Kurzivní písmo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stránka čínského textu v šesti sloupcích
Detail kopie Wang Si-č’ovy (303–361) Předmluvy ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí, Palácové muzeum, Peking

Kurzivní písmo (čínsky v českém přepisu sing-šu, pchin-jinem xíngshū, znaky zjednodušené 行书, tradiční 行書) je styl čínské kaligrafie, který se vyvinul koncem chanském období, na přelomu 2. a 3. století, jako zběžné písmo pro každodenní použití v soukromé sféře.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Fotografie štítu na zdi pod částí malého balónu či lampionu
Nápis v kurzivním písmu na štítu v chrámu Lu Pana v Kennedy Town, Hong Kong

Kurzivní písmo se vyvinulo koncem chanském období, na přelomu 2. a 3. století jako neformální písmo, zběžnější než oficiální úřednické písmo li-šu, ale stále ještě poměrně čitelné, na rozdíl od konceptního písma cchao-šu. Vzniklo z pozdního úřednického písma s vlivy písma konceptního.[1] Čínská tradice jeho vytvoření připisuje chanskému učenci Liou Te-šengovi (劉德升) a další rozvoj Liou Te-šengovým žákům Čung Jaovi (鍾繇) a Chu Čaovi (胡昭), předním kaligrafům ťinského dvora.[2]

Vzkvétalo od 4. století, kdy je přivedl na vysokou úroveň kaligraf Wang Si-č’.[1] Jeho kurzivním písmem psaná Předmluva ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí a dochovaná v pozdějších kopiích, je nejslavnější dílo čínské kaligrafie všech dob.[3][4] Používalo se pro eseje a soukromou korespondenci, slavná díla kurzivního písma jsou proto zejména soukromé dopisy.[2] V období šesti dynastií se tak stalo prostředkem uměleckého sebevyjádření. Poté se vedle písma konceptního a vzorového (kchaj-šu) zařadilo mezi tři základní styly čínské kaligrafie v nichž byla napsána většina kaligrafických textů.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 160. [Dále jen Zádrapa, Pejčochová]. 
  2. a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2011-3-23 [cit. 2014-10-20]. Kapitola The Chinese Script – Writing Styles. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Zádrapa, Pejčochová, s. 197
  4. WANG, Yao-ťing. Čínské malířství. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. 207 s. ISBN 978-80-242-2239-4. S. 32. [Dále jen Wang]. 
  5. Zádrapa, Pejčochová, s. 184

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]