Pavel z Tarsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Svatý Pavel)
Skočit na: Navigace, Hledání
Sv. Pavel
{{{název}}}
Apoštol pohanů; Apoštol národů
Narození o datu nepanuje shoda, dle Skutků v městě Tarsus
Úmrtí asi 67, Řím
Svátek 29. červen, 18. červenec; 21. únor; 25. leden (obrácení); 16. duben (přenesení hlavy); 6. červenec (první příchod do Říma); 1. září (znovunabytí zraku)
Pohřben Řím
Úřady Apoštol
Uctíván církvemi Všemi
Významné zasvěcené kostely Bazilika svatého Pavla Za hradbami v Římě
a další
Atributy kniha, meč, tři prameny
Patronem katolického tisku; dělnic; teologů a duchovních správců; města Londýna; tkalců; proti ušním nemocem; proti křečím; proti hadímu uštknutí; proti strachu; za déšť; za plodnost polí

Svatý Pavel z Tarsu, apoštol Pavel, hebrejsky שָׁאוּל מִטַּרְסוֹס (Ša’ul mi-Tarsos), česky také Saul či Šavel, je jedna z nejdůležitějších biblických postav, o jehož osudech vypráví Nový zákon. Je řazen mezi apoštoly, přestože mezi původních dvanáct nepatřil a s Ježíšem se osobně nesetkal, vyjma zázraku obrácení na cestě do Damašku. Jeho zásluhou se křesťanství začalo šířit mezi pohany a stalo se světovým náboženstvím. Proto je často považován za faktického zakladatele křesťanství.[1] Podle tradice je autorem 14 listů Nového zákona, z nichž 7 se mu připisuje i dnes.

Život[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Jako o jiných biblických postavách máme o Pavlově životě jen zprávy z Nového zákona, a to dvojího druhu: jednak z Pavlových listů (zejména List Galatským), jednak z knihy Skutků. Jejich líčení se místy neshoduje, například spor s Petrem v Antiochii, který Pavel popisuje v Ga 2, 11 (Kral, ČEP), kniha Skutků vůbec nezmiňuje a otevření křesťanství pro pohany připisuje Petrovi (Sk 11 (Kral, ČEP); Sk 15, 7 (Kral, ČEP)). Většina badatelů proto pokládá zprávy Pavlových listů za spolehlivější. Od 2. století však už je u křesťanských autorů zmínek a zpráv o Pavlovi hodně, jak to odpovídá jeho významu pro rané křesťanství.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Saul se narodil do židovské rodiny[2] ve městě Tarsus[3] na jižním pobřeží dnešního Turecka, které bylo významným politickým i obchodním střediskem. Získal dobré vzdělání a mluvil velmi dobrou řečtinou, jak ukazují jeho listy. Jako věrný Žid a farizej[4] studoval v Jeruzalémě u slavného rabína Gamaliela. Když ve svých řecky psaných listech cituje Starý zákon, pak jej cituje buď podle Septuaginty nebo si jej překládá sám z hebrejštiny.[5] Už roku 66 př. n. l. dostali všichni občané Tarsu římské občanství, které Pavlovi nejednou usnadnilo situaci (Sk 21, 39 (Kral, ČEP)), někdy mu dokonce i zachránilo život (Sk 22, 27 (Kral, ČEP)).

Obrácení na křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Když se první křesťané po ukamenování diakona Štěpána, u kterého byl Saul přítomen[6], rozprchli do Judska a Samaří, protože se v Jeruzalémě necítili bezpečně, začal i Saul jezdit po Judsku a pronásledoval stoupence tohoto hnutí. Když byl na cestě do Damašku, kam jel zatknout tamější křesťany, byl cestou oslepen světlem z nebe a slyšel promluvit hlas: „Saule, proč mě pronásleduješ“.[7] Tento okamžik znamenal zlom v jeho životě i v dějinách křesťanství. Pavel přijal křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. Nejprve se stáhl do ústraní, několik let žil v Damašku (kde se naučil řemeslu šití stanů?), posléze se připojil k misijním skupinám a začal kázat.

Misijní cesty[editovat | editovat zdroj]

Podle líčení knihy Skutků podnikl Pavel s pomocníky tři misijní cesty, při nichž navštěvoval židovské obce v diaspoře, ve městech mimo zemi Izrael, kázal evangelium a zakládal křesťanské obce. Na první cestě z Antiochie navštívil patrně Kypr a Perge, Antiochii Pisidskou a Derbe v Malé Asii. Druhá vedla z Jeruzaléma přes Antiochii, Tarsus, Galatii, Troadu, Filippi, Tessaloniku do Athén a odtud přes Efesos a Milétos po moři zpět do Jeruzaléma. Na třetí cestě z Antiochie navštívil Tarsus, Kapadokii, Antiochii Pisidskou, Efesos a Athény a po moři opět do Týru a Jeruzaléma. Rozdělení a uspořádání těchto cest je podle některých autorů teprve dílem autora knihy Skutků. V letech 50-52 žil Pavel patrně v Korintu, v letech 52-54 a v roce 56 v Efesu, snad roku 57 přišel do Jeruzaléma, kde byl zatčen. Dva roky byl vězněn v Cesareji a kolem roku 60 byl dopraven do Říma, kde žil dva roky v domácím vězení. Zda se mu podařilo navštívit dnešní Španělsko, jak chtěl, není známo.

Misijní cesty apoštola Pavla od cesty do Damašku v roce 33, kde přijal křesťanskou víru, až po zatčení v Jeruzalémě.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Podle staré tradice byl popraven v Římě – snad v místě Tre Fontane (ad Aquas Salvias) jižně od města, kde dnes stojí trapistický klášter s kostelem sv. Pavla - někdy mezi roky 64-67. Nejprve byl pohřben v katakombách u Via Appia, později pochován pod římskou Bazilikou sv. Pavla za hradbami - v sarkofágu umístěném pod papežským oltářem. Archeologický průzkum provedený v roce 2009 prokázal, že v (nepřístupném) sarkofágu je skutečně slavnostně pohřben muž z 1.-2. století.[8]

Listy Nového zákona[editovat | editovat zdroj]

Z listů (dopisů) obsažených v Novém zákoně mu tradice připisuje celkem 13, resp. 14:

Z těchto listů se za autenticky Pavlovy považuje obvykle sedm, a to Římanům, oba listy Korintským, Galatským, Filipským, 1. Tesalonickým a Filemonovi. Nejstarší z nich, 1. Tesalonickým, vzniklý krátce po roce 50, je také nejstarší spis Nového zákona. Zbývající listy (označené "+") snad napsal někdo z jeho žáků.

Existují také argumenty, že Pavel je autorem všech knih Nového zákona, které nesou jeho jméno.[9]

Pavlovy listy odrážejí jeho učení a život jednotlivých společenství, které Pavel sám založil a o které se i nadále staral a udržoval s nimi kontakt formou dopisů. Obsahují konkrétní situace, povzbuzení a napomenutí jeho bratrům a sestrám. Jeho jednotlivé názory a teologická hlediska se stala základem křesťanského náboženství - například myšlenka, že člověk není ospravedlněn svými skutky, ale milostí. Pavel také vynaložil velké úsilí na obrácení Židů na novou víru, a i když nabádal k mírnosti, jeho listy obsahují řadu protižidovských útoků, včetně obvinění Židů ze smrti Ježíše Krista.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HALÍK, Tomáš. Oslovit Zachea. Praha : Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-159-0. S. 281.  
  2. Sk 22:28
  3. Sk 21:39
  4. Sk 23:6; Flp 3:5
  5. ŽILKA, František. Pavel z Tarsu a apoštolský věk křesťanské církve. Praha : Kalich, 1983. S. 83-84.  
  6. Skutky 7,58
  7. Skutky 9,4
  8. ŠVEC, Michael. V Římě byly nalezeny ostatky svatého Pavla. Novinky.cz [online]. 2009-06-28 [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.  (česky) 
  9. Robinson, John Arthur Thomas. Redating the New Testament, 1976, Wipf & Stock Publishers: ISBN 1-57910-527-0

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUKA, Dominik, Svatý Pavel, synagoga a církev: teologické úvahy nad židovsko - křesťanskými vztahy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1995
  • ELIADE, Mircea, Dějiny náboženského myšlení, II, XXVIII, Praha 1996
  • GRANT, Michael, Židé v římském světě, III, 10, Praha 2003
  • JOHNSON, Paul, Dějiny křesťanství, Brno 1999
  • TRILLING, Wolfgang, Apoštol Pavel: misionář a teolog. Praha: Vyšehrad, 1994. ISBN 80-7021-130-X
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • BADIOU, Alain Svatý Pavel. Zakladatel univerzalismu, Praha: Svoboda Servis 2009. ISBN 978-80-86320-64-9
  • TICHÝ, Ladislav; OPATRNÝ, Dominik, et al. Apoštol Pavel a Písmo. 1. vyd. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 2009. 222 s. Dostupné online. ISBN 978-80-244-2465-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]