Sedm pozdějších mingských mistrů
Sedm pozdějších mingských mistrů (čínsky v českém přepisu Ming-čchao cchou čchi-c’, pchin-jinem Míngcháo hòu qīzǐ, znaky 明朝后七子) je označení pro sedm předních básníků a spisovatelů působících v druhé polovině 16. století v mingské Číně.
Sedm pozdějších mingských mistrů jsou:[1]
- Li Pchan-lung (1514–1570);
- Wang Š’-čen (1526–1590);
- Sie Čen (1495–1575);
- Sü Čung-sing (1517–1578);
- Liang Jou-jü (1520–1556);
- Cung Čchen (1525–1560);
- Wu Kuo-lun (1529–1593).[1]
Podobně jako sedm dřívějších mingských mistrů i sedm pozdějších mistrů se snažilo obrodit poezii návratem ke klasickým vzorům minulosti. Vůdčím představitelem sedmi pozdějších mistrů byl Li Pchan-lung, který si za vzor bral básníky vrcholně tchangského období, po jeho smrti byl nejuznávanější Wang Š’-čen.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b BRYANT, Daniel. Poetry of the Fifteenth and Sixteenth Centuries. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. ISBN 0-231-10984-9. S. 399–409, na s. 407. (anglicky)
- ↑ CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62, na s. 59–61. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62. (anglicky)