Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
| Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic | |
|---|---|
Portrét Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic na obraze Bartholomea Sprangera |
|
|
|
|
| Ve funkci: 1599 – 1628 |
|
| Panovník | Rudolf II., Matyáš, Ferdinand II. |
| Předchůdce | Jiří z Martinic |
| Nástupce | Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka |
|
|
|
| Narození | 15. srpen 1568 |
| Úmrtí | 16. červen 1628 Praha  České království |
| Národnost | Čech |
| Politický subjekt | Španělská strana |
| Choť | Polyxena z Pernštejna |
| Děti | Václav Eusebius Popel z Lobkovic |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (15. srpen 1568 – 16. červen 1628 Praha) byl první kníže z Lobkovic, nejvyšší kancléř, český šlechtic a politik.
Obsah |
Kariéra[editovat]
Po studiích na jezuitské akademii při pražském Klementinu u na jezuitské univerzitě v Ingolstadtu podnikl kavalírskou cestu po Evropě, spojenou s několika studijními pobyty v Itálii. Po návratu byl v roce 1591 jmenován říšským dvorským radou a roku 1599 převzal úřad nejvyššího kancléře Království českého, v němž setrval i za dalších panovníků, Matyáše a Ferdinanda II., až do své smrti. U dvora Rudolfa II. náležel ke katolické španělské straně. Odmítl podepsat Majestát, který schvaloval svobodu vyznání podle České konfese. V roce 1619, během stavovského povstání, byl zahrnut mezi osoby, které čeští stavové vypověděli ze země.
Tituly[editovat]
Do stavu říšských knížat byl povýšen v roce 1623, v následujícím roce obdržel i český knížecí stav a titul vladař domu lobkovického.
Řád zlatého rouna[editovat]
V roce 1617 prosazoval volbu Ferdinanda II. za českého krále a španělský vyslanec přislíbil mu přijetí do výlučného řádu Zlatého rouna. V červenci 1618 přikázal král z Madridu vyslanci Oñatovi, aby potají sdělil Lobkovicovi a baronovi z Eggenberka, že budou poctěni řádem Zlatého rouna. Vyslanec k návrhu poznamenává, že je mu známa marnivost obou pánů a poněvadž v Německu se nic neutají, lze počítat s tím, že jiní pánové těžce ponesou, že byli předstiženi. V srpnu 1620 byl také Lobkovicovi odznak řádu předán.
Rodina[editovat]
Za manželku vzal si 13. listopadu 1603 Polyxenu z Pernštejna, vdovu po Vilémovi z Rožmberka, která mu přinesla Roudnici a veliké jmění. Jejich jediný syn byl Václav Eusebius Popel z Lobkovic.
Mecenáš[editovat]
Přičinil se o obnovení františkánského kostela Panny Marie Sněžné, vydrancovaného Pražany za vpádu pasovských a v roce 1615 založil kapucínský klášter v Roudnici. Zemřel 16. června 1628 v Praze a pohřben je společně s Polyxenou v rodové hrobce při klášteře kapucínů v Roudnici.
Literatura[editovat]
- MAREK, Pavel. Svědectví o ztrátě starého světa : manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. České Budějovice : Historický ústav Jihočeské univerzity, 2005. 713 s. ISBN 80-7040-804-9.
