Přeskočit na obsah

Che Sin-jin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Che Sin-jin
Rodné jménoLiang Žu-jüan
PseudonymChe Sin-jin
Jiná jménaLiang Fu-šan
Narození1504[1]
Jung-feng, Ťiang-si[2]
Úmrtí1564[1]
Učenecké zájmy
Znám jakoneokonfuciánský filozof
Školatchajčouská škola
Významná dílaJüan-süe jüan-ťiang (原學原講)
OvlivněnWang Jang-ming, Wang Ken, Jen Ťün

Národnostchanská
Zeměříše Ming
Vzděláníťü-žen (1546)
Povolánífilozof
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Che Sin-jin je čínské jméno, v němž Che je příjmení.

Che Sin-jin (čínsky pchin-jinem Hé Xīnyǐn, znaky zjednodušené 何心隐, tradiční 何心隱; 15171579) byl čínský neokonfuciánský filozof žijící a působící v mingské Číně.

Che Sin-jinovo rodné jméno bylo Liang Žu-jüan (čínsky pchin-jinem Liáng Rǔyuán, znaky 梁汝元), používal zdvořilostní jméno Fu-šan (čínsky pchin-jinem Fūshān, znaky 夫山). Che Sin-jin byl jeho pozdější pseudonym.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Rodina Che Sin-jina pocházela z okresu Jung-feng v prefektuře Ťi-an v jihočínské provincii Ťiang-si. Studoval konfuciánské klasiky, skládal úřednické zkoušky, roku 1546 složil provinční zkoušky (jako první v pořadí)[2] a získal hodnost ťü-žen.[1] Od Jen Ťüna se seznámil s filozofií Wang Jang-minga v podání Wang Kenovy tchajčouské školy. Wang Ken zdůrazňoval význam životních zkušeností a požadoval jednoty znalostí a skutků. Učil, že každý, i obyčejný, člověk může dosáhnout moudrosti.

Che Sin-jin se pro nové ideje nadchl, usoudil, že jejich šíření a povolání učitele je důležitější než úřednické zkoušky a opustil snažení o úřednickou dráhu.[3] Své ideje se snažil uplatnit v praxi: roku 1553 ze svého rodu vytvořil autonomní soběstačné společenství, v němž centralizoval důležité záležitosti od vzdělávání po placení daní. Společenství však vzbudilo nedůvěru úřadů a pod jejich tlakem po šesti letech zaniklo.[2] Che Sin-jin byl za odpor úřadům odsouzen k trestu smrti, přátelé však dosáhli jeho propuštění. Odešel do Pekingu, kde žil v letech 1560–1561 a otevřel zde diskuzní klub, v němž vítal zájemce ze všech sociálních vrstev.[2]

V Pekingu se mimo jiné znepřátelil s vysoce postaveným úředníkem Čang Ťü-čengem (v 70. letech stojícím v čele vlády) a zapletl do politických šarvátek kolem velkého sekretáře Jen Sunga. Nakonec byl nucen z města prchnout a změnit si jméno. Poté cestoval a přednášel v soukromých akademiích ve střední Číně. Po roce 1576 zesílila nepřízeň úřadů vůči němu, začal být stíhán a roku 1579 byl v Nankingu zatčen a ve vězení zabit.[2]

S dalšími stoupenci tchajčouské školy patřil k levému křídlu Wang Jang-mingových následovníků, zdůrazňoval význam přirozenosti v lidské podstatě, stavěl se proti odmítání tužeb oficiální čusistickou ortodoxií, naopak materiální tužby měl za vycházející z lidské přirozenosti, pouze by měly být vybírány a omezeny.[1][2] Z toho vycházelo jeho dávání přednosti sebevyjádření před sebeomezením.[2] Žen, lidskost, chápal jako podstatu mysli/srdce (sin).[1] Učil, že moudrosti člověk dosahuje studiem a učením se, zejména z prožitých událostí a zkušeností, zdůrazňoval význam diskuzí žáků s učiteli a především mezi přáteli. Sebezdokonalování mělo začínat v přátelství, rozšířit se ve službě panovníkovi a vrcholit v kultivaci lidské přirozenosti; tím se významně odklonil od konfuciánské tradice, podle které není základem ctností vztah mezi přáteli, ale oddanost dětí vůči rodičům.[2]

Jeho největší zachovaná práce je Jüan-süe jüan-ťiang (原學原講, volně „Počátky studia, počátky diskuze“).[2]

  1. a b c d e LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 128. 
  2. a b c d e f g h i The Encyclopedia of Confucianism: 2-volume Set. Příprava vydání Yao Xinzhong. Abington, Oxon: Routledge, 2003. ISBN 131779348X, ISBN 9781317793489. S. 254–255. (anglicky) 
  3. MUNRO, Donald J. A Chinese ethics for the new century: the Ch'ien Mu lectures in history and culture, and other essays on science and Confucian ethics. [s.l.]: Chinese University Press, 2005. 158 s. ISBN 9629960567, ISBN 9789629960568. S. 102. (anglicky)