Holýšov
| Holýšov | |
|---|---|
 Náměstí 5. května | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Holýšov |
| Obec s rozšířenou působností | Stod (správní obvod) |
| Okres | Plzeň-jih |
| Kraj | Plzeňský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°35′37″ s. š., 13°6′5″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 5 489 (2023)[1] |
| Rozloha | 29,32 km²[2] |
| Nadmořská výška | 357 m n. m. |
| PSČ | 345 62 |
| Počet domů | 778 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 3 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | náměstí 5. května 32 345 62 Holýšov mesto@meuholysov.cz |
| Starostka | Alena Burianová |
| Oficiální web: www | |
  Holýšov | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 553654 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město Holýšov (v místním nářečí Holejšov, německy Holleischen) se nachází v okrese Plzeň-jih v Plzeňském kraji. Žije v něm přibližně 5 500[1] obyvatel. Jde o třetí největší město v okrese Plzeň-jih (po Přešticích a Dobřanech). Jeho poloha je na pravém břehu řeky Radbuzy, jihozápadním směrem od města Plzeň a severovýchodním směrem od města Domažlice. Holýšov leží na úpatí vrchu Trný (516 m n. m.) a Makového vrchu (480 m n. m.). Město je ze tří stran obklopeno lesy.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Okolí Holýšova bylo, jak dokládají archeologické nálezy z pravěkých mohyl, osídleno ve starší době bronzové, okolo roku 2000 před naším letopočtem. V letech 1202 až 1210 se předpokládá založení ženského kláštera Vojslavou, sestrou blahoslaveného Hroznaty. První písemné záznamy o existenci města jsou z 23. května 1272, kdy papež Řehoř X. vydal v Orvietu na požádání třetího chotěšovského probošta Mírka listinu, kterou chotěšovskému klášteru nejen potvrdil nový majetek, ale i všechny dřívější statky, práva a výsady, stejně jako i přijetí pod ochranu papežské stolice. Mezi 22 vesnicemi, které klášteru daroval kníže Hroznata, je město zmíněno pod názvem Holissono. V roce 1383 je doložena existence kostela. Ve 14. a 15. století patřil Holýšov do majetku Lobkoviců. Po období husitských válek se v držení obce vystřídalo několik okolních šlechtických rodů.
Novověk[editovat | editovat zdroj]
V 16. století byli majiteli obce Lobkovicové, kteří sídlili na zámku v nedalekém Horšovském Týně. Poté byla obec vrácena zpět chotěšovskému klášteru a po jeho zrušení v roce 1782 se majitelem Holýšova stává kníže Thurn-Taxis. V majetku tohoto rodu byl Holýšov do roku 1919. Jižním směrem od obce se počátkem 19. století těžilo černé uhlí. Kromě uhlí se v okolí Holýšova těžilo také olovo, zinek, stříbro a tuha. Samotný Holýšov byl zemědělskou obcí až do roku 1897, kdy zde byla sklářskou rodinou Zieglerů založena rozsáhlá sklárna na tabulové a zrcadlové sklo. Šlo o největší podnik svého druhu v Rakousko-Uhersku, který čítal kolem 900 zaměstnanců. Černé uhlí z nedalekých dolů bylo do továrny dopravováno lanovkou. Sklárna ročně produkovala až 1000 vagónů skla (asi deset tisíc tun skla), které se vyváželo do celé Evropy a Ameriky. V roce 1934 byl provoz sklárny ukončen v důsledku hospodářské krize, vyčerpání blízkých nalezišť černého uhlí a nárůstu konkurence. Ve druhé polovině 30. let obcí procházela linie betonového opevnění. Šlo o lehké opevnění vz. 36 a vz. 37.
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Holýšov byl mezi světovými válkami převážně německy mluvícím městem, a proto se stal součástí Sudet a po podepsání Mnichovské dohody připadl do Říše. Bývalá sklárna byla v roce 1939 přebudována na muniční továrnu MWH (Metalwerke Holleischen) vyrábějící letadlovou a protiletadlovou munici. V továrně pracovalo asi 6000 pracovníků, které tvořili totálně nasazení, váleční zajatci a vězni. Na území obce vzniklo 6 pracovních a zajateckých táborů a v roce 1944 také pobočný ženský koncentrační tábor tábora ve Flossenbürgu. Pro mistry a výše postavené zaměstnance továrny, jakož i pro dozorce bylo v obci vystavěno rozsáhlé sídliště v saském stavebním stylu prostě označované jako Siedlung (sídliště), po válce mu byl přidělen název Výhledy. V prostorách bývalé sklárny se vyráběly pouze mechanické součástky, v lese severním směrem od města pak měla továrna svůj pobočný závod, kde docházelo k chemické výrobě složí a finální kompletaci střel. V těchto prostorách po válce vznikla vojenská kasárna československé armády. Továrna byla koncem války bombardována spojeneckými jednotkami, ale většina zásahů ji minula.
Osvobození[editovat | editovat zdroj]
Holýšovský koncentrační tábor byl osvobozen 5. května 1945 polskou Svatokřižskou brigádou, která přes protektorát Čechy a Morava ustupovala před Rudou armádou. Polská brigáda vnikla i do areálu muniční továrny, kde zajala tamní stráž a jejího velitele, poté však narazila na odpor v ulicích a byla donucena se stáhnout. Podle popisu velitele brigády měl velitel koncentračního tábora rozkaz celý tábor i s vězeňkyněmi spálit, jakmile se Američané přiblíží k obci. Tomu Svatokřižská brigáda zabránila. Polská brigáda vedla s Američany jednání a byla začleněna mezi spojenecké jednotky. Dne 6. května 1945 do obce v ranních hodinách vstoupila 2. pěší divize americké armády, kterou následovaly další spojenecké jednotky a obec byla bez dalšího odporu definitivně osvobozena. Součástí americké armády byl i 17. belgický střelecký prapor, v němž sloužili dobrovolníci z Belgie, kteří si v Holýšově po válce zřídili velitelství a až do listopadu 1945 dohlíželi na propouštění vězeňkyň a jejich úspěšný návrat do jejich domovů. Značnou část vězeňkyň tvořily Francouzky, ale byly zde vězněny i Polky, Rusky, Maďarky a ženy dalších národností. V roce 2008 byli tři váleční veteráni z Belgie – Albert Gélise, Louis A. H. Gihoul a Arthur Otto – oceněni čestným občanstvím města Holýšov a na základě této události pak v roce 2012 belgický 17. střelecký prapor předal městu svoji standartu. Po válce byly bývalé pracovní a zajatecké tábory využity jako sběrné tábory pro německy mluvící obyvatelstvo žijící v Holýšově a jeho okolí. Z těchto sběrných táborů bylo vypraveno 11 transportů, ve kterých bylo z Československa vyhnáno 13 410 jeho bývalých německy mluvících občanů. Holýšov tak byl téměř vylidněn a postupně se tak do města přistěhovávali noví obyvatelé.
Poválečný vývoj[editovat | editovat zdroj]
Z bývalé sklárny a muniční továrny byla po válce vybudována továrna SVA Holýšov. Podnik se zaměřoval na výrobu náhradních dílů všech automobilů, které se tehdy v Československu vyráběly. Později se továrna začala orientovat na výrobu a generální opravy autobusových karoserií. V roce 1960 byla obec Holýšov povýšena na město a továrna se dostala na vrchol svého významu. Podnik se mimo jiné proslavil především výrobou autobusu Škoda 706 RTO. Tento model se rozšířil po celém Československu a v SVA Holýšov se denně vyrábělo až 8 autobusů. Dále zde bylo vyrobeno několik přenosových vozů pro československou televizi. V roce 1972 byla výroba tohoto modelu ukončena a závod byl začleněn pod národní společnost LIAZ.
Po sametové revoluci byl LIAZ privatizován a v současnosti je pod značkou Daimler Buses (dříve EvoBus) součástí firmy Mercedes-Benz.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Holýšov se vlivem průmyslu dále rozvíjí a stoupá i počet jeho obyvatel. V roce 2006 jich v Holýšově žilo 4 813, počátkem roku 2012 jich bylo 4 943 a v roce 2016 měl Holýšov 5 023 obyvatel.
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 369 | 401 | 420 | 693 | 1 007 | 1 161 | 1 597 | 2 946 | 3 617 | 3 949 | 4 163 | 4 414 | 4 484 | 4 793 | 4 902 |
| Počet domů | 56 | 60 | 60 | 91 | 127 | 154 | 262 | 428 | 409 | 434 | 442 | 499 | 530 | 619 | 721 |
Městská správa[editovat | editovat zdroj]
Do konce roku 2020 spadal Holýšov do okresu Domažlice, od začátku roku 2021 je součástí okresu Plzeň-jih.[6]
Holýšov je obec s pověřeným obecním úřadem pro obce:
Holýšov je začleněn do svazku obcí Mikroregion Radbuza.
Části města[editovat | editovat zdroj]
- Holýšov (včetně ZSJ Nový Dvůr)
- Dolní Kamenice
Od 1. října 1984 do 23. listopadu 1990 k městu patřil i Bukovec, Čečovice, Černovice a Nemněnice.
Městské symboly[editovat | editovat zdroj]
Znak byl městu udělen rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 15. července 1993 a vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy PSP ČR dne 24. listopadu 2014.[7]
Blason znaku: Zlato-modře dělený štít. V horním poli troje černé paroží (2+1), v dolním poli křížem přeložený klíč a meč, vše stříbrné.
Horní polovinu štítu tvoří paroží, symbol českého vladyky Hroznaty, zakladatele tepelského a chotěšovského kláštera, ke kterému obec v minulosti patřila. Skřížený klíč a meč v dolní polovině jsou potom atributy svatého Petra a Pavla, jimž je zasvěcen holýšovský kostel.
Blason vlajky: List tvoří dva vodorovné pruhy, žlutý a modrý. Ve žlutém tři (2, 1) černá paroží, v modrém kosmo klíč zuby nahoru a k dolnímu rohu listu, šikmo podložený mečem hrotem k hornímu cípu listu, obojí bílé. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
Mezi tradiční produkty Holýšova patří autobusy LIAZ. V roce 2008 byl provoz továrny jejím majitelem ukončen a její části byly rozprodány nebo od té doby chátrají a zejí prázdnotou. Holýšov si přesto zachoval průmyslový ráz a i v současnosti v něm působí celá řada průmyslových podniků a menších firem. Největším podnikem je firma Daimler Buses (dříve EvoBus), která je součástí koncernu Daimler Truck AG a vyrábí karoserie pro autobusy značek Mercedes-Benz a Setra. EvoBus v roce 2018 zaměstnával 640 lidí.[8] Dále vyrábí ve městě firmy Wuppermann, MAHLE Behr či kabelovna Kabex a další firmy, jejichž převážná část působí v průmyslové zóně, která vznikla na místě bývalých vojenských kasáren.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Město leží na silnici č. I/26 na trase Plzeň – Folmava–Bavorsko a železniční trať Plzeň – Domažlice – Furth im Wald. Na železniční trati se nachází stanice Holýšov.
Městem projíždí také celá řada zejména místních autobusových linek s hlavní zastávkou U obuvi, asi 700 m od náměstí. Nejvýznamnějšími spoji jsou asi linky Plzeň–Domažlice a dálková linka Praha – Plzeň – Domažlice. Ostatní linky slouží zejména ke spojení okolních vesnic s městem.
Školství[editovat | editovat zdroj]
Město je vybaveno službami odpovídající své úloze střediska menšího regionu v rámci okresu. V Táborové ulici je základní škola. Město má také základní uměleckou školu, která se nachází ve školní ulici. Nejbližší gymnázium je v Domažlicích. Ve městě je také zdravotní středisko.
Sport[editovat | editovat zdroj]
V Holýšově se nachází fotbalový stadion, vedle něj jsou tenisové kurty, o kousek dál se nachází kuželky. V místech bývalých kasáren se nachází paintballový areál.
Sportovní kluby v Holýšově[editovat | editovat zdroj]
- HC Holýšov působí v Plzeňské krajské soutěži – sk. C, sedmé české nejvyšší soutěži ledního hokeje. Klubové barvy jsou modrá a bílá.
- FK Holýšov založený v roce 1925
- TJ Holýšov
- oddíl Zápasu-Wrestling Holýšov
Pekelný ostrov[editovat | editovat zdroj]
U města se od roku 2012 v červenci koná hudební open-air festival Pekelný ostrov pořádaný společnosti Westmusic. Převážnou část hudební nabídky tvoří české i zahraniční rockové kapely. Místem konání je areál ostrova o rozloze 2,5 ha u města Holýšov vymezeného náhonem a řekou Radbuzou. Jedná se skutečně o ostrov, který je lemován z části náhonem a z části řekou Radbuzou.[zdroj?]
Volby[editovat | editovat zdroj]
| Strana | Počet Procent | Počet Hlasů |
|---|---|---|
| ANO | 32,53 % | 703 |
| SPD | 16,61 % | 359 |
| ODS | 9,94 % | 215 |
| ČSSD | 8,83 % | 191 |
| KSČM | 8,56 % | 185 |
| Piráti | 8,42 % | 182 |
| STAN | 6,15 % | 133 |
| TOP 09 | 2,49 % | 54 |
| Kandidát | Počet Procent | Počet Hlasů |
|---|---|---|
| Miloš Zeman | 48,25 % | 1088 |
| Jiří Drahoš | 24,08 % | 543 |
| Marek Hilšer | 9,53 % | 215 |
| Michal Horáček | 6,92 % | 156 |
| Pavel Fischer | 4,79 % | 108 |
| Mirek Topolánek | 3,81 % | 86 |
| Jiří Hynek | 1,2 % | 27 |
| Petr Hannig | 0,93 % | 21 |
| Kandidát | Počet Procent | Počet Hlasů |
|---|---|---|
| Miloš Zeman | 64,77 % | 1 557 |
| Jiří Drahoš | 35,23 % | 847 |
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Holýšovská radnice na náměstí 5. května, vystavěná v roce 1927
- Kostel svatého Petra a Pavla na náměstí 5. května
- Dům dějin Holýšovska na náměstí 5. května - malé muzeum otevřené v roce 2014, zaměřené především na historii města za první republiky a za druhé světové války
- Pamětní deska u bývalého Koncentračního tábora Holýšov
- Pomník padlých na třídě 1. máje
- Sídliště Výhledy, vystavěné válečnými zajatci během druhé světové války
- Areál SVA Holýšov, dříve sklárna, za druhé světové války muniční továrna, poté výrobna náhradních dílů, autobusů a karoserií
- Objekty lehkého opevnění
- Na vrchu Trní severovýchodně od města se nachází pozůstatky holýšovského hradiště z pozdní doby halštatské.[9]
- Komín s ochrannou zdí a památníkem obětem druhé světové války
Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]
- Patrik Stoklasa (1981–2004), zpěvák a muzikálový herec
- Jiří Vaněk (tenista) (* 24. dubna 1978), tenista
- Oldřich Vlach (3. července 1941), herec
- Štěpánka Haničincová (30. září 1931 – 27. října 1999), herečka, scenáristka, dramaturgyně a televizní moderátorka
- Filip Grznár (1. února 1985), kulturista soutěžící ve federaci WBFF
- Pavel Beran (14. června 1993), profesionální kulturista soutěžící ve federaci IFBB PRO
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Vodstvo[editovat | editovat zdroj]
- Vodní tok: řeka Radbuza
- Rekreační Holýšovský rybník (70 ha)
Další fotografie[editovat | editovat zdroj]
-
Holýšovská radnice -
Náměstí 5. května -
Dům dějin Holýšovska -
Kostel sv. Petra a Pavla -
Restaurace na nám. 5. května -
Nádraží -
Táborová ulice
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Obecně o novém zákonu č. 51/2020 Sb. [online]. Mvcr.cz, 2020-11-24 [cit. 2021-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Holýšov [online]. 1993-07-15 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ EvoBus rozšíří svůj výrobní závod v Holýšově. Dopravní noviny [online]. 2018-07-31 [cit. 2021-06-09]. Dostupné online.
- ↑ ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Holýšov, s. 83–84.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VALEŠ, Jan. Holýšovskem od A do Z. Praha: Klika, 2019. 365 s. ISBN 978-80-88298-07-6.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Holýšov na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Holýšov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
