Konceptní písmo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stránka čínského textu ve čtyřech sloupcích
Stránka Textu o tisíce znacích v konceptním a vzorovém písmu, Č’ Jung, 7. století

Konceptní písmo (čínsky v českém přepisu cchao-šu, pchin-jinem cǎoshū, znaky zjednodušené 草书, tradiční 草書) je styl písma čínské kaligrafie, který se vyvinul v chanském období, ve druhé polovině 1. století př. n. l., jako zběžný rychlopis pro soukromé použití. Je rychleji psané než běžné vzorové, nebo i kurzivní písmo, avšak pro neobeznámené čtenáře i hůře čitelné.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stránka čínského textu v šesti sloupcích
Ukázka konceptního písma Sun Kuo-tchinga, detail předmluvy z jeho Pojednání o kaligrafii z roku 687, Národní palácové muzeum, Tchaj-pej

Konceptní písmo se vyvinulo ve druhé polovině 1. století př. n. l. v chanské Číně jako neformální rychlopis zjednodušením úřednického písma li-šu.[1] Starší konceptní písmo je označováno za chanské konceptní (čínsky v českém přepisu čang-cchao, pchin-jinem zhāngcǎo, znaky 章草).[2] Mistry v něm byli pozdně chanští kaligrafové Čang Č’ a Čung Jou.[3] Ve 3. – 7. století se zformovalo konceptní písmo současného typu, tzv. nové konceptní (čínsky v českém přepisu ťin-cchao, pchin-jinem jīncǎo, znaky 今草),[2] rozvíjející se paralelně s vývojem vzorového písma. K předním kaligrafům tvořícím v konceptním písmu v tomto období patřili Cchuej Jüan, Wang Si-č’ a Wang Čchia.[3] Také Wang Sien-č’ vynikl v tomto stylu, přičemž jako první začal psát i několik znaků jedním tahem.[4]

V tchangském období se objevilo „bláznivé konceptní písmo“ (čínsky v českém přepisu kchuang-cchao, pchin-jinem kuángcǎo, znaky 狂草), tato krajně zjednodušená varianta čínských znaků zůstala pro svou nízkou čitelnost mimo praktické použití, pro některé kaligrafy se však stala prostředkem uměleckého vyjádření.[5]

Vedle písma vzorového (kchaj-šu) a kurzivního (sing-šu) patřilo konceptní písmo mezi tři základní styly čínské kaligrafie v nichž byla napsána většina kaligrafických textů.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 159. [Dále jen Zádrapa, Pejčochová]. 
  2. a b Zádrapa, Pejčochová, s. 160.
  3. a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2011-3-23 [cit. 2014-10-20]. Kapitola The Chinese Script – Writing Styles. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Zádrapa, Pejčochová, s. 200.
  5. Zádrapa, Pejčochová, s. 215.
  6. Zádrapa, Pejčochová, s. 184

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]