Indoktrinace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Indoktrinace (z lat. doctrina, nauka) znamená úsilí zaměřené k slepému a odevzdanému přijetí určité doktríny, názorů či postojů, které nepřipouští diskusi ani kritiku. Někdy je provázeno nátlakem nebo hrozbami.[1]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k sociální povaze člověka jako tvora, je určitá míra indoktrinace přirozená ve vztahu rodiče a dítěte, kdy skrz ni dochází k učení a předávání hodnot a tvořící základní předpoklad vytvoření stabilní společnosti. Hranice mezi učením a indoktrinací je většinou určená tím, že po indoktrinaci se u dané osoby očekává, že nebude pochybovat, či kriticky přemýšlet nad danou doktrínou.[2] Na rozdíl od nezbytně autoritativního předávání například mateřského jazyka nebo pravidel chování dětem v průběhu jejich socializace je indoktrinace pejorativní označení pro podobně autoritativní či manipulativní ovlivňování dospělých, často v zájmu nějaké mocné skupiny.

Zjevná indoktrinace pod nátlakem je typická pro totalitní ideologie a režimy. Přímou ukázkou indoktrinační praktiky může být státní využívání škol, jako média pro propagandu, k čemuž inklinují převážně právě autoritářské režimy.[3] Indoktrinace však může mít i méně nápadné podoby společenského nebo mediálního tlaku, propagandy či reklamy.

Může využívat jednostranných informací nebo i podvědomých psychologických mechanismů, aby tak obešla vědomou kritiku ze strany indoktrinovaných. Mocným prostředkem indoktrinace je také působení davu, například při masových manifestacích a podobně. Indoktrinaci jako fenomén můžeme pozorovat v mnohých oblastech společnosti. Dvě důležité oblasti jsou politika – příkladem můžou být autoritářské režimy dvacátého století v Německu, Sovětském svazu, či Číně – nebo náboženství, obzvláště v ortodoxnějších náboženských frakcích, či v sektách.

Indoktrinace, jako metoda pro kontrolu společnosti, je součástí modelu propagandy vytvořeném Edwardem S. Hermanem a Noamem Chomskym, ten se z pohledu politické ekonomie snaží o vysvětlení způsobů manipulace s lidmi přes propagandistické metody v médiích.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Petrusek (vyd.), Velký sociologický slovník I. Praha:Karolinum 1996. Heslo Indoktrinace, str. 423.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Indoctrination na anglické Wikipedii a Indoktrination na německé Wikipedii.

  1. M. Petrusek (vyd.), Velký sociologický slovník I. str. 423.
  2. Wilson, J., 1964. "Education and indoctrination", in T.H.B. Hollins, ed. Aims in Education: the philosophic approach (Manchester University Press).
  3. John R. Lott, Jr., "Public Schooling, Indoctrination, and Totalitarianism," Journal of Political Economy 107, no. S6 (December 1999): S127-S157.
  4. Chomsky, Noam (1989). Necessary Illusions: Thought Control In Democratic Societies. Pantheon. ISBN 978-0-89608-366-0

Související články[editovat | editovat zdroj]