Nie Pao
| Nie Pao | |
|---|---|
| Pseudonym | Šuang-ťiang |
| Jiná jména | Nie Wen-wej |
| Narození | 1504[1] Jung-feng, Ťiang-si |
| Úmrtí | 1564[1] |
| Tituly a úřady | |
| ministr vojenství | |
| Období | 1553–1555[2] |
| Předchůdce | Weng Wan-ta |
| Nástupce | Jang Po |
| Panovník | Ťia-ťing |
| Učenecké zájmy | |
| Znám jako | neokonfuciánský filozof |
| Škola | ťiangjouská Wangova škola |
| Ovlivněn | Wang Jang-ming |
|
| |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Vzdělání | ťin-š’ (1517) |
| Povolání | úředník, politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nie Pao (čínsky pchin-jinem Niè Bào, znaky zjednodušené 聂豹, tradiční 聶豹; 1487–1563) byl čínský politik a neokonfuciánský filozof žijící a působící v mingské Číně. Jako politik dosáhl funkce ministra vojenství, jako filozof patřil k představitelům ťiangjouské školy, jedné ze škol, na něž se rozvětvili následovníci Wang Jang-minga.
Jména[editovat | editovat zdroj]
Nie Pao používal zdvořilostní jméno Wen-wej (čínsky pchin-jinem Wénwèi, znaky 文蔚) a literární pseudonym Šuang-ťiang (čínsky pchin-jinem Shuāngjiāng, znaky zjednodušené 双江, tradiční 雙江).
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Nie Pao pocházel z okresu Jung-feng v prefektuře Ťi-an v jihočínské provincii Ťiang-si. Studoval konfuciánské klasiky, skládal úřednické zkoušky, roku 1517 složil i jejich nejvyšší stupeň – palácové zkoušky – a získal hodnost ťin-š’.[1]
Po zkouškách nastoupil na místo okresního přednosty v Chua-tingu (v 21. století část Šanghaje), kde předvedl aktivitu a snahu.[pozn. 1] Úřednickou kariéru přerušilo jeho uvěznění v letech 1544–1549 kvůli obviněním z korupce.[1] Po osvobození se vrátil do úřadu a v letech 1553–1555 byl dokonce ministrem vojenství.[2] Kariéru Nie Paoa podporoval jeho bývalý žák Sü Ťie, v letech 1552–1568 velký sekretář a tedy jeden z nejbližších pomocníků císaře Ťia-ťinga. Sü Ťie s Nie Paoem a Ou-jang Tem organizovali v Pekingu debaty o konfuciánském učení, kterých se účastnily tisíce kandidátů zkoušek.[2]
Při studiích konfucianismu se přiklonil k učení Wang Jang-minga, které intenzivně studoval během svého věznění.[1] Soustředil se na meditaci a dosahování vnitřního klidu, kladl důraz na potřebu morální síly (kung-fu) k realizování liang-č’, poznání vrozeného dobra,[1] které vyústilo v správné, etické, chování (synovská oddanost siao), cestu k moudrosti a nakonec i vyučování jiných.[3]
Své filozofické názory shrnul v díle Záznamy o těžkostech chápání (困辯錄, Kchun pien-lu).[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ K jeho aktivitám patřilo vyřetření machinací s půdou, oprava zavodňovacích kanálů, přesídlení více než tří tisíc domácností běženců, postavení svatyně místním vynikajícím rodákům, založení cvičiště pro lukostřelbu, renovace budov okresní školy včetně ubytovny studentů a každodenní vyučování vybraných registrovaných studentů (šeng-jüan) konfuciánství, mezi jinými Sü Ťiea.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 249.
- ↑ a b c DARDESS, John W. Ming China, 1368-1644: A Concise History of a Resilient Empire. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2012. 155 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4422-0490-4. S. 93. (anglicky) [Dále jen Dardess].
- ↑ a b DARDESS, John W. A Political Life in Ming China: A Grand Secretary and His Times. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2013. 220 s. ISBN 1442223782, ISBN 9781442223783. S. 2–3. (anglicky)
