Řád zlatého rouna
Řád zlatého rouna (francouzsky Toison d'or, latinsky ordo aurei velleris) je rytířský řád založený roku 1430, a jako spolek rytířů organizovaný po vzoru duchovních rytířských řádů. Později byl stále více privilegovaným a byl udělován velmistrem jako odměna za zásluhy. Řádový odznak tvoří na řetězu zavěšená zlatá beránčí kůže.
Dějiny
Řád zlatého rouna byl založen burgundským vévodou Filipem Dobrým v Brugách dne 10. ledna 1430 u příležitosti jeho sňatku s princeznou Isabelou Portugalskou, poté, co odmítl členství v Podvazkovém řádu. Řád je též známý pod názvem Ordre de la toison d'or, el Toyson de oro, el Tusan a v raných dobách též jako rytířský řád zlatého rouna ovčího plátna z Burgund nebo řád belgické vlny.
Po vymření rodu burgundských vévodů roku 1477 přešel řád na rod Habsburků. Poté, co roku 1700 zemřel poslední španělský král z habsburské dynastie, rozdělil se v důsledku bourbonsko-habsburských sporů o dědictví řád na dvě linie a dodnes existuje jak španělská větev Karlových bourbonských dědiců, tak rakouská větev Habsburků. Rakouská republika dne 23. června 1953 uznala právo hlavy dynastie Habsburků na suverénní udělování řádu.
Základní pravidla a privilegia řádu
Řád sdružuje všechny své členy jako nerozlučitelný svazek. Všichni členové řádu mají stejná práva a mají se k sobě chovat bratrsky. Maximální počet rytířů byl původně omezen na 30, přičemž vedle Řádu zlatého rouna nesměli být členy žádného jiného řádu. Tato pravidla však byla v průběhu času zmírněna. Řádoví rytíři byli osvobozeni od všech poplatků a podléhali jen jediné soudní pravomoci, a to jurisdikci řádu samého. Tato soudní moc sestávala ze všech třiceti řádových rytířů a řádového suveréna, resp. jeho zástupce. Při všech slavnostech u dvorů měli přednost a právo nadřazenosti, s výjimkou korunovaných hlav. Španělští rytíři řádu obdrželi od krále Filipa právo kdykoli neohlášeni vstoupit do sálů paláce a jejich vůdce mohl stát před králem s pokrývkou na hlavě.
Úkolem řádu bylo udržování katolické víry, ochrana církve a zachovávání neposkvrněnosti rytířské cti. Byl zasvěcen Panně Marii a patronem byl apoštol a mučedník sv. Ondřej.
30. listopadu je řádový den, a tohoto dne se dodnes konají slavnostní svaté mše a jsou přijímáni noví členové řádu.
Mytologické pozadí
Existují dva výklady původu řádu:
- jeden je odvozován od zázračné Gedeonovy milosti
- druhý pochází z řecké mytologie, z báje o zlatém rounu.
Velmistři jednotného řádu
- 1. Filip Dobrý, vévoda burgundský, 10. leden 1430 – 15. červen 1467
- 2. Karel Smělý, vévoda burgundský, 15. červen 1467 – 5. leden 1477
- 3. Maxmilián I., císař římský, 30. duben 1478 – 27. březen 1482
- 4. Filip I. Sličný, král kastilský, vévoda burgundský, otec českého krále Ferdinanda I. 27. březen 1482 – 25. září 1506
- 5. Karel V., císař římský, král španělský, 25. září 1506 – 22. říjen 1555
- 6. Filip II., král španělský, portugalský a anglický, 22. říjen 1555 – 13. září 1598
- 7. Filip III., král španělský a portugalský, 13. září 1598 – 31. březen 1621
- 8. Filip IV., král španělský a portugalský, 31. březen 1621 – 17. září 1665
- 9. Karel II., král španělský, 17. září 1665 – 1. listopad 1700
Velmistři řádu (Španělsko)
- 10. Filip V., král španělský, první suverén Řádu zlatého rouna z rodu Bourbonů (1700–1724)
- 11. Ludvík I., král španělský (1724)
- 10. Filip V., král španělský, druhé období úřadu (1724–1746)
- 12. Ferdinand VI., král španělský (1746–1759)
- 13. Karel III., král španělský (1759–1788)
- 14. Karel IV., král španělský (1788–1808)
- 15. Ferdinand VII., král španělský (1808–1833)
- 16. Isabela II., královna španělská (1833–1841)
- Generál Baldomero Espartero jako regent (1841–1843)
- Joaquín Marie Lopez, provizorní vláda (1843)
- 16. Isabela II. (1843–1868)
- Francisco Serrano y Domínguez duque de la Torre (1868–1870)
- Amadeus I., král španělský (1870–1873)
- 17. Alfons XII., král španělský (1874–1885)
- 18. Alfons XIII., král španělský (1886–1941)
- 19. Don Juan de Bourbon, hrabě barcelonský (1941–1977)
- 20. Juan Carlos I., král španělský (1977–2014)
- 21. Filip VI. Španělský, král španělský (2014–)
Velmistři řádu (Rakousko)
- 10. Karel VI., císař římský (král český), král španělský, 1. listopad 1700 – 20. říjen 1740
- 11. František I., císař římský (král český), vévoda lotrinský, 20. říjen 1740 – 18. srpen 1765
- 12. Josef II., císař římský (král český), 18. srpen 1765 – 20. únor 1790
- 13. Leopold II., císař římský (král český), 20. únor 1790 – 1. březen 1792
- 14. František I. císař římský, císař rakouský (král český), 1. březen 1792 – 2. březen 1835
- 15. Ferdinand I. Dobrotivý, císař rakouský (král český), 2. březen 1835 – 2. prosinec 1848
- 16. František Josef I., císař rakouský (král český), 2. prosinec 1848 – 21. listopad 1916
- 17. Karel I., císař rakouský (král český), 21. listopad 1916 – 1. duben 1922
- 18. Ota Habsburský, hlava rakouské dynastie, 1. duben 1922 – 30. listopad 2000
- 19. Karel Habsbursko-Lotrinský od 30. listopadu 2000
Nositelé řádu
Do rozštěpení řádu roku 1701 byl řád (členství) propůjčen 618krát, bourbonští velmistři pak udělili dalších 1387 Řádů zlatého rouna a habsburský řád byl udělen v 685 případech, celkem tedy měl 2 690 členů - nositelů.
Členy řádu byli mj.:
- 1463 – Philippe Pot, francouzský dvorní úředník
- 1515 – Ludvík Jagellonský, král český a uherský
- 1519 – Zikmund I. Starý, král polský, velkokníže litevský
- 1531 – Jiří Saský (Vousatý), vévoda saský, vnuk Jiřího z Poděbrad
- 1546 – Lamoral hrabě z Egmontu, regent vlámský a z Artois
- 1546 – Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby, španělský vojevůdce a státník
- 1546 – Philipp Lalaing, hrabě z Hoogstratenu
- 1546 – Kosmas I. Medicejský, vévoda toskánský
- 1546 – Albrecht V. Bavorský
- 1546 – Ottavio Farnese, vévoda parmský, casterský a piacenzijský
- 1546 – Emanuel Filibert vévoda savojský, regent nizozemský
- 1555 – Vratislav II. z Pernštejna
- 1570 – Orlando di Lasso, hudební skladatel, Král hudby
- 1585 – Rudolf II., císař římský, král uherský a český
- 1585 – Vilém z Rožmberka, vladař domu rožmberského
- 1596 – Zikmund Báthory, kníže sedmihradský
- 1599 – Zikmund III. Vasa, král polský, velkokníže litevský
- 1605 – Ambrosio Spinola, španělský vojevůdce ve třicetileté válce
- 1615 – Vladislav IV. Vasa, král polský, velkokníže litevský, titulární car moskevský
- 1620 – Jan Oldřich z Eggenbergu, vévoda krumlovský;
- 1620 – Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz
- 1628 – Albrecht z Valdštejna
- 1639 – Vilém I. Bádensko-Bádenský
- 1643 – Václav Eusebius Popel z Lobkovic
- 1644 – Jan Antonín I. z Eggenbergu, vévoda krumlovský
- 1650 – Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu, politik a diplomat
- 1668 – Michał Korybut Wiśniowiecki, král polský, velkokníže litevský
- 1682 – Jakub Ludvík Sobieski, korunní princ polský
- 1686 – Evžen Savojský, rakouský protiturecký vojevůdce a politik francouzského původu
- 1688 – Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu, politik
- 1688 – František Karel I. hrabě Libštejnský z Kolowrat nejdéle úřadující zemský hejtman na Moravě
- 1691 – markrabě Ludvík Vilém I. Bádenský, jeden z největších protitureckých vojevůdců
- 1694 – Jan Kristián I. z Eggenbergu, vévoda krumlovský
- 1697 – August II. Silný, král polský, velkokníže litevský, kurfiřt saský;
- 1697 – Jan Seyfried z Eggenbergu, vévoda krumlovský
- 1712 – Adam František ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský
- 1732 – Josef I. Adam ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský
- 1759 – Filip Nerius hrabě Krakowský z Kolowrat, Nejvyšší purkrabí Českého království
- 1770 – František Mořic hrabě z Lacy, rakouský generál
- 1771 – Franz Josef I. z Lichtenštejna, kníže lichtenštejnský, vévoda opavský a krnovský
- 1782 – Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský
- 1782 – Leopold Vilém hrabě Krakowský z Kolowrat, státní konferenční ministr a ministr vnitřních záležitostí, Nejvyšší kancléř česko-rakouský
- 1808 – Josef II. ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský
- 1809 – Karel I. Filip ze Schwarzenbergu, vojevůdce
- 1812 – Arthur Wellesley, první vévoda z Wellingtonu, vítěz nad Napoleonem
- 1830 – Ignác hrabě Gyulay z Maros-Némethu a Nádasky, polní maršál, předseda rakouské Dvorní válečné rady
- 1830 - František Antonín hrabě Liebsteinský z Kolowrat, první ministerský předseda rakouské monarchie, člen Císařské rady císaře Ferdinanda I., spoluzakladatel Národního muzea
- 1836 – Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský
- 1852 – Karel II. ze Schwarzenbergu, politik
- 1873 – Ferdinand Bonaventura, 7. kníže Kinský
- 1881 – Karel III. ze Schwarzenbergu, politik
- 1888 – Alfred Edinburský, princ britský a irský, vévoda z Edinburghu, vévoda saský (sasko-cobursko-gotha)
- 1889 – Adolf Josef ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský
- 1852 – Maxmilián svobodný pán z Wimpffenu, rakouský polní maršál
- 1900 – Josef Osvald II. Thun-Hohenstein, politik
- 1907 – Karel IV. ze Schwarzenbergu, politik
- 1915 – Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský
- 1951 – Josef III. ze Schwarzenbergu
- 1964 – král Konstantin II. Řecký
- 1991 – Karel Schwarzenberg, politik
- 2004 – Simeon Sakskoburggotski, bulharský předseda vlády
- 2007 – Henri, lucemburský velkovévoda
- 2011 – Nicolas Sarkozy, prezident Francouzské republiky
-
František Štěpán
Literatura
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
- Ivan Koláčný, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Elka Press Praha 2006, ISBN 80-902745-9-5
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád zlatého rouna na Wikimedia Commons
- seznam nositelů řádu
- Galerie Řád zlatého rouna na Wikimedia Commons