Velký spor o obřady

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Velký spor o obřady (čínsky v českém přepisu Ta-li-i, znaky 大禮議) v čínské říši Ming v letech 15211524 byl spor mezi císařem Ťia-ťingem a jeho velkými sekretáři. Velcí sekretáři v čele s Jang Tching-cheem prosazovali adopci Ťia-ťinga císařem Chung-č', aby se tak stal mladším bratrem svého předchůdce Čeng-tea. Ťia-ťing chtěl posmrtné udělení císařské hodnosti svým rodičům. Vleklý spor nakonec císař vyřešil odvoláním Jang Tching-chea, další odpůrci byli uvězněni, zbiti nebo vypovězeni do okrajových oblastí říše.

Vznik sporu[editovat | editovat zdroj]

Čeng-te, císař říše Ming, zemřel 20. dubna 1521 bez přímého dědice (syna). Novým císařem se stal jeho nejbližší mužský příbuzný, mladý (narozený roku 1507) bratranec Ču Chou-cchung jako císař éry Ťia-ťing. Ču Chou-cchung byl synem Ču Jou-jüana, knížete Sien ze Sing, mladšího bratra císaře Chung-č' a strýce císaře Čeng-te. Dosazen byl z rozhodnutí prvního velkého sekretáře Jang Tching-chea s podporou stávajících ministrů a úředníků, obávajících se případných sporů o trůn.

Jang Tching-che požadoval k potvrzení legitimity nového císaře jeho formální adopci císařem Chung-č', stal by se tak mladším bratrem zemřelého Čeng-tea. Císař nesouhlasil a nechtěl své rodiče prohlásit za strýce a tetu. Naopak „aby byly hodnosti uvedeny do souladu“ navrhoval své rodiče povýšit do císařského stavu.[1]

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Ani Ťia-ťing, ani Jang Tching-che nebyli ochotni ustoupit a neměli sílu k sesazení druhého. Jang rozhodně prosazoval svůj názor a odstranil ode dvora každého úředníka, který se odvážil podpořit císařův názor.[1] V říjnu 1521, když měla do Pekingu přijet císařova matka, odmítla vstoupit do města jako pouhá kněžna a navíc císař, tlačený k označování své (biologické) matky za tetu, pohrozil abdikací. Poté na návrh ministra obřadů Mao Čchenga ediktem císařovny vdovy (vdovy Čeng-tea) získali císařskou hodnost Ťia-ťingův otec, matka a babička. I když poté Ťia-ťingova matka vstoupila do Pekingu a Zakázaného města s císařskými poctami, císařovna vdova nadále odmítala uznat její hodnost. Ve sporu Jang mimo jiné poukázal na odmítnutí nových titulů Nebesy, když z nejasných příčin vypukl požár paláce Ťia-ťingovy matky. V prosinci 1422 Ťia-ťingova matka zemřela a Jang rozhodl o pouze jednodenním smutku za ní.[2]

Po celý rok 1423 nebyl císař schopen přimět Janga a ostatní velké sekretáře k poslušnosti.[3] Do konfliktu postupně vstoupila i řada úředníkůhodnostářů mimo dvůr, počátkem roku 1424 proti velkým sekretářům vystoupili vlivní úředníci z provincií Si Šu a Jang I-čching nespojení s mocí učenců akademie Chan-lin.[4] V březnu 1424 byl Jang Tching-che dotlačen k odchodu z úřadu.[3]

U dvora poté vzplála ostrá diskuze doprovázená obviněními z frakcionářství a narážkami na předčasnou smrt některých odpůrců Jangovy strany v minulých letech. V srpnu 1424 byli nejotevřenější císařovi odpůrci nahrazeni v úřadech jeho stoupenci a císař přikázal obnovit edikt o císařské hodnosti jeho matky. Učenci z akademie Chan-lin i opoziční úředníci v kontrolním úřadu a ministerstvech protestovali. Císařská garda vůdce protestu zatkla.[3] O tři dny později na 200 úředníků zůstalo po ranní audienci před audienční halou. Odmítli odejít bez písemného příkazu a poté, co byl vydán, neodešli a naopak začali tlouct do dveří paláce. Císařova reakce bylo ostrá – hromadné zatýkání a o pět dní později bylo 180 úředníků zbito holemi, přičemž 17 z nich na utržená zranění zemřelo, ostatní byli vypovězeni do vzdálených provincií.[4]

Následky[editovat | editovat zdroj]

Původně nevýznamný spor během let nabyl na důležitosti a měl značné nepřímé důsledky. Si Šu byl patron konfuciánského učence a reformátora Wang Jang-minga a v diskuzích vycházel z jeho argumentace. Spor tak přispěl k rozšíření Wangova učení. Současně se v diskuzích, v nichž se argumentovalo precedenty a starými texty, rozvíjelo kritické studium a interpretace textů a rostla kritika konzervativních postojů akademie Chan-lin.[4]

Císař Ťia-ťing si během sporu vybojoval nezávislost na velkých sekretářích a nadále rozhodoval spíše sám, dle svého úsudku, než aby s nimi diskutoval, nebo jen potvrzoval jejich návrhy. Dotčení učenci toto kritizovali jako despotismus neodpovídající tradičnímu způsobu vládnutí.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Great rites controversy na anglické Wikipedii.

  1. a b GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. [dále jen Geiss]. ISBN 0521243327. S. 444–445. (anglicky)
  2. Geiss, s. 446–447.
  3. a b c Geiss, s. 448.
  4. a b c d Geiss, s. 449.