Ču Si
Ču Si, občas Si Ču (čínsky pchin-jinem Zhū Xī, znaky 朱熹, 18. října 1130 – 23. dubna 1200), byl čínský filosof, představitel neokonfuciánské školy dynastie Sung, završitel neokonuciánské scholastiky (jakýsi čínský Tomáš Akvinský nebo al-Gazzálí). Do konfuciánství začlenil buddhistické a taoistické představy, vytvářel komentáře ke konfuciánským klasickým spisům a dal jim metafyzický a filosofický základ.
Za prvotní považoval ideální princip li, za druhotný materiální princip čchi. Ideální substance li nemá formu, ani kvalitu, je nedostupná smyslovému vnímání. V procesu ustavičného střídání pohybu a pokoje vzniká pět praprvků bytí: voda, oheň, dřevo, kov a zem. Z ideálního principu li vyplývá vrozená povaha člověka. Základem společenského života musí být přísné dodržování etických a politických zásad konfuciánství.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Napsal více než 70 prací, založil více než 50 soukromých vyšších škol a sám pro ně vyškolil několik tisíc učitelů.
Na rozdíl od neokonfucianismu se nesoustředil pouze na Knihu proměn. Spolu se svými žáky sepsal obsáhlé komentáře ke čtyřem knihám, které jsou součástí devíti klasických knih konfucianismu, a které v Číně sloužily jako základní text pro úřednické zkoušky až do roku 1905.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ču Si ve Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Si Ču na slovenské Wikipedii.
