Přeskočit na obsah

Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
Facultas rerum naturalium
Faculty of Science
Budova fakulty
Vedení fakulty
Děkan (seznam)prof. Mgr. Tomáš Kašparovský, Ph.D.
Proděkanprof. RNDr. Luděk Bláha, Ph.D.
Proděkanprof. RNDr. Roman Šimon Hilscher, DSc.
Proděkandoc. RNDr. Zdeněk Bochníček, Dr.
Proděkankadoc. PhDr. Mgr. Hana Pokorná, Ph.D.
Proděkanprof. RNDr. Jaromír Leichmann, Dr. rer. nat.
ProděkanRNDr. Pavel Lízal, Ph.D.
Proděkankadoc. Mgr. Markéta Munzarová, Dr. rer. nat.
Proděkandoc. Mgr. Ctirad Hofr, Ph.D.
Předseda ASprof. Mgr. Vít Kudrle, Ph.D.
TajemníkRoman Čermák, M.Sc.
Statistické údaje k 31. 12. 2016[1]
Akademičtí pracovníci299
Studenti3707
Studijní program
Bakalářský1896
Navaz. magisterský900
Doktorský911
Základní informace
Barva
     zelená
Datum založení1920
Statusveřejnoprávní
Kontaktní údaje
AdresaKotlářská 267/2
611 37 Brno
Telefon+420 549 491 411
E-mailinfo@sci.muni.cz
Souřadnice49°12′18,63″ s. š., 16°35′49,26″ v. d.
Oficiální web
https://www.sci.muni.cz/

Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity (PřF MU) je fakulta Masarykovy univerzity, která poskytuje vysokoškolské vzdělání v biologických, fyzikálních, chemických, matematic­kých, geologických a geografických vědách a ve vyučování těmto vědám.[2] Výuku v omezené míře zahájila na podzim 1920. V akademickém roce 1921/1922 probíhala výuka již v plné míře. Fakultě byly dočasně přiděleny budovy bývalého chudobince na Kotlářské ulici, avšak fakulta zde sídlí dodnes.[3] S rozrůstáním fakulty začala být ovšem jejich kapacita nevyhovující, některé části se tedy musely umístit mimo komplex na Kotlářské ulici do různých provizorií (bývalá kasárna v Řečkovicích, univerzitní komplex Vinařská, Fakulta elektrotechniky VUT). Vzrůstající nároky na prostor a vybavení pracovišť vedly k výstavbě Univerzitního kampusu v Bohunicích.[4]

Součástí stávajícího areálu v Kotlářské ulici je botanická zahrada přístupná veřejnosti.[5]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Založení fakulty

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Masarykova univerzita#Historie.

Po zrušení univerzity v Olomouci v roce 1860, kde zůstala pouze teologická fakulta, vedla moravská i česká inteligence zápas o zřízení druhé české univerzity, a to na Moravě v Brně či v Olomouci. Na podporu vystupovala i pražská univerzita a obě technické školy.
Po vzniku Československa byl již druhý den zasedání Národního shromáždění 15. října 1918 podán návrh na zřízení druhé české univerzity. Hlavními protagonisty byl Karel Engliš a František Weyr. Návrh jako sídlo stanovil Brno a univerzita měla mít tři fakulty – lékařskou, právnickou a filozofickou. Školský výbor doporučil název Masarykova univerzita a na základě zkušeností ze zahraničí navrhl zřízení samostatné přírodovědecké fakulty. Návrh byl schválen jako zákon č. 50 (o zřízení druhé české univerzity) dne 28. ledna 1919 a přírodovědecká fakulta je tak nejstarší samostatnou fakultou v Česku.

Období 1920–1939

[editovat | editovat zdroj]

První přednášky a praktika probíhaly v říjnu 1920 v posluchárnách mineralogie a geologie a v praktikách chemie na vysokém učení technickém. Výuku zahájil svou přednáškou profesor Matyáš Lerch. Prvním děkanem pro školní rok 1920–1921 byl zvolen profesor PhDr. et PhMr. Bohumil Kužma, který přešel z brněnské techniky a vyučoval obor anorganická chemie. Proděkanem byl mineralog Vojtěch Rosický. Fakultu navštěvovalo v tomto roce pouhých 9 posluchačů. Podle zákona měla být výuka zahájena v roce 1921/1922. Byly pro ni vybrány budovy městského chudobince mezi ulicemi Kounicova, Veveří a Kotlářská. Předpokládalo se provizorium na pět let a záměrem bylo co nejdříve budovat nové budovy pro ústavy fakulty.
Zeměpisné ústavy a antropologické ústavy byly umístěny mimo fakultu, v budově bývalé obchodní akademie na ulici Kounicova 38. Ostatní budovy byly v průběhu dvaceti let adaptovány na výuku a k stávajícím pavilonům přibyl pouze v květnu 1931 pavilon analytické chemie. Dalšímu rozšíření bránilo budování botanické zahrady.
První ústavy a přednášející profesoři:

Ačkoli se zemská správa již v roce 1922 rozhodla vybudovat univerzitní areál na Kraví hoře a k 1. lednu 1923 byla dokonce zřízena stavební kancelář, byla podstatná část pozemků vykoupena až v roce 1926. Budovám fakulty byl vyčleněn v projektu Jindřicha Kumpošta a Bohuslava Fuchse prostor mezi Babákovým náměstím a ulicí Březinova. Vládní rada Bohumil Šele v důsledku hospodářské krize však navrhl ponechat fakultu v původním umístění a celá situace se nestačila, krom stavby právnické fakulty, vyřešit do počátku druhé světové války. Zamýšlený projekt výstavby nových fakultních budov byl realizován až kampusem v Bohunicích. Ve 30. letech musela fakulta bojovat o vlastní existenci při podání návrhu na její zrušení od Karla Kramáře.[6]

Od roku 1926 byly na fakultě udělovány čestné doktoráty, první v listopadu 1926 Františkovi Vejdovskému, profesoru zoologie na Karlově univerzitě. V roce 1929 byl titul udělen Alešovi Hrdličkovi, následoval Jan Bašta (sekční šéf ministerstva železnic), v roce 1938 Karel Petr (profesor matematiky na přírodovědecké fakultě v Praze), Bohumil Němec (botanik) a prvním zahraničním nositelem čestného doktorátu se stal americký botanik Francis Ernest Lloyd.[7][8]

Vývoj počtu studentů
1920/1921 1921/1922 1922/1923 1923/1924 1924/1925 1925/1926 1926/1927
9 64 129 196 245 314 354
1927/1928 1928/1929 1929/1930 1930/1931 1931/1932 1932/1933 1933/1934
409 428 411 367 303 291 283
1934/1935 1935/1936 1936/1937 1937/1938 1938/1939 1939/1940
252 258 298 370 350 349

Poválečná obnova

[editovat | editovat zdroj]

Budova zeměpisného a antropologického ústavu byla zcela zničena, náhradou dostala fakulta německou lidovou školu na Janáčkově náměstí. Budovy na Kotlářské ulici za války používala německá technika ke školským účelům a proto adaptace na výuku byla nejvhodnější. Shromáždilo se i vybavení knihoven a laboratoří. Za války zahynuli profesoři Bohumil Kladivo, František Koláček, Josef Sahánek, Antonín Šimek, Vojtěch Rosický a František Říkovský (všichni v Mauthausenu), kde byl umučen i docent Bohuslav Hrudička a asistent Vladimír Krist.

Pro výuku zbylo jedenáct profesorů, 4 mimořádní profesoři (tři z nich získali řádnou profesuru) a 14 soukromých docentů. Již k 1. říjnu 1945 bylo jmenováno 7 mimořádných profesorů (František Toul, Josef Babička, Vladimír Knichel, Josef Sekanina, Josef Novák, Jan Krejčí, Jaromír Hadáček) a potvrzeno bylo 5 soukromých docentů. V letním semestru měla fakulta 528 posluchačů, ve školním roce 1945/46 již 718. Novým oborem bylo od 1. prosince 1945 dvouleté studium farmacie. Řada vyučujících měla podíl na vybudování pedagogické fakulty vzniklé v roce 1946 či pomáhali jiným univerzitám (Olomouc, Bratislava). K ubytování studentům sloužily Kounicovy koleje, dívčí studentský dům na ulici Mučednická, dívčí kolej Jana Opletala (Tvrdého 7) a částečně kolej Sušilova.

Pro výuku měla fakulta 17 ústavů – Matematika, Teoretická fyzika, Geografie, Astronomie, Experimentální fyzika, Teoretická a fyzikální chemie, Anorganická chemie, Analytická chemie, Organická chemie, Mineralogie a petrografie, Geologie, Zoologie, Antropologie, Všeobecná a systematická botanika, Fyziologie rostlin a mikrobiologie, Farmaceutická chemie, Farmaceutická botanika. V roce 1946 přibyl ústav biochemie. Zákonem č. 190/48 Sb. bylo k 28. červenci obecně studium farmakologie přiřazeno k lékařským fakultám.

Padesátá a šedesátá léta 20. století

[editovat | editovat zdroj]

Po sovětském vzoru byly v letech 1950–51 všechny ústavy nahrazeny katedrami jako nadstavbovými orgány. Protože se nepokládala za vhodné úzká specializace, ale naopak široký obzor vzdělání, vzniklo pouze šest odborných kateder:

a chybět nemohla katedra marxismu-leninismu. Studium astronomie bylo přesunuto do Prahy, astronomický ústav však fungoval i nadále. Od roku 1952 byly učitelské obory převedeny na pedagogickou fakultu, v roce 1956 bylo však učitelské studium v dvoupředmětných kombinacích znovu otevřeno. Podařilo se zabránit i přesunutí zejména biologických směrů do Olomouce (argumentem bylo užší sepětí se zemědělstvím).
Na základě ministerských výnosů byli studenti striktně rozděleni do ročníků, ve výuce byl vypracován přesný sled přednášek, seminářů a cvičení, jejichž návštěva byla povinnou. Systém dvou státních zkoušek byl nahrazen dílčími zkouškami a závěrečnou zkouškou, jejíž součástí byla obhajoba diplomové práce. Od semestru 1948/49 byla zavedena povinná výuka společenských věd a od roku 1952 vojenská příprava. Při přijímacích pohovorech se uplatňovala třídní politická hlediska, převládající do konce 50. let. Fakulta jako první zahájila soutěž tvořivosti mládeže.
Reforma školské soustavy v roce 1953 zrušila tradiční tituly absolventů a stanovila délku studia jako pětileté. Od roku 1954 vydávala fakulta časopis Spisy Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, od roku 1955 probíhaly obhajoby kandidátských prací. Astronomický ústav se podílel na vybudování a zřízení observatoře na Kraví hoře. Na základě usnesení ÚV KSČ z dubna 1959 „O těsném spojení školy se životem“ se posluchači povinně účastnili praxe v Závodech Jana Švermy.
Celkově příznivá byla věková skladba pedagogického sboru, jak ukazuje tabulka věku úspěšných uchazečů o jmenovací a habilitační řízení. Jedním z nejmladších profesorů se stal Ludvík Sommer, který se v roce 1958 habilitoval v oboru analytická chemie a již po šesti letech byl jmenován profesorem.

Věk úspěšných uchazečů (údaje v %)
Období mladší 29 let 30–39 let 40–49 let 50 a starší
20.-30. léta 0 60 32 8
50. léta 5 38 42 15
60. léta 4 61 25 10

V průběhu padesátých let se dále specializovala výuka a začaly vznikat nové obory a katedry. Postupně vznikly

  • v roce 1952/53
    • katedra naftové geologie (fungovala do roku 1957)
    • katedra dialektického a historického materialismu
    • katedra botaniky
    • katedra zoologie a antropologie
  • v roce 1953/54
    • katedra teoretické a fyzikální chemie
    • katedra anorganické chemie
    • katedra analytické chemie
    • katedra organické chemie (do roku 1962 + biochemie)
    • katedra geologie a paleontologie
    • katedra mineralogie a petrografie
  • v roce 1954/55
    • katedra fyziologie rostlin, mikrobiologie a genetiky
  • v roce 1957/58
    • katedra fyziologie rostlin a genetiky
    • katedra mikrobiologie
  • v roce 1959/60
    • katedra algebry a geometrie
    • katedra experimentální fyziky
    • katedra teoretické fyziky a astronomie
  • v roce 1961/62
    • katedra fyziky pevné fáze
    • katedra elektroniky a vakuové fyziky
  • v roce 1962/63
    • katedra jazyků
    • katedra biochemie
    • katedra srovnávací fyziologie a obecné zoologie
    • katedra biofyziky
  • v roce 1963/64
    • katedra těleské výchovy
    • katedra matematické analýzy
    • katedra numerické matematiky
  • v roce 1964/65
    • katedra makromolekulární chemie
  • v roce 1967/68
    • katedra politické ekonomie

Celkem bylo zřízeno do roku 1968 22 odborných kateder a v roce 1966 na fakultě působilo 186 pedagogů.
Na základě vládního nařízení č. 120/1960 byla Masarykova univerzita od 3. října 1960 přejmenována na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně. Pod novým názvem univerzity ve školním roce 1960–1961 měla fakulta 140 pedagogů, z toho 13 profesorů a 14 docentů. Řešeny byly 2 státní úkoly, 23 resortních 14 fakultních. Součástí byla dvě specializovaná pracoviště – laboratoř fyziky a laboratoř fyziologie a anatomie rostlin a dále externí katedra makromolekulární chemie při Ústavu makromolekulární chemie a katedra muzeologie pro filozofické a přírodovědné obory. Sloučením sbírky bakterií katedry mikrobiologie a mikroorganismů Mikrobiologického ústavu ČSAV vznikla Československá sbírka mikroorganismů. Od 1. září 1962 byla zřízena na fakultě samostatná katedra jazyků.
Závěry XII. sjezdu KSČ, konaného v roce 1962, zdůraznily potřebu růstu počtu posluchačů přírodovědeckých (a technických) oborů a fakulta se měla s výhledem do roku 1980 stát největší fakultou v rámci univerzity, přičemž veškeré učitelské obory měly být převedeny do Olomouce. Záměr byl však v roce 1963 odmítnut oborovou komisí Státního výboru pro vysoké školy. Nový plán rozvoje do roku 1980 byl vědeckou radou fakulty schválen v červnu 1967.[9]

Vývoj počtu studentů
1945 1945/1946 1946/1947 1947/1948 1948/1949 1949/1950 1950/1951 1951/1952
528 735 717 781 786 569 458 543
1952/1953 1953/1954 1954/1955 1955/1956 1956/1957 1957/1958 1958/1959 1959/1960
586 637 575 604 613 651 768 748
1960/1961 1961/1962 1962/1963 1963/1964 1964/1965 1965/1966 1966/1967
819 827 828 943 954 1125 1129

Sedmdesátá léta 20. století

[editovat | editovat zdroj]

Jejich počátek byl poznamenán stranickými prověrkami vyučujících před politicko-výchovnými komisemi, odstraněním liberalizace ve studiu a integrací kateder. Veškerou publikační činnost měla na starosti nově vzniklá společná redakční rada. Geografické obory zasáhla smrt profesorů Františka Vitáska a Otokara Šlampy v roce 1973, v roce 1971 zemřel vedoucí katedry geologie a paleontologie doc. Jiří Tejkal a v témže roce zemřel doc. Miroslav Novotný z katedry mineralogie a petrografie. Výrazně poklesl počet přijatých studentů, o přijetí rozhodoval i třídní původ.

Vývoj počtu přihlášených/přijatých studentů
1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975
458/236 495/149 187/99 211/154 279/153 272/155 264/219

Přihlášky bylo možno podat na učitelské kombinace matematika-deskriptivní geometrie, matematika-fyzika, matematika-chemie, biologie-chemie, matematika-výtvarná výchova (do roku 1976/1977), matematika-biologie a matematika-zeměpis (obě do roku 1978/1979), fyzika-geologie (do roku 1979/1980) či na odborné studium matematiky, matematické informatiky, fyziky, chemie, biologie, geologie a geografie. Ke zkvalitnění výuky vzniklo didaktické oddělení při katedře matematiky, kabinet didaktiky biologie a oddělení didaktiky chemie. Ze 7 biologických kateder zůstaly v roce 1975 pouhé 3, sloučením katedry numerické matematiky a katedry matematických strojů v roce 1970 vznikla katedra aplikované matematiky, jejíž výpočetní středisko bylo vybaveno číslicovým počítačem MSP2A a analogovým AP4. V roce 1972 byla ke katedře fyziky pevných látek připojena laboratoř fyziky, ke katedře anorganické chemie pak v roce 1973 bylo připojeno oddělení radiochemie. Z kateder zoologie a antropologie, srovnávací fyziologie a obecné zoologie a hydrobiologické laboratoře vznikla jediná katedra biologie živočichů a člověka. V roce 1975 bylo na fakultě 13 profesorů, 35 docentů a 97 odborných asistentů. Změny v odborném studiu i učitelských kombinacích přinesly zejména nové učební plány od roku 1976. Přehled kateder (v roce 1975):

  • katedra matematické analýzy
  • katedra algebry a geometrie
  • katedra aplikované matematiky
  • katedra obecné fyzika a didaktiky fyziky
  • katedra fyziky pevné fáze
  • katedra fyzikální elektroniky
  • katedra teoretické fyziky a astrofyziky (do roku 1973 astronomie)
  • katedra anorganické chemie
  • katedra analytické chemie
  • katedra teoretické a fyzikální chemie
  • katedra organické chemie
  • katedra biochemie
  • katedra biologie rostlin
  • katedra biologie živočichů a člověka
  • katedra mikrobiologie, genetiky a biofyziky
  • katedra geologie a paleontologie
  • katedra mineralogie a petrografie
  • katedra geografie[10]
Vývoj počtu studentů odborného studia
1975/1976 1976/1977 1977/1978 1978/1979 1979/1980
504 602 600 768 851
1980/1981 1981/1982 1982/1983 1983/1984 1984/1985
935 956 972 872 731

Osmdesátá léta 20. století

[editovat | editovat zdroj]

Negativním zásahem do kvality výuky byl nový zákon č. 39/1980 Sb., o vysokých školách, na jehož základě byli jmenováni děkani a vedoucí kateder na dobu 5 let (z původních 3 let) s možností prodloužení na další období. U docentů byla vynechána podmínka obhájit doktorát věd (postačil titul kandidát věd) a zanikl titul mimořádný profesor (nadále pouze řádný profesor). Absolventi mohli získat doktorský titul bez vykonání rigorózní zkoušky, která byla pouze ústní, pokud vykonali s výborným prospěchem závěrečnou zkoušku a celé studium absolvovali s vyznamenáním.
Program činnosti fakulty v druhé polovině 80. let byl dán závěry 17. sjezdu KSČ, a to s výhledem do roku 2000. V roce 1987 vyučovalo 24 profesorů, 40 docentů, 100 odborných asistentů, 5 asistentů a 80 externích vyučujících. „Byly inovovány světonázorové projekty kateder“ a vznikly nové učební plány.[11] Dvouoborové učitelské kombinace byly chemie-fyzika, fyzika-výpočetní technika, matematika-biologie, matematika-chemie, matematika-fyzika a matematika-zeměpis. Odbornými obory byly matematická analýza, teoretická kybernetika, matematická informatika, teorie systémů, fyzika pevných látek, fyzikální elektronika a mikroelektronika, fyzikální elektronika a optika, geochemie, základní a ložisková geologie, užitá geofyzika, inženýrská geologie a hydrogeologie, fyzikální geografie a kartografie, analytická chemie, anorganická chemie, organická chemie, fyzikální chemie, biochemie, obecná biologie, speciální biologie a ekologie a molekulární biologie a genetika. V roce 1986 bylo přijato ke studiu 299 posluchačů, v roce 1987 312. V tomto roce studovalo na fakultě celkem 1296 posluchačů. Prioritními obory byly biotechnologie, elektronika, nové materiály a ochrana a tvorba životního prostředí.
Studenti při zaměstnání si mohli vybrat z 8 odborných oborů a 6 učitelských kombinací. Postgraduální studium bylo v 6 odborných oborech a 6 učitelských kombinacích. V roce 1980 bylo vyčleněno z katedry aplikované matematiky výpočetní středisko a převedeno pod nově zřízený celouniverzitní Ústav výpočetní techniky. Specializovaná učebna výpočetní techniky byla zřízena v září 1987, vybavená 20 ks mikropočítačů IQ151 a TNS. Ke katedře obecné a molekulární biologie byla připojena laboratoř elektronové mikroskopie, společná s ÚSEB ČSAV.
Katedry v roce 1985:

  • matematická analýza
  • algebra a geometrie
  • aplikovaná matematika
  • matematika (od 1.9.1982), výuka vedena i pro pedagogickou fakultu
  • obecná fyzika (od 1.9.1980), dříve katedra obecné fyziky a didaktiky fyziky, vyučující didaktiky přešli na pedagogickou fakultu
  • fyzikální elektronika (do roku 1982 odbor elektronika a vakuová fyzika, od roku 1982 fyzikální elektronika a optika)
  • fyzika pevné fáze
  • teoretická fyzika a astrofyzika
  • analytická chemie
  • teoretická a fyzikální chemie
  • anorganická chemie (včetně výuky jaderné chemie)
  • organická chemie
  • biochemie
  • biologie rostlin (se specializacemi cytologie, anatomie a morfologie rostlin, fyziologie rostlin, taxonomie a geobotanika), v ohrožení se ocitla botanická zahrada, která byla dle plánu rozvoje dopravy vytipována jako vhodná lokalita pro stanici podzemní tramvaje
  • biologie živočichů a člověka (oddělení systematické zoologie, parazitologie, hydrobiologie a antropologie), od 1.9.1983 přešlo oddělení obecné zoologie a fyziologie živočichů na katedru obecné a molekulární biologie)
  • mikrobiologie a genetika (od 1.9.1980), z původní katedry mikrobiologie, genetiky a molekulární biologie, od roku 1983 přešlo pracoviště molekulární biologie na katedru obecné a molekulární biologie
  • obecné a molekulární biologie (od 1.7.1983) – z pracovišť obecné biologie, molekulární biologie a fyziologie živočichů
  • ochrana a tvorba životního prostředí (od 1.7.1983), celouniverzitní koordinační centrum
  • obecná a molekulární biologie
  • geologie a paleontologie s obory geologie, základní a ložisková geologie, hydrogeologie, inženýrská geologie a geofyzika
  • mineralogie a petrografie
  • geografie s obory fyzická geografie, ekonomická a regionální geografie[12]

Organizační struktura fakulty

[editovat | editovat zdroj]

Základními organizačními jednotkami jsou ústavy v čele s ředitelem (vedoucí zaměstnanec fakulty) ústavu, děkanát a jiná pracoviště. Ředitel ústavu je vybrán na základě výběrového řízení, vyhlášeného děkanem, po vyjádření vědecké rady a senátu, jeho funkční období je 2–4 roky. Hospodářským (vede mzdovou, ekonomickou a účetní agendu), správním (personální agenda, agenda zahraničních styků) a administrativním (matrika studentů, evidence jejich studia) útvarem fakulty je děkanát. Jiná pracoviště zajišťují specifické činnosti fakulty, řídí je přímo děkan a o jejich zřízení (zrušení) rozhoduje na návrh děkana senát.

Fakulta je podle zaměření různých oborů rozdělena na následující ústavy:

Studijní obory

[editovat | editovat zdroj]

V akademickém roce 2008/09 bylo možno studovat v těchto programech a oborech[14]:

Bakalářské studijní programy

[editovat | editovat zdroj]



  • studijní program Aplikovaná fyzika
  • studijní program Matematika
    • obor Obecná matematika
    • obor Finanční a pojistná matematika
    • obor Ekonomie + Aplikovaná matematika pro víceoborové studium
    • obor Statistika a analýza dat
    • obor Modelování a výpočty
    • obor Matematika se zaměřením na vzdělávání
  • studijní program Geologie
    • obor Geologie
    • obor Geologie pro kombinaci s archeologií
    • obor Geologie pro víceoborové studium
    • obor Geologie se zaměřením na vzdělávání
  • studijní program Geografie a kartografie
    • obor Geografie
    • obor Geografická kartografie a geoinformatika
    • obor Geografie a kartografie se zaměřením na vzdělávání
  • studijní program Aplikované geografie
    • obor Geoinformatika a regionální rozvoj
    • obor Geoinformatika a trvalá udržitelnost

Magisterské studijní programy

[editovat | editovat zdroj]
  • studijní program Antropologie
    • obor Antropologie - směr Fyzická antropologie a Sociokulturní antropologie
  • studijní program Biologie
    • obor Buněčná a molekulární diagnostika
    • obor Obecná biologie - zaměření Fyziologie rostlin, Fyziologie živočichů, Mikrobiologie a Ekotoxikologie
    • obor Molekulární biologie a genetika
    • obor Systematická biologie a ekologie - zaměření Botanika a Zoologie
    • obor Matematická biologie
    • obor Učitelství biologie pro střední školy
  • studijní program Chemie
    • obor Chemie
    • obor Chemie pro víceoborové studium
    • obor Chemie konzervování-restaurování
    • obor Analytický chemik - manažer chemické laboratoře
    • obor Chemie se zaměřením na vzdělávání
  • studijní program Chemie
  • studijní program Biochemie



Doktorské studijní programy

[editovat | editovat zdroj]

Orgány fakulty

[editovat | editovat zdroj]

Senát

[editovat | editovat zdroj]

Dvoukomorový senát, tvořený komorou akademických pracovníků v počtu 15 členů a komorou studentů (12 členů) s nejvýše tříletým funkčním obdobím, je samosprávným zastupitelským akademickým orgánem. Volba akademických pracovníků je rozložena do pěti obvodů, aby bylo zajištěno rovnoměrné zastoupení jednotlivých vědních oborů.

Děkan

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam děkanů Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.

V čele fakulty stojí děkan, který je za svou činnost přímo odpovědný rektorovi univerzity, který ho také na návrh senátu jmenuje na čtyřleté volební období, přičemž stejná osoba může být jmenována nejvýše dvě po sobě bezprostředně jdoucí funkční období. Děkan po vyjádření senátu jmenuje a odvolává proděkany, po schválení vědeckou radou jmenuje a odvolává členy zkušebních komisí, pro projednání se senátem a radou jmenuje a odvolává ředitele jednotlivých ústavů. Děkan předsedá vědecké radě. Poradním orgánem děkana je kolegium, popř. další orgány, které může dle potřeby děkan zřídit.

Vědecká rada

[editovat | editovat zdroj]

Jednotliví členové rady, z nichž nejméně třetina je z odborníků mimo akademickou obec MU, jsou jmenováni či odvoláváni děkanem po schválení senátem. Členové Vědecké rady jsou vý­znamní představitelé všech vědních oborů, v nichž fakulta uskutečňuje vzdělávací a výzkumnou nebo vývo­jovou činnost.

Disciplinární komise

[editovat | editovat zdroj]

Šestičlenná komise (tři z členů jsou studenti) je jmenována na nejvýše dva roky z řad členů akademické obce fakulty.

Tajemník

[editovat | editovat zdroj]

Děkan jmenuje (a odvolává) tajemníka, který je mu přímo podřízen a odpovídá mu za svou činnost, na základě výběrového řízení. Činností tajemníka je řízení vnitřní správy a hospodaření fakulty.

Insignie

[editovat | editovat zdroj]

Děkanský řetěz s medailí, raženou v kremnické mincovně, pocházejí z roku 1936. Pro lícovou stranu medaile autora Otakara Španiela bylo vybráno poprsí Řehoře Jana Mendela, na reverzu je heslo „IN NATURA SPES ET VERITAS“ (v přírodě je naděje a pravda) s datem 1920–1935, pod ním je lipová ratolest. V horní polovině je slunce se třemi hvězdami na každé straně.
Hlavice žezla z roku 1938, dlouhého 111 cm, představuje slunce (zlatá koule s paprsky), po jehož levé straně je kometa s ohonem mířícím vzhůru. Na prstenci je zobrazen měsíc s hvězdou. Dřík žezla, jehož autory jsou Václav Rada a Ladislav Bartončík, zdobí vltavíny. K slavnostnímu předání insignií došlo 15. prosince 1938. Válku přečkaly společně s insigniemi dalších fakult a rektorátu v trezorech Hypoteční a zemědělské banky moravské.

Symbol fakulty

[editovat | editovat zdroj]

Ve znaku fakulty je zobrazena dvojitá šroubovice ve tvaru písmene Y, která symbolizuje představu o replikaci DNA. Vnitřní kružnici zdobí kruhový nápis „SCIENTIA EST POTENTIA“ (Poznání je síla), dolní a horní část vnější kružnice tvoří nápisy „UNIVERSITAS MASARYKIANA BRUNENSIS“ a „FACULTAS RERUM NATURALIUM“.

Logo a barva

[editovat | editovat zdroj]

Barva fakulty je zelená (Pantone 354 C).[15][16]

Kulturní ohlasy

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Dvůr fakulty
    Dvůr fakulty
  • Dvůr fakulty
    Dvůr fakulty
  • Pohled na budovy fakulty z Kounicovy ulice
    Pohled na budovy fakulty z Kounicovy ulice
  • Pohled na jednu z budov z přilehlé botanické zahrady
    Pohled na jednu z budov z přilehlé botanické zahrady
  • Bývalá univerzitní observatoř na Kraví hoře
    Bývalá univerzitní observatoř na Kraví hoře

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Výroční zpráva o činnosti Masarykovy univerzity za rok 2016 [online]. Brno: Masarykova univerzita [cit. 2017-10-16]. S. 133. Dostupné online. 
  2. ↑ Statut Přírodovědecké fakulty MU [online]. Brno: Akademický senát Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, 10. prosince 2007 [cit. 2015-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 
  3. ↑ PřF MU. Historie Přírodovědecké fakulty [online]. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2008-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-30. 
  4. ↑ PřF MU. Přírodovědecká fakulta - Kde nás najdete [online]. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2008-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-30. 
  5. ↑ Magdaléna Chytrá. Přírodovědecká fakulta - Botanická zahrada [online]. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, 2008-10-15 [cit. 2008-10-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ FASORA, Lukáš; HANUŠ, Jiří. Masarykova univerzita v Brně:příběh vzdělání a vědy ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 271 s. 
  7. ↑ BEDNAŘÍKOVÁ, Marie et al. Dějiny univerzity v Brně. Brno: Univerzita J.E. Purkyně v Brně, 1969. 429 s. 55-013-69. 
  8. ↑ PULEC, Jiří; KALENDOVSKÁ, Jiřina; SCHMIDT, Eduard. Masarykova univerzita: založení - stavební vývoj - insignie. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 64 s. ISBN 80-210-0971-3. 
  9. ↑ URBÁŠEK, Pavel; PULEC, Jiří. Kapitoly z dějin univerzitního školství na Moravě v letech 1945-1990. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 383 s. ISBN 80-244-0594-6. 
  10. ↑ Ročenka Univerzity J.E. Purkyně 1968-1975. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1976. S. 465–622. 
  11. ↑ Ročenka Univerzity J.E.Purkyně 1986-1987. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1988. ISBN 80-210-0010-4. S. 127–176. 
  12. ↑ Ročenka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně 1976-1985. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1987. 497 s. 55-978-87. S. 223–298. 
  13. ↑ TESAŘÍKOVÁ, Bohumila. Ústav fyzikální elektroniky mění název na Ústav fyziky a technologií plazmatu. Přírodovědecká fakulta MUNI [online]. 2023-09-01 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ Studijní katalogy Přírodovědecké fakulty MU
  15. ↑ JÍLEK, Pavel. manuál01: designmanuál jednotného vizuálního stylu [online]. EXACTDESIGN [cit. 2015-11-05]. Kapitola 2.03 Barvy fakult, s. 18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  16. ↑ Vizuální styl Masarykovy univerzity [online]. [Brno]: Masarykova univerzita [cit. 2015-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-03. 
  17. ↑ Radek Zelenka – The Stargate Omnipedia
  18. ↑ Dr. Radek Zelenka/David Nykl Appreciation Thread

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Masarykova univerzita
Fakulty
Současné
Bývalé
Filozofická v Opavě (nyní součást Slezské univerzity) • Obchodně podnikatelská v Karviné (nyní součást Slezské univerzity)
Rektorát
Ústavy
Knihovny
Jiná pracoviště
Účelová zařízení
Orgány
Osobnosti
Ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Přírodovědecká_fakulta_Masarykovy_univerzity&oldid=24149190“