Vepština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vepština (vepsän kel’)
RozšířeníRusko (Republika Karélie, Vologdská oblast, Leningradská oblast )
Počet mluvčích6.355[1]
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2fiu (B)
vep (T)
ISO 639-3vep
EthnologueVEP
Wikipedie
vep.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dvojjazyčná silniční značka v Šjoltozeru (vepsky Šoutjärv’, rusky Шёлтозеро)

Vepština (vepsky vepsän kel’, rusky вепсский язык) je baltofinský jazyk, který patří do ugrofinské větve uralské jazykové rodiny. Je blízce příbuzná finštině, estonštině a karelštině.

Počet mluvčích podle statistik Sovětského svazu z roku 1989 je 6 355.[1]

Vepštinou hovoří lidé žijící v Karelské republice, Vologdské oblasti a Leningradské oblasti v severozápadním Rusku. Podle oblastí rozšíření vepštiny rozeznáváme tři její dialekty: severovepština se vyskytuje v Prioněžském rajóně v jihovýchodní části Karelské republiky na břehu Oněžského jezera, středovepština se vyskytuje v Leningradské oblasti a v některých částech Vologdské oblasti, jihovepština se vyskytuje Boksitogorském rajóně na jihovýchodě Leningradské oblasti.

Vepština je z morfologické klasifikace aglutinačním jazykem s prvky ohýbání, stejně jako ostatní baltofinské jazyky. Vzhledem k tomu, že se vepsky mluvící obyvatelstvo nachází nejvýchodněji z národů skupiny baltofinských jazyků, je odedávna pod silným vlivem ruštiny. Ta ovlivnila především fonetiku a slovní zásobu, např. sumk („taška“) srov. rus. сумка (= sumka).

Historie

První písemnosti psané vepským jazykem se objevily až v 30. letech 20. století. Bylo vydáno kolem 30 publikací, převážná většina z nich byla učebnicemi. Po roce 1937 byla veškerá literatura ve vepštině zakázána. Dlouhá léta tak jazyk zůstával pouze v mluveném projevu. Koncem 80. let 20. století vlivem Gorbačovovy perestrojky začal národně-kulturní vzestup vepské menšiny. Byly vydány nové slabikáře i další učebnice, objevily se i publikace krásné literatury. Také se začala do vepštiny překládat bible. V roce 1991 v Petrozavodsku (vepsky Petroskoi) začal Vepský kulturní spolek vydávat měsíčně noviny Kodima. Toto periodikum vychází celé nejen ve vepském jazyce, ale existuje i varianta psaná v ruštině. Centrem vepské kultury a vzdělání je považováno město Petrozavodsk.

Abeceda a fonetika

Vepský slabikář, 30. léta 20. století

K zápisu vepštiny se používá latinka, rozšířená o písmena č, š, ž, ü, ä, ö. Písmena q, w, x a y se vyskytují jen v cizích jménech. Pravopis je inspirován hlavně estonštinou, s níž se vepština shoduje též v řazení písmen v abecedě (z a ž jsou řazeny za s a š, samohlásky s diakritikou jsou řazeny na konec abecedy).

Velká písmena A B C Č D E F G H I J K L M N O P R S Š Z Ž T U V Ü Ä Ö
Malá písmena a b c č d e f g h i j k l m n o p r s š z ž t u v ü ä ö

V průběhu vývoje jazyka, zřejmě pod vlivem ruštiny, vepština ztratila dlouhé samohlásky, např. sur’ (velký) srov. fin. suuri, ma (země) srov. fin. maa. Dvojhlásky se zachovaly. Vokálová harmonie (typická například pro finštinu) se zachovala jen částečně. Samohlásky lze rozdělit podle otevřenosti úst a polohy jazyka při tvorbě.

Samohlásky ve vepštině
přední zadní
otevřené ä a
středové e, ö o
zavřené i, ü u

Výslovnost samohlásek a, e, i, o, u je podobná češtině. Ostatní se čtou takto:

  • ä – hodně otevřené e
  • ö – polozavřené, zaokrouhlené e
  • ü – zavřené, zaokrouhlené i

V průběhu vývoje jazyka se vepština obohatila o znělé plozivní souhlásky b, d, g, např. jogi („řeka“) srov. fin joki, frikativní souhlásky š, z, ž, f, např. käzi („ruka“) srov. fin. käsi, afrikátní souhlásky c, č, např. seičeme („sedm“) srov. fin seitsemän a množství palatalizovaných (měkčených) souhlásek, které se v jazyce objevily pod silným vlivem ruštiny. Tyto souhlásky se v textu značí znakem (apostrof), který se zapisuje za palatalizovanou souhlásku, např. sur’ („velký“), kir’b („kytice“). Mezi baltofinskými jazyky obsahuje vepština nejvíc souhlásek. Mnoho slov ve vepštině ztratilo oproti jiným baltofinským jazykům koncovou samohlásku, např. koir’ („pes“) srov. fin. koira, päiv’ („den“) srov. fin. päivä. Výslovnost souhlásek je obdobná češtině. Výjimkou jsou palatalizované souhlásky, ty se vyslovují měkčeji (podobně jako se v češtině vyslovuje ď na rozdíl od d). Zdvojené souhlásky značí dlouhé souhlásky, např. lähtta („odejít“). Ty se čtou podobně jako v češtině zdvojené č ve slově babiččin.

Gramatika

Na rozdíl od jiných baltofinských jazyků ve vepštině neexistuje střídání kmenových souhlásek. Vepština také nerozlišuje rody, nemá určitý ani neurčitý člen.

Jména

Pro skloňování jmen používá vepština systém 23 mluvnických pádů.

pád koncovka kala („ryba“) pöud („pole“)
nominativ kala pöud
genitiv -n kalan pöudon
akuzativ -n kalan pöudon
partitiv -d, -t kalad pöudod
translativ -ks, -kš kalaks pöudoks
abessiv -ta kalata pöudota
komitativ -nke kalanke pöudonke
inessiv -s, -š kalas pöudos
elativ -späi, -špäi kalaspäi pöudospäi
illativ -hV, -ze kalha pöudho
adessiv -l kalal pöudol
ablativ -lpäi kalalpäi pöudolpäi
allativ -le kalale pöudole
essiv-instruktiv -n kalan pöudon
prolativ -dme, -tme kaladme pöudodme
approximativ I -nno kalanno pöudonno
approximativ II -nnoks kalannoks pöudonnoks
egressiv -nnopäi kalannopäi pöudonnopäi
terminativ I -hVsai, -zesai kalhasai pöudhosai
terminativ II -lesai kalalepäi pöudolesai
terminativ III -ssai kalassai pöudossai
aditiv I -hVpäi, -zepäi kalhapäi pöudhopäi
aditiv II -lepai kalalepäi pöudlepäi

Zájmena

minä – já
sinä – ty
hän – on/ona/ono
– my
– vy
– oni/ony/ona

Číslovky

1 – üks’
2 – kaks’
3 – koume
4 – nell’
5 – viž
6 – kuz’
7 – seičeme
8 – kahesa
9 – ühesa
10 – kümne
100 – sada
1000 – tuha

Slovesa

Pro časování sloves v kladném přítomném čase se užívají koncovky -n, -d, -b, -m (-mei), -t (-tei), -tas / -das (-ba). Pro vyjádření záporu se používá speciální záporné sloveso ei, které se časuje. Významové sloveso v záporné větě je bez koncovky (pouze kmen slovesa) v jednotném čísle nebo má koncovku -goi / -koi v množném čísle. Sloveso olda („být“) je nepravidelné ve 3. osobě.

Časování sloves v přítomném čase
olda (být) sanuda (říci)
kladná záporná kladná záporná
j. č. 1. os. olen en ole sanun en sanu
2. os. oled ed ole sanud ed sanu
3. os. om ei ole sanub ei sanu
mn. č. 1. os. olem em olgoi sanum em sanugoi
2. os. olet et olgoi sanut et sanugoi
3. os. oma ei olgoi sanudas (sanuba) ei sanugoi

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

vepsky

Kaik mehed sünduba joudajin i kohtaižin, ühtejiččin ičeze arvokahudes i oiktusiš. Heile om anttud mel’ i huiktusentund i heile tariž kožuda toine toiženke kut vel’l’kundad.

karelsky

Kai rahvas roittahes vällinny da taza-arvozinnu omas arvos da oigevuksis. Jogahizele heis on annettu mieli da omatundo da heil vältämättäh pidäy olla keskenäh, kui vellil.

estonsky

Kõik inimesed sünnivad vabadena ja võrdsetena oma väärikuselt ja õigustelt. Neile on antud mõistus ja südametunnistus ja nende suhtumist üksteisesse peab kandma vendluse vaim.

finsky

Kaikki ihmiset syntyvät vapaina ja tasavertaisina arvoltaan ja oikeuksiltaan. Heille on annettu järki ja omatunto, ja heidän on toimittava toisiaan kohtaan veljeyden hengessä.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy

Reference

Literatura

  • БРОДСКИЙ, Игорь Вадимович. Самоучитель вепсского языка. Санкт-Петербург: Санкт-Петербургское Вепсское Общецтбо, 2008. 

Související články

Externí odkazy