Wicca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Sabat (wicca))
Skočit na: Navigace, Hledání
Pentagram v kruhu neboli Pentakl je jeden ze symbolů Wiccy (představuje mimo jiné čtyři živly + éter a má i další symbolické vlastnosti).

Wicca je novodobé náboženství, jež je rozšířeno především v anglosaských zemích. Bylo založeno Geraldem B. Gardnerem kolem poloviny 20. století.[1] Samotné slovo „Wicca“ ve staré angličtině označuje čarodějnici, čaroděje ale také slovo moudrý. Samotní příslušníci tohoto náboženství se také označují za čarodějnice či čaroděje, ale neztotožňují se s veškerým čarodějnictvím.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Symbolem Bohyně je měsíc v úplňku, ke kterému z obou stran přiléhá srpek nového a starého měsíce.

Ohledně historie Wiccy se vedou veliké debaty, protože buď je považována za prastaré náboženství (někdy se uvádí 20 000 let) a nebo za zcela moderní kult. Pravda je asi ta, že Wicca navazuje na stará pohanská náboženství, ale její konkrétní podoba je moderní.

Asi nejdůležitějším mezníkem byl rok 1921, kdy Margaret Murrayová publikovala svou knihu „Witch-Cult in Western Europe“. Zde představila myšlenku, že čarodějnické sabaty, které byly v novověku pronásledovány inkvizicí, se opravdu děly (do té doby se všeobecně přijímalo, že to byly extatické vize) a že to byl pozůstatek prastarého kultu plodnosti. Podle jejího názoru šlo o vzývání rohatého boha, kterého si inkvizitoři samozřejmě ztotožnili s ďáblem. V současnosti je tato její teorie považována za nesmysl - „Téměř všichni historici čarodějnictví jsou dnes zajedno, když označují Murrayové knihy za diletanstké, absurdní, bez jakékoli vědecké hodnoty.“[2]

Ve své době ale tato kniha měla velký vliv na Geralda B. Gardnera (1884-1964). Ten byl, podle svých slov, roku 1939 zasvěcen do covenu (něco jako uzavřený spolek, občas se jim v češtině říká lóže) čarodějnic v New Forest (Hampshire). Roku 1953 založil coven s názvem Wicca a jeho první kniha „Witchcraft Today“ (1954) popisovala podobná náboženství, o kterém mluvila Murrayová (v knihách používal termín „Wica“). Šlo o kult Rohatého boha a bohyně, který měl přetrvat do dnešních časů až z dob pravěku. Právě raně novověké čarodějnice byly příslušnicemi tohoto kultu. Tím se začala Wicca šířit na veřejnosti.

Gardner není považován za nezpochybnitelnou autoritu, takže jen málokdo by dnes s jeho knihami bez výhrady souhlasil. V současnosti většina wiccanů nepředpokládá, že by jejich náboženství bylo zachovaným prastarým kultem, ale trvají na tom, že mají ty samé kořeny jako stará náboženství, jen vnější aparát byl vytvořen v současnosti. V rámci Wiccy se vyskytují dvě hlavní větve: Gardnerovská a Alexandrijská (obě vyžadují zasvěcení přímo od jiného zasvěceného). Postupem času také vzniklo velké množství různých odvozených (mají iniciační linii navazující na jednu ze dvou předchozích) či napodobujících směrů (populární či tzv. eklektická wicca, tedy bez závazných pravidel, bez přímé návaznosti, nejčastěji praktikována samostatně).

Posvátné texty[editovat | editovat zdroj]

Jeden ze symbolů Wiccy

Wicca neuznává žádný text jako dogmaticky pravdivý, ale má svůj ústřední posvátný a tajný spis, který se většinou nazývá Kniha stínů (angl. Book of Shadows, název později přejali i praktikující jiných čarodějnických směrů). Tato Kniha stínů se předává v tradici z učitele na žáka v prakticky nezměněné podobě. Většinou obsahuje instrukce k různým rituálům či mýtické básně apod. Samotná kniha se netěší nějaké zvláštní náboženské úctě, ale ani není považována za obyčejnou příručku.

Základní podobu Knihy stínů sestavil G. Gardner na přelomu čtyřicátých a padesátých let dvacátého století. Později ji upravila Doreen Valiente. Kniha obsahuje zejména rituály, posvátné texty, poučení a rovněž Zákon.

V populárních formách (rovněž tzv. eklektická wicca), které napodobují tradici Wicca se lze setkat s rovněž s pojmem Kniha stínů označující soubor postupů, vlastních rituálů, výpisky z literatury, zápisy z rituálů a podobně.


Bohové[editovat | editovat zdroj]

Wicca v zásadě uznává dvě božstva - Boha a Bohyni, kteří mají tajná jména, jež se předávají z učitele na žáka v rámci zasvěcení. Tato dvojice se často považuje za niternou podstatu všech Bohů a Bohyň, které představují její jednotlivé aspekty.

Bůh a Bohyně představují svoje protiklady, avšak ne ve smyslu plus a minus. Spíše se jedná o dvě misky vah, na kterých jsou různé věci, ale oboje váží stejně (často jsou chápáni i jako dva aspekty téhož). Rovnováha pohlaví v panteonu je také brána jako předobraz rovnováhy pohlaví ve společnosti. Proto má také Wicca mnoho příznivkyň a příznivců z řad feministických hnutí (dokonce je někdy nesprávně považována za „religiozní feminismus“).

Během rituálů odpovídá Bohu a Bohyni kněz a kněžka nebo pán a paní.

Bohyně[editovat | editovat zdroj]

Bohyně má tři aspekty - Bohyně Panna, Bohyně Matka a Bohyně Stařena, které souvisí s fázemi měsíce. Právě Měsíc je považován za kosmické těleso, které bohyni odpovídá, ale ona má mnohem širší pole působnosti než jen kosmickou funkci. S trochou zobecnění by se dalo říci, že odpovídá představě tzv. „Bohyně Matky (Země)“.

„Já jsem Velká Matka, uctívaná vším, co bylo stvořeno a existovalo před jejich vědomím. Já jsem první ženská síla, bez hranic a nekonečná.“ (úryvek z Písně Bohyně)[3]

Rohatý bůh[editovat | editovat zdroj]

O Bohu se často předpokládá, že hraje menší úlohu než Bohyně, ale de facto jsou si spíše rovni. Bůh je synem, milencem i manželem Bohyně a jako nebeské těleso mu odpovídá Slunce. K jeho hlavním rysům patří jeho smrtelnost a znovuzrození (Bohyně nikdy neumírá). Tento průběh jeho života je spojen se svátky během roku i s jeho charakteristikami. Na začátku zimy se odebírá do podsvětí a o zimním slunovratu se Bohyni narodí syn, který plně dospěje s příchodem jara, kdy je rozverný a dovádivý. Na podzim je už starý a blíží se jeho smrt.

Bývá často zobrazován s rohy a falickými symboly, což oboje je symbolem plodnosti (rohy jsou častým atributem atmosférických bohů a souvisí s býkem).

„Já jsem oslňující Král nebes, který zaplavuje Zemi teplem a povzbuzuje skrytá semena stvoření, aby se projevila. Zdvihám své zářící kopí, abych osvětlil životy všech bytostí a denně vléval své zlato na Zemi, a zahnal temné síly na útěk.“ (úryvek z Volání Boha)[4]

Svátky[editovat | editovat zdroj]

Wiccané slaví během roku osm velkých svátků, které se většinou označují jako sabat, a dvanáct až třináct úplňků obvykle označovaných esbaty. Někteří slaví i noci kdy měsíc není vidět = nov. Velké svátky jsou odvozeny z postupné dráhy slunce kolem země (slunovraty, rovnodennosti a vrcholy ročních období). Ve dnech svátků se obvykle nevykonává magická práce, přesto je mnoho wiccanů považuje za obzvláště vhodné dny pro magické účely. Každý sabat je odlišný od jiného a většinou se vztahuje k příslušné fázi mýtu o Bohu a Bohyni. Esabaty se od sebe většinou neliší.

Jednotlivé sabaty jsou většinou označovány keltskými jmény:

Imbolc 1. - 2. února (Imbalk, Imbolg a pod.) je označován jako „svátek světel“ a pojí se k živlu ohně. Jeho dnešním ekvivalentem jsou Hromnice. O tomto svátku mladý bůh dosahuje dospělosti a společně s Bohyní se vrací z podsvětí, kde zůstává jen starý bůh, jehož moc (projevená jako zima) už mizí. Někteří jej slaví jako nový rok. K jeho tradicím patří rozžínání všech světel, tradičním pokrmem jsou mléčné výrobky a kořeněná jídla.

Ostara 21. - 22. března (obvykle bez různočtení, jarní rovnodennost) je oslavou příchodu jara. Zvykem jsou květiny, rituální zasazování semen a práce s bylinkami.

Beltine 30. dubna - 1. května (Beltain, Beltaine, Beltine…, přelom dubna a května, oblíbené „pálení čarodějnic“, filipojakubská noc) je oblíbeným svátkem plodnosti. Staví se májka jako symbol spojení mužského a ženského principu, tradičním jídlem jsou koláče. Pálení očistných ohňů během tohoto svátku je stará keltská tradice a název svátku je odvozen z keltských jazyků, např. z irštiny. Svátek zřejmě souvisel se začátkem letní pastevecké sezóny, a a pro Kelty měl jak rituální, tak i politický význam.

Litha 21. června - 22. června (Letní slunovrat, svatojánská noc) je typická přeskakováním ohně - symbolickým očišťováním a spalováním všeho špatného. Tradičně se jí čerstvé ovoce.

Lughnasad 31. července - 1. srpna (Lugnasad, Lunasa…,) je prastarým keltským svátkem žní. Oslavuje se plodnost země a vrchol cesty slunečního boha. K tradicím patří pletení panenek z klasů, k tradičním jídlům patří jakékoli výrobky z obilí a mošt.

Mabon 21. - 23. září (Podzimní rovnodennost) se v pozdějších dobách oslavoval jako dožínky. Bohyně se stále ještě pohybuje po světě, zatímco Bůh je už v podsvětí. Právě o tomto svátku se ale vrátí na zem, aby mohl Bohyni ještě uvidět. Poté ji s sebou bere do podsvětí (tento sestup do podsvětí probíhá až do svátku Samhain). K tradičním jídlům patří ovoce, cereálie, ořechy a luštěniny.

Samhain 31. října - 1. listopadu (Samain, Samana…,) je obvykle v keltské tradici označován jako konec starého roku a začátek nového. Začíná temná polovina roku. Bůh se nyní stává vládcem mrtvých. Tento svátek je spojen se smrtí a s mrtvými předky. Je to vhodná doba ke zbavení se zlozvyků. K jídlu se hodí jablka, víno, maso.

Yule 21. - 22. prosince (Zimní slunovrat) je nejtemnějším dnem roku, ale právě od tohoto dne zase začne světla přibývat. O tomto svátku se totiž narodil Bohyni syn, který je budoucím bohem (starý bůh stále ještě žije, ale už spíš jen dožívá). Obvykle se vyzdobují příbytky, zapaluje se oheň. Je to vhodná doba pro věštění, někteří jej slaví jako nový rok. Tradičními jídly jsou ořechy, sušené ovoce, jablka, vepřové maso, zvěřina, pivo, ibiškový čaj.

Rituály[editovat | editovat zdroj]

Wiccanská rituální struktura se obvykle skládá z úvodního slova, očišťování kruhu a účastníků kouřem a posvěcenou vodou, přivolání čtyř živlů, přivolání Bohů, zvyšování energie kruhu, magické práce a obřadu koláče a víno, jehož součástí je úlitba. Jako magické nástroje se nejčastěji používají: athame, meč, hůlka, šňůry, pentakl, kotel, pohár, nůž s bílou rukojetí, důtky a další. Rituály mají velmi detailně promyšlenou symbolickou strukturu, která se poněkud liší mezi jednotlivými iniciačními liniemi. Vycházejí z části z Knihy stínů, značná část rituální praxe se vytváří účelově a způsob, kterým se tak činí, se v rámci tradice předává přímo. Hlavním účelem rituální praxe je kromě magické práce také rozvoj osobnosti a přímý prožitek jednoty, tajemství života a jeho koloběhu na symbolické rovině a tomu, co nazýváme mystérium.

Utajení[editovat | editovat zdroj]

Wicca je tradice mystérií a není otevřená veřejnosti. Za utajenou součást se považuje zejména Kniha stínů, významy symboliky, přesná podoba rituálů, způsob provedení rituálů, jména a celá řada dalších skutečností. Zároveň není dovoleno sdělovat jména členů covenu. Utajení je ritualizováno přísahou v rámci iniciačního obřadu a je striktně vyžadováno. Za tajné se nepovažují obecné základy a ilustrační rituály, které najdeme v literatuře či na internetu.

Etika[editovat | editovat zdroj]

Ve Wicce není etika natolik rozpracovaná jako ku příkladu v křesťanství, ale i zde existují pravidla (lépe řečeno pravidlo), podle kterých by měl člověk řídit své chování. Často se jako základní pravidlo uvádí „Čiň, co chceš, pokud nikomu neškodíš“ (Wiccanské rede). Tato věta je jedna z nejcitovanějších vět o Wicce vůbec, ale nevystihuje samotnou podstatu wiccanské etiky. Obecně se totiž neustále vedou různé spory o tom, komu by člověk neměl škodit a co je to přesně „škodit“ (počítá se sem i jedení masa? škodím i mravenci, když ho zašlápnu? atd.). Toto základní pravidlo se ale nevztahuje jen na ostatní ale i na Wiccana samého (žádné sebepoškozování).

Samotný základ etiky tvoří jakási obdoba karmanového zákona - „Každý čin se ti třikrát vrátí“. Neexistuje zde tedy koncept „hříchu“ v křesťanském slova smyslu. Člověk je vlastně trestán či odměňován sám sebou. Specifikace tohoto zákona je do značné míry individuálního charakteru, takže není možné pro všechny wiccany uvést jeden výklad (např. jestli hraje primární úlohu záměr nebo výsledek apod.). Samotní wiccané se otázkou etiky také nezaobírají natolik podrobně a nevěnují ji takovou pozornost jako různí křesťanští či židovští myslitelé.

Tradice[editovat | editovat zdroj]

Jak už bylo několikrát řečeno, existuje velké množství různých větví či forem a stále ještě vznikají další. Těch nejrozšířenějších ale není mnoho. Jedná se především o tyto:

  • Gardnerovská tradice - Datuje se už od G. Gardnera. Sami její příslušníci si říkají 'Wicca' (po vzoru zakladatele, G. Gardnera). Pojem „gardnerovská tradice“ je používán převážně nezasvěcenci. Tato tradice vyžaduje, aby každý její člen byl zasvěcen jiným, už zasvěceným členem.
  • Saská Wicca - Založil ji R. Bucklad roku 1973, povoluje i sebezasvěcení.
  • Alexandrijská tradice - Je odvozená od Alexandra Sanderse a přes něj k G. Gardnerovi. Její základní charakteristika a pravidla jsou stejná jako u jejího gardnerovského protějšku, je více orientována na hermetickou či obřadní magii.
  • Keltská Wicca
  • Dianická Wicca
  • tradice "Algard" - Během posledních dvou dekád 20. století dochází ke znovuspojování gardnerovských a alexandrijských linií v rámci tradice. Zatímco v Evropě se obě tyto wiccanské tradice i jejich průniky jmenují prostě Wicca, v USA se ujala zkratka Algard (Alexandrijská-Gardnerovská)
  • eklekticismus - Zde stačí samozasvěcení a povoluje takřka vše (nejedná se v pravém slova smyslu o tradici, Wicca je v tomto případě vypůjčený pojem, každý praktikuje podle svého osobního názoru).
  • Kemetic Wicca (též Tameran Wicca, odvozené z jednoho z původních názvů egypta) je eklektický přístup, který kombinuje starověké egyptské prvky s Wiccou.

Wiccané se většinou sdružují do skupin zvaných Coven.

Wicca ve filmu[editovat | editovat zdroj]

V mnoha filmech a televizních seriálech jsou (poněkud zavádějící) zmínky o Wicce, asi nejznámější z nich jsou seriály Buffy, přemožitelka upírů a Čarodějky, Lovci duchů , True Blood. Nepřímé odkazy na pohanství nebo tradici Wicca najdeme také ve filmech The Wicker Man, Mlhy Avalonu anebo Blair witch.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Viviane Crowley: Wicca: The Old religion in the New Millenium
  2. Ginzburg, C.: Noční příběh. Argo 2003, str. 20.
  3. Scott Cunningham: Keltská přírodní magie Wicca. Fontána 2002, str.139.
  4. Scott Cunningham: Keltská přírodní magie Wicca. Fontána 2002, str. 140.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Viviane Crowley: Wicca: The Old Religion in the New Millennium. Element 1996
  • Stewart Farrar: Čarodějství dnes. Ivo Železný, Praha 1996.
  • Scott Cunningham: Keltská přírodní magie Wicca. Fontána, Olomouc 2002.
  • Raymond Buckland: Velká učebnice čarodějnictví a magie. Pragma, Praha 1998.
  • Jakub „Zahrada“ Achrer: Wicca, první zasvěcení. Volvox Globator, Praha 2005, 1. vydání, ISBN 80-7207-583-7 .
  • Doreen Valiente: Witchcraft for Tomorrow. Phoenix Publishing 1988
  • Marion Weinstein: Pozitivní magie. Votobia, 1997.
  • Carlo Ginzburg: Noční příběh. Argo, Praha 2003, 1. vydání, ISBN 80-7203-514-2 .
  • James Aten: The Truth About Wicca And Witchcraft-Finding Your True Power Aten Publishing 2008.
  • Gerald B. Gardner: Moderní čarodějnictví GRADA Publishing 2009, ISBN 978-80-247-3218-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Wicca ve Wikimedia Commons