Pes hřivnatý
 Pes hřivnatý | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | psovití (Canidae) |
| Rod | Chrysocyon |
| Binomické jméno | |
| Chrysocyon brachyurus Illiger; 1815 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pes hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), též vlk hřivnatý, u domorodých indiánů kmene Guaraní známý jako Guarou či Aguarasu (v překladu „vysoká liška“), je šelma z čeledi psovitých (Canidae).
Základní informace
[editovat | editovat zdroj]Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Obývají Jižní Ameriku, především území Brazílie, severní Argentiny, Paraguaye, jižní Bolívie a jihovýchodního Peru. Jejich domovem jsou křovinaté lesy a savany s bažinatým povrchem a bujnou vysokou vegetací.
Popis
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Vlci hřivnatí dorůstají délky 95–107 cm, s ocasem dlouhým 35–49 cm. V kohoutku měří 70–90 cm, váží 20–25 kg. Svým vzhledem vlk hřivnatý připomíná spíše lišku s extrémně dlouhýma nohama a nápadnou hřívou přes ramena. Dlouhé nohy mu umožňují vidět přes vysokou trávu, zkosené drápy usnadňují pohyb v bažinatém prostředí. Je mimochodníkem. Je znám silným, specifickým pachem moči samců, podobným pachu marihuany.[2] Někdy se mu proto říká skunčí vlk, přestože tento pach není zdaleka tak nepříjemný.
Způsob života
[editovat | editovat zdroj]Samec a samice obývají společné teritorium ale většinou se setkávají pouze v době páření. Páření probíhá na konci jara, 2–5 mláďat přichází na svět v průběhu srpna a září. Mláďata dospívají v jednom roce. Doba březosti samic činí 56 až 66 dnů.[3] Dožívají se asi 16 let. Vlci hřivnatí jsou monogamní, na celý život mají jednoho partnera.
Potrava
[editovat | editovat zdroj]
Pes hřívnatý je všežravec. Loví menší a střední savce jako jsou hlodavci (zvláště zajíci), dále pak ptáky a ryby. Přes 50 % jeho jídelníčku tvoří rostlinná strava – cukrová třtina, různé hlízy a ovoce (zvláště vlčí jablko – Solanum lycocarpum).
Chov v zoo
[editovat | editovat zdroj]Tento druh byl v červenci 2019 chován ve více než 60 evropských zoo.[4] V rámci Česka se jedná o tyto zoo:
- Zoo Brno – od roku 2010, kdy přijel pár: samec Milan z německé Zoo Stuttgart a samice Mira ze Zoo Heidelberg
- Zoo Hodonín
- Zoo Plzeň
- Zoo Praha
- Zoo Ústí nad Labem
V minulosti byl tento druh chován také v Zoo Děčín, Zoo Dvůr Králové, Zoo Jihlava, Zoo Liberec, Zoo Olomouc, Zoo Zlín.[4]
Na Slovensku tento druh chován není, pouze krátkodobě se v roce 1975 objevil v Zoo Bojnice.[4]
Chov v Zoo Praha
[editovat | editovat zdroj]Tento druh začal být chován v Zoo Praha na konci 60. let 20. století.[5] V zoo se za éry prof. Veselovského povedl jeden z prvních světových odchovů tohoto druhu.[6] Na konci roku 2018 byl chován jeden pár.[7]
Vlk hřivnatý je k vidění v horní části zoo, poblíž výběhu koní Převalského a horní stanice lanovky, a to v rámci expozičního celku Napříč kontinenty.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ https://www.wired.com/2011/03/maned-wolf-pee-demystified/
- ↑ KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 79.
- ↑ a b c Zootierliste. Zootierliste.de [online]. [cit. 2019-07-30]. [zootierliste.de Dostupné online].
- ↑ Vlk hřivnatý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-30]. Dostupné online.
- ↑ Úmrtí profesora Veselovského. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-07-30]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pes hřivnatý na Wikimedia Commons - Vlk v ZOO Děčín[nedostupný zdroj]
- Galerie pes hřivnatý na Wikimedia Commons
