Nice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Nizza)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě ve Francii. O unixovém nástroji pojednává článek nice (Unix).
Nice
Nice 1250.JPG
Nice – znak
znak
Nice – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 0-520 m n. m.
Stát FrancieFrancie Francie
region Provence-Alpes-Côte d'Azur
departement Alpes-Maritimes
arrondissement Nice
kanton chef-lieu 14 kantonů
Nice
Nice
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 71,92 km²
Počet obyvatel 343 629 (2012)
Hustota zalidnění 4 777,9 obyv./km²
Správa
Starosta Christian Estrosi
Oficiální web www.nice.fr
PSČ 06000, 06100, 06200, 06300
INSEE 06088
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nice (vysl. [nis] IPA, okc. Niça, vysl. [nisa]), italsky Nizza, je francouzské město ležící na jihu v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur mezi městem Cannes a Monackým knížectvím na Azurovém pobřeží Středozemního moře. Je to prefektura departmentu Alpes-Maritimes a hlavní město obvodu Nice. Spolu s 23 okolními obcemi tvoří Communauté d'agglomération de Nice-Côte d'Azur (Společenství aglomerace Nice-Côte d'Azur).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Nice má 343 629 obyvatel, metropolitní oblast má mírně přes 1 000 000 obyvatel (2012). Město i metropolitní oblast jsou pátým největším městem/aglomerací ve Francii (po Paříži, Marseille, Lyonu a Toulouse). Nice je jedním z hlavních center Azurového pobřeží. Každý rok přivítá přes 4 miliony turistů z celého světa.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Město Nice bylo založeno Řeky ve 4. st. před Kristem jako Nikaia. Později město obsadili Římané a původní název byl latinizován na Nicaea a později poitalštěn na Nizza. V severní části města lze najít římské vykopávky, lázně a Apollonův chrám. Od středověku náleželo Nice k hrabství Provence a od roku 1388 patřilo k Savojsku. Teprve od roku 1866 je město s přilehlou oblastí součástí Francie a je známé jako Nice.[1]

14. července 2016 došlo ve městě k teroristickému útoku, když islamista Mohamed Lahouaiej Bouhlel najel kamionem do davu lidí slavících na Promenade des Anglais francouzský státní svátek den Dobytí Bastily.[2] Počet obětí útoků dosáhl 86 mrtvých a kolem 400 zraněných.

Město, památky a významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Place Rossetti, Staré Město
Anglická promenáda na pobřeží

Nejstarší část města Vieille Ville (Staré Město) se nachází pod vrchem Colline du Château (Zámecký vrch) v jihovýchodní části města, při pobřeží Středozemního moře. Hlavní nádraží Nice propojuje se Starým Městem 1,5 km dlouhá třída Avenue Jean-Médecin, která končí na největším náměstí v centru města Place Masséna. Jižně od náměstí je nábřeží, které tvoří slavná, místy až 40 metrů široká, 4 až 5 km dlouhá, Promenade des Anglais (Promenáda Angličanů). Nejvýznamnější budovou na promenádě je Opéra de Nice z konce 19. st. Další pozoruhodnou stavbou je luxusní hotel Negresco. Promenáda Angličanů ve východním směru končí přímo u vrchu Château a Starého Města. Staré Město tvoří síť poměrně úzkých uliček s několika náměstími. K největším náleží náměstí Place du Palais de Justice a Place Rossetti. Právě na náměstí Rossetti ve středu Starého Města najdeme barokní katedrálu Sainte-Réparate vystavěnou v letech 1650 až 1699.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Pravoslaví[editovat | editovat zdroj]

Vue en contre-plongée de la croix au sommet d'une tour d'une katedrála pravoslaví russe à mur rouge et toiture bleue.
Katedrála svatého Mikuláše

Stále častější přítomnost letních hostů v Nice od druhé poloviny 19. století urychlila výstavbu nových duchovních staveb. Současně s tím také začala výstavba nových pravoslavných chrámů pro ruské návštěvníků města. Prvním z nich byl chrám svatého Mikuláše a svaté Alexandry (église Saint-Nicolas-et-Sainte-Alexandra) na ulici Longchamp, dílo architekta Antoine-Françoise Barrayi z roku 1858. [3]

Po smrti mladého careviče Mikuláše Alexandroviče, nejstaršího syna Alexandra II. v roce 1865, nechal car u vily, kde carevič zemřel, vystavět pamětní kapli Mikuláše Alexandroviče. Ta se nachází na ulici Boulevard du Tzaréwitch.

Vedle kaple se tyčí katedrála svatého Mikuláše, postavená v letech 1903 – 1912 ve staroruském stylu, největší objekt Ruské pravoslavné církve mimo Rusko. Autorem stavby byl ruský architekt M. T. Preobraženskij, který je rovněž autorem zámku ve Valrose[4]. Kasační soud z roku 2015 potvrdil vlastnictví chrámu Rusku.[5]

Řecké pravoslavné společenství na Azurovém pobřeží si na ulici Désambrois v roce 1955 vystavělo chrám svatého Spyridona s unikátními byzantinskými freskami.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Doprava je zajišťována autobusy a dvěma tramvajovými linkami (T1; T2). Dopravu zde zajišťuje společnost Lignes d'azur.

Autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Autobusová doprava stále zajišťuje hlavní přepravu cestujících po městě (dříve byla jediná), na mnoha hlavních a vytížených ulicích má samostatné pruhy, takže se některé linky blíží metrobusu. Celkově není komfort, spolehlivost ani bilance CO2 u autobusů příliš uspokojivá. Radnice, vedená starostou Christianem Estrosim, se proto snaží nahradit je ekologickými tramvajemi a jinými udržitelnými druhy dopravy.

Tramvajová doprava[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení linky T2 se stanou tramvaje pravděpodobně páteří místní dopravy. V době, kdy se řešila otázka dopravy v Nice, byl dán návrh i na metro, ale to pro přílišné náklady na stavbu bylo zamítnuto a místo toho se postavila tramvajová trať. Zvláštností tratě jsou bezdrátové úseky, které jede tramvaj na baterie, poté co stáhne sběrač. Tramvaj tak může projíždět historickými úseky, kde by elektrické vedení rušilo estetiku místa.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Již od 19. století je město známé a vyhlášené letovisko, nejprve zejména pro vyšší společenské vrstvy. Pobývala tu např. britská královna Viktorie.[6]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

městská pláž

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RUBÍN, J. a KOLEKTIV: Francie, Monako. 3. vydání, Olympia, Praha, 1998. 232 s. ISBN 80-7033-474-6. S. 152.
  2. Útok v Nice: Náklaďák vjel do davu lidí - 84 mrtvých a 100 zraněných. Novinky.cz [online]. 2016-07-14 [cit. 2018-05-18]. Dostupné online. 
  3. Le patrimoine des communes des Alpes-Maritimes, s. 642
  4. Le patrimoine des communes des Alpes-Maritimes, s. 674
  5. La Cour de cassation a confirmé en 2015 que la Russie est bien propriétaire de la cathédrale russe st. Nicolas de Nice, mettant un terme au litige qui l'opposait à une association cultuelle orthodoxe
  6. Francie. 1. české vydání Ikar, Praha, 1999. 672 s. ISBN 80-7202-393-4. S. 516.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Collectif, Le patrimoine des communes des Alpes-Maritimes, Paris, Flohic, 2000, ISBN 978-2842340711

Externí odhazy[editovat | editovat zdroj]