Li Meng-jang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Li Meng-jang
Pseudonym Kchung-tchung
Jiná jména Li Sien-ťi
Narození 1475[1]
Čching-jang, Kan-su
Úmrtí 1529[1]
Umělecká činnost
Znám jako básník, kaligraf, spisovatel, literární teoretik
Hnutí fu-ku
Ovlivněn Tu Fu, Li Tung-jang, Jang I-čching
Ovlivnil ostatní ze sedmi mistrů (Che Ťing-ming, Pien Kung, Wang Tching-siang, Kchang Chaj, Wang Ťiou-s’ a Sü Čen-čching), Cchuej Sien, Ku Lin

Národnost chanská
Země říše Ming
Vzdělání ťin-š’ (1493)
Povolání politik
Vyznání konfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Li Meng-jang je čínské jméno, v němž Li je příjmení.

Li Meng-jang (čínsky pchin-jinem Lǐ Mèngyáng, znaky zjednodušené 李梦阳, tradiční 李夢陽, 14751529) byl čínský básník, spisovatel a literární teoretik působící v říši Ming. Vedl archaizující hnutí fu-ku, návratu k minulosti, jako nejpřednější ze „starších sedmi mingských mistrů“.

Jména[editovat | editovat zdroj]

Li Meng-jang používal zdvořilostní jméno Sien-ťi (čínsky pchin-jinem xiànjí, znaky zjednodušené 献吉, tradiční 獻吉) a pseudonym Kchung-tchung (čínsky pchin-jinem Kōngtóng, znaky 空同).

Život[editovat | editovat zdroj]

Li Meng-jang pocházel z Čching-jangu v provincii Šen-si (v moderní provincii Kan-su). Pocházel ze skromných poměrů,[1] z obchodnické rodiny,[2] v níž teprve generace jeho děda získala vzdělání.[1]

Vzdělával se v konfuciánském učení, absolvoval úřednické zkoušky a roku 1493 v Pekingu složil i jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky. Nepřijal však úřad, neboť držel smutek za zemřelé rodiče. Až roku 1498 se vrátil do Pekingu a nastoupil úřednickou kariéru.[3] V Pekingu se zapojil do literárních kruhů kolem Li Tung-janga, předního básníka a kritika (a zkoušejícího roku 1493).[1] Jeho otevřenost a přímost se projevila jak v básnické tvorbě a teoretických názorech, vyzdvihujících přirozenost formy, tak i v jeho úřední činnosti, v níž ho nebojácná kritika korupce opakovaně stála kariéru[1] a vynesla mu čtyři zatčení.[2]

Poprvé se ve vězení ocitl roku 1505, kdy se připojil k obvinění císařovnina mladšího bratra z korupce.[2] Roku 1507 se dostal do konfliktu se skupinou hodnostářů kolem mocného eunucha Liou Ťina a byl opět odvolán z úřadu. Vrátil se po pádu Liou Ťina, roku 1511, ale už po čtyřech letech byl opět odvolán. Zbytek života strávil v soukromí, v letech 1521–1522 byl vězněn.[1]

Umělecké názory[editovat | editovat zdroj]

Za svého pobytu v Pekingu v letech 1498–1507 byl Li Meng-jang vůdčí postavou skupiny sedmi dřívějších mingských mistrů, kam patřili ještě Che Ťing-ming, básník Pien Kung, dramatik Kchang Chaj, básník a dramatik Wang Ťiou-s’, Wang Tching-siang, jediný ze sedmičky s dlouhou a úspěšnou kariérou,[1] a básník Sü Čen-čching. Kolem Li Meng-janga se ovšem pohybovala i řada dalších literátů.[4]

Li Meng-jang byl žákem Li Tung-janga a Jang I-čchinga, vedoucích představitelů hnutí za nahrazení kabinetního stylu poezií silněji vyjadřující osobní cítění a snažících se o dokonalost formy.[4] Li Meng-jang rozšířil jejich program o snahu po napodobení stylu mistrů minulosti, prozaiků čchinské a chanské doby,[5] v poezii si za vzor bral vrcholné tchangské období, zejména básně Tu Fua, následujíce tak názor jihosungského Jen Jüa.[6] Dosavadní mingskou „kabinetní“ poezii Li Meng-jang odmítal jako sice stylisticky vytříbenou, ale bez výrazu. Emoce a živost proto hledal v lidových písních a zajímal se i o drama. Mimo jiné údajně vyzdvihl mezi kanonické hry Příběh ze západního křídla kláštera jüanského dramatika Wang Š’-fua.[7] Ne zcela obvyklé jsou i jeho živé epitafy, biografie a eseje o obchodnících, jinak mimo zájem vzdělanců (pozornost ke světu obchodníků zřejmě souvisela s jeho původem).[2]

V básnických proudech tehdejší doby stál mezi Li Tung-jangem, který napodobování minulosti odmítal a usiloval o formální dokonalost básní, a svým žákem Che Ťing-mingem, který považoval napodobování mistrů za užitečné cvičení, ale pro vlastní tvorbu ho měl za příliš svazující a dával přednost individuálnímu básnickému výrazu. Li Meng-jang proti němu argumentoval, že dokonalá znalost technik mistrů minulosti dává básníku prostředky pro vyjádření čehokoliv bez omezení formy a že význam vzorů je v pochopení vrozených principů lidské existence, porozumění sobě samému.[4] Hledání vrozených principů lidství ho sbližovalo s Wang Jang-mingem, k jehož nejlepším přátelům patřil a s nímž sdílel zájem o poezii, i politické a filozofické postoje. Wang Jang-mingovo učení o důležitosti soustředění se na vlastní mysl, sebezpytování a poznání své přirozenosti, totiž souznělo s Li Meng-jangovým hledáním vskutku živé a citově plné poezie.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h NIENHAUSER, William H, a kol. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington: Indiana University Press, 1986. 1050 s. ISBN 0253329833, 9780253329837. S. 543. (anglicky) [Dále jen Nienhauser]. 
  2. a b c d CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62, na s. 31. (anglicky)
  3. BRYANT, Daniel. The great recreation: Ho Ching-ming (1483-1521) and his world. Leiden: Brill, 2008. 718 s. ISBN 9004168176, 9789004168176. S. 47. (anglicky) 
  4. a b c Nienhauser, s. 544.
  5. Chang, s. 29.
  6. Chang, s. 28.
  7. Chang, s. 30.
  8. Chang, s. 32.