Živel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Živel (od „živý“) znamená nezkrotnou, neovladatelnou a často ničivou přírodní sílu. Starověká filosofie i věda a později alchymie a esoterika chápala čtyři živly (oheň, vzduch, voda, země) jako základní složky světa a snažila se jimi vyložit nejen přírodní jevy, ale také vnitřní složení člověka (Hippokratés, Galénos). U Platóna, u stoiků i v myšlení Dálného východu k nim přistupuje pátý, v buddhismu "duch" nebo v Japonsku "prázdno", v čínské tradici Wu Xing (pěti fází) "kov" a místo vzduchu je zde "dřevo".[zdroj?]

Metaforicky se jako "živly" označují například nezkrotné děti, podezřelé nebo podvratné skupiny.

Čtyři živly v moderní symbolizaci

Přírodní filosofie[editovat | editovat zdroj]

Klasické čtyři živly

Slovo živel vytvořil Jungmann jako ekvivalent latinského elementum a řeckého stoicheion, která označovala základní složku světa, prvek nebo také písmeno.

Úvahy o čtyřech živlech (řec. stoicheia) jako o věčných základech či prvcích, z nichž se jako z písmen skládá prazáklad světa, se vyskytují už u předsókratovských filosofů a tvoří pak základ starověké fyziky. Podle pozdějších zpráv pokládal Thalés z Milétu za pralátku světa vodu, Anaximenés vzduch a Hérakleitos snad oheň. Nauku o čtyřech živlech zformuloval Empedoklés, který také uvažoval o tom, jak jeden přechází ve druhý. Představa živlu tak ztrácí svoji neměnnost a podobá se spíš jakési fázi. Počet čtyři přitom není nahodilý, ale odpovídá čtyřem světovým stranám a ročním obdobím a navozuje tak představu všeobecnosti, a zároveň i jisté základní stálosti – tak jako čtyřboký dům nebo čtvernohé zvíře. Na čtyři živly navazuje také Hippokratova nauka o čtyřech tělesných šťávách (humores), jejichž směsi tvoří „temperament“ či povahu člověka.

Živel Těleso
(Platón)
Vlastnost
(Aristotelés)
Světová strana Temperament Symbol
oheň čtyřstěn teplý a suchý jih cholerik
Element Feuer.png
vzduch osmistěn teplý a vlhký východ sangvinik
Element Luft.png
voda dvacetistěn chladný a vlhký západ flegmatik
Element Wasser.png
země krychle chladný a suchý sever melancholik
Element Erde.png

Pětice živlů[editovat | editovat zdroj]

Platón dodal ke čtveřici živlů ještě nebeský živel éter (aithér) a každému z nich přisoudil jeden z pěti pravidelných mnohostěnů. Podle Aristotela představují čtyři pozemské živly kombinace vlastností teplý / studený a suchý / vlhký a jejich společným původem je „pátá esence“ či kvintesence – nebeský éter. Nauka o živlech měla velký význam i pro stoiky, kteří pátý živel ztotožnili s duchem (pneuma).

O pěti živlech se hovoří také v buddhismu, kde se pátý živel nazývá Akaša (duch) nebo v japonské verzi „prázdný prostor“.

V čínském taoismu a dalších tradicích se jako pět živlů uvádí dřevo (strom), oheň, země, kov (zlato) a voda. Také zde se k nim váží různé výklady, včetně astrologických.

Od alchymie k chemii[editovat | editovat zdroj]

Úvahy o čtyřech živlech sice i pozdější křesťanští myslitelé občas zmiňují, velký význam jim ale nepřikládali. Jen středověké lékařství se stále inspirovalo Hippokratem. Helénistické myšlenky o pralátkách a jejich míšení převzali v Alexandrii a v Sýrii Arabové, kteří pro ně vytvořili slovo al-chymia (z řec. chemeia) a touto cestou se v pozdním středověku dostaly zase do Evropy. Renesanční myslitelé a zejména alchymisté a astrologové věnovali úvahám o látkách a jejich proměnách velkou pozornost i úsilí, až Robert Boyle (1627-1692) začal uvažovat o „elementech“ empiricky. Začal totiž zkoumat, které látky se chemicky nedají rozložit na jednodušší a otevřel tak cestu k prvkům v moderním smyslu. Místo alchymie začal také užívat slovo chemie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Živel. Sv. 27, str. 851
  • Ottův slovník naučný, heslo Prvek. Sv. 20, str. 882
  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]