Trávicí soustava člověka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O mechanismu trávení potravy u člověka pojednává článek Trávení#Trávicí soustava člověka.
Schéma trávicí soustava člověka

Trávicí soustava člověka je orgánová soustava, která zajišťuje příjem potravy, její mechanické a chemické zpracování, vstřebání živin, vyloučení nestrávených a nestravitelných zbytků. Cílem je získání živin z potravy, tedy trávení.

U člověka je trávicí soustava dlouhá téměř 8 metrů a ve svém průběhu se člení, kroutí a různě rozšiřuje.[1] Probíhá od ústního až k řitnímu otvoru a je tvořena dvěma typy orgánů. Zatímco orgány trávicí trubice tvoří především dostatečně velkou plochu k trávení a vstřebávání živin, druhý typ orgánů, žlázy (např. játra, slinivka břišní), vylučují enzymy a jiné látky sloužící k trávení.[2]

Stěna trávicí trubice[editovat | editovat zdroj]

Stěna střeva

Téměř všechny orgány trávicí trubice člověka mají podobné uspořádání své stěny. Přestože se v některých charakteristikách mohou jednotlivé orgány lišit, zpravidla má trávicí trubice čtyři rozlišitelné vrstvy, sliznici, podslizniční vazivo, svalovinu a serózu.[2]

Sliznice (mukóza) je vnitřní výstelka trávicí trubice. V určitých partiích trávicí trubice je hladká (např. v ústech), jinde drsná (střeva). Drsný povrch je v tenkém střevě způsoben výběžky sliznice, tzv. klky. Pokud jde o typ buněk, jsou sliznice od úst až po žaludek tvořena dlaždicovým epitelem, zbytek tvoří válcovitý epitel.

Podslizniční vazivo je druhou vrstvou stěny trávicí trubice. Je tvořené velmi řídkou vazivovou tkání, která též obsahuje lymfatickou tkáň. Podslizniční vazivo má za funkci především bránit průniku škodlivin z trávicí dutiny do krevního oběhu.

Třetí vrstvou trávicí trubice je svalovina, a to převážně hladká svalovina. Výjimku tvoří jícen, hltan a část tračníku, jež obsahují příčně pruhované svalstvo (ovladatelné vůlí) a s tím související volní inervaci (nervy ovladatelné vůlí). Zpravidla se dá svalovina v trávicí trubici rozdělit na dvě části, vnitřní je kruhová a vnější podélná.

Seróza (peritoneum) je čtvrtá a nejsvrchnější část trávicí trubice. Jedná se o hladkou lesklou blánu, která je v některých úsecích umocněna vazivem, tzv. adventicie

Dutina ústní[editovat | editovat zdroj]

Dutina ústní (cavitas oris, cavum oris) je počátkem trávicí soustavy člověka. Skládá se ze zubů, jazyka a slinných žláz.

Zuby[editovat | editovat zdroj]

Lidský chrup je tzv. heterodontní. To znamená, že zuby (dentes) jsou tvarově rozlišeny na řezáky (dentes incisivi), špičáky (dentes canini), třenové zuby (dd. praemolares) a stoličky (dd. molares). Počet zubů těchto typů se zapisuje jako zubní vzorec; zubní vzorec dospělého člověka je 2-1-2-3, což znamená, že v pravé polovině horní čelisti má člověk 2 řezáky, 1 špičák, 2 zuby třenové a 3 stoličky. Mléčný chrup má zubní vzorec 2-1-0-2 (celkem 20 zubů).

Zuby zajišťují mechanické zpracování potravy.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Jazyk (lingua) je orgán z příčně pruhované svaloviny nacházející se v dutině ústní. Na jeho povrchu jsou chemoreceptory zvané chuťové pohárky, díky kterým vnímáme chuť jídla. Chuťové buňky vnímají 5 základních chutí: sladkou, slanou, hořkou, kyselou a umami. Výsledná chuť jídla, kterou pak vnímáme, je jejich kombinací. Receptory mají své specifické umístění: pro chuť sladkou na špičce, pro slanou na krajích, pro kyselou na krajích a na středu, pro hořkou uprostřed zadní části jazyka. [zdroj?] (Toto rozdělení receptorů podle novějších výzkumů ale není pravda, i když nás to všechny ve škole učili. Chyba vznikla pravděpodobně nesprávným překladem originálních závěrů "výzkumu" a dál se jen slepě opisovala do učebnic nebo do Wikipedie!)

Slinné žlázy[editovat | editovat zdroj]

Slinné žlázy (glandulae salivarie) jsou žlázy exokrinní, vylučují sliny. Sliny obsahují vodu, enzym ptyalin (slinná α-amylasa), který rozkládá škrob, a mucin (hlen, zajišťující spojení potravy a vazkost slin). Dále čistí zuby a remineralizují sklovinu.

Tři velké párové slinné žlázy:

Kromě nich se v dutině ústní nacházejí další menší nepárové žlázy, uložené v podslizničním vazivu:

Trávicí trubice[editovat | editovat zdroj]

Perská ilustrace z 17.století; lidské tělo s důrazem na trávicí soustavu

Hltan[editovat | editovat zdroj]

Hltan (pharynx) je společná část dýchací a trávicí soustavy. Tvoří také přechod mezi výše umístěnou ústní dutinou a níže umístěným jícnem a hrtanem. Potrava by měla vždy procházet do hltanu - hrtanová příklopka se po každém polknutí zavře a zamezí soustu vstup do hrtanu. V opačném případě by totiž mohlo vdechnutí sousta mít smrtelné následky.[3]

Hltan má tyto části:

  • nosohltan (nasopharynx)
  • ústní část hltanu (oropharynx)
  • hrtanová část (laryngopharynx)

Jícen[editovat | editovat zdroj]

Jícen (oesophagus) je přibližně 25-32 centimetrů dlouhá trubice, jejíž průměr cca 2,5 centimetrů.[4] Je tvořen hladkou svalovinou, která vyvolává rytmické pohyby (peristaltika), které posouvají potravu do žaludku.[3]

Žaludek[editovat | editovat zdroj]

Žaludek (ventriculus, gaster, stomachos) je rozšířená část trávicí trubice o objemu 1 až 2 litry. Nachází se pod levou brániční klenbou. Probíhá v něm mechanické i chemické trávení.

Mechanické trávení zajišťují stahy žaludku, následně pak vzniká chymus (trávenina). Chemické probíhá za účasti kyseliny chlorovodíkové a enzymů pepsinu, chymozinu a částečně i lipázy. Funkcí kyseliny chlorovodíkové je ničení bakterií, nabobtnání bílkovin (usnadnění jejich dalšího trávení), aktivace pepsinu. Její koncentrace v žaludku je asi 0,4%. Chymozin sráží mléčnou bílkovinu, vyskytuje se především u kojenců. Lipáza slabě štěpí tuky na glycerol a mastné kyseliny.

Stěny žaludku jsou chráněny vrstvou hlenu (mucinu), jejímž porušením vznikají žaludeční vředy.

Žaludek se dělí na:

  • česlo (kardie)
  • dno (fundus)
  • tělo (corpus)
  • velké zakřivení (curvatura major)
  • malé zakřivení (curvatura minor)
  • vrátník (pylorus)

Tenké střevo[editovat | editovat zdroj]

Lidský dvanáctník, část tenkého střeva

Tenké střevo (intestinum tenue) část trávicí trubice o průměru 3 centimetrů[5] a délce až 3-6 metrů[3]. Dochází zde ke konečnému natrávení potravy a vstřebání většiny živin. Jeho povrch je zvětšen (až na 300m2[3]) pomocí klků, což jsou útvary vysoké kolem 1 mm, které vyčnívají do prostoru střeva.

Dělí se na:

V tenkém střevě probíhá chemické trávení pomocí tří různých šťáv: střevní šťávy, šťávy slinivky břišní a žluči. Střevní šťáva je produkována žlázkami tenkého střeva a obsahuje erepsin (rozklad bílkovin), lipázy (rozklad tuků), amylázu (rozklad cukrů). Šťáva slinivky břišní vzniká, jak název napovídá, ve slinivce břišní a do střeva ústí ve dvanácterníku a je složena z trypsinu (štěpí bílkoviny), lipázy a amylázy. Žluč vzniká v játrech, skladuje a zahušťuje se ve žlučníku a do tenkého střeva ústí ve dvanácterníku. Žluč obsahuje žlučová barviva (bilirubin, biliverdin) a soli žlučových kyselin, které zajišťují emulgaci tuků.

Tlusté střevo[editovat | editovat zdroj]

Tlusté střevo (intestinum crassum) slouží k zahušťování potravy (nikoliv k jejímu trávení), probíhá zde vstřebávání zbylé vody, solí a vitamínů. Nachází se v něm také bohaté bakteriální osídlení. Díky symbiotickým bakteriím zde probíhají kvasné a hnilobné procesy (vzniká methan,amoniak,...) a také některé vitamíny – K, B12. Tlusté střevo se plní 4 – 8 hodin po příjmu potravy a vyprazdňuje zhruba po 18 hodinách. Poslední částí tlustého střeva je řiť (lat. anus) se dvěma kruhovými svěrači. Řitním otvorem se při defekaci dostává z těla stolice. Stolici tvoří nestravitelné zbytky potravy, odloupané buňky epitelů, voda, anorganické látky, produkty rozkladu žlučových barviv (určují barvu stolice), odumřelé bakterie a produkty jejich metabolismu.

Tlusté střevo se dělí na:

Žlázy trávicí soustavy[editovat | editovat zdroj]

Mezi žlázy trávicí soustavy patří slinivka břišní a játra. Obě tyto žlázy mají kromě svého fungování v rámci trávicí soustavy další neméně významné funkce. Slinivka reguluje hladinu cukru v krvi a játra jsou životně důležitým orgánem.

Slinivka břišní[editovat | editovat zdroj]

Slinivka břišní (pankreas) je podlouhlý orgán délky 14–18 cm, uložený svou nejširší částí v ohbí dvanáctníku. Je to žláza s obojí sekrecí – vnější i vnitřní. Slinivka se skládá z lalůčků (tubulů), vyúsťujících trubičkami do hlavního vývodu. Ten dále ústí do dvanáctníku. Tyto lalůčky zajišťují vnější sekreci, tj. tvoří trávicí šťávu obsahující trypsin, amylázu, lipázu a anorganické soli. Vnitřní sekreci, produkce hormonů regulujících hladinu cukru v krvi (inzulin, glukagon), zajišťují Langerhansovy ostrůvky. Tyto ostrůvky zabírají 2–3% hmotnosti slinivky.

Játra[editovat | editovat zdroj]

Játra (hepar) váží asi jako mozek,[6] přibližně 1,5 kg.[7] Jsou nejteplejším orgánem (40 °C až 41 °C) lidského těla díky množství metabolických procesů, které zde probíhají.[8] Játra jsou uložena v pravém podžebří a skládají se ze dvou větších a dvou menších laloků. Tyto laloky jsou spojeny v jaterní stopce (brance), kudy do jater vstupují vrátnicová žíla a jaterní tepna a vystupuje jaterní žíla a žlučovod. Základní stavební a funkční jednotkou jater je jaterní lalůček.

Játra jsou zásobním orgánem a hlavním metabolickým centrem organismu. Dále plní funkci detoxikační, termoregulační, rozpadají se zde červené krvinky a vzniká zde žluč. Játra jsou tedy žlázou exokrinní (s vnější sekrecí).

Žluč (fel = bilis = chole) je vazká kapalina žlutohnědé barvy. Denně se jí tvoří 0,8–1 l. Barvu podmiňuje žlučové barvivo (bilirubin a biliverdin), vznikající rozkladem krevního barviva. Hořkou chuť žluči působí sodné soli žlučových kyselin. Žluč neutralizuje kyselou tráveninu ze žaludku, emulguje tuky, a tak umožňuje jejich lepší vstřebávání, stupňuje peristaltiku střeva, umožňuje vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích, odvádí některé škodlivé látky a toxiny – např. bilirubin. Je žlučovodem odváděna do žlučovodu, ten vede dále do žlučníku, kde se žluč skladuje a upravuje, a tenkého střeva.

Doba trvání průchodu potravy trávicí soustavou[editovat | editovat zdroj]

Doba pasáže potravy trávicím traktem je závislá na řadě faktorů a je interindividuálně proměnlivá. Polovina žaludečního obsahu je posunuta do tenkého střeva přibližně za 2,5 až 3 hodiny. Celý žaludeční obsah je vyprázdněn za 4 až 5 hodin. Tenké střevo následně opustí 50% obsahu za 2,5 až 3 hodiny. Konečný průchod tlustým střevem trvá 30 až 40 hodin [9].

Choroby trávicí soustavy člověka[editovat | editovat zdroj]

[10]

Apendicitida

Zánět apendixu (červovitého přívěsku slepého střeva) způsobující náhlou bolest břicha a vyžadující odstranění apendixu.

Cirhóza

Vážné, často i smrtelné poškození jater. Je způsobeno vazivovými jizvami uvnitř jater, vzniklými následkem alkoholismu nebo hepatitidy (zánětu jater).

Dyzenterie

Krvavý průjem, způsobený těžkou střevní infekcí.

Gastroenteritida

Zánět žaludku a střeva s průjmem a zvracením.

Hepatitida

Zánět jater způsobený nejčastěji virovou infekcí nebo poruchou imunity (automunitní hepatitida)

Kolorektální karcinom

Jedno z nejčastějších nádorových onemocnění tlustého střeva

Průjem

Časté vyprazdňování velmi řídké stolice, většinou následkem otravy z jídla nebo požitím znečištěné vody.

Syndrom dráždivého tračníku

Nepravidelné záchvaty bolestí břicha, průjmu nebo zácpy bez známé příčiny.

Trávicí potíže

Nevolnost v oblasti žaludku, způsobená přijetím příliš velkého množství potravy nebo příliš rychlým přijímáním potravy.

Vředy

Bolestivá poškození sliznice trávicí trubice, hlavně žaludku, dvanáctníku a lačníku, způsobená natrávením kyselou žaludeční šťávou. Antibiotiky jsou léčeny v případě bakteriální etiopatogeneze. Např. vřed dvanácterníku (ulcus bulbí duodenalis) je téměř ve 100 % vyvolán baktérií Helicobacter pylori.

Zácpa

Nepravidelné, často bolestivé vyprazdňování tvrdé stolice.

Zhoubná anémie

Druh anémie při níž je nedostatek červených krvinek, způsobený nedostatečným vstřebáváním vitamínu B12 ve střevě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů. Lidské tělo (The Human Body). [s.l.] : GEMINI, 1992. Kapitola "trávení", s. 336.  
  2. a b Somatologie II. [s.l.] : Avicenum, 1982.  
  3. a b c d Campbell, N.A. et Reece, J.B. (2006): Biologie, nakl. Computer press
  4. http://www.gymspgs.cz:5050/bio/Sources/Textbook_Textbook.php?intSectionId=51400
  5. http://www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/otazky/biologie/TraviciSoustava.htm
  6. http://elanplus.cz/elanplus/index.php?id_issue=40&articleID=824
  7. http://www.novinky.cz/clanek/80283-na-onemocneni-jater-pomaha-predevsim-dieta.html
  8. http://www.stepup-fitness.cz/download/vyziva/traveni.doc
  9. http://www.vivo.colostate.edu/hbooks/pathphys/digestion/basics/transit.html
  10. HUGHES, James. Velká obrazová všeobecná encyklopedie. [s.l.] : Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-256-4. Kapitola Lidské tělo - trávicí systém, s. 160.  

Související články[editovat | editovat zdroj]