de Havilland DH.95 Flamingo
| de Havilland DH.95 Flamingo | |
|---|---|
_(15650368688).jpg) De Havilland DH.95 (výr. č. 95005) | |
| Určení | dopravní letoun |
| Výrobce | De Havilland Aircraft Company |
| Šéfkonstruktér | R. E. Bishop[1][2] |
| První let | 22. 12. 1938[3] |
| Uživatel | Royal Air Force BOAC |
| Vyrobeno kusů | 16[4][p 1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
De Havilland DH.95 Flamingo byl britský dvoumotorový celokovový dopravní hornoplošník pro 12 až 17 pasažérů s tříčlennou posádkou. Vznikl koncem 30. let 20. století u firmy de Havilland jako její první dopravní stroj celokovové konstrukce.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Společnost De Havilland vyvíjela letoun DH.95 z vlastní iniciativy s úmyslem nabídnout jej dopravním společnostem. Prototyp poháněný dvojicí hvězdicových motorů Bristol Perseus XII C po 654 kW byl zalétán 28. prosince 1938. První lety probíhaly s trojitou SOP.
Po druhém prototypu následovala produkce čtrnácti sériových letounů, které již měly standardně dvojité svislé ocasní plochy, větší křídlo a většinou silnější motory Bristol Perseus XVI po 684 kW.
Jeden DH.95 byl dokončen jako prototyp vojenského nákladního a výsadkového stroje s bojovým jménem Hertfordshire (R2510). Původní objednávka na 30 letounů pro RAF byla zrušena, aby mohly být výrobní kapacity firmy využity k produkci cvičného dvouplošníku Tiger Moth.[1]
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
První prototyp Flaminga byl v březnu 1939 testován RAF, které projevilo zájem o vojenskou dopravní verzi. Druhým zájemcem se stal civilní dopravce Guernsey and Jersey Airways, který objednal dva kusy. De Havilland letecké společnosti zapůjčil prototyp ke zkušebnímu provozu, kde létal v květnu 1939 s imatrikulací G-AFUE.
Ještě před dodávkou obou DH.95 vypukla v Evropě válka a oba první vyrobené stroje převedlo do svého stavu RAF. Užíval je i Winston Churchill se svými poradci pro cesty do Francie.
Další tři sériové DH.95 byly zařazeny ke královské letce RAF. Tento útvar byl k dispozici králi Jiřímu VI. a členům jeho rodiny. Jeden z těchto letounů nosil dočasně civilní označení G-AGCC a v době nebezpečí německé invaze do Británie byl připraven v trvalé pohotovosti k případné evakuaci královské rodiny.
Sedm sériových strojů převzal mezi zářím 1940 a dubnem 1941 dopravce British Overseas Airways Corporation, provozující za války civilní nebo polovojenskou dopravu mimo Velkou Británii. Létaly z káhirského letiště Almaza na tratích směřujících na jihovýchod do Asmary, Adenu a po dobytí Etiopie i do Addis Abeby. Severní linky pak vedly do Palestiny a Turecka.
Z důvodů preferencí výroby vojenských letounů zastavil De Havilland veškerou další práci na DH.95 a záhy se tak projevil nedostatek náhradních dílů. Stroje tak byly i pro poměrně nevelké poškození stahovány z provozu. Po třech těžkých haváriích DH.95 společnosti BOAC v období 1942-43 byly zbývající Flaminga staženy z provozu. V roce 1945 byly DH.95 lodí převezeny do Británie za účelem dalšího zprovoznění. Byl z nich však sestaven pouze jediný letuschopný stroj (G-AFYH), který nakonec zakoupila letecká společnost British Air Transport. Používala ho krátce v roce 1947, za dva roky byl zrušen a v květnu 1954 sešrotován.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Údaje dle[5]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 3 (kapitán, kopilot, radista)[3]
- Kapacita: 12–17 cestujících[3]
- Rozpětí: 21,35 m
- Délka: 15,73 m
- Nosná plocha: 60,54 m²
- Hmotnost: 5 142 kg
- Vzletová hmotnost: 7 990 kg
- Pohonná jednotka: 2 × devítiválcový hvězdicový motor Bristol Perseus XVI o výkonu 930 hp[6]
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 391 km/h
- Cestovní rychlost: 328 km/h
- Stoupavost u země: 7,5 m/s
- Dostup: 6 374 m
- Dolet: 2 164 km
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Chorlton 2014, s. 40.
- ↑ Simons 2017, s. 218.
- ↑ a b c Jackson 1987, s. 399.
- ↑ a b Jackson 1987, s. 404.
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha: Nadas, 1984. 176 s.
- ↑ Jackson 1987, s. 403.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHORLTON, Martyn, 2014. De Havilland: Company Profile 1920-1964. Cudham, Kent: Kelsey Media. 98 s. ISBN 978-1-909786-12-7. Kapitola DH.95 Flamingo, s. 40–43. (anglicky) Tematický speciál magazínu Aeroplane.
- JACKSON, A. J., R. T. Jackson, 1987. De Havilland Aircraft since 1909. 3. vyd. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press. 538 s. Dostupné online. ISBN 0-87021-896-4. Kapitola De Havilland DH.95 Flamingo, s. 399–404. (anglicky)
- NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha: Nadas, 1984. 176 s.
- NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1981.
- SIMONS, Graham M., 2017. De Havilland Enterprises: A History. Barnsley, South Yorkshire: Pen & Sword Aviation. 318 s. ISBN 9781473861381. Kapitola DH.95, s. 218–223. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu De Havilland Flamingo na Wikimedia Commons - De Havilland DH.95 Flamingo
