Živel
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte.
Konkrétní problémy: Wikipedie není slovník
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Živel (od „živý“) je slovo, vytvořené Jungmannem jako překlad latinského elementum a řeckého stoicheion, která znamenala prvek, počátek, písmeno. V češtině se užívá – často v množném čísle – pro:
- přírodní síly, zejména pokud působí ničivě (živelní pohroma),
- složky světa, zejména v esoterice a alchymii,
- metaforicky pro nezkrotné děti, podezřelé nebo podvratné skupiny.
Obsah |
[editovat] Přírodní filosofie
Úvahy o čtyřech živlech (řec. stoicheia) jako o věčných základech či prvcích, z nichž se jako z písmen skládá prazáklad světa, se vyskytují už u předsókratovských filosofů a tvoří pak základ starověké fyziky. Podle pozdějších zpráv pokládal Thalés z Milétu za pralátku světa vodu, Anaximenés vzduch a Hérakleitos snad oheň. Nauku o čtyřech živlech zformuloval Empedoklés, který také uvažoval o tom, jak jeden přechází ve druhý. Počet čtyři přitom není nahodilý, ale odpovídá čtyřem světovým stranám a ročním obdobím a navozuje tak představu všeobecnosti, a zároveň i jisté základní stálosti – tak jako čtyřboký dům nebo čtyřnohé zvíře. Na čtyři živly navazuje také Hippokratova nauka o čtyřech tělesných šťávách (humores), jejichž směsi tvoří „temperament“ či povahu člověka.
| Živel | Těleso (Platón) |
Vlastnost (Aristotelés) |
Světová strana | Temperament | Symbol |
|---|---|---|---|---|---|
| oheň | čtyřstěn | teplý a suchý | jih | cholerik |
 |
| vzduch | osmistěn | teplý a vlhký | východ | sangvinik |
 |
| voda | dvacetistěn | chladný a vlhký | západ | flegmatik |
 |
| země | krychle | chladný a suchý | sever | melancholik |
 |
[editovat] Pětice živlů
Platón dodal ke čtveřici živlů ještě nebeský živel éter (aithér) a každému z nich přisoudil jeden z pěti pravidelných mnohostěnů. Podle Aristotela představují čtyři pozemské živly kombinace vlastností teplý / studený a suchý / vlhký a jejich společným původem je „pátá esence“ či kvintesence – nebeský éter. Nauka o živlech měla velký význam i pro stoiky, kteří pátý živel ztotožnili s duchem (pneuma).
O pěti živlech se hovoří také v buddhismu, kde se pro pátý živel užívá název „prázdný prostor“. V čínském taoismu a dalších tradicích se jako pět živlů uvádí dřevo (strom), oheň, země, kov (zlato) a voda. Také zde se k nim váží různé výklady, včetně astrologických.
[editovat] Od alchymie k chemii
Úvahy o čtyřech živlech sice i pozdější křesťanství|křesťanští myslitelé občas zmiňují, velký význam jim ale nepřikládali. Jen středověké lékařství se stále inspirovalo Hippokratem. Helénistické myšlenky o pralátkách a jejich míšení převzali v Alexandrii a v Sýrii Arabové, kteří pro ně vytvořili slovo al-chymia (z řec. chemeia) a touto cestou se v pozdním středověku dostaly zase do Evropy. Renesanční myslitelé a zejména alchymisté a astrologové věnovali úvahám o látkách a jejich proměnách velkou pozornost i úsilí, až Robert Boyle (1627-1692) začal uvažovat o „elementech“ empiricky. Začal totiž zkoumat, které látky se chemicky nedají rozložit na jednodušší a otevřel tak cestu k prvkům v moderním smyslu. Místo alchymie začal také užívat slovo chemie.
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Živel. Sv. 27, str. 851
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.
[editovat] Externí odkazy
- (anglicky) Klasické elementy
