Sie Čen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sie Čen
Pseudonym S’-ming šan-žen, Tchuo-si šan-žen
Jiná jména Sie Mao-čchin
Narození 1495
Lin-čching, Šan-tung
Úmrtí 1575
Umělecká činnost
Znám jako literární teoretik a kritik, básník
Hnutí archaizující hnutí fu-ku
Škola sedm pozdějších mingských mistrů
Významná díla S’-ming š’-chua
Ovlivněn tchangští básníci

Národnost chanská
Země říše Ming
Bydliště Lin-čching, Šan-tung
Povolání učitel, básník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sie Čen je čínské jméno, v němž Sie je příjmení.

Sie Čen (čínsky pchin-jinem Xiè Zhēn, znaky zjednodušené 谢榛, tradiční 謝榛, 14951575) byl čínský spisovatel a literární teoretik působící v říši Ming počítaný mezi literární skupinu sedmi pozdějších mingských mistrů a jedna z předních osobností kultury mingské Číny.

Jména[editovat | editovat zdroj]

Sie Čen používal zdvořilostní jméno Mao-čchin (čínsky pchin-jinem Màoqín, znaky 于鳞) a literární pseudonymy S’-ming šan-žen (čínsky pchin-jinem Sìmíng shānrén, znaky 四溟山人) a Tchuo-si šan-žen (čínsky pchin-jinem Tuōxǐ shānrén, znaky zjednodušené 脱屣山人, tradiční 脫屣山人).[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Sie Čen pocházel z okresu Lin-čching (dnes městský obvod v šantungském Ťi-nanu), narodil se roku 1495.[1] Od mládí skládal básně a věnoval se literatuře, avšak nestal se úředníkem. Přesto postupem doby získal známost jako básník a literární kritik. Živil se jako učitel a vychovatel v domácnostech aristokratů severní Číny, v provinciích Šan-tung, Che-nan, Che-pej a Šan-si.[1]

Byl nejstarším ze skupiny tzv. pozdějších sedmi mistrů, mingských básníků a spisovatelů, kteří se snažili obrodit poezii návratem ke klasickým vzorům minulosti, chanským a starším prozaikům a tchangským básníkům.[2] S Chu Jing-linem a dalšími se však postavil proti prostému kopírování vzorů minulosti,[1] učil že pokud je autor schopen básně svých vzorů procítit a do hloubky pochopit, obejde se bez těsného kopírování. Cílem básníka mělo být psaní tak, aby čtenář pochopil záměr básníka a báseň v něm podnítila vcítění a inspiraci.[2]

Své názory shrnul ve sbírce S’-ming š’-chua (四溟詩話).[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e HERMANN, Marc, a kol. Biographisches Handbuch chinesischer Schriftsteller: Leben und Werke. Berlin: Walter de Gruyter, 2011. 381 s. ISBN 3598245505, ISBN 9783598245503. S. 309. (německy) 
  2. a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2015-12-16 [cit. 2017-02-08]. Kapitola Persons in Chinese History - The Later Seven Masters (hou qi zi 後七子). Dostupné online. (anglicky)