1000 mil československých

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
1000 mil československých
Start závodu 1000 mil československých (1935)
Start závodu 1000 mil československých (1935)
Kategorie volný závod
Stát Československo, Praha-Bratislava
První ročník 1933
Poslední ročník 1935

1000 mil československých byl automobilový závod, který se konal v letech 1933, 1934 a 1935.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Knapp s Walter Standard S zvítězil v traťovém rekordu, který již nikdy nebyl překonán (1934)

Závod 1000 mil československých byl inspirován italským závodem Mille Miglia (1000 mil), nebyla to však jeho "kopie". Závod byl v roce 1933 vypsán Autoklubem Republiky československé výlučně pro cestovní vozy.[1] V té době se stalo módou pořádat dálkové závody. V Itálii vznikl v v roce 1927 slavný závod Mille Miglia, v roce 1933 se v Československu jelo prvních 1000 mil Československých a ani Němci nechtěli zůstat pozadu a na rok 1933 proto připravili dálkovou jízdu okolo celého Německa, nazvanou 2000 km durch Deutschland. Již předtím se v roce 1931 jela soutěž, dálková Jízda 10 000 km AvD (Automobilclub von Deutschland, AvD 10000 km Fahrt), které se mimo jiné úspěšně účastnily československé automobilky Walter (Walter Super 6), Praga (Praga Piccolo a Alfa), Tatra, Zbrojovka (Z 9) a Aero (Aero 16HP/Aero 662).

Trasa závodu 1000 mil začínala v Praze před budovou Autoklubu v dnešní Opletalově ulici a v letech 1933 a 1934 pokračovala přes Kolín, Havlíčkův Brod (tehdy Německý Brod), Jihlavu, Velké Meziříčí, Brno a Břeclav až do Bratislavy a zpět. Trať se jela dvakrát za sebou a bez přestávky. Měřila 1592,8 km, což zhruba odpovídá vzdálenosti 1000 mil. V roce 1935 vedla trať z Brna přes Pohořelice a Mikulov do Bratislavy a zpět (celkově 1540 km).

Medaile z 1000 mil československých 1934 pro Walter Standard S (Knapp-Vojíř) a Walter Junior SS (Hodáč-Zima)

1933[editovat | editovat zdroj]

První ročník se jel 10. a 11. června 1933, zvítězil v něm tovární jezdec automobilky Praga Petr Mucha na voze Praga Alfa 1800 Roadster.[2] Šestiválcová Praga Alfa 1,8 l posádky ing. Petra Muchy byla ve startovní listině zapsána pod pseudonymy jezdců „FLY“ a „Kája“. Dosáhli času 19:01,15 h při průměrné rychlosti 83,76 km/h. O první místo v celkové klasifikaci však Mucha sváděl úporný boj s Wikovem (Wikov 35 Kapka s motorem z Wikov 40), na kterém jel Adolf Szczyzycki. Ten však zhruba po 3/4 ujeté vzdálenosti odpadl.[3] Potom jej z druhého místa celkově dotahoval Jindřich Knapp s Karlem Vojířem s vozem Walter Junior S. Tato posádka bezpečně zvítězila ve třídě do 1100 cm³ v čase 19:55,08 h v při průměrné rychlosti 79,98 km/h. Nebýt Knappova téměř hodinového zpoždění na trati (Mucha vyhrál o 54 minut), mohl být závěr závodu velmi vzrušující.[1]

Jindřich Knapp s Walter Standard S po dojezdu 1000 mil (1934)

Továrny nasadily celkem 8 týmů značek Walter, Wichterle a Kovařík Prostějov (WIKOV), Čs. Zbrojovka Brno a Aero-Car-Club Praha, k cíli však dojely pouze 4 týmy, z nichž tým Walter byl nejrychlejším ve třídě do 1100 cm³, za což získal cenu Autoklubu Republiky Československé. V soutěži továrních týmů bez rozdílu kubatur obsadil Walter 2. místo za týmem Aero-Car-Clubu Praha, který za vítězství získal Cenu prezidenta republiky a Cenu ministerstva obchodu.[4]

1934[editovat | editovat zdroj]

Vítězem druhého ročníku (už s mezinárodní účastí), konaného 9. a 10. června 1934 se stal Jindřich Knapp s vozem Walter Standard S. Knapp s Vojířem dosáhli času 15:22,37 h, což představuje průměrnou rychlost 103,598 km/h. Poslední čtvrtinu závodu (IV. etapa), tedy trať Bratislava – Praha, odjel Knapp v průměrné rychlosti (na tu dobu neuvěřitelných) 111,5 km/hod. Vyhráli s více než půlhodinovým náskokem a jako jediní ze startovního pole překročili rychlostní průměr 100 km/h.[5] Vytvořili traťový rekord, který již nikdy nebyl překonán. Kromě značek, které obeslaly první ročník, se závodu zúčastnila i Tatra (František Chovanec-J. Holub) s novým, osmiválcovým vozem Tatra 77 s proudnicovou karoserií. Ještě ke konci závodu měl Chovanec ambice na 3. místo, ale havaroval a s poškozeným vozem dojel na 4. místě.[1]

V kategorii do 2000 cm³ byl první Adolf Szczyzycki-Fr. Kudláček (Wikov 40), ve třídě do 1500 cm³ zvítězila Ela Slavíková-B. Vidra s vozem Aero 1500. Dalšími vítězi byli Josef Mamula-F. Mašek (Z 4, kat. do 1100 cm³) a Antonín Nahodil-J. Ovesný s vozem Aero 662 (kat. do 750 cm³), druhý v této třídě skončil vůz Jawa 700 Jaray řízený posádkou Kaiser-Kronberger. S aerodynamickým kupé ztvárněném významným karosářem Paulem Jarayem posádka Jar. Kaiser a Frank Kronberger (st. č. 4) dosáhla průměrné rychlosti 71,4 km/h.[6]

Továrna Walter nasadila 2 týmy (st. čísla 20-22 a 23-25), celkem 8 Juniorů SS. Jako první z Juniorů SS dojela do cíle posádka Ivan Hodáč-František Zima (2. místo ve třídě, 6.místo absolutně) v čase 17.28:8 hod., čímž dosáhli průměrné rychlosti 92 km/h. Prestižní cenu o Putovní pohár prezidenta republiky však získal team Československé Zbrojovky „Z", složený z vozů startovních čísel 54, 55 a 56 (J. Mamula- F. Mašek, O. Lukáš-R. Rybář a K. Vlašín-F. Götz). Cenu ministerstva veřejných prací za nejlepší klasifikovaný team zavřených vozů čsl. výroby získal týž team „Z1". Cenu ministerstva Národní obrany pro rok 1934, určenou nejrychlejšímu čsl. jezdci na vozidle domácí výroby s použitím nejmenšího množství "cizích" součástí získalo st. číslo 18, řízené VIadimírem Formánkem, na voze Aero 30.[7]

Z-4 Sport (1934)

1935[editovat | editovat zdroj]

III. ročník závodu konaný 15. a 16. června 1935 vyhráli celkově Jan Kubíček-J. Smažík s vozem Bugatti 35B z roku 1927, ale s motorem Ford (osmiválec 2 262 cm³ do V s kompresorem) v čase 15:46,12 h. Převážnou část závodu však v čele jezdili Zdeněk Pohl s Jaroslavem Hausmanem na MG K-Type Magnette (šestiválec 1286 cm³). Druhé místo v celkovém pořadí pak obsadili Antonín Studený a s Adámkem na Fordu V8. V dalších kategoriích zvítězili F. Spiegel-Disenberg (BMW 319/1, kat. do 2000 cm³), Renzo Cantoni (Lancia, kat. do 1500 cm³), Ruggero Minio s vozem Fiat 508 Balilla (kat. do 1100 cm³) a Jaroslav Kaiser s vozem Jawa 750 Sport (do 750 cm³).[8]

Tohoto ročníku závodu odstartovaném v půl šesté odpoledne se zúčastnila i továrna Jawa se šesti červeně nalakovanými automobily, postavenými výhradně pro tento závod. S vozy kupé jeli: st. č. 71 Vitvar-Eichler, č. 72 Zborník-Turak a č. 73 Maršíček-Moravec, s vozy roadster pak č. 74 R. a B. Protiva, č. 75 Feuerstein-Borkovec a č. 75 Kaiser-Kronberger. Jezdci měli bílé kombinézy, červené kukly a hnědé rukavice.[8] Úspěch v závodě byl mimořádný. Vozy Jawa 750 vyhrály kategorii sedmsetpadesátek i prestižní cenu prezidenta republiky pro nejúspěšnější tým. V kategorii do 750 cm3 obsadily Jawy první tři místa, vítězný roadster s posádkou Jaroslav Kaiser – Frank Kronberger přitom trať doslova prolétl s průměrnou rychlostí 83,7 km/h (18:24:05 h), druzí skončili Vitvar s Eichlerem (18:59:54 h) těsně před třetími R. a B. Protivou (18.59:56 h). Vítězný vůz Kaisra obsadil v celkovém pořadí závodu 18. místo. Vozy Jawa 750 roadster získaly také prestižní Putovní cenu prezidenta republiky pro nejúspěšnější tým (st. č. 74-76), kterou předával předseda vlády Edvard Beneš.[9] Rekord třídy z roku 1934 vítězná posádka překonala téměř o dvě a půl hodiny, tehdy zvítězili do 750 cm3 Nahodil s Ovesným na Aeru za 20:49:31 h.[7]

Závod byl poznamenám tragickou nehodou jezdce Františka Kůrky (Walter Junior SS, st. č. 56) za Velkým Meziříčím, spolujezdec Trnka vyvázl z nehody téměř bez úrazu. Kůrka byl dopraven do městské nemocnice v Třebíči, ale v pozdních večerních hodinách svému zranění podlehl. František Kůrka odpočívá na hřbitově Malvazinky, kde je mj. pohřben i Josef Walter.[10] Do závodu byl přihlášen i loňský vítěz Jindřich Knapp se spolujezdcem Vojířem, st. č. 2 (Walter Princ) a Ivan Hodáč se spolujezdcem Kühnem na Walteru Junior SS, st. č. 41, ale na startu se z neznámých důvodů neobjevili. V tomto ročníku skončila 15. června 1935 závodnická kariéra známého závodníka Bohumila Turka, který havaroval s Elou Slavíkovou (automobilovou závodnicí a manželkou ředitele prodejny Aero).[11][12]

Jawa 750 na startu závodu 1000 mil československých 15. června 1935

O rok později se kvůli zvyšujícímu se politickému napětí v Československu, zejména v otázce Sudet už závod nekonal. Ve světle závažných nehod se nechal slyšet i prezident Tomáš Garrigue Masaryk, že nehodlá dále protektorovat závod, při kterém se zabíjejí lidé.[13]

Po roce 1970[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1970 pořádá Veteran Car Club Praha vzpomínkovou jízdu "1000 mil" pro historická vozidla vyrobená před rokem 1939. Podnik byl obnoven krátce v 70. letech a pravidelně se jako obnovený závod historických vozidel jezdí od roku 2015. Trať Praha-Bratislava se jezdí jen jednou.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1000 Meilen der Tschechoslowakei na německé Wikipedii.

  1. a b c SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů. 1. vyd. Praha: Olympia, 1973. 320 a 88 stran příloh s. S. 121-122. 
  2. RONOVSKÝ, V. Klasifikace 1000 mil československých 10. a 11. června 1933. Auto. Červenec 1933, roč. 15, čís. 7, s. 324-327. Dostupné online. 
  3. FOLTÝN, Pavel. Classic Show představil unikátní vůz Wikov 40 [online]. Praha: ČTK, 2011-06-07 [cit. 2020-09-24]. Dostupné online. 
  4. HEINZ, Vilém. 1000 mil československých bylo velkolepou manifestací automobilovou. Pondělí Národních listů a Národa. 12.6.1933, roč. 73. (1933), čís. 24, s. 1, 6. Dostupné online. 
  5. HEINZ, Vilém. Tisíc mil československých. Pondělí Národních listů a Národa. 11.6.1934, roč. 74 (1934), čís. 24, s. s. 1, 5.. 
  6. PAVLŮSEK, Ondřej. Jawa na čtyřech kolech: Slavná značka nevyráběla jen motorky! [online]. Praha: CZECH NEWS CENTER, 2017-04-03 [cit. 2020-11-28]. Dostupné online. 
  7. a b 1000 mil československých, Oficielní výsledky. Auto. Červen 1934, roč. 16, čís. 6, s. 198-199. Dostupné online. 
  8. a b HEINZ, Vilém. 1000 mil československých. Velký den našeho automobilsmu. Pondělí Národních listů a Národa. 17.6.1935, roč. 75. (1935), čís. 24, s. 1, 5-6.. Dostupné online. 
  9. KRÁM, Josef. Vzpomínka nejen pro kvasinské škodováky [online]. Praha: Vltava Labe Media/Jičínský deník, 2020-08-13 [cit. 2020-11-28]. Dostupné online. 
  10. -PV-, zn. Závodník Kůrka mrtev. Národní listy. 16.6.1935, roč. 75 (1935), čís. 165, s. 3. Dostupné online. 
  11. Aero.101,cz: Ela Slavíková. aero.l0l.cz [online]. [cit. 2017-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-12. 
  12. III. ročník 1000 mil.... Lidové noviny. 16. 6. 1935, s. 4. Dostupné online. 
  13. KOŽÍŠEK, Petr. 1000 mil československých. 1. vyd. Praha: Karel Mráz - Reprom, 2013. 50 s. ISBN 978-80-7037-308-8. S. 35-50. 
  14. PATOČKA, Jiří. 1000 mil československých [online]. Praha: Veteran Car Club [cit. 2020-09-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]