Kostel svatého Václava (Lomnice nad Lužnicí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Václava
Kostel svatého Václava (Lomnice nad Lužnicí) (2).JPG
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Jihočeský
Okres Jindřichův Hradec
Obec Lomnice nad Lužnicí
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Specifikace
Stavební materiál zděný
Odkazy
Ulice Václavské nám.
Kód památky 16312/3-2007 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kostel sv. Václava
Kostel sv. Václava
Interiér
Interiér
Interiér
Interiér
Patka klenby v sakristii
Kalich
Vchod do lodi, portál lodě
Sloupek a žebro klenby

Římskokatolický kostel svatého Václava v Lomnici nad Lužnicí v okrese Jindřichův Hradec byl založen kancléřem českého království Vilémem ml. z Landštejna v roce 1359. Původně se jednalo o gotickou hradní kapli Božího Těla a sv. Petra a Pavla.

Historie[editovat | editovat zdroj]

13. a 14. století[editovat | editovat zdroj]

Ves Lomnice nad Lužnicí založili Vítkovci přibližně v první polovině 13. století. Ve stejné době byl založen zdejší hrad nazývaný "blatný", což bylo odvozeno od jeho lokalizace uprostřed mokřadů. Je doložen již v roce 1265 v predikátu Oldřicha z Lomnice. Během následujících 100 let se jeho vlastnictví převádělo mezi příslušníky rodu Vítkovců.

V roce 1356 získal Lomnici probošt a nejvyšší kancléř Českého království Vilém mladší z Landštejna, který roku 1359 pro spásu své duše založil a též bohatě obdaroval v hradním areálu kapli Božího těla a sv. Petra a Pavla. Ve fundační listině uvedl, že se ve svém hradu v Lomnici rozhodl založit novou kapli. Tato kaple pak v následujících desetiletích sloužila k bohoslužbám na hradě.

Od roku 1381 držel Lomnici král Václav IV. Mezi lety 1368 a 1413 se tu vystřídalo šest kaplanů. Ve 14. století zasáhly Lomnici dva požáry, ale žádný z nich se nejspíše nedotkl hradního kostelíku, či spíše kaple. Podlehl jim ale farní kostel, který se nachází na protilehlé, severozápadní straně města.

15. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1420 královská posádka hrad předala Janu Žižkovi, a tak si zajistila volný odchod. Vojevůdce jej obydlel posádkou Jana Roháče z Dubé. Hrad měl velmi dobrou a pro tábority velice výhodnou polohu – byl obklopen bažinami, a tím pádem byl nedobytný a taktéž kvůli vlhkému okolí požáry nezničitelný.

Hradní kostelík byl zpustošen během prvního obléhání. Při druhém obléhání v roce 1435, které trvalo půl roku, předal táborský hejtman a kněz Bedřich hrad na základě smlouvy Oldřichovi z Rožmberka. Ten nechal tvrz považovanou za sídlo lupičů zbořit a srovnat se zemí, příkopy zasypat, na místě hrádku vznikl později trh.

Tak na místě hradního komplexu zůstal pouze kostelík obklopen tržištěm a později postavenými městskými domky. Tradují se pověsti, že z kostela vedou tajné chodby do domků v okolí. Zánikem hradu a husitským zesvětštěním ztratil kostelík své původní poslání a přešel v majetek městské obce jako soukromá kaple. Znovu začal fungovat nejspíše až v únoru roku 1494, kdy v něm Lomnice zřídila kaplanské místo. Tomu nejspíše předcházela oprava, jejíž rozměr není znám. Není ani známo, jak časté zde byly bohoslužby.

16. - 18. století[editovat | editovat zdroj]

V 16. století byly v Lomnici Václavem Březanem zaznamenány dva velké požáry:

  • 24. 6. 1544 – „město Lomnice vyhořelo“
  • 23. 2. 1560 – „v městečku Lomnici vyhořelo 50 domů, též kostel farní i fara“, ale naopak téhož roku na podzim se „v pivovaře počalo pivo vařiti“ a tak ač město hořelo mnohokrát, ke kostelíku Svatého těla plameny pravděpodobně nikdy nedošly.

Během třicetileté války utrpěla nejen Lomnice, ale i kostelík. V roce 1618 prošla krajem nejen Buquyova armáda,ale též hlavní stavovská armáda a docházelo tu k menším bitkám a drancování z různých stran.Pak byly uskutečněny rozsáhlejší opravy. V té době byl kostel přesvěcen na kostel sv. Václava. Protože nebylo dostatečné množství financí na opravy, tak si kostel zachoval gotický charakter.

V roce 1628 stálo v městečku jen osm nepoškozených domů, ještě v roce 1679 bylo v městě pustých šedesát domů, což bylo více než polovina. Až smlouva z 29.9.1665 městské rady s budějovickým stolařem a řezbářem Janem Martinem Schwarzmaierem na vyrobení předního oltáře do chrámu páně sv. Václava je jasným dokladem o způsobilosti kostelíka k bohoslužebným činnostem.

Přímý doklad o údržbě je z roku 1670 – městská rada psala hajnému k vydání latí na opravu či spíše znovupostavení "velmi sešlé a nebezpečné zvonice při chrámu Páně sv. Václava", v roce 1681 zas přijel třeboňský pokrývač opravit střechu kostelíka. V této době však byly statut i funkce tohoto kostela sporné – farář Jindřich V. Tyvallda roku 1677 uvedl, že kromě tří filiálek nebyly ve vsi vystavěny žádné svatyně a ani pusté kostely pro sloužení bohoslužeb. Jeho následovník Josef V. Gally napsal v roce 1700, že kromě filiálek není v jeho farnosti žádná veřejná kaple, jen jedna zachovaná soukromá, ve které se ale necelebruje a prý je v péči obce, protože stojí na obecním pozemku. Avšak v roce 1695 vrchní třeboňský hejtman Theobald Siebeert von Lilienthal uvedl, že v Lomnici je jedna kaple literátů zasvěcená sv. Václavovi,která je ale bez stálých příjmů, a bohoslužby se tam udržují jen z darů a z prodeje malých svíčiček. Z toho plyne, že bohoslužebná funkce kostelíku – kaple byla značně omezená.

V roce 1787 bylo navrženo zrušení kostela v rámci josefinských reforem.

19. a 20. století[editovat | editovat zdroj]

O opravě kostela se začalo jednat až v roce 1829. Bylo uvažováno i o jeho zdemolování či o změně funkce na nemocnici, případně zcela zdegradovat prvotní účel objektu přestavbou na zbrojnici nebo sýpku. Tyto varianty ale nenastaly a v roce 1834 byly provedeny nejnutnější opravy. Kostel měl nadále sloužit bohoslužbám, což ale vyžadovalo lepší a nákladnější údržbu. K větším opravám došlo až roku 1862, kdy bylo provedeno nutné dozdění či přezdění,byla udělána nová omítka, nový krov nad presbytářem, nové okenní rámy a dveře, nová dlažba.

Začátkem devadesátých let 20. století byla provedena nutná oprava střechy, snesena přístavba při jižním průčelí a snížena sakristie o oratoř.

Rozbor průčelí[editovat | editovat zdroj]

Severní průčelí[editovat | editovat zdroj]

Severní průčelí je prolomeno dvěma půlkruhově ukončenými okny,která mají v oblouku paprsčité dělení a ve spodní části jsou ukončena šikmým parapetem pokrytým cihlami.

Jižní průčelí[editovat | editovat zdroj]

Jižní průčelí je prolomeno tesaným sedlovým portálem s ostěním profilovaným oblounem s výžlabky. Portál je vložen do vysoké polokruhové liché arkády, jež je zdůrazněna po obvodu rytou linkou a na hraně okosená, ukončená trojúhelníkovým hrotem obráceným dolů. V portálu jsou zasazeny dvoukřídlé dveře ze 3. čtvrtiny 19.století – nejspíš z oprav v roce 1862. Portál je kryt novodobým sedlovým přístřeškem ze dřeva a eternitu, též je oplechován a po stranách je nesen dřevěnými pásky.

V jižním průčelí lodi je půlkruhové okno, které má šikmý dolní parapet, jenž je kryt cihlami. V parapetu okna je na pravé straně zdvojená rytá linka obrysu nejspíše již zaniklého rámování neznámé podoby.

K presbytáři je z jižní strany přičleněn přízemní přístavek sakristie, jenž je krytý pultovou střechou s eternitovou krytinou.

Sakristie[editovat | editovat zdroj]

Sakristie je po obvodu hladce omítnuta, stejně jako zbytek stavby. Má lehce přeložený sokl a na středu je jižní průčelí sakristie prolomeno obdélným okénkem s provlékanou mříží. Do sakristie se vstupuje jednokřídlými dveřmi s výplněmi a s prolamováním po obvodu, které též pocházejí z obnovy v roce 1862. Ve východním štítu sakristie se nachází drobné obdélníkové okénko s provlékanou mříží. Líc čela těsně nad oknem o kousek ustupuje. Nízký sokl se v části vpravo od okna ostře zvyšuje, neboť původně tu byl opěrák, který splynul s čelem sakristie.

Presbytář[editovat | editovat zdroj]

Presbytář je v polygonálním závěru i v přední části osvětlován dvěma půlkruhově ukončenými okny, která jsou také v oblouku drobně děleny paprsčitě, a jejich současný tvar pochází až z roku 1862. Částečně jsou v nich barevná skla. Také mají šikmý spodní parapet tvořený cihlami.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Opěráky závěru presbytáře jsou v soklové části výrazně rozšířeny a shora šikmo ukončené.Sokl obvodového zdiva je předložen jen mělce s pravoúhlým odstupněním. Zde jsou opěráky shora pultově ukončeny, též jsou obloženy kamennými deskami se zatřenými spárami s přesahem probraným výžlabkem. Pod levým oknem jsou ale patrné hrubší pekované omítky v přírodní barvě. V závěru je prolomena slepá půlkruhová okenní nika, jež je situována lehce doleva mimo osu. Oba přiléhající nárožní opěráky jsou shodné s ostatními a střecha je s prostým přesahem bez římsy, což je velmi podobné i u lodí.

Zaniklá předsíň[editovat | editovat zdroj]

V minulosti ale mělo jižní průčelí odlišnou podobu – dle katastru z roku 1828 byl portál v předsíni a teprve později, možná při opravě roku 1862, byla sakristie a předsíň portálu propojeny, což dokládají půdorysy kostela. Z tohoto místa bylo též vedeno schodiště na kruchtu. Nejspíš při poslední úpravě v 90.letech 20.století byly nejspíše předsíň i průchod do sakristie kvůli špatnému stavu zbořeny a došlo k vybudování současného přístřešku nad jižním portálem. Zrušením přístavby bohužel zanikl přístup na kruchtu, po němž je uvnitř patrné režné zdivo.

Západní průčelí[editovat | editovat zdroj]

Je hladce omítnuto, vrcholí trojúhelníkovým lehce ustupujícím štítem. K průčelí přiléhají 3 lichoběžné omítané opěráky – dva diagonální při nároží a jeden osový, všechny tři jsou shora ukončeny prostým zaoblením bez stříšek. Vlevo od středového opěráku je průčelí prolomeno lomeným portálem s dvoukřídlými výplňovými dveřmi, které patrně pochází také z úprav z roku 1862. Nad portálem se nachází půlkruhově ukončené okno, jeho široký parapet je též tvořen cihlami.

Rozbor dispozice kostela[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o jednolodní čtvercový plochostropý prostor s navazujícím presbytářem s jedním křížovým polem a pětibokém závěru. K tomu je na jihu přičleněna sakristie.

Popis interiéru[editovat | editovat zdroj]

Presbytář[editovat | editovat zdroj]

Je zaklenut gotickou klenbou z doby výstavby. Má jedno pole křížové klenby a v pětibokém závěru je klenba paprsčitá. Její čela jsou lomená a u křížového pole jsou parabolická. Žebra půlválcového profilu mají drobné výžlabky. Původní profily půlválcových přípor, na něž dosedají žebra, jsou doložena v závěru. Původní profil hlavice se dvěma půloblounky je též patrný na pravé straně v čele závěru, tam je překryt v mladší etapě /asi v 17.století/ reliéfní listovou hlavicí, která je krytá abakem. Všechny hlavice jsou stejné. Přípory jsou přetaženy štukem a jsou na nich též koutové lišty. Přípory jsou ukončeny polygonálním trojbokým soklem s patkou s profilem půloblouku s výžlabkem ve štuku. Původně přípory sbíhaly až k dlažbě, toto řešení je patrné v čele a v závěru na levé straně za oltářem, kde je porušen polygonální sokl. Střední přípory jižní a severní stěny jsou kryty dřevěnými barokními sokly s výžlabkem na hraně a s čabrakovou hlavicí, na spodní straně mají palmetu.Je pravděpodobné, že právě tyto sokly byly pořízeny i s kazatelnou a též s výbavou oltáře.

V klenbě jsou vloženy plastické svorníky s reliéfy pětilisté růže. Současná klenba byla upravena v roce 1862.

V v jižní stěně presbytáře se nachází portál směřující do sakristie. Ten je tesaný, žulový, v nadpraží okosený.V portálu jsou vsazeny jednokřídlé dveře – nejspíše barokní, dokonce mají zachován původní barokní zámek. V ose vstupu se nachází zaklenutá arkáda oratoře.

Sakristie[editovat | editovat zdroj]

Sakristie je dnes plochostropá a proto jsou východní a jižní stěna prolomeny vertikálně obdélnými drobnými okny s provlékanou mříží, přičemž prostor těsně pod stropem působí dojmem dodatečného řešení. Je možné, že současný strop je novodobý. V jeho severozápadním rohu je čtvercový otvor pro vstup na oratoř po žebříku. Dlažba v kostele je topinková. V popisu kostela z roku 1862 se píše, že klenba nad sakristií a malá oratoř byly přístupny vnějším schodištěm – podle historiků se ale nezdá, že by byla klenba stržena až v 90.letech 20.stol. – stopy po odstranění neexistují. Nejspíš byla klenba i zdivo sakristie strženy již v roce 1862 a její obvod proveden nově. Snížení oratoře však pochází až z počátku 90. let, což je vidět i na fotografiích z roku 1953.

Loď[editovat | editovat zdroj]

Loď i presbytář jsou osvětleny okny, která jsou polokruhově tvarované,a pochází z barokní úpravy, kdy nahradila původní gotická lomená okna. Při západní zdi lodi byly patrně až při vložení barokní nejspíše podklenuté kruchty vybudovány nárožní a osový opěrák. Původně zde nejspíše existoval osový portál /gotický/ – tesaný, vložením klenby kruchty a opěráku byl ale bohužel zrušený. Kruchta byla pravděpodobna přístupna vnějším schodištěm.

Loď má dřevěný trámový strop s čtvrtkruhovým výžlabkem, který obíhá po obvodu. Empora je vložena do západního čela lodi. Má plný parapet prokládaný obdélníky. A je až barokní, v současnosti má klasicistní podobu, kterou zřejmě získala při rekonstrukci roku 1862.

Krov a střecha[editovat | editovat zdroj]

Nad lodí je střecha sedlová a ta má lehce protáhlý vrchol, na západní straně se sanktusníkem. Nad presbytářem je též střecha sedlová, ale je nižší, nad polygonálním závěrem je střecha přirozeně zvalbená. Nad lodí je dnes krov barokní, s hambalky. Nad presbytářem je vaznicový krov z roku 1862.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Stavebně historický průzkum – Jiřina Muková /2002/
  • MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek. Svazek 10. Politický okres třeboňský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1900. Kapitola Lomnice - Kaple sv. Václava, s. 32-34. 
  • Materiály z Památkového ústavu v Českých Budějovicích

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]