale tématem k diskuzi.[19]

V roce 2017 kritizovala hnutí Me Too, bojující proti sexuálnímu obtěžování žen. Podle Kovářové je MeToo v České republice jen nafouknutá bublina a „dívky se dnes berou příliš vážně a pak se jich všechno dotkne”.[20] Magazínu Reflex sdělila, že za sexuální obtěžování si ženy často mohou samy a „kampaň” MeToo je podle ní symbol toho, že se máme až moc dobře, a lituje mladé muže.[21] O rok později uvedla v pořadu Události, komentáře ČT: „Sexuální obtěžování je přirozená věc, kterou podnikali naši předkové, a kdyby ji nepodnikali, tak tady nebudeme.“[22] Advokátka Lucie Hrdá, která se věnuje pomoci obětem sexuálního násilí v pořadu Prostor X uvedla, že názory Kovářové jakožto veřejného činitele (senátorky) jsou neetické a škodí ženám. Kovářová by také podle ní mohla ženám ze své exponované pozice pomáhat, nebo jim alespoň „neházet klacky pod nohy”.[23]

Kovářová se také vyjadřuje k záporům ženské emancipace. Uvádí, že se ve své právnické praxi setkává s kariérně úspěšnými emancipovanými ženami, které jsou nešťastné, protože jsou samy a muži se jich bojí.[24][25] V prosinci 2021 přednášela na téma „Klady a zápory ženské emancipace” na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, což vyvolalo negativní reakce u některých studentů, kteří napsali vedení fakulty dopis. V otevřeném dopise bylo uvedeno, že se přednáška Kovářové opírala „pouze o nepodložené domněnky, postrádala akademickou úroveň a strukturu” a obsahovala „nemálo genderových stereotypů”. Dále žádali vedení, aby v budoucnu uvážilo pozvání odborníků, kteří se tématem zabývají na odborné úrovni. Kovářová proti tomu uvedla, že akademická půda by měla sloužit svobodomyslným názorům a unést i provokativní otázky, nikoli omezovat diskuzi. Zároveň uvedla, že ji mrzí, že kultura rušení (cancel culture) dorazila i do Česka.[26][27] Vedení Právnické fakulty se vyjádřilo, že nenese odpovědnost za obsah vystoupení Daniely Kovářové na konferenci, a že se zabývá otázkou genderové rovnosti a respektujícího prostředí na fakultě.[28][29]

Kontroverze

Během svého třináctiměsíčního působení ve funkci ministryně spravedlnosti podala 112 stížností pro porušení zákona. Několik z těchto stížností bylo značně kontroverzních, neboť byly v rozporu s názorem odborníků ministerstva a souhlasného stanoviska příslušných státních zastupitelství. Nejvyšší soud přijal zhruba 90 % stížností, které Kovářová podala. Sama Kovářová vyvrátila, že by některé z obviněných v kauzách, proti kterým podávala stížnosti, znala.[30] V této souvislosti získal největší pozornost případ Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka, kteří v roce 2008 odcizili 74 milionů korun z auta bezpečnostní agentury. Kovářová jim nechala přerušit desetiletý trest odnětí svobody, který si již odpykávali dva roky ve vězení. Po propuštění z vězení oba prchli do zahraničí. Stížnost Kovářové stáhl její nástupce ve funkci ministra spravedlnosti Jiří Pospíšil. Policie oba muže zatkla v květnu 2011 v Thajsku.[31] Téhož roku začala okolnosti kolem podané stížnosti k tomuto případu vyšetřovat protikorupční policie, kvůli podezření z úplatkářství. Kovářová to odmítla a její verzi také posléze potvrdila policie.[32] V roce 2013 byl v této kauze pravomocně za nadržování k podmínce odsouzen soudce Vlastimil Matula, který připravil materiály pro podání stížnosti.[33][34] Kovářová k této záležitosti vypověděla, že dostávala asi dvě stě dokumentů denně, důvěřovala proto svým podřízeným, protože nebylo v jejích silách prověřovat každý z předložených materiálů.[35]

Literární činnost

Daniela Kovářová pravidelně publikuje články a komentáře v odborném i denním tisku. Od roku 2009 do začátku roku 2012 byla členkou redakční rady časopisu Státní zastupitelství. Je autorkou řady odborných článků, samostatných odborných publikací a také spoluautorkou několika odborných komentářů. Napsala také 18 beletristických knih, jejichž tematikou jsou převážně sex a vztahy.[36] První dvě knihy povídek vydala pod pseudonymem Ida Sebastiani, což je rodné jméno její italské babičky.[37]

Knihy

  • Rétorika aneb Jak dobře mluvit, jednat a komunikovat, Raabe, 2008 (spoluautorka Alena Špačková)
  • Minutové povídky, Triton, 2008 (pod pseudonymem Ida Sebastiani)[38]
  • Láskyplné povídky, Nová vlna, 2009 (pod pseudonymem Ida Sebastiani)[37]
  • Můj flirt s politikou aneb Příručka pro ministryně, Mladá fronta, 2010
  • Nebe Peklo Ráj, Mladá fronta, 2011
  • Oko za oko, Mladá fronta, 2011
  • Sbohem, cizinko, Mladá fronta, 2012
  • Jak se dělá štěstí, Nová vlna, 2013
  • Advokátka v šoku, Mladá fronta, 2014
  • Vyživovací povinnost po rekodifikaci, Leges, 2014
  • Právo a cestovní ruch II. – Kompendium judikatury, Havlíček Brain Team, 2014 (spoluautorka Blanka Havlíčková)
  • Mrtvá z golfového hřiště, Mladá fronta, 2015
  • Dědické právo podle nového občanského zákoníku, Leges, 2015
  • Smrt v justičním paláci, Mladá fronta, 2016
  • Jak se žije padesátkám aneb Čarodějnice neupalovat, Mladá fronta, 2017 (spoluautor Radim Uzel)
  • Jak chovat muže aneb Manuál pro otrlé, Mladá fronta, 2018
  • Podivné povídky, Leges, 2018
  • Moje republika 1918–2018, Havlíček Brain Team, 2018 (kolektiv autorů)
  • Jak hubnout a nezblbnout aneb Peklo s kily navíc, Mladá fronta, 2019
  • Komunikace s klientem jako hra... i ta má svá pravidla – Jak (ne)dělat advokacii, Wolters Kluwer, 2019
  • Tajemství v českém právním řádu, Leges, 2019 (kolektiv autorů)
  • Jak přežít krizi v rodině, Euromedia Group, 2020 (spoluautor Max Kašparů)
  • Matkovražedkyně – Ironický román o zločinu, Mladá fronta, 2020
  • Pivař a blondýna, Bondy, 2020 (spoluautor Ladislav Jakl)
  • Advokát a jeho klient, Wolters Kluwer, 2021
  • Vztahy aneb 7+1 osudových omylů, Pragma, 2021

Literární ocenění

  • 2015 – Cena Literární akademie Blinkr za nejlepší román roku za knihu Mrtvá z golfového hřiště
  • 2015 – Cena Bohumila Polana za knihu Mrtvá z golfového hřiště
  • 2017 – 3. místo, Cena Miloslava Švandrlíka za knihu Jak se žije padesátkám
  • 2018 – 2. místo, Cena Miloslava Švandrlíka za knihu Jak chovat muže,
  • 2018 – Nejprodávanější kniha nakladatelství Mladá fronta za Jak chovat muže

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ministryně spravedlnosti: Chtěla bych rozkrýt kauzu Čunek [online]. idnes.cz, 2009-06-22 [cit. 2022-12-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Nevystupujte na pietních akcích, vyzývá ministryni spravedlnosti historik [online]. idnes.cz, 2009-06-27 [cit. 2022-12-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ministryně Kovářová: Kvůli chlapovi byla hrdá na členství v KSČ!. Blesk.cz [online]. [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ Daniela Kovářová opouští Justiční akademii Archivováno 28. 2. 2014 na Wayback Machine., jacz.cz, 31. ledna 2011
  5. ↑ Výpis ze seznamu advokátů ČAK. vyhledavac.cak.cz [online]. [cit. 2011-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-04. 
  6. ↑ Právník roku 2016. Tisková zpráva [online]. Česká advokátní komora, 2017-02-03 [cit. 2017-02-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ Koronaporadna - Unie rodinných advokátů (ura.cz)
  8. ↑ Tým Covid a právo nabízí pomoc MZd: Opatření se dají dělat „právně správně“ - Advokátní deník 07.09.2021 (advokatnidenik.cz)
  9. ↑ Osmileté gymnázium Buďánka, o.p.s. – výpis na portálu justice.cz Archivováno 27. 5. 2007 na Wayback Machine. (IČ 25058843)
  10. ↑ Senátoři navrhli na post ombudsmana Brožovou a Šabatovou – iDNES.cz, 23. 6. 2010
  11. ↑ PATOČKOVÁ, Tereza. Daniela Kovářová bude kandidovat do Senátu, chce chránit „normální“ svět. Refresher [online]. 2022-04-11 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ Výsledky hlasování. www.volby.cz [online]. [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. 
  13. ↑ Výsledky voleb 2. kolo [online]. iROZHLAS.cz [cit. 2022-10-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ Senát Parlamentu České republiky [online]. www.senat.cz, 2012-01-01 [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. 
  15. ↑ Podvýbor pro rodinu Výboru pro sociální politiku (aktuální k 9.11.2022) [online]. Senát ČR, 2022-11-09 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ HRABĚ, Jan. Cena za věrnost pro manžele. Kovářová chce, aby Senát ocenil zástupce "normálního" světa [online]. msn.com, 2022-11-11 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ STUCHLÍKOVÁ, Lucie; MACHOVÁ, Martina. Společné roky, rozhodnutí obce. Senátoři se dozvídají detaily o ceně pro věrné manžele [online]. Seznam zprávy, 2022-11-11 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. 
  18. ↑ ČTK. Senátní podvýbor pro rodinu nepodpořil cenu za manželskou věrnost. Lekli se, reaguje autorka návrhu Kovářová [online]. novinky.cz, 2022-12-13 [cit. 2022-12-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ Kovářová: Ženy jsou bestie, přispívají k tomu, že je muži obtěžují. Ochrana přírody vše jen zdražuje [online]. stream.cz, 2022-12-12 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ Muži mě obtěžují celý život a doufám, že budou dál. Exministryně spravedlnosti kritizuje kampaň #MeToo [online]. Seznam.cz, 2017-11-21 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  21. ↑ Za sexuální obtěžování si ženy často mohou samy, říká exministryně Kovářová [online]. Reflex, 2017-11-24 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  22. ↑ SMETÁK, Adam. Sexuální obtěžování je přirozená věc, myslí si Daniela Kovářová, která má šanci dostat se do Senátu [online]. refresher.cz, 2022-09-25 [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. 
  23. ↑ STRAKATÝ, Čestmír. „Za jeden prst v zadku ho přece nepošlete sedět.“ Advokátka Lucie Hrdá o šokujícím přístupu státu k obětem [online]. Reflex, 2022-12-28 [cit. 2023-01-19]. Dostupné online. 
  24. ↑ Daniela Kovářová: Proč se čeští muži bojí žen [online]. Sdružení bílých heterosexuálních mužů a jejich obdivovatelek [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. 
  25. ↑ Žádné emancipační hnutí člověku nezaručí šťastný život, odmítá kritiku feministka Šprincová [online]. Český rozhlas, 2021-12-13 [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. 
  26. ↑ Emancipace přináší negativa, řekla Kovářová. Sklidila tak kritiku studentek práv [online]. aktualne.cz, 2021-12-8 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  27. ↑ Bývalá ministryně Kovářová pobouřila feministky na právech. „Dorazila sem cancel culture,“ říká [online]. Echo24, 2021-12-7 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  28. ↑ KOŠLEROVÁ, Anna. Studentky volají po změně na pražských právech. Vadí jim výroky vyučujících o frigiditě i oslovení ‚berušky‘. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-01-09 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  29. ↑ Právnická fakulta stojí za exministryní Kovářovou. Její projev zvedl feministky ze židle [online]. echo24.cz, 2021-912-9 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. 
  30. ↑ Kovářová podala jako ministryně deset kontroverzních stížností [online]. novinky.cz, 2010-8-4 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  31. ↑ V Thajsku zatkli dva Čechy, kteří v roce 2008 ukradli u Hořic 74 milionů [online]. idnes.cz, 2011-5-14 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  32. ↑ Policie šetří, proč Kovářová propustila dva vězně [online]. denik.cz, 2011-7-28 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  33. ↑ Soudce Matula dostal za nadržování zlodějům desítek milionů podmínku [online]. e15.cz, 2013-8-7 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  34. ↑ Zlodějům 74 milionů nenadržoval, zastal se Ústavní soud bývalého soudce [online]. idnes.cz, 2016-7-26 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  35. ↑ Nebyl čas vše studovat, řekla exministryně v kauze nadržování zlodějům [online]. idnes.cz, 2017-2-23 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  36. ↑ Daniela Kovářová (45): Znásilnění? Baví mě snít! [online]. Blesk, 2009-11-19 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. 
  37. ↑ a b Ministryně křtila povídky nabité erotikou, Klaus pohledy na politiku – iDNES.cz, 11. 11. 2009
  38. ↑ Nová vláda má hodně žen. Ale klíčoví jsou muži: Fischer, Janota, Kohout – iHNed.cz, 5. 5. 2009

Externí odkazy

Vláda Jana Fischera
Předseda vlády
Jan Fischer (jmenován 9. dubna 2009; nestraník)
Členové v den jmenování vlády
8. května 2009 (nestraníci)
Martin Barták (místopředseda vlády a obrana, navržen ODS) • Jan Kohout (místopředseda vlády a zahraničí, n. ČSSD) • Eduard Janota (finance, n. ODS) • Miroslava Kopicová (školství, n. ODS) • Václav Riedlbauch (kultura, n. ČSSD) • Petr Šimerka (práce a sociální věci, n. ČSSD) • Dana Jurásková (zdravotnictví, n.  ODS, od 10. 6. 2010 členka ODS) • Daniela Kovářová (spravedlnost, n. ODS) • Martin Pecina (vnitro, n. ČSSD) • Vladimír Tošovský (průmysl a obchod, n. ČSSD) • Rostislav Vondruška (místní rozvoj, n. ČSSD) • Jakub Šebesta (zemědělství, od 22. března 2010 životní prostředí, n. ČSSD)  Gustav Slamečka (doprava, n. ODS) • Ladislav Miko (životní prostředí, n. SZ) • Michael Kocáb (lidská práva a menšiny, n. SZ) • Štefan Füle (evropské záležitosti, n. ČSSD)
Členové jmenovaní později
30. listopadu 2009
Jan Dusík (životní prostředí, n. SZ) • Juraj Chmiel (evropské záležitosti, n. ODS) • Pavel Zářecký (bez portfeje a legislativní rada, n. ČSSD)
15. dubna 2010
Rut Bízková (životní prostředí, n. ODS)
Ministři spravedlnosti České republiky
1992–20012001–20042004–20132013–20192019–dosud
Ministerstvo spravedlnosti České republiky
Legislativní rada vlády České republiky
1993–20042004–20092009–20132013–20182018–dosud
Senátor za obvod č. 7 – Plzeň-město
1996–1998: Jaroslav Jurečka • 1998–2004: Jiří Skalický • 2004–2010: Jiří Šneberger • 2010–2016: Dagmar Terelmešová • 2016–2022: Václav Chaloupek • 2022–dodnes: Daniela Kovářová
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Daniela_Kovářová&oldid=22474778“