Kosinus je goniometrická funkceúhlu. Zapisuje se jako , kde je velikost úhlu. Pro ostré úhly je definována v pravoúhlém trojúhelníku jako poměr přilehlé odvěsny a přepony (nejdelší strany). Alternativně lze kosinus definovat jako posunutí sinu po ose vlevo o úhel , tj. . Definici lze konzistentně rozšířit z oboru reálných čísel do oboru komplexních čísel.
Kosinus se jednoduše definuje na jednotkové kružnici (kružnici se středem v počátku a s poloměrem jedna): Je-li úhel, který má počáteční rameno v kladné poloose a je orientovaný od kladné poloosy proti směru hodinových ručiček, je roven -ové souřadnici průsečíku této kružnice s koncovým ramenem úhlu , jinak řečeno, rovná se (v absolutní hodnotě) délce úsečky z počátku k patě kolmice spuštěné z tohoto průsečíku na osu .
Délce této kolmice, přesněji (s ohledem na znaménko) -ové souřadnici průsečíku jednotkové kružnice s koncovým ramenem úhlu , je pak roven .
Poloměr, kolmice a tato úsečka tvoří pravoúhlý trojúhelník, pro nějž platí Pythagorova věta, takže platí:
.
Na jednotkové kružnici je také vidět, že kosinus je v prvním a čtvrtém kvadrantu nezáporný (), kdežto ve druhém a třetím nekladný (). V prvním a druhém kvadrantu je klesající, ve třetím a čtvrtém rostoucí.
Orientovaný úhel lze rozšířit na všechna reálná čísla předpisem v úhlové míře resp. v míře stupňové, kde je celé číslo. Kosinus lze tedy konzistentně definovat jako funkci na celé množině reálných čísel.