Bechlín
| Bechlín | |
|---|---|
.JPG) Náves | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Roudnice nad Labem |
| Obec s rozšířenou působností | Roudnice nad Labem (správní obvod) |
| Okres | Litoměřice |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°24′58″ s. š., 14°20′28″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 347 (2023)[1] |
| Rozloha | 15,24 km²[2] |
| Nadmořská výška | 209 m n. m. |
| PSČ | 411 86 |
| Počet domů | 451 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Bechlín 85 411 86 Bechlín ou.bechlin@tiscali.cz |
| Starostka | Mgr.Pavlína Červenková |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Bechlín | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 564575 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bechlín (německy Bechlin) je obec v okrese Litoměřice. Je vzdálená sedm kilometrů od Štětí a Roudnice nad Labem. V obci žije přibližně 1 300[1] obyvatel.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název není odvozen ze středněhornoněmeckého výrazu pro potok, ale přivlastňovací příponou z osobního jména Bechla ve významnu Bechlův dvůr. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: de Bechlin (1295),[4] Bechlin (1352),[5] in Bechlin (1380), de Biechlina (1385), de Bechlina (1404), na Bechlíně (1615), ve vsi Bechlinie (počátek sedmnáctého století).[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Zakladatelem vesnice pravděpodobně byl Bechlín z Bakova připomínaný roku 1290 v Ostrovském kodexu kapitulních knih jako Behlin de Bacow.[5] První písemná zmínka o Bechlíně pochází z roku 1295. O vesnici se tehdy dělili vladykové Oldřich z Bechlína, Zachař z Řisut a Byčen z Cítova, jejichž sídly byly poplužní dvory. Rozdělení vsi poté přetrvalo i v dalších staletích.[6]
Cítovskou část v letech 1394–1422 vlastnil Bavor starší z Cítova, který se o ni v období 1409–1422 dělil s Byčenem z Cítova a roku 1422 s Bavorem mladším z Cítova a z Bechlína. Určitý podíl patřil jako věno také Bětce z Cítova, vdově po Byčenovi, a když zemřela, začal vleklý spor o její majetek, který byl ukončen až roku 1457.[7]
Jiný díl vsi patřil koncem čtrnáctého století Janu Bechlínovi z Bechlína, který pocházel z rodu Kinských nebo Rostů z Prahy. On i jeho manželka Bonuše zemřeli roku 1394. Zanechal po sobě nezletilé děti Zikmunda a Annu, jejichž poručníci věnovali bechlínskému kostelu plat určitého sedláka z Bechlína. Zikmund dosáhl dospělosti nejspíše roku 1408 a oženil se s Annou, které věnoval část Bechlína jako věno. Zemřel za husitských válek. Jeho dědici se stali synové Jan, Vaněk, Budivoj a Rudolt. S výjimkou Rudolta roku 1430 bratři zapsali veškerý svůj majetek včetně dvora v Libkovicích Konatovi z Bílovic a Petříkovi z Lejen. Rudolt se po dosažení dospělosti ujal správy svého dílu vsi, ale stejně jako ostatní bratři zemřel bez potomků. O dědictví po něm se roku 1454 rozhořel spor, který jako jediný živý dědic vyhrál Petřík z Lejen.[7]
Majitelem třetího dílu vsi byl roku 1392 Petr Šlechtic z Říčan, který zadržoval desátky určené bechlínskému kostelu, a jejich placení přislíbil až roku 1406. Měl nejspíše dva syny, Jana Šlechtice a Ctibora, kteří v roce 1422 ke kostelu vykonávali podací právo. Jan sídlil v Bechlíně až do poloviny patnáctého století, kdy se postavil na stranu jednoty poděbradské.[7]
V blíže neznámé době byla ve vsi postavena tvrz, založená snad po roce 1493 a poprvé připomínaná roku 1522, kdy ji spolu s beřkovickým dílem vsi získal Jan Beřkovský ze Šebířova († 1544).[6] Po něm panství deset let spravoval Šebestián Beřkovský, ale roku 1554 došlo k dělení majetku, při němž Bechlín připadl jeho bratrovi[6] Vilému Beřkovskému ze Šebířova, který tvrz pravděpodobně obnovil.[7] Vilém zemřel roku 1585 a Bechlín zdědil synovec Mikuláš Beřkovský, mladší syn Vilémova bratra Radslava III. ze Šebířova. O deset let později zdědil také Beřkovice, k nimž Bechlín opět připojil. V roce 1597 Mikuláš dolnobeřkovické panství prodal Zikmundovi Belvicovi z Nostvic.[6] Patřila mu větší část Bechlína s tvrzí, zatímco menší díl byl součástí hornobeřkovického panství, tehdy zvaného běškovické.[7]
Nepotřebná tvrz v první polovině sedmnáctého století zanikla. V devatenáctém století z ní zůstával jen sklep, ale i ten byl roku 1871 rozebrán a stavební materiál byl použit při stavbě stodol. Stávala snad v blízkosti usedlosti čp. 94.[6]
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. července 2023.[8]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
V šedesátých letech dvacátého století probíhal průzkum hydrogeologických poměrů České křídové pánve. V jeho rámci byl u Bechlína proveden vrt, který v hloubce 1204–1250 metrů v permokarbonských sedimentech zachytil zdroj silně mineralizované chlorido-sodné jodové železnaté vody se zvýšeným obsahem lithia a barya. Podle analýzy z roku 1967 voda obsahovala celkem 64,2 g·l−1 rozpuštěných minerálních látek. Ve vodě tehdy bylo kromě jiných prvků rozpuštěno 19 908 mg·l−1 sodíku, 36 797 mg·l−1 chloru, 1 586 mg·l−1 vápníku, 1 599 mg·l−1 hořčíku, 163,9 mg·l−1 železa, 5,3 mg·l−1 jodu, a 9,4 mg·l−1 lithia.[9]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 852 | 864 | 888 | 940 | 997 | 978 | 1 054 | 842 | 869 | 765 | 717 | 684 | 695 | 682 | 754 |
| Domy | 143 | 151 | 160 | 161 | 165 | 176 | 220 | 229 | 355 | 217 | 198 | 241 | 248 | 255 | 265 |
| Data z roku 1961 zahrnují domy místní části Předonín. | |||||||||||||||
Památky v obci[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
- Nejstarší památkou ve vsi je kostel svatého Václava a zvonice, jehož základy jsou ze 12. století. Po požáru v roce 1666 byl kostel znovu postaven v barokním slohu.
- Další památka je pseudorenesanční vila Augustina Švagrovského (vila Švagrovských) s hrázděným patrem, kterou vybudoval Jan Zeyer, bratr básníka Julia Zeyera. Také zde často pobýval Jan Neruda, který zde psal fejetony a napsal tu sbírku Písně kosmické (trávil čas na bechlínské hvězdárně).[13]
- Bechlínská škola je podle dostupných informací jednou z nejstarších v litoměřickém okrese. První vyučování začalo 9. října 1786.[13] Po dlouhých jednáních byla stará škola zbourána a nahrazena novou, která byla v roce 1927 vystavěna na novém místě a funguje dodnes.
Místní části[editovat | editovat zdroj]
- Bechlín (včetně osady Benzínov)
- Předonín
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Bechlín, s. 42–43.
- ↑ a b SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Bechlín, s. 124.
- ↑ a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Bechlín – tvrz, s. 23.
- ↑ a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v Podřipsku, s. 205.
- ↑ Udělené symboly – Bechlín [online]. 2023-07-12 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online.
- ↑ KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 22–23.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 384, 385.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 295.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Roudnice nad Labem, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-03-26 [cit. 2023-04-16]. Dostupné online.
- ↑ a b JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Bechlín, s. 17.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Bechlín, s. 16–17.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bechlín na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Bechlín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
