Přeskočit na obsah

Lomnice nad Lužnicí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lomnice nad Lužnicí
centrum letecky
centrum letecky
Znak města Lomnice nad LužnicíVlajka města Lomnice nad Lužnicí
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecTřeboň
Obec s rozšířenou působnostíTřeboň
(správní obvod)
OkresJindřichův Hradec
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 778 (2024)[1]
Rozloha18,89 km²[2]
Katastrální územíLomnice nad Lužnicí
Nadmořská výška424 m n. m.
PSČ378 16
Počet domů658 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa městského úřadunám. 5. května 130
378 16 Lomnice nad Lužnicí
podatelna@meu.lomnice-nl.cz
StarostaPetr Krejník
Oficiální web: www.lomnice-nl.cz
Lomnice nad Lužnicí
Lomnice nad Lužnicí
Další údaje
Kód obce546674
Kód části obce86690
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lomnice nad Lužnicí (německy Lomnitz an der Lainsitz) je město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Leží v severovýchodní části Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, 10 km severozápadně od Třeboně. Žije v ní přibližně 1 800[1] obyvatel. Na město byla povýšena v roce 1382.

První písemné zprávy o Lomnici pocházejí z roku 1220, kdy byla Lomnice v držení Vítka z Klokot, předka třeboňsko-landštejnské větve Vítkovců. V roce 1265 je uváděn jako majitel Oldřich z Lomnice. Po něm se v držení střídali další Vítkovci. V letech 1341–1359 zde sídlil Vítek z Landštejna, jehož syn Vilém dosáhl v zemi významným proboštem a královským kancléřem. Zřídil na lomnickém hradě kapli Božího Těla a sv. Petra a Pavla (1359).[4] Od roku 1381 byla vlastnictvím krále Václava IV., který ji roku 1382 povýšil na město; to se rozkládalo pod stejnojmenným hradem. Novým majitelem hradu a města se stal Oldřich II. z Rožmberka, který nechal hrad na konci husitských válek zbořit. Rožmberkové v okolí města nechali vybudovat řadu rybníků, např. Velký Tisý, Malý Tisý, Dvořiště a Rožmberk. Jejich stavitelem byl nejdříve počátkem 16. století Štěpánek Netolický[5] který stál i u vzniku Zlaté stoky, později Jakub Krčín z Jelčan.[6] Lomnice zůstala ve vlastnictví Rožmberků do roku 1611. Ve třicetileté válce bylo město těžce poničeno; 9. listopadu 1618 se poblíž odehrála bitva u Lomnice. Roku 1660 se stala majetkem Schwarzenbergů, kteří ji zakoupili s třeboňským panstvím. Přídomek „nad Lužnicí“ obdržela Lomnice v období josefínských reforem roku 1789, a to i přes to že je od Lužnice vzdálena přes dva kilometry. V období První republiky byla sídlem jednoho ze tří soudních okresů třeboňského politického okresu.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Město leží v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. V jižní části katastrálního území se nachází národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý, jejíž součástí je rybník Velký Tisý.

Budova obecné školy byla vzhledem ke zcela nevyhovujícímu stavu stávající školy vybudována z domu na náměstí vedle radnice v letech 1880–1882. Měšťanská škola na Václavském náměstí byla postavena během dvou let a vyučování v ní začalo v roce 1903. V roce 1921 měla obecná škola 367 a měšťanská 171 žáků. Od září 1938 se stala školou i pro okolní obce. Po druhé světové válce získala k užívání i 2. patro budovy MNV.[7]

Od roku 1970 byly prováděny rozsáhlé rekonstrukce obou školních budov (ústřední topení, školní hřiště, fasády, okna, podlahy, atrium aj.). Interiéry školy byly modernizovány, vybudovány odborné učebny, kabinety, spojovací chodba se šatnami, upraveno respirium.

V současnosti je základní škola umístěna v budově na Václavském náměstí – 1. stupeň a v budově na náměstí 5. května – 2. stupeň, který se nachází i v nejvyšším podlaží přilehlé budovy městského úřadu. Obě hlavní školní budovy jsou propojeny spojovací chodbou se šatnami žáků. Součástí školy je i mateřská škola, která se nachází v samostatném, částečně oploceném areálu zahrady s prolézačkami a pískovištěm. Kapacita základní školy je 300 žáků a mateřské školy 80 dětí. Žáci nejsou jen z Lomnice nad Lužnicí, asi pětina jich dojíždí z okolních vesnic – Novosedly nad Nežárkou, Ponědrážka, Smržov, Záblatí, Frahelž, Kolence a Klec.

Vybavenost

[editovat | editovat zdroj]
  • Pošta
  • Základní škola a Mateřská škola
  • Zdravotnické středisko
  • Dům s pečovatelskou službou
  • Kanalizace
  • ČOV
  • Plynofikace
  • Vodovod
  • Obchod COOP
  • Obchod Flop
  • Penzion u radnice
  • Kostel sv. Václava
  • Kostel sv. Jana Křtitele
  • Bistro

Železniční doprava

[editovat | editovat zdroj]

Kolem okraje města prochází trať 226 (Veselí nad LužnicíČeské Velenice), na níž se nachází železniční stanice Lomnice nad Lužnicí.

V současné době v této stanici z vlaků osobní dopravy staví pouze vlaky kategorie Os. Od roku 1957 však přes Lomnici nad Lužnicí projížděl mezinárodní spoj Vindobona. Od grafikonu 1993/1994 byl však vzhledem k nedostatečným traťovým rychlostem směrován přes Brno.[8]

V roce 2024 pak skrze stanici v Lomnici projíždí mezinárodní spoj Silva Nortica (Praha - České Velenice - Gmünd - Vídeň) a rychlíky Lužnice (Praha - Veselí nad Lužnicí - České Velenice).

Silniční doprava

[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází silnice I. třídy číslo 24 (směr Veselí nad LužnicíTřeboň), II. třídy 148 (směr LišovMláka). Ve městě končí silnice III.třídy (směr Záblatí).

Ve městě se nacházejí dvě autobusové zastávky:

  • Lomnice nad Lužnicí, Václavské náměstí
  • Lomnice nad Lužnicí, železniční stanice

Zastávky ležící mimo území města, nesoucí v názvu Lomnice nad Lužnicí:

  • Lomnice nad Lužnicí, rozcestí Smržov
  • Lomnice nad Lužnicí, hřbitov

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Kostel sv. Václava v Lomnici nad Lužnicí byl založen v roce 1359 Vilémem mladším z Landštejna (vyšehradský probošt a nejvyšší kancléř Českého království) původně jako hradní kaple Božího Těla a sv. Petra a Pavla. Z této doby pochází dodnes jeho gotický půdorys, s rozvrhem lomené a parabolické křížové klenby presbytáře s opěráky. Strop lodi byl zřejmě podobně jako dnes plochostropý, pravděpodobně s dřevěným trámovým stropem.[4]
  • Kostel sv. Jana Křtitele
  • Zlatá stoka – Prvním významným stavitelem rybníků v této oblasti byl Štěpánek Netolický.[9] Kromě stavby několika velkých rybníků vybudoval Zlatou stoku (1506). Tento umělý průplav, dlouhý 42.6 kilometru, napájí velkou část přilehlých rybníků čerstvou vodou.[4]
  • Radnice na náměstí
  • Husova kaple z období první republiky
  • Národní kulturní památka Rožmberská rybniční soustava[10]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. a b c Oficiální web města Lomnice nad Lužnicí. lomnice-nl.cz [online]. [cit. 2015-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-08. 
  5. KOŠINOVÁ, Marie. Štěpánek Netolický [online]. trebonsko.cz [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. 
  6. HAUBELT, Josef. Jakub Krčín z Jelčan: list z historie jižních Čech. 1. vyd. Praha: Rodiče, 2003. 191 s. Dostupné online. ISBN 80-86695-18-2, ISBN 978-80-86695-18-1. OCLC 249625505 
  7. Oficiální web Základní a mateřské školy v Lomnici nad Lužnicí. www.lomnicenl.net [online]. [cit. 2015-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-21. 
  8. DOLEJŠÍ, Milan. Dějiny vlaků Články o nedávné železniční historii věnované dějinám zajímavých vlaků : Vindobona jako Eurocity [online]. http://vlaky-historie.blogspot.com/, 2010-11-30 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. 
  9. MRAZEK, Lubor. Štěpánek Netolický. www.blanet.cz [online]. [cit. 2018-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-25. 
  10. Památkový katalog: Rožmberská rybniční soustava [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]