Bohumil Turek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohumil Turek
B Turek 1932.jpg
Narození 26. května 1901
Dvůr Králové nad Labem
Úmrtí 18. ledna 1972 (ve věku 70 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Turek (26. května 1901 Dvůr Králové[1]18. ledna 1972[2]) byl československý prvorepublikový motocyklový a automobilový závodník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině továrního dělníka z Dvora Králové n. L. Václava Turka (1872-??)[p 1] a jeho manželky Marie, rozené Šmídové (1874-??).[1]

Počátky závodnické kariéry[editovat | editovat zdroj]

Jeho kariéra začala s motocykly značky Walter, kde zprvu získával zkušenosti jako testovací jezdec a později porážel i jezdce na silnějších strojích.[3] V letech 1925-1929 byl jezdcem u pražské firmy Tesárek, která byla dovozcem motocyklů Harley-Davidson; majitelem byl její zakladatel Rudolf Tesárek (1875—1929).

Bohumil Turek (vpravo) s vozem Aero v Moskvě

Svatba[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. července 1927 se v evangelickém chrámu sv. Mikuláše v Praze oženil s Růženou Nedvědovou (1906-??). Ženich byl zapsán jako dílovedoucí firmy R. Tesárek na Smíchově, nevěsta jako úřednice firmy Walter, též na Smíchově.[4] Nevěsta se před svatbou též zúčastnila motocyklových závodů, mj. v roce 1926 soutěže 1 000 km, kde řídila motocykl Harley-Davidson se sajdkárou (spolujezdcem byl Bohumil Turek).[5] Při svatbě se sešlo na 90 přátel na motocyklech Harley-Davidson, kteří svatebčany doprovodili.[6] Během svatby padla myšlenka na založení předchůdce Harley-Davidson Clubu Praha. (Pro formální záležitosti ale byl klub Ministerstvem vnitra zaregistrován až 25. února 1928 pod jménem Harley Club Praha.[7])

Zkušební jezdec firmy Aero[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Turek a Ela Slavíková před startem, ve kterém havarovali (1935)

V létě roku 1929 přešel k firmě Aero, kde jako automobilový závodník společně s Antonínem Nahodilem proslavili malé vozy Aero svými cestami při dálkových jízdách. Bohumil Turek se svými spolujezdci za svoji kariéru mnohokrát zvítězil a především dokazoval spolehlivost lidového vozu Aero.[8][9]

Havárie na 1000 mil československých[editovat | editovat zdroj]

Kariéra závodníka skončila 15. června 1935, kdy při závodě 1000 mil československých. Bohumil Turek s Elou Slavíkovou (automobilovou závodnicí a manželkou ředitele prodejny Aero[10]) startovali na voze Aero 35 ve třídě do 1100 ccm, ve které z 19 vozů na startu dojelo pouze 6. Po kontaktu se soupeřem u Úval poblíž Prahy těžce havaroval.Měl zlomenou spodinu lebeční a horní čelist, tržné rány a deformovaný nos. Slavíková měla zlomenou klíční kost a otřes mozku.[11] Hrozilo mu oslepnutí. Po čtrnácti dnech hospitalizace konstatovali lékaři, že zranění se hojí bez komplikací a sejmuli mu obvaz z oka. Ela Slavíková podstoupila operaci zlomené klíční kosti.[12]

V následujících letech Bohumil Turek absolvoval plastické operace obličeje[13] a nakonec se po několika letech částečně zotavil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Později zapsán jako obuvník na Slovensku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Dvůr Králové, 1896-1902, snímek 302
  2. Drobty z domova a ciziny. Rudé právo. 20. 1. 1972, s. 8. Dostupné online.  
  3. "Walter" motocykl řízný p. Turkem...". Národní listy. 21. 7. 1924, s. 3. Dostupné online.  
  4. Matrika oddaných, chrám sv. Mikuláše na St. Městě, 1926-1931, snímek 124
  5. Soutěž "fakírů". Národní listy. 31. 5. 1926, s. 3. Dostupné online.  
  6. Svatebčané na motocyklech. Národní listy. 3. 8. 1927, s. 5. Dostupné online.  
  7. Analogické pohlednice: Václav Zapadlík - Světová auta
  8. ZAVADIL, Radomír. Založení podniku Magneton, továrny na elektromagnetické zapalovače.... Brno, 2016. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Černý. s. 43. Dostupné online.
  9. Pan B. Turek s chotí. Národní politika. 26. 9. 1933, s. 10. Dostupné online.  
  10. Aero.101,cz: Ela Slavíková
  11. III. ročník 1000 mil.... Lidové noviny. 16. 6. 1935, s. 4. Dostupné online.  
  12. Slavíková po operaci. Národní politika. 29. 6. 1935, s. 13. Dostupné online.  
  13. Turek opět doma. Národní listy. 19. 11. 1935, s. 6. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]