Ťia-ťing

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ťia-ťing
císař Číny
明世宗.jpg
Doba vlády 27. květen 152123. leden 1567
Éra vlády Ťia-ťing (嘉靖), 28. leden 15228. únor 1567)
Úplné jméno Ču Chou-cchung (朱厚熜)
Chrámové jméno Š'-cung (世宗)
Posmrtné jméno Čchin-tchien lü-tao jing-i šeng-šen süan-wen kuang-wu chung-žen ta-siao su chuang-ti (欽天履道英毅聖神宣文廣武洪仁大孝肅皇帝)
Narození 16. září 1507
Úmrtí 23. leden 1567
Pochován Císařské hrobky dynastie Ming, Peking
Předchůdce Čeng-te
Nástupce Lung-čching
Manželky císařovna Siao-ťie-su
císařovna Čang
císařovna Siao-lie
císařovna Siao-kche
a řada konkubín
Potomci Ču Caj-chou (císař Lung-čching
dalších 7 synů a 5 dcer
Rod Ču
Dynastie Ming
Otec Ču Jü-jüan
Matka Cch' Siao Sien

Císař Ťia-ťing' (čínsky 嘉靖, pinyin Jiā​jìng​​​; 16. září 150723. ledna 1567) vlastním jménem Ču Chou-cchung (čínsky 朱厚熜, pinyin Zhū​ Hòu​cōng​​​) z dynastie Ming vládl v letech 1521–1567 mingské Číně. Nastoupil po svém bratranci, císaři Čeng-te. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Dokonalého míru“, Ťia-ťing. Název éry je používán i jako jméno císaře.

Život[editovat | editovat zdroj]

Raná léta[editovat | editovat zdroj]

Ču Chou-cchung se narodil jako bratranec vládnoucího císaře Čeng-tea, proto se nepředpokládal jeho nástup na trůn. Nicméně, trůn roku 1521 zůstal volný po smrti císaře, který nezanechal dědice. Čtrnáctiletý Ču Chou-cchung byl vybrán na císařský trůn, a tak přesídlil z otcova léna nalézajícího se v blízkosti dnešního Čung-siangu v provincii Che-pej do Pekingu.

Se jmenováním Ču Chou-cchung císařem byli i jeho rodiče (posmrtně) povýšeni na přiměřenou – totiž císařskou úroveň, a pohřbeni v nově vybudovaném mauzoleu nedaleko Čung-siangu.[1]

Spor o obřady[editovat | editovat zdroj]

Zvyk diktoval, že císař, který nebyl přímým potomkem předchozího, by měl být svým předchůdcem adoptován, aby byla udržena přímá nepřerušovaná linie rodu. Takové posmrtné přijetí Ču Chou-cchunga (císaře Ťia-ťinga) za adoptivního syna císaře Chung-č' bylo navrženo, ale Ťia-ťingem rozhodně odmítnuto. Ťia-ťing místo toho navrhoval posmrtné prohlášení svého otce za císaře. Tento konflikt, známý jako „velký spor o obřady“, znamenal pro počátek vlády nového císaře velký politický problém. Ťia-ťingovo stanovisko nakonec zvítězilo, přičemž hlavní oponenti byli vyhnání ode dvora, nebo popraveni.[2] Mezi jinými byl vypovězen velký mingský básník Jang Šen.

Zanedbávání výkonu vlády[editovat | editovat zdroj]

Císař Ťia-ťing byl znám jako krutý a sebestředný panovník, i on se rozhodl bydlet mimo pekingské Zakázané město, aby mohl žít v izolaci. Ignorujíce státní záležitosti, na zodpovědné posty dosazoval neschopné osoby, například Čang Cchunga a Jen Sunga, na jejichž schopnosti řídit říší spoléhal. Časem Jen Sung a jeho syn Jen Š'-fan – který získal moc pouze v důsledku politického vlivu otce – dominovali celé vládě a byli nazýváni „první a druhý první ministr“. Loajální jednotlivci, jako byl Chaj Žuej a Jang Sü-šeng napadali a dokonce kárali Jen Sunga a jeho syn, ale byli císařem úplně ignorováni. Chaj Žuej a mnoho věrných ministrů byly nakonec odvoláni nebo popraveni. Císař od roku 1539 také opustil praxi setkávat se z ministry a po dobu téměř 25 let odmítl uskutečnit oficiální audienci, místo toho raději sděloval svá přání prostřednictvím eunuchů a úředníků. Pouze Jen Sung a hrstka eunuchů a taoistických kněží se mohla setkat s císařem. To nakonec vedlo ke korupci na všech úrovních mingské vlády.

Císařova bezohlednost také vedla v říjnu 1542 ke spiknutí konkubín, jejichž cílem bylo zavraždit jej uškrcením ve spánku. Vůdkyně skupiny se pokusila uškrtit císaře se stuhami z vlasů, zatímco další držely císaři ruce a nohy, ale udělala osudovou chybu, když stuhu kolem krku dostatečně neutáhla. Mezitím některé ze zapojených dívek začaly propadat panice a jedna varovala císařovnu. Spiknutí tak bylo prozrazeno a všechny zúčastněné, včetně císařovy oblíbené konkubíny, byly na příkaz císařovny popraveny.

Císař Ťia-ťing na projížďce lodí, práce neznámého dvorního malíře, 1538

Čína prožívala dlouhé období míru, ale roku 1542 mongolský vůdce Altan-chán začal obtěžovat Číňany podél severní hranice. V roce 1550 dokonce napadl předměstí Pekingu. Nakonec jej říše uklidnila poskytnutím zvláštních obchodních práv. Čína také musela vypořádat s japonskými piráty útočícími na jihovýchodním pobřeží;[3] generál Čchi Ťi-kuang piráty porazil.

Počínaje rokem 1550 byl Peking zvětšen o „vnější město“.[4]

Roku 1556 severní Čínu postihla mimořádně ničivá přírodní katastrofa, nejsmrtonosnější zemětřesení lidské historie s epicentrem v provincii Šen-si. Zahynulo při něm přes 800 000 lidí.

Porcelánová váza éry Ťia-ťing

Taoista[editovat | editovat zdroj]

Císař byl oddaný stoupenec taoismu a podporoval jej na úkor buddhismu. Po pokusu o atentát v roce 1542 začal taoismu věnovat nadměrnou pozornost a ignoroval své císařské povinnosti. Postavil tři taoistické chrámy –Chrám Slunce, Chrám Země a Chrám Měsíce a prodloužil Chrám nebes přidáním „pozemské hory“. Během let se císařova oddanost taoismu stala velkou finanční zátěž pro říši a vyvolala nespokojenost po celé zemi.

Zejména v pozdějších letech, byl císař, v naději na prodloužení života, známý zájmem o mladé dívky a alchymii. Vyslal taoistické kněze sbírat po celé zemi vzácné nerosty na elixíry prodlužující život. Recepty na elixír života obsahovaly rtuť, což císaři nevyhnutelně přineslo zdravotní problémy.

Úmrtí a význam[editovat | editovat zdroj]

Po 45 letech na trůnu (druhá nejdelší vláda dynastie Ming) císař roku 1567 zemřel – zřejmě v důsledku předávkování rtutí – a byl následován synem, císařem Lung-čchingem. Přestože jeho dlouhá vláda byla dobou stability, císařovo zanedbávání úředních povinností vyústilo v úpadek země na konci 16. století. Na Ťia-ťingův styl vládnutí, nebo spíše jeho nedostatek byl zopakován i císařovým vnukem Wan-liem (vládl 1572–1620).

Císařovny, potomci[editovat | editovat zdroj]

Císař Ťia-ťing měl celou řadu manželek, titul císařovny nosily tři z nich, čtvrtá byla povýšena na císařovnu po jeho smrti:

  • Císařovna Siao-ťie-su (孝洁肃皇后, Siao-ťie-su chuang-chou; 1508–1528), příjmením Čchen, císařovna od 1522.
  • Císařovna Čang (张皇后, † 1537), příjmením Čang (), jedna z manželek císaře Ťia-ťinga (s titulem Šun-fej, 顺妃) od roku 1522, císařovna v letech 1528–1534.
  • Císařovna Siao-lie (孝烈皇后, Siao-lie chuang-chou; † 1547), příjmením Fang (). Od roku 1531 jedna z manželek císaře Ťia-ťinga, stala se císařovnou roku 1534.
  • Císařovna Siao-kche (孝恪皇后, Siao-kche chuang-chou; † 1554), příjmením Tu (). Od roku 1531 jedna z manželek císaře Ťia-ťinga, matka Ču Caj-choua, který ji po svém nástupu na trůn roku 1567 povýšil na císařovnu.
Synové císaře Ťia-ťinga
Příjmení (titul) matky # Jméno Narození – úmrtí Posmrtné jméno Titul Udělení titulu
∞ Jen (Kuej-fej) 1. Ču Caj-ťi (朱載基) 1533–1533 Aj-čchung (哀沖) korunní princ
∞ Wang (Kuej-fej) 2. Ču Caj-žuej (朱載壡) 1536–1552 Čuang-ťin (莊敬) korunní princ 1539
∞ císařovna Siao-kche 3. Ču Caj-chou (朱載垕) 1537–1572 Čuang-ti kníže z Jü 1539
Po smrti císaře Ťia-ťinga roku 1567 vládl jako císař Lung-čching.
∞ Lu 4. Ču Caj-sün (朱載圳) 1537–1565 Kung () kníže z Ťing (景王) 1539
∞ Ťiang (Su-fej) 5. Ču Caj-lu (朱載𪉖) 1537–1538 Šang () kníže z Jing (潁王)
∞ Čao (I-fej) 6. Ču Caj-? (朱載?) 1537–1538 Chuaj (怀) kníže z Čchi (戚王)
∞ Čchen (Jung-fej) 7. Ču Caj-ku (朱載㙺) 1538–1538 Aj () kníže z Ťi (薊王)
∞ Čao (Žung-fej) 8. Ču Caj-? (朱載?) 1539–1540 Si () kníže z Jun (均王)
Dcery císaře Ťia-ťinga
Příjmení (titul) matky # Titul Jméno Narození – úmrtí Sňatek Manžel
∞ Cchao (Tuan-fej) 1. princezna Čchang-an (常安公主) Ču Šou-jing (朱寿媖) 1536–1549
3. princezna Ning-an (宁安公主) Ču Lu-čen (朱禄媜) 1539–1607 Li Che (李和)
∞ Wang (Chuej-fej) 2. princezna S'-žou (思柔公主) Ču Fu-jüan (朱福媛) 1538–1549
∞ Čchen (Jung-fej) 4. princezna Kuej-šan (归善公主) Ču Žuej-žung (朱瑞嬫) 1541–1544
∞ Čang (Te-fej) 5. princezna Ťia-šan (嘉善公主) Ču Su-čen (朱素嫃) 1541–1564 Sü Cchung-čcheng (许从诚)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jiajing Emperor na anglické Wikipedii.

  1. Eric N. Danielson, "The Ming Ancestor Tomb"
  2. Invasion of the great green algae monster, Salon.com, 25 June 2007
  3. The Ming dynasty > Political history > The dynastic succession [online]. Encyclopædia Britannica Online, [cit. 2010-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Beijing. City layout [online]. Encyclopædia Britannica Online, [cit. 2010-02-09]. Dostupné online. (anglicky)