Chu Cung-sien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chu Cung-sien
胡宗憲.jpg
Posmrtné jméno Siang-mao
Pseudonym Mej-lin
Jiná jména Chu Žu-čen
Narození 4. listopadu 1512
Ťi-si, An-chuej
Úmrtí 25. listopadu 1565
Tituly a úřady
ministr vojenství
Období květen 15601563
Panovník Ťia-ťing
vrchní velitel cung-tu Nan č’-li, Če-ťiangu a Fu-ťienu
Období duben 15561563
Předchůdce Wang Kao
Nástupce funkce zrušena
Panovník Ťia-ťing
velký koordinátor sün-fu Če-ťiangu
Období červenec 1555 – duben 1556
únor 15571563
Předchůdce Li Tchien-čchung
Panovník Ťia-ťing

Národnost chanská
Země říše Ming
Vzdělání ťin-š’ (1538)
Povolání politik
Vyznání konfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chu Cung-sien je čínské jméno, v němž Chu je příjmení.

Chu Cung-sien (čínsky pchin-jinem Hú Zōngxiàn, znaky zjednodušené 胡宗宪, tradiční 胡宗憲; 4. listopadu 151225. listopadu 1565) byl politik a vojevůdce působící v čínské říši Ming za vlády císaře Ťia-ťinga.

Úspěšně plnil své úřední povinnosti a dosáhl místa vyšetřujícího cenzora v kontrolním úřadu, zde se těšil protekci významných politiků – Čao Wen-chuy a velkého sekretáře Jen Sunga. Roku 1554 byl s Čao Wen-chuou poslán na jihovýchod říše, kde na vládní prosazování zákazu soukromého zahraničního obchodu reagovali piráti a ozbrojení obchodníci pustošením pobřeží. S podporou Čao Wen-chuy dosáhl funkcí velkého koordinátora sün-fu Če-ťiangu (1555–1556) a vrchního velitele cung-tu Nan č’-li, Če-ťiangu a Fu-ťienu (1556–1563). Jako vrchní velitel obnovil pořádek na dolním toku Jang-c’-ťiang a v Če-ťiangu, když porazil ozbrojený svaz Sü Chaje, zajal vůdce rebelských obchodníků Wang Č’a a rozehnal je. Jejich zbytky poté ustoupily na jih do Fu-ťienu. Přes své úspěchy byl v souvislosti s pádem Jen Sunga (roku 1562) a následnou čistkou začátkem roku 1563 poslán do výslužby a roku 1565 uvězněn. Záhy ve vězení zemřel. Po několika letech (a změně panovníka) byl rehabilitován a roku 1595 dokonce poctěn i posmrtným jménem.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Chu Cung-sien používal zdvořilostní jméno Žu-čen (čínsky pchin-jinem Rǔzhēn, znaky zjednodušené 汝贞, tradiční 汝貞) a literární pseudonym Mej-lin (čínsky pchin-jinem Méilín, znaky 梅林). Za své zásluhy roku 1595 obdržel posmrtné jméno Siang-mao (čínsky pchin-jinem Xiāngmào, znaky 襄懋).

Mládí a počátky kariéry[editovat | editovat zdroj]

Chu Cung-sien se narodil 4. listopadu 1512[1] v Lung-čchuanu (龍川) v okrese Ťi-si (tehdy v prefektuře Chuej-čouŤiang-nanu). Studoval konfucianismus, ve třiadvaceti letech složil provinční úřednické zkoušky, roku 1538 úspěšně absolvoval i jejich nejvyšší stupeň – palácové zkoušky, získal titul ťin-š’ a zahájil úřednickou kariéru.[2]

Krátce působil v nižší funkci na ministerstvu trestů, jeho další funkcí byl přednosta okresu I-tu v provincii Šan-tung,[3] kde mu jeho spravedlnost vynesla obdiv lidí tvrdících, že způsobil deště v období sucha a přivolal straky na kobylky ničící úrodu.[4] Také zorganizoval oddíl tisíce dobrovolníků z řad horníků a poslal je na severní hranici pod velení Ceng Siena (曾銑), velkého koordinátora sün-fu Šan-tungu. Za to byl navržen k povýšení, ale kvůli smrti matky musel v květnu 1542 odejít ze služby; další smutek držel, když mu o dva roky později zemřel otec.[4]

Roku 1547 navázal na přerušenou úřední kariéru místem okresního přednosty v Jü-jao v provincii Če-ťiang. I zde byl oblíben. Byl jedním z mála místních úředníků podporujících velkého koordinátora Ču Wana, který jinak místními hodnostáři opovrhoval.[5] Na Chu Cung-sienovu počest byla roku 1548 jeho podoba vytesána do skály na hoře Šeng-kuej (勝歸山) severně od města.[4]

Vyšetřující cenzor[editovat | editovat zdroj]

Roku 1548 byl povolán do hlavního města – Pekingu – a zařazen do kontrolního úřadu. Během následujících šesti let Chu Cung-sien vynikl nejen svými zprávami hodnotícími výkony regionálních úředníků, ale také podílem na výkonu správy provincií. Během jeho cesty po severním metropolitním regionu Pej č’-li v letech 1549–1551, mongolský vládce Altan-chán prorazil pohraniční obranu v Ku-pej-kchou a drancoval předměstí Pekingu. Obrana Süan-fu, kde se nalézal Chu Cung-sien během krize, se však pevně držela, a Chu byl schopný poslat vojáky na pomoc Pekingu. Byl za to vyznamenán a jeho schopností si všiml i císař Ťia-ťing.[4]

V létě roku 1551 byl přeložen do Wu-čchangu v provincii Chu-kuang, kde se podílel na potlačení povstání kmenů Miao na hranici s provincií Kuej-čou. Přitom z první ruky poznal bojové kvality miaoských válečníků, které o několik let později využíval ve svých službách při boji s piráty.[4] Roku 1552 byl opět přeložen do pekingského kontrolního úřadu. Zde navázal spojení s politickou elitou říše: nejdůležitější z jeho podpůrců byli Čao Wen-chua a Čaoův patron, velký sekretář Jen Sung,který v té době měl k panovníkovi nejblíže ze všech úředníků.[6]

Tou dobou jihovýchodní pobřeží Číny trpělo útoky pirátů označovaných za „wo-kchou“, japonské bandity, fakticky však byli směsicí obchodníků čínských, japonských a portugalských, kteří se obrátili k pirátství v důsledku zákonů zakazujících soukromý zahraniční námořní obchod. Chu Cung-sien a Čao Wen-chua doporučili řadu opatření k boji proti této hrozbě, včetně rozšíření pravomocí velkého koordinátora, pozice přibližně odpovídající provinčnímu guvernérovi, aby mohl své úkoly provádět efektivněji. Pod vlivem jejich návrhů císař vytvořil novou pozici vrchního velitele cung-tu nadřízeného velkým koordinátorům a dohlížejícího na pobřežní provincie od Šan-tungu ke Kuang-tungu. Prvním vrchním velitelem byl v červnu 1554 jmenován nankingský ministr vojenství Čang Ťing (張經); o několik měsíců později Čao Wen-chuu a Chu Cung-siena císař Ťia-ťing vyslal na jih dohlížet na Čang Ťingovy akce.[7]

Následující půlrok Chu Cung-sien ve funkci vyšetřujícího cenzora ve svých zprávách kriticky hodnotil neúspěchy a značné ztráty vládních vojsk v boji s piráty, odsuzoval jejich špatnou disciplínu a velení. Čang Ťing přitom s Čao Wen-chuou odmítl spolupracovat a ten svou nelibost vyjádřil ve zprávách pro Peking, v nichž Čang Ťinga obvinil, že záměrně oddaluje operace kvůli vlastnímu zisku.[8] Brzy poté, co Čao Wen-chua poslal svou zprávu, 10. května 1555, Čang Ťing porazil piráty v bitvě u Wang-ťiang-ťing (王江涇),[9] přičemž získal 1900 hlav zabitých protivníků. Bylo to dosud největší mingské vítězství v bojích s wo-kchou.[8][10] Čao Wen-chua přesto dokázal využít úspěchu Čang Ťinga ve svůj prospěch a proti němu, když v další zprávě pro císaře bagatelizoval Čang Ťingovo vítězství a zároveň zdůrazňoval roli Chu Cung-siena, např. jeho podsunutí lodi naložené otráveným vínem do cesty pirátům, což vedlo k otravě a smrti osmi set z nich.[11] Čao Wen-chua také tvrdil, že se Chu Cung-sien ve zbroji účastnil bitvy, i když ve skutečnosti v té době pobýval v Chang-čou. Chu Cung-sien podpořil Čao Wen-chuu a odsoudil Čang Ťinga s tím, že se po vítězství stal arogantním.[12] V Pekingu pak Jen Sung přesvědčil císaře, že vítězství prokázalo, že Čang Ťing měl celou dobu možnost porazit piráty a že nakonec zaútočil až tehdy, když chtěl vyvrátit Čao Wen-chuova obvinění z váhavosti. Rozzuřený císař 5. června nařídil Čang Ťingovo zatčení, 12. listopadu 1555 byl Čang Ťing popraven.[13]

Čang Ťingův nástupce Čou Čchung (周珫), měl ve srovnání s předchůdcem omezené kompetence. Zatímco Čang Ťing velel armádám šesti pobřežních provincií, Čou Čchungova pravomoc byla dosahovala pouze na jižní metropolitní region Nan č’-li, Če-ťiang a Fu-ťien. Chu Cung-sien byl současně povýšen na velkého koordinátora Če-ťiangu,[14] a brzy ještě výše, když se v dubnu 1556 stal vrchním velitelem cung-tu poté, co Čou Čchung vydržel v úřadě jen krátce a i jeho nástupce Jang I (楊宜) byl po několika měsících odvolán kvůli svým chabým výsledkům.[15]

Boje s wo-kchou[editovat | editovat zdroj]

Porážka Sü Chaje[editovat | editovat zdroj]

Jako vysoký hodnostář a velitel Chu Cung-sien sestavil vlastní soukromý sekretariát mu-fu, v němž zaměstnal několik významných regionálních osobností, aby mohl využívat jejich styků s místní džentry.[16] Tímto způsobem k sobě přitáhl například spisovatele Mao Kchuna (茅坤), umělce Sü Weje, výrobce tuše Luo Lung-wena (羅龍文), kartografa Čeng Žuo-cchenga (鄭若曾), který mu radil v diplomacii a strategii,[14][17] a spisovatele Tchang Šun-č’a.[18]

V kontrastu s rychlým střídáním jeho předchůdců, Chu Cung-sien zůstal u vrchním velitelem cung-tu relativně dlouho, až do roku 1563. Za dlouhověkost ve funkci vrchního velitele, a zejména za rychlý vzestup do ní, částečně vděčil svému spojení s klikou Čao Wen-chuy. Čao Wen-chua byl proti přísnému prosazování námořních zákazů jak je prováděl Ču Wan, místo toho favorizoval povolení zahraničního obchodu.[19] Chu Cung-sien ve shodě s Čao Wen-chuovým přístupem prováděl politiku dohody s obchodníky; a to i přes nesouhlas svých podřízených a navzdory císařovu požadavku chytit vůdce společenství pirátů a obchodníků Wang Č’a mrtvého nebo živého.[15]

Ještě předtím, než se stal vrchním velitelem, ze své pravomoce velkého koordinátora poslal Chu Cung-sien vyslance do Japonska – zdánlivě požádat o pomoc japonské úřady, ale ve skutečnosti s cílem navázat kontakt s Wang Č’em, a přesvědčit ho ke smíru. Za nabízenou legalizaci obchodu a amnestii Wang Č’ souhlasil s pomocí vládním vojskům v očistění břehů Če-ťiangu od pirátů. Wang Č’ také Chu Cung-siena varoval, že jeden z vůdců jeho konsorcia, Sü Chaj, je na cestě k nájezdu na Če-ťiang a Wang Č’ ho nebyl schopen včas zastavit.[15] Pro Chu Cung-siena to byla alarmující novinka, která vážně narušila jeho usmiřovací plány.[20]

Když Sü Chaj připlul k pobřeží a spolu se sacumskými náčelníky Čchen Tungem (陳東) a Jie Maem (葉麻) oblehl města Če-ťiangu, Chu Cung-sien a jeho rádci usoudili, že nemají síly schopné rozhodně porazit útočníky, jelikož posily miaoských válečníků se teprve blížily. Místo toho manipulovali se Sü Chajem, když mu předložili velkorysé podmínky kapitulace. V průběhu kampaně Chu Cung-sien udržoval přátelské kontakty se Sü Chajem a pomalu ho odvracel od jeho spojenců pomocí úplatků, podvodných slibů úřednického statutu, nabídky možnosti odplout zpět do Japonska, a falešného varování před vzpourou mezi jeho (Sü Chajovými) podřízenými.[21] Chu Cung-sien také využíval osobních sporů mezi Sü Chajem, Čchen Tungem a Jie Maem, když obdaroval Sü Chajovu milenku, která poté pomlouvala Čchen Tunga a Jie Maa.[22] Sü Chaj nakonec Čchen Tunga a Jie Maa vydal úřadům. Načež oba Chu Cung-sien přiměl k napsání dopisů jejich věrným, v nichž tvrdili, že Sü Chaj se i je chystá zradit a zabít. Současně Sü Chajovi předal kopie oněch dopisů, takže Sü Chaj mu byl vděčný a myslel si, že Chu Cung-sien hájí jeho zájmy. Stoupenci Čchen Tunga a Jie Maa u Pching-chu reagovali povstáním proti Sü Chajovi. Chu Cung-sien se vzápětí se svou armádou – posílenou nově přišlými válečníky z kmenů Miao – vmísil do šarvátek a pobil všechny nájezdníky bez rozdílu. Dne 29. září bitva skončila s asi 1600 zabitými piráty. Sü Chajovo tělo bylo nalezeno v blízkém potoce a Čchen Tung, Jie Ma a Sü Chajův bratr byli 10. října popraveni v Ťia-singu.[23][24]

Zajetí Wang Č’a[editovat | editovat zdroj]

Po rozdrcení Sü Chajova vojska dostal Chu Cung-sien v únoru 1557 k úřadu vrchního velitele ještě navíc post velkého koordinátora Če-ťiangu, ale byl to Čao Wen-chua, kdo získal většinu slávy a odměn za vítězství.[14] Nicméně už v září 1557 byl Čao Wen-chua obviněn ze zpronevěry, ztratil císařovu přízeň i úřady a zemřel jako prostý poddaný. Chu Cung-sien pak rozvíjel vztahy s Jen Sungem, mimo jiné přivedením Luo Lung-wena, prodejce a znalce starožitností a luxusního zboží, k Jen Sungovu synu Jen Š’-fanovi.[25]

Po porážce Sü Chaje Chu Cung-sien obrátil pozornost k Wang Č’mu. Dne 17. října 1557 Wang Č’ dorazil na ostrov Čou-šan s velkou obchodní flotilou. Tam formuloval podmínky smíru: císařskou amnestii, oficiální postavení, a otevření přístavů pro obchod; na oplátku nabídl střežení pobřeží a přesvědčení lupičů k návratu na ostrovy, a to i za použití síly, v případě potřeby.[26] Chu Cung-sien pak čelil dilematu: nemohl nechat Wang Č’a jít, ale pokud by přijal Wang Č’ovu kapitulaci, byl by nucen ho popravit (protože s Čao Wen-chuovým pádem se jeho politika povolení obchodu stala politickým tabu), což by snahu o usmíření obrátilo vniveč.[27] V prosinci 1557, s vírou ve svou budoucnost a nedotknutelnost, Wang Č’ přistál v Chang-čou. Tam se těšil respektu ze strany úředníků, kteří si nechtěli znepřátelit jeho stoupence, a současně zjišťovali u nadřízených, jak mají reagovat.[28] V té době Chu Cung-sien požádal Wang Č’a o pomoc s výrobou arkebuz pro mingskou armádu, což vedlo k širokému rozšíření této zbraně v Číně.[29] V únoru příštího roku byl nakonec Wang Č’ uvězněn, nicméně měl k dispozici veškeré pohodlí včetně knih a kvalitní stravy. Wang Č’ věřil, že jde jen o dočasné nedorozumění a nadále doufal v milost až do 22. ledna 1560, kdy přišel císařský edikt s rozsudkem smrti, a Wang Č’ byl sťat.[28]

Jak se obávali stoupenci povolení obchodu mezi úředníky, Wang Č’ovi následovníci se po jeho zadržení vzdali naděje na pokojné obchodování v dohodě s úřady a vrátili se ke svým násilným způsobům. Cítíce se zrazen po Wang Č’ově zatčení, Wang Č’ův kmotřenec Mao Chaj-feng udělal z ostrova Čou-šan svou základnu a zahájil nájezdy na Če-ťiang a Fu-ťien. Chu Cung-sien se ho pokusil z Čou-šanu vypudit, když v březnu 1558 zorganizoval útok na ostrov ze šesti směrů pod vedením generálů Jü Ta-joua a Čchi Ťi-kuanga, ale jeho armáda neuspěla a byla nucená ustoupit. Kritiku svých akcí odvracel obviňováním Jüa a Čchia a odesláním bílého jelena (šťastného taoistického symbolu) císaři Ťia-ťingovi, k panovníkovu velkému potěšení.[30] Piráti a obchodníci nakonec v důsledku silného vojenského tlaku Čou-šan v prosinci 1558 opustili, a rozptýleni se stáhli na jih do Fu-ťienu, který se stal novou oblastí jejich aktivit. V létě roku 1559 armáda zničila zbývající odbojné skupiny v deltě Jang-c’-ťiang.[31] Jako odměnu za své úsilí Chu Cung-sien v červnu 1560 obdržel hodnost ministra vojenství a v říjnu 1561 vysoký prestižní titul mladší strážce (šao-pao, 少保). Jeho pravomoc vrchního velitele cung-tu byla rozšířena i na provincii Ťiang-si, protože bandité pronikali i tam; rozšíření platilo do listopadu 1562.[32] Na jeho počet byla postavena svatyně v Chang-čou a jeho domovské obci.[30]

Sestup a smrt[editovat | editovat zdroj]

Začátkem 60. let Chu Cung-sien dosáhl vrcholu své kariéry. V červnu 1562 však jeho spojenec Jen Sung ztratil podporu císaře Ťia-ťinga a nakonec i svou pozici prvního velkého sekretáře. Následující čistka Jen Sungovy kliky se dotkla i Chu Cung-siena, mimo jiné obviněného z nepřiměřeně přátelského vztahu s Wang Č’em a nesrovnalostmi při vyúčtování nákladů na vojenské operace. Panovník ho povolal zpět do Pekingu, kam se Chu Cung-sien vrátil 19. ledna 1563, kdy už byl napsán příkaz k jeho zatčení. Císař si však připomenul jeho zásluhy a příznivé dary, postavil se proti jeho zatčení a odmítli tvrzení, že byl členem Jen Sungovy kliky, s tím, že útoky na Chu Cung-siena nejsou opodstatněné a jsou jen projevem frakční rivality. Chu Cung-sien byl sice odvolán z úřadu vrchního velitele a vrátil se do svého rodiště, do výslužby však odešel se ctí a všemi svými tituly. Funkce vrchního velitele cung-tu tří provincií byla s jeho odchodem zrušena jako příliš mocná a nepotřebná poté, co se pirátské útoky přesunuly z hospodářsky důležitého Ťiang-nanu na jih; nejvyšší postavení poté v dotčených provinciích měli velcí koordinátoři sün-fu.[33]

V dubnu 1565 byl Jen Sungův syn Jen Š’-fan spolu s Luo Lung-wenem popraven pro velezradu. Luo Lung-wenovy statky úřady zkonfiskovaly a při jejich přebírání objevily neodeslaný dopis, v němž Chu Cung-sien žádal Luoa o předání úplatku Jen Š’-fanovi. Navíc k tomuto důkazu korupce byl Chu Cung-sien obviněn z poskytnutí pomoci Luo Lung-wenovu synovi, když dotyčný prchal před úřady. V listopadu 1565 proto vláda povolala Chu Cung-siena z jeho domovského okresu Ťi-si zpět do Pekingu, aby čelil obvinění.[34] V Pekingu ho drželi ve vězení, Chu sice zaslal císaři žádost o milost s odvoláním na své dřívější zásluhy o stát, ale zanedlouho –– 25. listopadu 1565[35] – byl objeven ve své cele mrtvý. Údajně spáchal sebevraždou jedem. Poté císař nařídil případ uzavřít.[34]

Když Chu Cung-sienův syn vezl otcovo tělo zpět do jejich rodné vesnice, místní obyvatelstvo mu šedesát mil severně od Ťi-si zablokovalo průchod a přinutilo ho přerušit cestu. S pomocí sympatizujících úředníků uložil rakev se zemřelým v místním chrámu a později převezl do Ťi-si. Přes lidové nepřátelství v době jeho smrti se Chu Cung-sienovi v průběhu následujících desetiletí dostalo uznání. V roce 1569 lidé z Chang-čou postavili novou svatyni na jeho památku, a jeho tituly a hodnosti mu byly roku 1572 posmrtně vráceny. Roku 1589, na žádost Chuova vnuka, úřady Chuovy úspěchy znovu zhodnotily a dostalo se mu státního pohřbu. Během japonské invaze do Koreje (1592–1598) Chu Cung-sienova vítězství nad wo-kchou získala na propagandistické hodnotě a on byl vyzdvihnut mezi příkladné státníky, přičemž obdržel posmrtné jméno Siang-mao (襄懋), doslova „Skvělý pomocník“.[34][36]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Chu Cung-sien je přímý předek čínského komunistického politika Chu Ťin-tchaoa, generálního tajemníka ÚV KS Číny (2002–2012) a prezidenta Čínské lidové republiky (2003–2013).[37]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hu Zongxian na anglické Wikipedii.

  1. LIM, Ivy Maria. Lineage Society on the Southeastern Coast of China. Amherst, N.Y: Cambria Press, 2010. ISBN 1621968847, ISBN 9781621968849. S. 116. (anglicky) [Dále jen Lim]. 
  2. GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1 (sv. 1), 023103833X (sv. 2). S. 631. (anglicky) [Dále jen Goodrich]. 
  3. Lim, s. 117.
  4. a b c d e Goodrich, s. 632.
  5. FITZPATRICK, Merrilyn. Local administration in northern Chekiang and the response to the pirate invasions of 1553–1556. , 1976. Ph.D.. Australian National University. . s. 10–11. [Dále jen Fitzpatrick].
  6. Fitzpatrick, s. 11–12.
  7. Fitzpatrick, s. 12.
  8. a b GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China. Volume 7, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 1. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [Dále jen Geiss]. ISBN 0521243335. S. 440–510, na s. 498. (anglicky)
  9. Goodrich, s. 48.
  10. HUCKER, Charles O. Hu Tsung-hsien's Campaign Against Hsu Hai. In: KIERMAN, Frank A.; FAIRBANK, John K. Chinese Ways in Warfare. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1974. [Dále jen Hucker]. ISBN 0674125754. S. 273–311, na s. 280. (anglicky)
  11. Lim, s. 119.
  12. Goodrich, s. 633–634.
  13. Goodrich, s. 46, 488.
  14. a b c Goodrich, s. 634.
  15. a b c Geiss, s. 499.
  16. Fitzpatrick, s. 14.
  17. Fitzpatrick, s. 22.
  18. DARDESS, John W. Ming China, 1368-1644: A Concise History of a Resilient Empire. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2012. 155 s. ISBN 978-1-4422-0490-4. S. 105. (anglicky) 
  19. SO, Kwan-wai. Japanese piracy in Ming China during the 16th century. East Lansing: Michigan State University Press, 1975. ISBN 0870131796. S. 92–95. (anglicky) 
  20. Hucker, s. 287.
  21. Hucker, s. 305.
  22. Hucker, s. 299.
  23. Lim, s. 130.
  24. Hucker, s. 303.
  25. Fitzpatrick, s. 27.
  26. Lim, s. 132.
  27. Geiss, s. 502.
  28. a b Lim, s. 133.
  29. So, s. 149.
  30. a b Goodrich, s. 635.
  31. Geiss, s. 503.
  32. Goodrich, s. 635–636.
  33. Goodrich, s. 636.
  34. a b c Goodrich, s. 637.
  35. DARDESS, John W. A Political Life in Ming China: A Grand Secretary and His Times. 1. vyd. Lanham, Md.: Rowman & Littlefield, 2013. ISBN 9781442223776. S. 144. (anglicky) 
  36. Lim, s. 125.
  37. LIU, Melinda. The Man in Jiang's Shadow. Newsweek. 2002-5-5. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]