Přeskočit na obsah

Kostel Všech svatých (Přeskače): Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m doplnění z nového zdroje
značka: editor wikitextu 2017
vylepšení dosavadních altů
Řádek 162: Řádek 162:
Po rytíři Ondřeji z Ostešova dědil panství roku 1651 jeho syn Mikuláš Hynek, po jehož smrti prodala vdova Marie Kateřina panství roku 1679 hejtmanu [[Althannové|Michaelu Václavovi hraběti z&nbsp;Althannu]].<ref>Jan 2009, s. 39</ref> Ten jej prodal roku 1685 Janu Maxovi rytíři Kobylkovi z&nbsp;Schönwiesenu.<ref name=":13">Jan 2009, s. 40</ref><ref name=":1" /> Kostel prošel několika stavebními úpravami, a&nbsp;to zejména barokními v&nbsp;2.&nbsp;polovině [[17. století]]. Z&nbsp;této doby pochází jádro [[Oltář|oltáře]], obraz, [[kazatelna]] (dnes pouze část), cibulovitá báň věže a&nbsp;nejspíše také zaklenutí [[Kněžiště|presbytáře]] a&nbsp;[[Apsida (architektura)|apsidy]].<ref name=":15">Jan 2009, s. 36</ref> Podle [[Jaroměřice nad Rokytnou|Jaroměřické]] děkanské matriky z&nbsp;roku 1671 a&nbsp;farního zápisu z&nbsp;roku 1691 měl kostel v&nbsp;majetku tři oltáře, stříbrný [[Kalich (nádoba)|kalich]], dva zvony a&nbsp;několik pronajatých krav, které dal k dispozici tamější statkář.<ref name=":3" /> Ještě do roku 1935 se v&nbsp;kostele nacházely tři [[Liturgická kniha|liturgické knihy]], [[Římský misál|''Misale romanum'']] z&nbsp;roku 1629, ''Missae sanctorum'' z&nbsp;roku 1693 a benátská ''Missae agenda defunctorum'' z&nbsp;roku 1708.<ref name=":15" /> Z&nbsp;kostela také možná pochází český homiliář z&nbsp;přelomu 16.&nbsp;a&nbsp;17.&nbsp;století, dnes v&nbsp;soukromém vlastnictví.<ref name=":15" />
Po rytíři Ondřeji z Ostešova dědil panství roku 1651 jeho syn Mikuláš Hynek, po jehož smrti prodala vdova Marie Kateřina panství roku 1679 hejtmanu [[Althannové|Michaelu Václavovi hraběti z&nbsp;Althannu]].<ref>Jan 2009, s. 39</ref> Ten jej prodal roku 1685 Janu Maxovi rytíři Kobylkovi z&nbsp;Schönwiesenu.<ref name=":13">Jan 2009, s. 40</ref><ref name=":1" /> Kostel prošel několika stavebními úpravami, a&nbsp;to zejména barokními v&nbsp;2.&nbsp;polovině [[17. století]]. Z&nbsp;této doby pochází jádro [[Oltář|oltáře]], obraz, [[kazatelna]] (dnes pouze část), cibulovitá báň věže a&nbsp;nejspíše také zaklenutí [[Kněžiště|presbytáře]] a&nbsp;[[Apsida (architektura)|apsidy]].<ref name=":15">Jan 2009, s. 36</ref> Podle [[Jaroměřice nad Rokytnou|Jaroměřické]] děkanské matriky z&nbsp;roku 1671 a&nbsp;farního zápisu z&nbsp;roku 1691 měl kostel v&nbsp;majetku tři oltáře, stříbrný [[Kalich (nádoba)|kalich]], dva zvony a&nbsp;několik pronajatých krav, které dal k dispozici tamější statkář.<ref name=":3" /> Ještě do roku 1935 se v&nbsp;kostele nacházely tři [[Liturgická kniha|liturgické knihy]], [[Římský misál|''Misale romanum'']] z&nbsp;roku 1629, ''Missae sanctorum'' z&nbsp;roku 1693 a benátská ''Missae agenda defunctorum'' z&nbsp;roku 1708.<ref name=":15" /> Z&nbsp;kostela také možná pochází český homiliář z&nbsp;přelomu 16.&nbsp;a&nbsp;17.&nbsp;století, dnes v&nbsp;soukromém vlastnictví.<ref name=":15" />


Po Janu Maxovi rytíři Kobylkovi z&nbsp;Schönwiesenu dědil syn Ignác Felix, který statek zanechal manželce Terezii, a&nbsp;ta jej darovala bratrovi Josefu Kotulínskému rytíři [[Kotulínští z Kotulína|z&nbsp;Kotulína]].<ref name=":13" /> Ten statek roku 1738 prodal Jiřímu Gottfriendovi rytíři von Koch, po jehož smrti roku 1746 celé panství držel syn David Jindřich Josef.<ref name=":13" /> Po jeho smrti roku [[1746]] spravovali panství střídavě jeho synovci, až nakonec starší Gottfried upadl do dluhů a&nbsp;panství vydražil. Novým majitelem se stal v dubnu 1790 [[Fürstenbergové|Friedrich lantkrabě zu Fürstenberg]] a&nbsp;po jeho smrti roku 1815 připadlo panství vdově [[Žerotínové|Josefě hraběnce ze Žerotína]].<ref name=":13" /><ref name=":1" />[[Soubor:Kostel všech svatých, Přeskače - malba.jpg|náhled|Malba interiéru kostela někdy kolem roku 1904 od neznámého umělce.|alt=Barevná malba interiéru kostela někdy kolem roku 1904 od neznámého umělce.]]
Po Janu Maxovi rytíři Kobylkovi z&nbsp;Schönwiesenu dědil syn Ignác Felix, který statek zanechal manželce Terezii, a&nbsp;ta jej darovala bratrovi Josefu Kotulínskému rytíři [[Kotulínští z Kotulína|z&nbsp;Kotulína]].<ref name=":13" /> Ten statek roku 1738 prodal Jiřímu Gottfriendovi rytíři von Koch, po jehož smrti roku 1746 celé panství držel syn David Jindřich Josef.<ref name=":13" /> Po jeho smrti roku [[1746]] spravovali panství střídavě jeho synovci, až nakonec starší Gottfried upadl do dluhů a&nbsp;panství vydražil. Novým majitelem se stal v dubnu 1790 [[Fürstenbergové|Friedrich lantkrabě zu Fürstenberg]] a&nbsp;po jeho smrti roku 1815 připadlo panství vdově [[Žerotínové|Josefě hraběnce ze Žerotína]].<ref name=":13" /><ref name=":1" />[[Soubor:Kostel všech svatých, Přeskače - malba.jpg|náhled|Malba interiéru kostela někdy kolem roku 1904 od neznámého umělce.|alt=Barevná malba; v popředí místnost s křížem Ježíše Krista, za ní široký obloukový průchod do kněžiště, na jehož protilehlém konci je zobrazen oltář]]


=== Opravy kostela ===
=== Opravy kostela ===
[[Soubor:Kostel všech svatých, Přeskače 17 - konsekrační listina.jpg|thumb|Konsekrační listina z roku 1896.|alt=Konsekrační listina z roku 1896, která se nachází na kameni vsazeném v oltářní mense.]]
[[Soubor:Kostel všech svatých, Přeskače 17 - konsekrační listina.jpg|náhled|Konsekrační listina z roku 1896.|alt=Konsekrační listina z roku 1896, která se nachází na kameni vsazeném v oltářní mense.]]
Do [[19. století]] spadá první rozsáhlejší rekonstrukce, kdy byl kostel v&nbsp;letech 1830-31 opraven a&nbsp;nová zeď kolem kostela byla postavena na náklady místních obyvatel.<ref>Jan 2009, s. 48</ref><ref name=":1" /> Na oltářním kameni se nachází [[Svěcení|konsekrační listina]] ze dne 4.&nbsp;srpna 1896, kdy byl [[hlavní oltář]] [[Svěcení|požehnán]] biskupem [[František Saleský Bauer|Františkem Saleským Bauerem]]. K&nbsp;další významné opravě došlo roku 1904. Obecní výbor rozhodl o&nbsp;započetí opravy kostela, [[Znalecký posudek|dobrozdání]] o&nbsp;jeho stavu pak podal ředitel Šterc ze [[Znojmo|Znojma]]. Farní kronika [[Běhařovice|Běhařovic]] pak uvádí, že k opravě došlo na přání hraběcího faráře [[Pavel Huyn|Pavla Huyna]], který se posléze roku 1904 stal [[Seznam brněnských biskupů|brněnským biskupem]].<ref name=":16">Jan 2009, s. 53</ref> Během této opravy došlo k&nbsp;nabarvení a&nbsp;pozlacení oltáře, opravení [[Eucharistický svatostánek|svatostánku]], [[Oltářní mensa|mensy]] a&nbsp;stupně. Byla pořízena nová dlažba, zvětšeny okna a dveře, zhotoven nový strop a&nbsp;[[Kruchta|kůr]], lavice a&nbsp;vstupní dveře,<ref name=":16" /> zazděn byl také vchod do krypty pod kostelem.<ref name=":20">Vasiľová 2017, s. 14</ref> Zvětšení oken povolil Huyn pro lepší prosvětlení kostela, tvar oken a&nbsp;dveří měl zůstat stejný.<ref name=":20" /> Vnější zeď byla opravena a&nbsp;interiér byl natřen a&nbsp;vymalován malířem Trauerem ze Znojma.<ref name=":17">Jan 2009, s. 54</ref> Stolařské práce zajistil J. Čadílek z&nbsp;[[Tavíkovice|Tavíkovic]] a&nbsp;renovaci oltáře a&nbsp;kazatelny provedl [[Josef Krejčík (politik)|Josef Krejčík]] z&nbsp;[[Praha|Prahy]].<ref name=":17" /> Podoba interiéru před nebo po této opravě se dochovala na malbě neznámého autora. Menší oprava zdi proběhla v&nbsp;roce 1923.<ref name=":20" /> V&nbsp;roce 1929 došlo k&nbsp;[[Elektrifikace|elektrifikaci]] obce a&nbsp;nejspíše i&nbsp;kostela.<ref>Jan 2009, s. 66</ref> <gallery>
Do [[19. století]] spadá první rozsáhlejší rekonstrukce, kdy byl kostel v&nbsp;letech 1830-31 opraven a&nbsp;nová zeď kolem kostela byla postavena na náklady místních obyvatel.<ref>Jan 2009, s. 48</ref><ref name=":1" /> Na oltářním kameni se nachází [[Svěcení|konsekrační listina]] ze dne 4.&nbsp;srpna 1896, kdy byl [[hlavní oltář]] [[Svěcení|požehnán]] biskupem [[František Saleský Bauer|Františkem Saleským Bauerem]]. K&nbsp;další významné opravě došlo roku 1904. Obecní výbor rozhodl o&nbsp;započetí opravy kostela, [[Znalecký posudek|dobrozdání]] o&nbsp;jeho stavu pak podal ředitel Šterc ze [[Znojmo|Znojma]]. Farní kronika [[Běhařovice|Běhařovic]] pak uvádí, že k opravě došlo na přání hraběcího faráře [[Pavel Huyn|Pavla Huyna]], který se posléze roku 1904 stal [[Seznam brněnských biskupů|brněnským biskupem]].<ref name=":16">Jan 2009, s. 53</ref> Během této opravy došlo k&nbsp;nabarvení a&nbsp;pozlacení oltáře, opravení [[Eucharistický svatostánek|svatostánku]], [[Oltářní mensa|mensy]] a&nbsp;stupně. Byla pořízena nová dlažba, zvětšeny okna a dveře, zhotoven nový strop a&nbsp;[[Kruchta|kůr]], lavice a&nbsp;vstupní dveře,<ref name=":16" /> zazděn byl také vchod do krypty pod kostelem.<ref name=":20">Vasiľová 2017, s. 14</ref> Zvětšení oken povolil Huyn pro lepší prosvětlení kostela, tvar oken a&nbsp;dveří měl zůstat stejný.<ref name=":20" /> Vnější zeď byla opravena a&nbsp;interiér byl natřen a&nbsp;vymalován malířem Trauerem ze Znojma.<ref name=":17">Jan 2009, s. 54</ref> Stolařské práce zajistil J. Čadílek z&nbsp;[[Tavíkovice|Tavíkovic]] a&nbsp;renovaci oltáře a&nbsp;kazatelny provedl [[Josef Krejčík (politik)|Josef Krejčík]] z&nbsp;[[Praha|Prahy]].<ref name=":17" /> Podoba interiéru před nebo po této opravě se dochovala na malbě neznámého autora. Menší oprava zdi proběhla v&nbsp;roce 1923.<ref name=":20" /> V&nbsp;roce 1929 došlo k&nbsp;[[Elektrifikace|elektrifikaci]] obce a&nbsp;nejspíše i&nbsp;kostela.<ref>Jan 2009, s. 66</ref> <gallery>
Přeskače-kostel-stará-fotografie.jpg|Fotografie kostela asi z roku 1916.
Přeskače-kostel-stará-fotografie.jpg|Fotografie kostela asi z roku 1916.
Řádek 220: Řádek 220:
== Popis ==
== Popis ==
=== Exteriér ===
=== Exteriér ===
[[Soubor:Přeskače - Kostel Všech svatých - půdorys.svg|náhled|Půdorys kostela|alt=Půdorys kostela, který zobrazuje čtvercovou loď s dvěmi opěráky a absidou]]
[[Soubor:Přeskače - Kostel Všech svatých - půdorys.svg|náhled|Půdorys kostela|alt=Černobílý půdorys kostela, který zobrazuje čtvercovou loď s dvěmi opěráky a absidou na opačné straně]]
Kostel je prostou pozdně románskou stavbou s&nbsp;rustikálním charakterem. Jde o&nbsp;[[Loď (architektura)|jednolodní]] orientovanou stavbu.<ref name=":7">Jan 2009, s. 35</ref> Loď má téměř čtvercový půdorys o&nbsp;délce 6,64&nbsp;metru, šířce 6,45&nbsp;metru a&nbsp;výšce 4,68&nbsp;metru.<ref name=":2">{{Citace periodika|příjmení = Lehner|jméno = Ferdinand Josef|titul = Filiální kostel Všech svatých v Přeskači|periodikum = Method. Časopis věnovaný umění křesťanskému|datum = 31. října 1894|ročník = XX|číslo = 10|strany = 113|url = |odkaz na autora = Ferdinand Josef Lehner}}</ref> Za vítězným, polokruhově klenutým obloukem navazuje valeně prodloužená [[Apsida (architektura)|apsida]].<ref name=":2" /> Západní stěnu na stranách ohraničují mohutné, kosé a&nbsp;třikrát odstupňované [[opěrák]]y,<ref name=":15" /> které jsou nejspíše výsledkem opravy.<ref name=":2" /> Vchod je umístěn na jižní straně, nad ním jsou dvě půlkruhově zakončená okna, která byla v&nbsp;minulosti rozšiřována. Další okno se nachází také na jižním boku [[Apsida (architektura)|apsidy]],<ref name=":15" /> na východní straně apsidy je pouze [[Výklenek|nika]] (patrně zaslepené okno). Ze severní strany kostel nemá žádná okna. Stěna lodi má tloušťku 1&nbsp;metr, u&nbsp;apsidy 0,85&nbsp;metru.<ref name=":2" /> Střecha je [[Střecha|sedlová]] a&nbsp;pokrytá [[šindel]]em. Na západní straně ční věž s&nbsp;[[Barokní architektura|barokní]] [[Báň (střecha)|cibulovitou bání]].<ref name=":15" />
Kostel je prostou pozdně románskou stavbou s&nbsp;rustikálním charakterem. Jde o&nbsp;[[Loď (architektura)|jednolodní]] orientovanou stavbu.<ref name=":7">Jan 2009, s. 35</ref> Loď má téměř čtvercový půdorys o&nbsp;délce 6,64&nbsp;metru, šířce 6,45&nbsp;metru a&nbsp;výšce 4,68&nbsp;metru.<ref name=":2">{{Citace periodika|příjmení = Lehner|jméno = Ferdinand Josef|titul = Filiální kostel Všech svatých v Přeskači|periodikum = Method. Časopis věnovaný umění křesťanskému|datum = 31. října 1894|ročník = XX|číslo = 10|strany = 113|url = |odkaz na autora = Ferdinand Josef Lehner}}</ref> Za vítězným, polokruhově klenutým obloukem navazuje valeně prodloužená [[Apsida (architektura)|apsida]].<ref name=":2" /> Západní stěnu na stranách ohraničují mohutné, kosé a&nbsp;třikrát odstupňované [[opěrák]]y,<ref name=":15" /> které jsou nejspíše výsledkem opravy.<ref name=":2" /> Vchod je umístěn na jižní straně, nad ním jsou dvě půlkruhově zakončená okna, která byla v&nbsp;minulosti rozšiřována. Další okno se nachází také na jižním boku [[Apsida (architektura)|apsidy]],<ref name=":15" /> na východní straně apsidy je pouze [[Výklenek|nika]] (patrně zaslepené okno). Ze severní strany kostel nemá žádná okna. Stěna lodi má tloušťku 1&nbsp;metr, u&nbsp;apsidy 0,85&nbsp;metru.<ref name=":2" /> Střecha je [[Střecha|sedlová]] a&nbsp;pokrytá [[šindel]]em. Na západní straně ční věž s&nbsp;[[Barokní architektura|barokní]] [[Báň (střecha)|cibulovitou bání]].<ref name=":15" />


Řádek 258: Řádek 258:


== Okolí kostela ==
== Okolí kostela ==
[[Soubor:Přeskačské podzemí 05.jpg|náhled|Přeskačské podzemí|alt=Chodba přeskačského podzemí]]
[[Soubor:Přeskačské podzemí 05.jpg|náhled|Přeskačské podzemí|alt=Barevná fotografie; mohutná chodba přeskačského podzemí vytesaná do kamenného masivu]]
Kolem kostela je obdélníkový hřbitov obehnaný zdí s&nbsp;[[Márnice|márnicí]] v severovýchodním rohu, který byl využíván až do 18.&nbsp;století také občany Tavíkovic.<ref name=":19" /> Před bránou ke kostelu je studna a&nbsp;kříž z&nbsp;roku [[1866]], který byl postaven na připomínku prohry v&nbsp;[[Prusko-rakouská válka|prusko-rakouské válce]]. Blízko kostela se nachází budova vchodu do [[Přeskačské podzemí|Přeskačského podzemí]] které bylo objeveno roku 2004.<ref>Jan 2009, s. 111</ref>
Kolem kostela je obdélníkový hřbitov obehnaný zdí s&nbsp;[[Márnice|márnicí]] v severovýchodním rohu, který byl využíván až do 18.&nbsp;století také občany Tavíkovic.<ref name=":19" /> Před bránou ke kostelu je studna a&nbsp;kříž z&nbsp;roku [[1866]], který byl postaven na připomínku prohry v&nbsp;[[Prusko-rakouská válka|prusko-rakouské válce]]. Blízko kostela se nachází budova vchodu do [[Přeskačské podzemí|Přeskačského podzemí]] které bylo objeveno roku 2004.<ref>Jan 2009, s. 111</ref>


Verze z 4. 8. 2017, 09:20

Kostel Všech svatých
v Přeskačích
pohled na kostel z jihovýchodu
pohled na kostel z jihovýchodu
Místo
Stát[[Soubor:Flag of Česko.svg|22x15px|border|Česko]] [[Česko]]
KrajJihomoravský
OkresZnojmo
ObecPřeskače
Souřadnice49°0′47,45″ s. š., 16°6′29,36″ v. d.
Kostel Všech svatých (Přeskače) (Česko)
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
DěkanátMoravský Krumlov
FarnostBěhařovice
Statusfiliální kostel
Užíváníužíván občasně
Současný majitelPřeskače
ZasvěceníVšech svatých
Datum posvěcení4. srpna 1896
SvětitelFrantišek Saleský Bauer
Architektonický popis
Stavební slohrománský
Typ stavbykostel
Výstavbaasi polovina 13. století
Specifikace
Kapacitacca 36 osob
Délkaca. 14 m
Šířkaca. 8 m
Umístění oltářevýchod
Stavební materiálzděný (lomové či sbírané zdivo), šindelová střecha
Další informace
Kód památky30167/7-6684 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Všech svatých v obci Přeskače je památkově chráněný římskokatolický filiální kostel. Jedná se o drobnou pozdně románskou stavbu pravděpodobně z poloviny 13. století s apsidou a lodí o čtvercovém půdorysu, kterou podpírají na západní straně dva opěráky. Orientovaný kostel má vchod a tři okna na jižní straně. Loď kryje plochý strop a apsida za vítězným obloukem je klenuta.

První zmínka o kostele pochází z roku 1279. Ve věži kostela se nachází dva zvony, menší je z roku 1996 a velký je patrně z roku 1479. Kvůli třicetileté válce kostel zpustl, což vedlo v 2. polovině 17. století k barokizaci interiéru, klenutí a věže, přičemž byl pořízen oltář s obrazem Všech svatých a kazatelna.

K větším stavebním úpravám došlo na přelomu 19. a 20. století, během čehož došlo k opravě zdí kostela, zvětšení oken a zhotovení nového stropu, podlahy, lavic, dveří a kůru. Přibyly také kříž s Kristem a sochy sv. Josefa a Marie. Interiér kostela byl rovněž barevně vymalován a oltář s kazatelnou renovoval Josef Krejčík, který změnil jejich původní kolorit z tmavě hnědé a zlaté na slonovinovou bílou a zlatou. Krejčík během opravy oltáře vyrobil nový svatostánek a mensu, včetně většinové části kazatelny, která má původní pouze jádro se sochami evangelistů a sochu anděla s desaterem. V roce 2015 došlo k restaurování oltáře a rok později také kazatelny, během čehož se jim navrátil původní kolorit a nové části vyrobené Krejčíkem byly s původními částmi barevně sjednoceny.

Historie

První písemné zmínky a patronát

Založení kostela je nejasné, historikové však na základě stavebního typu a struktury datují kostel k polovině 13. století.[1][2][3] Kamenické prvky pro přesnější dataci schází. Farní kronika Běhařovic umisťuje založení až do 10. století.[4][5] Ovšem nejstarší zmínka v písemných pramenech je až z roku 1279,[6] kde je doloženo, že Martin z Přeskač (de Priezer) prodal se svolením svých bratří část dědictví a dvě části patronátu kostela v Přeskačích Hermannu von Braunshorn, představenému řádu johanitů.[7] Jednu část patronátu si nadále ponechal. Statky se tak dostaly do správy komendy v Horních Kounicích.[8] Vlastnictví patronátu dokazuje, že kostel byl nejspíše založen samotnými bratry nebo jejich předky.[7]

Další zmínkou o kostele je listina z 23. května 1314 johanitského komtura z Horních Kounic Jindřicha z Braunecku, kde je jako svědek přeskačský plebán Walter.[9][10] Jeho nástupcem byl Mikuláš o němž je záznam v listině z 1. února 1325, kde je dosvědčeno, že před smrtí odkázal část majetku johanitům.[9] Dne 19. listopadu 1341 se v Moravském Krumlově Fridrich z Přeskač, se svolením svých bratrů, zřekl všech nároků na statky v Přeskačích, ve prospěch převora johanitského řádu Havla z Lemberka.[11][12] O uvedené majetky vznikl nedlouho poté spor mezi Fridrichem z Přeskač a komturem johanitů Mikulášem z Wildungsmauer. Spor byl listinou z 6. března 1347 rozsouzen s tím, že Mikuláš postoupí beneficium Přeskač jeho bratru Stanislavovi s tím, že po jeho smrti připadne opět komendě.[11][13] Nedlouho poté se Stanislav z Přeskač, jako plebán, 23. dubna 1347 zřekl všech nároků na dvůr, desátek a požitků ve vsi, což přislíbili i bratři Stanislav a Děpold.[11][14] Během husitských válek došlo k poškození kostela.[5] V následujícím období byly Přeskače majetkově rozděleny mezi vícero šlechticů.[15]

Další ze změn týkajících se kostela nastala roku 1468, kdy došlo ke konfliktu mezi králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. Během toho bylo opevněné sídlo Bočka Suchého čerta z Kunštátu (bývalá řádová komenda v Horních Kounicích), jenž byl na straně husitského krále Jiřího, obleženo znojemskými měšťany, kteří jej patrně dobyli. Král Matyáš se měšťanům odměnil a listinou z 6. října 1468 přiřkl Znojmu statky Bočka, mezi které patřil i johanitský díl Přeskač.[16]

V roce 1506 Jan z Veitmile připsal několik statků včetně Horních Kounic a Přeskač i s patronátem kostela (původně johanitský díl), své švagrové Anně z Kamenné Hory jako věno, které měla dostat při sňatku s jeho synem Ladislavem.[17] Anna však nedlouho poté v roce 1517 předala tento majetek Šebestiánovi z Veitmale na Chomutově a ten jej obratem postoupil Janovi z Petrovce, proti čemuž se bezvýsledně ohradil komtur starobrněnských johanitů Jiřík Florštet.[18] Po Janovi zdědili statky synové Jiřík, Zikmund a Jošt. Roku 1530 je zmíněn přeskačský farář Prokop, který pohnal Zikmunda Višňovského z Petrovce za zadržování desátky a dalších požitků majetku.[18] Část Přeskač s patronátem zdědil po Zikmundovi jeho syn Jindřich, po něm jeho dcery Anýžka a Barbora.[19] V roce 1586 prodala Barbora Višňovská z Petrovce své dědictví, včetně patronátu přeskačského kostela, Janu Lhošlovi Brtnickému z Valdštějna a  na Polici, jehož ženou byla Eva Tavíkovská z Tavíkovic.[19] Po smrti Lhošla Brtnického připadl majetek jeho ženě Evě, která se později vdala za Jiřího Kryštofa Teufela z Gundersdorfu.[20]

Patronátní právo kostela je v 16. století stabilně uváděno v zemských deskách s původním johanitským dílem vsi, z toho však nevyplývá jestli byl kostel využíván nebo k jaké církvi kněz patřil.[21] Jelikož majitelé vsi, Zajímači z Kunštátu, se přikláněli k husitství a Brtničtí z Valdštejna k luterství, je možné, že obyvatelé Přeskač se účastnili nekatolických bohoslužeb.[21] Avšak, na kostel si stále činila nárok katolická církev, protože se přeskačská fara objevuje v soupisu farností znojemského arcijáhenství z roku 1600,[21] kde jsou Přeskače uvedeny jako filiální.[22]

Po smrti Jiřího Teufla zůstaly dluhy, a tak roku 1609 byl jeho majetek včetně patronátu kostela prodán Jiříkovi Hodickému z Hodic na Plavči a Rudolci.[23] V této době převažovalo nekatolické obyvatelstvo, což vyústilo roku 1616 ve zrušení katolické fary v Běhařovicích, která byla po obnovení katolické víry řízena z Horních Kounic do jejího obnovení roku 1673 (děkanství jaroměřické).[24] Podle listiny z báně kostela došlo roku 1617 k opravě zdi a střechy.[5] Mnoho z nekatolíků patřilo k novokřtěncům (habáni), kteří byli po bitvě na Bílé hoře potíráni a následně vypovězeni ze země. Avšak tehdejší majitelka tavíkovického panství Marie Anna z Hodic, pod které Přeskače patřily, novokřtěnce podporovala.[25] Tím se dostala do sporu s kardinálem Ditrichštejnem, který jí rezolutně 31. ledna 1625 nařídil, aby všichni nekatoličtí predikanti zanechali činností a opustili zemi, ale ona nařízení neuposlechla. Roku 1628 kardinál dále vytkl Marii Anně, že znemožnila konat katolické bohoslužby Adamu Chalupiusovi v Běhařovicích. Dne 6. února dalšího roku hraběnka z Hodic prodala své panství, včetně Přeskač a kostelního patronátu, rytíři Ondřeji z Ostešova.[26]

Během třicetileté války nebyl kostel kvůli náboženským reformám nejspíše využíván, přesto deskový zápis z předešlého prodeje roku 1629 stále hovoří o kostelním podacím.[26] Do té doby měl kostel údajně faru v domě č. 10 (dnes 22).[24] Nevyužívání kostela podporuje soupis farností znojemského arcijáhenství přibližně z roku 1630, kde již přeskačský kostel není uveden.[22] Dále podle vizitační zprávy z roku 1657, byl kostel znám původně jako samostatný farní, ale tehdy již považován za filiální k běhařovickému.[27][28] Pisatel v listině poznamenává, že kostel je pouhou kaplí, jelikož k němu nejsou řádné příjmy a nesloužily se v něm žádné bohoslužby s výjimkou svátku Všech svatých a kostel je po třicet let bez faráře a budova značně zchátralá.[27]

Stav po třicetileté válce

Po rytíři Ondřeji z Ostešova dědil panství roku 1651 jeho syn Mikuláš Hynek, po jehož smrti prodala vdova Marie Kateřina panství roku 1679 hejtmanu Michaelu Václavovi hraběti z Althannu.[29] Ten jej prodal roku 1685 Janu Maxovi rytíři Kobylkovi z Schönwiesenu.[30][24] Kostel prošel několika stavebními úpravami, a to zejména barokními v 2. polovině 17. století. Z této doby pochází jádro oltáře, obraz, kazatelna (dnes pouze část), cibulovitá báň věže a nejspíše také zaklenutí presbytáře a apsidy.[31] Podle Jaroměřické děkanské matriky z roku 1671 a farního zápisu z roku 1691 měl kostel v majetku tři oltáře, stříbrný kalich, dva zvony a několik pronajatých krav, které dal k dispozici tamější statkář.[32] Ještě do roku 1935 se v kostele nacházely tři liturgické knihy, Misale romanum z roku 1629, Missae sanctorum z roku 1693 a benátská Missae agenda defunctorum z roku 1708.[31] Z kostela také možná pochází český homiliář z přelomu 16. a 17. století, dnes v soukromém vlastnictví.[31]

Po Janu Maxovi rytíři Kobylkovi z Schönwiesenu dědil syn Ignác Felix, který statek zanechal manželce Terezii, a ta jej darovala bratrovi Josefu Kotulínskému rytíři z Kotulína.[30] Ten statek roku 1738 prodal Jiřímu Gottfriendovi rytíři von Koch, po jehož smrti roku 1746 celé panství držel syn David Jindřich Josef.[30] Po jeho smrti roku 1746 spravovali panství střídavě jeho synovci, až nakonec starší Gottfried upadl do dluhů a panství vydražil. Novým majitelem se stal v dubnu 1790 Friedrich lantkrabě zu Fürstenberg a po jeho smrti roku 1815 připadlo panství vdově Josefě hraběnce ze Žerotína.[30][24]

Barevná malba; v popředí místnost s křížem Ježíše Krista, za ní široký obloukový průchod do kněžiště, na jehož protilehlém konci je zobrazen oltář
Malba interiéru kostela někdy kolem roku 1904 od neznámého umělce.

Opravy kostela

Konsekrační listina z roku 1896, která se nachází na kameni vsazeném v oltářní mense.
Konsekrační listina z roku 1896.

Do 19. století spadá první rozsáhlejší rekonstrukce, kdy byl kostel v letech 1830-31 opraven a nová zeď kolem kostela byla postavena na náklady místních obyvatel.[33][24] Na oltářním kameni se nachází konsekrační listina ze dne 4. srpna 1896, kdy byl hlavní oltář požehnán biskupem Františkem Saleským Bauerem. K další významné opravě došlo roku 1904. Obecní výbor rozhodl o započetí opravy kostela, dobrozdání o jeho stavu pak podal ředitel Šterc ze Znojma. Farní kronika Běhařovic pak uvádí, že k opravě došlo na přání hraběcího faráře Pavla Huyna, který se posléze roku 1904 stal brněnským biskupem.[34] Během této opravy došlo k nabarvení a pozlacení oltáře, opravení svatostánku, mensy a stupně. Byla pořízena nová dlažba, zvětšeny okna a dveře, zhotoven nový strop a kůr, lavice a vstupní dveře,[34] zazděn byl také vchod do krypty pod kostelem.[35] Zvětšení oken povolil Huyn pro lepší prosvětlení kostela, tvar oken a dveří měl zůstat stejný.[35] Vnější zeď byla opravena a interiér byl natřen a vymalován malířem Trauerem ze Znojma.[36] Stolařské práce zajistil J. Čadílek z Tavíkovic a renovaci oltáře a kazatelny provedl Josef Krejčík z Prahy.[36] Podoba interiéru před nebo po této opravě se dochovala na malbě neznámého autora. Menší oprava zdi proběhla v roce 1923.[35] V roce 1929 došlo k elektrifikaci obce a nejspíše i kostela.[37]

  • Fotografie kostela asi z roku 1916.
    Fotografie kostela asi z roku 1916.
  • Kazatelna na fotografii z roku 1916, kde je viditelná ferula a původní kříž ze svatostánku.
    Kazatelna na fotografii z roku 1916, kde je viditelná ferula a původní kříž ze svatostánku.
  • Meziválečná fotografie
    Meziválečná fotografie

Roku 1932 po převedení kostela do majetku obce došlo k další opravě. Interiér byl nově vymalován (provedl Václav Hůrek z Běhařovic a František Novák z Hrotovic) a následující rok byla šindelová střecha natřena dehtem a věž fermeží (A. Kozdas z Přeskač a klempíř Ouroda z Běhařovic).[38] Kostel je památkově chráněn od 3. května 1958.[39] V roce 1966 došlo k další opravě, tentokrát pod dozorem památkového ústavu, který trval na obnově šindelové krytiny, jež se pořídila v Trnavě. Při obnově provedli tesařské práce A. Kozdas, Pelán a Janda z Přeskač, Bartůšek z Tavíkovic a Macek z Dobronic, zednické práce provedli J. Pelán, Karlín, Navrátil, Urban, Venuta a Novák z Běhařovic, klempířské práce provedl R. Ouroda z Běhařovic. Došlo k opravě krovu, omítky a také zlacení (provedl učitel Pergr z Vémyslic).[40] Přibyl i komín, který byl z estetických důvodu při další opravě zbořen.[pozn. 1] K další menší opravě došlo v roce 1991, kdy byl položen na báni věže měděný plech. Šindel byl opět natřen karbolinem a opravena byla i hřbitovní zeď a márnice.[41] V roce 1993 byl zrekonstruován renesanční náhrobek[42][43] a přemístěn do interiéru kostela kvůli ochraně před erozí.[44] O tři roky později byl také umístěn nový zvon na místo, v roce 1923, zrekvírovaného zvonu.[45] V roce 2015 byl oltář restaurován a puristicky sjednocen do původního barokního koloritu (tmavohnědá a zlatá) pod vedením ak. mal. Jana Knorra. Na restaurování se podíleli studenti a absolventi Vyšší odborné školy restaurátorské v Brně a Restaurátorský ateliér RR.[46] O rok později byla stejným způsobem restaurována kazatelna. Kostel je nyní stále v majetku obce a je občasně užíván.

  • Oprava v roce 1966, jižní strana
    Oprava v roce 1966, jižní strana
  • Oprava v roce 1966, severozápadní pohled
    Oprava v roce 1966, severozápadní pohled
  • Oprava v roce 1966, střecha
    Oprava v roce 1966, střecha
  • Oprava v roce 1966
    Oprava v roce 1966
  • Po opravě v roce 1966
    Po opravě v roce 1966
  • Oprava fasády v roce 1991
    Oprava fasády v roce 1991
  • Svěcení nového zvonu roku 1996
    Svěcení nového zvonu roku 1996
  • Nesení nového zvonu do báně
    Nesení nového zvonu do báně

Zasvěcení

Kostel je běžně znám s patrociniem Všech svatých, avšak historiky bylo uváděno původní zasvěcení sv. Václavovi, které se mělo změnit ke Všem svatým. Podle Libora Jana tento fakt nelze ověřit a všechny dostupné prameny potvrzují původní patrocinium Všech svatých.[31] Nicméně tato mýlka byla využita při návrhu obecního znaku a vlajky, ve kterých jsou zobrazeny klasy jako atributy sv. Václava.[47]

Popis

Exteriér

Černobílý půdorys kostela, který zobrazuje čtvercovou loď s dvěmi opěráky a absidou na opačné straně
Půdorys kostela

Kostel je prostou pozdně románskou stavbou s rustikálním charakterem. Jde o jednolodní orientovanou stavbu.[48] Loď má téměř čtvercový půdorys o délce 6,64 metru, šířce 6,45 metru a výšce 4,68 metru.[49] Za vítězným, polokruhově klenutým obloukem navazuje valeně prodloužená apsida.[49] Západní stěnu na stranách ohraničují mohutné, kosé a třikrát odstupňované opěráky,[31] které jsou nejspíše výsledkem opravy.[49] Vchod je umístěn na jižní straně, nad ním jsou dvě půlkruhově zakončená okna, která byla v minulosti rozšiřována. Další okno se nachází také na jižním boku apsidy,[31] na východní straně apsidy je pouze nika (patrně zaslepené okno). Ze severní strany kostel nemá žádná okna. Stěna lodi má tloušťku 1 metr, u apsidy 0,85 metru.[49] Střecha je sedlová a pokrytá šindelem. Na západní straně ční věž s barokní cibulovitou bání.[31]

  • Pohled z jihu
    Pohled z jihu
  • Vstup do kostela
    Vstup do kostela
  • Kříž u brány hřbitova
    Kříž u brány hřbitova
  • Pohled z východu
    Pohled z východu
  • Podkroví
    Podkroví

Interiér

Loď kostela kryje prkenný strop, presbytář a apsida jsou s klenbou, nejspíše upravovanou v 17. století.[48] Uvnitř kostela se nachází kůr s harmoniem, lavice a barokní hlavní oltář s kazatelnou, nejspíše z druhé poloviny 17. století,[24] které byly několikrát v historii upravovány. Oltář tvoří mensa posazená na zděném jádru z lomeného kamene patrně z 15. století,[32] oblouk s tordovanými sloupy, uvnitř kterého je rámovaný obraz Všech svatých od neznámého autora. Oblouk se sloupy zdobí na vrcholu a po stranách zlaté akantové rozviliny.

Kazatelna je na severní straně, ozdobena polosochami čtyř evangelistů a anděla s desaterem. V rozích po bocích oltáře stojí na konzolách sochy Panny Marie s dvanácti hvězdami a svatého Josefa nejspíše z počátku 20. století, autorem může být Josef Krejčík. U vchodu se nachází vysoký kříž s Kristem. Pod kůrem je ve zdi renesanční kryptový kámen asi z roku 1617[24] od šlechtičny, která zemřela nejspíše při porodu, původně se nacházel zvenčí po pravé straně vchodu.[31] Údajně má jít to Elišku z Tavíkovic.[pozn. 2] V kostele bývala hrobka pánů z Tavíkovic.[24]

  • Interiér s lavicemi
    Interiér s lavicemi
  • Kůr
    Kůr
  • Kazatelna
    Kazatelna
  • Detail kazatelny
    Detail kazatelny
  • Oltář
    Oltář
  • Obraz Všech svatých
    Obraz Všech svatých
  • Renesanční náhrobek
    Renesanční náhrobek
  • Kříž u vchodu
    Kříž u vchodu
  • Socha Panny Marie
    Socha Panny Marie
  • Socha sv. Josefa
    Socha sv. Josefa

Zvony

Ve věži se nachází dva zvony. Jeden asi z roku 1479 s nápisem a datací v bastardě „tentoϟzwon•slitϟgest•kecti•a♣chvaleϟpanu♣bohu•kevsse-mϟswatimϟdopraskacz-letaϟozleho•moϟcccoϟmxxixo•“[pozn. 3] o výšce 70 cm a spodním průměru 72 cm,[31] a druhý menší „Sv. Josef“. Na jeho místě se nacházel původně zvon, který byl roku 1861 přelit[24] a později zrekvírován během první světové války.[45] Následně ho nahradil nový zvon požehnaný v srpnu roku 1923 na památku padlých,[50] ten však také zrekvírovaly okupační úřady za 2. světové války. V roce 1994 byla uspořádána sbírka na nový zvon a elektrifikaci ovládání. Zvon „Sv. Josef“ posléze vyrobený v Brodku u Přerova, s váhou 94 kg a laděný na tón G2, byl slavnostně požehnán 6. července 1996.[45]

  • Pohled na zvony
    Pohled na zvony
  • Zvon sv. Josef
    Zvon sv. Josef
  • Zvon z roku 1479
    Zvon z roku 1479
  • Detail nápisu
    Detail nápisu

Okolí kostela

Barevná fotografie; mohutná chodba přeskačského podzemí vytesaná do kamenného masivu
Přeskačské podzemí

Kolem kostela je obdélníkový hřbitov obehnaný zdí s márnicí v severovýchodním rohu, který byl využíván až do 18. století také občany Tavíkovic.[5] Před bránou ke kostelu je studna a kříž z roku 1866, který byl postaven na připomínku prohry v prusko-rakouské válce. Blízko kostela se nachází budova vchodu do Přeskačského podzemí které bylo objeveno roku 2004.[51]

Farnost

Podrobnější informace naleznete v článku Římskokatolická farnost Běhařovice.

Přeskačský kostel byl z počátku farní, náležející ke znojemskému arcijáhenství. Tato farnost sloužila Tavíkovicím a Medlicím.[5] Roku 1600 je však uváděn de iure jako filiální, dle vizitační zprávy z roku 1657 filiální k Běhařovicím, což je i dnes. Budova fary se do konce třicetileté války nacházela v domě č. 10 (dnes 22),[24] která dnes slouží jako obytný dům.

Bohoslužby

Podle korespondence s biskupskou konzistoří se bohoslužby konají v Přeskačích příležitostně již od 17. století.[35] Přeskače nebyly filiální k Běhařovicím, takže farář neměl povinnosti sloužit mše. Roku 1908 Pavel Huyn povolil mše i mimo svátek Všech svatých, pokud bohoslužby nebudou na újmu těch v Běhařovicích. Podle koresponence farář žádal o povolení zde sloužit minimálně od roku 1794 do roku 1952.[35] Nyní se bohoslužby slouží zřídka, avšak pravidelně v první sobotu v měsíci a během svátku Všech svatých, na sv. Štěpána a na Velikonoční pondělí.[52][35]

Odkazy

Poznámky


Reference

  1. ↑ JAN, Libor. Přeskače 1279–2009: Z dějin rolnické vsi na Moravskokrumlovsku. první. vyd. Přeskače: Obecní úřad Přeskače, 2009. 119 s. ISBN 978-80-254-5806-8. 
  2. ↑ JOKEŠ, Petr. Vznik a vývoj farní organizace na západní a jihozápadní Moravě v předhusitském období. Brno, 2009 [cit. 2016-10-15]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Libor Jan. s. 74. Dostupné online.
  3. ↑ Jan 2009, s. 35
  4. ↑ VASIĽOVÁ, Ludmila. Kostel Nejsvětější Trojice ve farnosti Běhařovice.. , 2017 [cit. 2017-08-04]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Jitka Jonová, Th.D.. Dostupné online.
  5. ↑ a b c d e Vasiľová 2017, s. 13
  6. ↑ Národní archiv: Maltézští rytíři - české velkopřevorství (1085-1875) 1902 [online]. monasterium.net [cit. 2015-12-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Jan 2009, s. 11
  8. ↑ Jan 2009, s. 12
  9. ↑ a b Jan 2009, s. 13
  10. ↑ CHYTIL, Josef. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Brno: [s.n.], 1854. Dostupné online. S. 55. 
  11. ↑ a b c Jan 2009, s. 14
  12. ↑ Národní archiv: Maltézští rytíři - české velkopřevorství (1085-1875) 1916 [online]. monasterium.net [cit. 2015-12-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ Národní archiv: Maltézští rytíři - české velkopřevorství (1085-1875) 2817 [online]. monasterium.net [cit. 2015-12-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ Národní archiv: Maltézští rytíři - české velkopřevorství (1085-1875) 2818 [online]. monasterium.net [cit. 2015-12-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ Jan 2009, s. 16
  16. ↑ Jan 2009, s. 22
  17. ↑ Jan 2009, s. 25
  18. ↑ a b Jan 2009, s. 26
  19. ↑ a b Jan 2009, s. 29
  20. ↑ Jan 2009, s. 30
  21. ↑ a b c Jan 2009, s. 31
  22. ↑ a b TENORA, Jan. Arcijáhenství znojemské od roku 1600. Příspěvek k vývoji církevního zřízení na Moravě. Hlídka. 1929, roč. 46, čís. 7, s. 217–227. Dostupné online. 
  23. ↑ Jan 2009, s. 31
  24. ↑ a b c d e f g h i j DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská: Znojemský kraj – Hrotovský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1916. 339 s. S. 203-211, 295-304. 
  25. ↑ Jan 2009, s. 33
  26. ↑ a b Jan 2009, s. 34
  27. ↑ a b Jan 2009, s. 35
  28. ↑ TENORA, Jan. Arcijáhenství znojemské od roku 1600. Příspěvek k vývoji církevního zřízení na Moravě. Hlídka. 1929, roč. 46, čís. 8, s. 253–261. Dostupné online. 
  29. ↑ Jan 2009, s. 39
  30. ↑ a b c d Jan 2009, s. 40
  31. ↑ a b c d e f g h i Jan 2009, s. 36
  32. ↑ a b WOLNÝ, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften. Svazek IV. Brno: Gregor Wolný, 1861. 362 s. (Brünner Diöcese; sv. II.). Dostupné online. S. 279. 
  33. ↑ Jan 2009, s. 48
  34. ↑ a b Jan 2009, s. 53
  35. ↑ a b c d e f Vasiľová 2017, s. 14
  36. ↑ a b Jan 2009, s. 54
  37. ↑ Jan 2009, s. 66
  38. ↑ Jan 2009, s. 72
  39. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-10-21]. Identifikátor záznamu 141592 : Kostel Všech svatých. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  40. ↑ Jan 2009, s. 95
  41. ↑ Jan 2009, s. 100
  42. ↑ Přehled restaurátorských prací realizovaných v České republice v roce 1993. Zprávy památkové péče. 1993, roč. 53, čís. 10. Pískovec, 120 x 65 cm, rejstř. č. 6684, restauroval Petr Roztočil. 
  43. ↑ Jan 2009, s. 103
  44. ↑ ŠÁLKOVÁ, Jana. Přeskače, okr. Znojmo, rozhodnutí o přemístění náhrobku. iispp.npu.cz [online]. Ministerstvo kultury České republiky, 14.10.1993 [cit. 2017-07-23]. Dokument G0203516. Dostupné online. 
  45. ↑ a b c Jan 2009, s. 105
  46. ↑ Přeskačský oltář [online]. Brno: Restaurátorský atelier RR, 2016 [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. 
  47. ↑ Symboly obce [online]. Obec Přeskače [cit. 2017-08-03]. Dostupné online. 
  48. ↑ a b Jan 2009, s. 35
  49. ↑ a b c d LEHNER, Ferdinand Josef. Filiální kostel Všech svatých v Přeskači. Method. Časopis věnovaný umění křesťanskému. 31. října 1894, roč. XX, čís. 10, s. 113. 
  50. ↑ Jan 2009, s. 57
  51. ↑ Jan 2009, s. 111
  52. ↑ Katalog - Biskupství brněnské. www.biskupstvi.cz [online]. [cit. 2017-07-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Růžice kompasu Kostel svatého Petra a Pavla (Přešovice) Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Rouchovany), Kostel Panny Marie Matky jednoty křesťanů (Tavíkovice) Kostel svatého Michaela archanděla (Horní Kounice) Růžice kompasu
Kostel svatého Martina (Biskupice) Sever Kostel Povýšení svatého Kříže (Trstěnice)
Západ   Přeskače   Východ
Jih
Kostel Nejsvětější Trojice (Běhařovice) Kostel svatého Petra a Pavla (Mikulovice) Kostel svatého Jana Křtitele (Višňové)


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_Všech_svatých_(Přeskače)&oldid=15218248“