Hřib vonný
 Hřib vonný | |
|---|---|
 Hřib vonný | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
| Rod | hřib (Lanmaoa) |
| Binomické jméno | |
| Lanmaoa fragrans (Vittad.) Vizzini, Gelardi et Simonini 2015 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hřib vonný (Lanmaoa fragrans (Vittad.) Vizzini, Gelardi et Simonini 2015) je vzácná teplomilná houba z čeledi hřibovitých. Původně byl řazen do sekce Fragrantes rodu Boletus. Pro nechutnost je považován za nejedlý.
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- Boletus fragrans Vittad.[1] 1835[2]
- Leccinum fragrans (Vittad.) Šutara 1989[2]
- Xerocomus fragrans (Vittad.) Konrad et Maublanc[1]
- hřib křehký[3]
- hřib vonný[1]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Hřib vonný popsal roku 1835 italský mykolog Carlo Vittadini. V Českých zemích byl po dlouhou dobu hřib vonný ztotožňován s hřibem skvrnitým, případně hřibem plavým.[1] Historické nálezy tohoto taxonu na českém území jsou proto značně nespolehlivé.[1] Hřib skvrnitý pod názvem hřibu vonného uvádí ve svých publikacích František Smotlacha. Velenovský uvedl popis Smotlachy a sám se od popisu tohoto druhu distancoval.[4] Pod názvem hřibu vonného pak hřib plavý uvádí Jan Macků.[5]
Vzhled
[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický
[editovat | editovat zdroj]Klobouk dosahuje 60 - 135 (160) milimetrů, u mladých plodnic je polokulovitý s podhrnutým okrajem, později klenutý, nakonec poduškovitý. Zbarvený může být v odstínech čokoládově hnědé, kakaově hnědé, rezavohnědé nebo kaštanově hnědé.[1]
Rourky jsou jen 7 - 12 milimetrů dlouhé, zprvu světle žluté, později syté, nakonec žlutoolivové. Na řezu modrají. Póry jsou v mládí zbarvené jako rourky, ve stáří může mít žlutá barva okrový nebo nahnědlý nádech. Na otlacích modrají.[1]
Třeň je v mládí vřetenovitý, později kyjovitý až válcovitý, na bázi užší. Postrádá síťku, je žlutě zbarvený, ve spodní polovině narezavělý, nahnědlý případně červenohnědý nebo takto tečkovaný.[1]
Dužnina má v klobouku a vrchní části třeně bělavé zbarvení, níže je bledě až sytě žlutá. Voní slabě ovocně, chutná nakysle.[1] Celkově se názory na chuť různí, i přesto, že někteří autoři zmiňují odpornou[1] nebo hořkou[6] chuť, uvádějí jiní, že jde o dobrou jedlou houbu.[7] Bez ohledu na chuťové vlastnosti nemá hřib vonný houbařský význam (je velmi vzácný).[7]
Mikroskopický
[editovat | editovat zdroj]Výtrusy dosahují (9,5) 10 - 13,5 (15) × 4 - 5 μm, mají hladký povrch a jsou elipsovitě válcovité až elipsovitě vřetenovité.[1]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Hřib vonný roste v teplých lesích nížin.[1] Je mykorhizním symbiontem dubů, především druhů dub korkový (Quercus suber), dub pýřitý (Quercus pubescens), dub cer (Quercus cerris), dub zimní (Quercus petraea), dub cesmínovitý (Quercus ilex) a vzácně i jiných listnáčů.[1] Plodnice tvoří od června do října.[1]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Roste v Severní Americe (USA) a Evropě.[8] Ve střední Evropě je velmi vzácný, ve středomoří běžnější.[1] Výskyt byl popsán v následujících evropských zemích: Dánsko[8], Francie (i Korsika)[1], Gibraltar[8], Itálie[1], Portugalsko[1], Rakousko[8], Slovensko[1], Slovinsko[8], Spojené království (plus ostrov Man)[8], Španělsko[1][8].
Na území České republiky nebyl hřib vonný dosud spolehlivě doložen.[1] Přesto nelze s ohledem na jeho výskyt v pohraničních oblastech Slovenska možnost nálezu v České republice vyloučit.[1]
Ochrana
[editovat | editovat zdroj]Na Slovensku je zákonem chráněný. Případné nálezy v České republice je vhodné hlásit a dokladovat mykologickým pracovištím.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. S. 132.
- ↑ a b Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2012-11-30]. Dostupné online.
- ↑ SMOTLACHA, František. Monografie českých hub hřibovitých (Boletinei),. In: Věstník Královské české společnosti nauk. Praha: Královská česká společnost nauk, 1911. Kapitola B. fuscoroseus, s. 29, 48.
- ↑ VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha: Česká botanická společnost, 1920. 950 s. Dostupné online. Kapitola B. fragrans, s. 706.
- ↑ MACKŮ, Jan. Český houbař. Olomouc: R. Promberger, 1924. 257 s. S. 163.
- ↑ PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 63.
- ↑ a b DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava: spn, 1980. 548 s. Kapitola Hríb voňavý, s. 408. (slovensky)
- ↑ a b c d e f g Boletus fragrans [online]. Gwannon.com [cit. 2013-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hřib vonný na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo vonný ve Wikislovníku
Taxon Boletus fragrans ve Wikidruzích- BioLib.cz – Boletus fragrans (hřib vonný) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
