Přeskočit na obsah

Úřednické zkoušky v Číně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ťü-žen)
Kandidáti čekají na výsledky zkoušek, Čchiou Jing, kolem roku 1540

Úřednické zkoušky (čínsky v českém přepisu kche-ťü, pchin-jinem kējǔ, znaky zjednodušené 科举, tradiční 科舉) v Číně byly po dlouhé období od počátku 7. století do začátku 20. století základní podmínkou vstupu mezi úředníky státní správy.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Počátky

[editovat | editovat zdroj]

Zárodky zkouškového systému se objevily v Číně za vlády dynastie Chan. Tehdy byly stavy úředníků doplňovány kandidáty doporučovanými stávajícími funkcionáři. Ti vybírali mezi členy aristokratických rodin, vlastními příbuznými, ale i nespřízněnými schopnými kandidáty. Od roku 124 př. n. l. byli kandidáti pravidelně zkoušeni ze znalostí konfuciánských klasiků,[1] roku 85 př. n. l. císař stanovil roční kvótu takto vybíraných uchazečů.[2]

Po zániku chanské říše byl ve státě Wej (220–265) zaveden systém devíti hodností a nestranně spravedlivého, ve kterém místní úředníci hodnotili přijatelnost možných kandidátů především z hlediska jejich původu. Systém devíti hodností byl používán dynastií Ťin (265-420) a jižními (čínskými) dynastiemi. Na severu nečínské administrativy nemohly spoléhat na soupisy a rodokmeny elit a orientovaly se více na doporučování kandidátů a jejich schopnosti.[2]

Po sjednocení Číny dynastií Suej tato roku 605 zavedla vedle doplňování stavů úřednictva na základě doporučení také vyhledávání talentovaných kandidátů prostřednictvím zkoušek. Zkouškový systém se dále rozvíjel za dynastie Tchang a za Sungů se stal důležitým způsobem náboru úředníků.

V říši Sung (960–1279)

[editovat | editovat zdroj]

V říši Sung se úředníky častěji než v předešlých dobách stávali úspěšní absolventi zkoušek.[3] Zatímco v polovině tchangské éry složilo zkoušky 15 % úředníků,[4] Roku 1046 regulérní absolventi zkoušek tvořili 57 % úředníků; v následujících desetiletích toto číslo klesalo, k roku 1119 na 45 %, roku 1191 na 31 % a roku 1213 jen na 27 %.[5]

Zkoušky byly třístupňové. První kolo, krajské zkoušky (州試, čou-š’), probíhalo v krajích a prefekturách, úspěšní postoupili do hlavního města k metropolitním zkouškám (省試, šeng-š’).[pozn. 1] Posledním kolem, zavedeným roku 973, byly palácové zkoušky (殿試, tien-š’). Jejich absolventi získali titul ťin-š’ (進士, „skutečný učenec“).[3] Zkoušky byly zprvu vyhlašovány nepravidelně, od roku 1067 ve tříletých intervalech. V počátcích říše Sung je absolvovalo ročně v průměru asi 20 kandidátů, později se počet nových ťin-š’ zvedl na asi 600 jednou za tři roky.[6]

Vláda měla zájem na vyváženém zastoupení úředníků ze všech regionů říše, proto roku 989 stanovila kvóty úspěšných absolventů podle jejich původu.[5] Kvóty zůstaly i nadále předmětem diskuzí. Ou-jang Siou je odmítal s tím, že absolventi zkoušek mají být hodnoceni výhradně podle svých schopností. Naproti tomu S’-ma Kuang je prosazoval, přičemž poukazoval na vysoký počet úspěšných studentů z rozvinutých a bohatých regionů, zejména hlavního města. Ve 30. a 40. letech 11. století totiž až čtvrtina nových ťin-š’ pocházela z metropole a okolí.[7]

Na méně úřednických míst obsazovaných absolventy zkoušek a současně rostoucí zájem o jejich složení (z 200 tisíc studentů zapsaných ve státních školách se zkoušek účastnila polovina, přičemž úředníků bylo jen asi 20 tisíc)[8] vláda reagovala zpřísněním podmínek. Roku 1023 nařídila, aby prošlo pět kandidátů z deseti, roku 1045 dva z deseti, roku 1093 jeden z deseti, roku 1156 jeden ze sta a roku 1275 jeden z dvou set. Ve výsledku klesalo procento úspěšnosti i šance nastoupit úřední kariéru.[8]

Velký zájem o složení zkoušek, z toho plynoucí ostrá konkurence a snaha uspět za každou cenu vedly k sérii protiopatření ochraňujících regulérnost zkoušek. Kandidáti psali odpovědi na otázky v samostatných místnůstkách, v nichž byli izolováni po celou dobu zkoušek; práce byly identifikovány nikoliv podpisem, ale číslem; od roku 1015 práce přepisovali písaři, aby hodnotitelé nemohli poznat rukopis kandidáta.[9]

V říších Ťin (1115–1234) a Jüan (1271–1368)

[editovat | editovat zdroj]

Nečínské dynastie Ťin a Jüan systém omezovaly, rušily a zase znovu záváděly, nicméně důležité pozice obsazovaly kandidáty z řad nečínských národů, kteří zkouškami a nutným dlouholetým studiem konfucianismu neprocházeli.[2]

V říších Ming (1368–1644) a Čching (1636–1911)

[editovat | editovat zdroj]

V mingské Číně byl zkouškový systém přes přechodné zrušení v letech 1373–1384 opět hlavním zdrojem doplňování řad úředníků. Čchingská vláda zkouškový systém převzala, zrušen byl až roku 1905.[2]

V klasické podobě v mingské a čchingské éře začalo studium budoucího úředníka už v raném věku. Než se přihlásil k prvním zkouškám na okresní úrovni – teoreticky do patnácti let věku, v praxi obvykle později – znal prakticky zpaměti předepsanou literaturu, jejímž základem byly čtyři knihy konfuciánských klasiků.

Zkoušky byly tříkolové, témata otázek byla vybírána ze čtyř knih a pěti klasických knih, kandidáti komponovali báseň a psali politické eseje (tzv. osmidílný esej).

Přístup ke zkouškám měl teoreticky každý muž, kromě příslušníků nízkých povolání (herci, řezníci, apod.). Reálně nebyly prostředky a čas ke studiu dosažitelné pro každého. Zpravidla se ke zkouškám hlásili kandidáti z rodin džentry – vzdělaných pozemkových vlastníků.[10]

Zkouškový areál se 7500 buňkami pro kandidáty, Kuang-tung, 1873

Absolvoval-li okresní, prefekturní a kvalifikační zkoušky (縣試, sien-š’; 府試, fu-š’; 院試, jüan-š’), souhrnně označované za učňovské zkoušky (童試, tchung-š’), mohl kandidát začít studium na státní škole.[2] Obdržel titul šeng-jüan (生員, státní student), těšil se společenskému postavení úředníka, byl osvobozen od placení daní a ještě dostával od státu stipendium, ale nemohl vykonávat nepřiměřeně nízká povolání, jako je třeba řemeslník. Škola sloužila především jako registrační místo studentů, výuka byla jen formální a uchazeč byl odkázán na samostudium a domácí učitele. Studenti byli každoročně přezkušováni, neúspěšní ztratili stipendium či byli vyloučeni.[1]

Cítil-li student připraven, přihlásil se ke k vlastním zkouškám pro výběr úředníků. Ty byly stále třístupňové. První stupeň – provinční zkoušky (鄉試, siang-š’) – se konal každé tři roky. Úspěšní dostali titul ťü-žen (舉人, doporučený muž) a právo účasti v metropolitních zkouškách další rok.[2] Metropolitní zkoušky (會試, chuej-š’) probíhaly v hlavním městě vždy následující rok po provinčních zkouškách, předsedal jim ministr obřadů. Úspěšný kandidát získal titul kung-š’ (貢士, představený učenec) a právo postoupit k palácovým zkouškám (殿試, tien-š’ nebo 廷試, tching-š’). Úspěšné složení palácových zkoušek přineslo kandidátům titul ťin-š’ (進士, skutečný učenec). Za 276 let mingské vlády proběhlo 90 palácových zkoušek, kterými úspěšně prošlo 24 874 kandidátů.[11] Nejlepší byli přijati do akademie Chan-lin, ostatní mohli počítat s úředním místem.[2]

Důsledky zkoušek

[editovat | editovat zdroj]

Systém zkoušek jako metoda náboru úředníků, z toho vyplývajícího přístupu k moci, prestiži a následně i bohatství, byl důležitým mechanismem, kterými ústřední vláda udržovala loajalitu místních elit. Tak byla podpořena soudržnost čínského státu a oslabeny tendence k regionálnímu separatismu. Kvóty stanovené pro provincie a prefektury zajišťovaly šanci na úspěch i pro reprezentanty elit okrajových regionů, znevýhodněných nižší úrovní vzdělanosti.[12]

Zkouškový systém rovněž sloužil k udržení kulturní jednoty a konsensu o základních hodnotách. Jednotnost obsahu zkoušek znamenala, že příslušníci místních elit v celé Číně byli indoktrinováni stejnou konfuciánskou ideologií. I když jen malá část (asi 5 procent) z těch, kdo započali studium, uspěla a získala titul, naděje na úspěch vedla mnohé ke studiu konfuciánských klasiků. I ti, kteří neprošli všemi stupni zkoušek, získali vážnost úměrnou jejich úspěchu a tvořili místní džentry.[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Palát a Průšek ve Středověká Čína : Společnost a zvyky v době dynastií Sung a Jüan však uvádějí, že druhé kolo bylo oblastní (a probíhalo ve fiskálních oblastech lu).[6]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Imperial examination na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b KOUKOLÍK, Tomáš. Úřednické zkoušky v císařské Číně [online]. Baraka [cit. 2010-04-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2010-04-01]. Kapitola Chinese History examination system and recruitment of state officials. [Dále jen Theobald]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Theobald. [cit. 2013-04-19]. Kapitola Chinese History - Song Dynasty 明朝 (1368-1644) government and administration. 
  4. ↑ FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-249-9. S. 160. [dále jen Fairbank]. 
  5. ↑ a b Fairbank, s. 161.
  6. ↑ a b Palát, Průšek, s. 300.
  7. ↑ PALÁT, Augustin; PRŮŠEK, Jaroslav. Středověká Čína : Společnost a zvyky v době dynastií Sung a Jüan. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2001. 376 s. ISBN 80-85905-39-6. S. 302. [Dále jen Palát, Průšek]. 
  8. ↑ a b Fairbank, s. 163.
  9. ↑ Palát, Průšek, s. 301
  10. ↑ a b FAIRBANK, John King; GOLDMAN, Merle. China: A New History. 2., rozšířené vyd. Cambridge (Massachusetts): Belknap Press, 2006. 640 s. ISBN 0-674-01828-1. S. 105. [dále jen Fairbank, Goldman]. 
  11. ↑ HUCKER, Charles O. Governmental Organization of The Ming Dynasty. Harvard Journal of Asiatic Studies. Prosinec 1958, roč. 21, s. 14. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ EBREY, Patricia Buckley. The Cambridge Illustrated History of China. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. 352 s. (Cambridge Illustrated Histories). Dostupné online. ISBN 0-521-66991-X. S. 198–199. [dále jen Ebrey (1999)]. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MIYAZAKI, Ichisada. China's Examination Hell. Překlad Conrad Schirokauer. New Haven: Yale University Press, 1976. ISBN 0300026390. 
  • ELMAN, Benjamin. A Cultural History of Civil Examinations in Late Imperial China. London: Univ. of California Pr., 2002. ISBN 0-520-21509-5. 
  • CHAFEE, John. The Thorny Gates of Learning in Sung [Song] China. Albany: State University of New York Press, 1995. 
  • LEE, Thomas H.C. Government Education and Examinations in Sung [Song] China. Hong Kong; New York: Chinese University Press; St. Martin's Press, 1985. 
  • MAYERS, William Frederick; PLAYFAIR, G.M.H. The Chinese Government: A Manual of Chinese Titles, Categorically Arranged and Explained, with an Appendix. 3. vyd. Šanghaj: Kelly & Walsh Limited, 1897. Dostupné online. 
  • MAN-CHEONG, Iona. The Class of 1761: Examinations, the State and Elites in Eighteenth-Century China. Stanford: Stanford University Press, 2004. Dostupné online. 
  • In: OLIVOVÁ, Lucie. Zkouškový systém na Dálném východě. Praha: Česká orientalistická společnost, 2002. ISBN 9788090251052.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Úřednické_zkoušky_v_Číně&oldid=23451827“