Čarodějnický sabat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Slet čarodějnic s ďáblem na trůnu
Tento článek pojednává o shromáždění čarodějnic. Možná hledáte: Šabat, židovský den odpočinku nebo Sabat (wicca), svátek náboženství wicca.

Čarodějnický sabat, čarodějný sabat, černý sabat, případně v příslušném kontextu krátce jen sabat je tradované označení nočního orgiastického shromáždění čarodějnic vedených ďáblem. O čarodějných sabatech se mluví zejména v souvislosti s pronásledováním čarodějnic, k němuž docházelo v Evropě především v 15.-18. století.

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Výraz sabat se odvozuje z latinské podoby hebrejského šabat (שַׁבָּת, odpočinek).[1] Z výrazu pro židovský svátek se ve středověké Evropě stal výraz pro nekřesťanské (tedy též tendenčně nepřátelské) svátky obecně, a byl přenesen též na údajné svátky čarodějnic. Novodobě se objevují též jiné návrhy původu slova, například odvození z orgiastických sabazií, svátků thráckého boha Sabazia, který byl posléze Řeky ztotožněn s Dionýsem.[2][3]

Průběh sabatu[editovat | editovat zdroj]

Podle popisů pronásledovatelů čarodějnic byl sabat tajným shromážděním za noci, nejlépe za úplňku. Hlavní nocí čarodějnic byla Valpuržina noc (též filipojakubská noc), noc ze 30. dubna na 1. května. Sabaty se konaly na horách, skalách nebo pustých místech (Petrovy kameny apod.). Čarodějnice se tam obvykle dopravovaly na koštěti, jiném předmětu (namazaném kouzelnou mastí) či na pomocníkovi, který jim byl dán ďáblem a který jim saje z čarodějného znaménka za své služby krev. Pomocník mohl měnit své podoby – např. v kozla, ve vlka, v černou kočku či mouchu, aby se za čarodějnicí dostal všude. Sabatu předsedal ďábel, který tam hostoval v podobě polokozla-poločlověka. Čarodějnice ho seznámily se svou činností, dostaly od něho další příkazy, resp. představily novou budoucí členku a udělaly s ní vstupní rituál. Vařily si v kotlíku lektvary, zpívaly a tancovaly (někdy i nahé), skákaly do ohně či přes něj, rituálně obětovaly, prováděly rouhavé úkony (plivání na hostie, šlapání na kříž) a oddávaly se smilstvu, často incestnímu (krvesmilstvu). Některých sabatů se totiž účastnili i muži a děti, které tam pásly ropuchy.

Psychologický výklad[editovat | editovat zdroj]

Pokud čarodějné sabaty vůbec někdy existovaly a nebyly jen výmyslem inkvizitorů a jejich mučených obětí, pravděpodobně se jich účastnily skupiny náboženských negativistů a pomatenců. Nicméně už ve středověku se věřilo, že přítomnost na sabatu nemusela být fyzická, že na něj mohla odlétat pouze duše čarodějnice. V tom případě je možné některé osoby skutečně mohly mít pocit, že se účastnily sabatu — pokud se čarodějnice pomazala mastí z durmanu a blínu (atropin) nebo afrodisiakální mastí, mohla mít halucinaci létání a sexuálních prožitků.[3]

Čarodějný sabat v moderní době[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Sabat (wicca) a Pálení čarodějnic.

Náboženství wicca a některá další pohanských náboženství užívají výraz sabat pro označení osmi svátků v průběhu roku.

Filipojakubská noc je dnes v Česku spojena se slavností pálení čarodějnic. Podobně jako při čarodějném sabatu se i během této slavnosti rozdělává mohutný oheň, v němž se však spálí figura čarodějnice, která spíše upomíná na upalování čarodějnic jako rozsudek inkvizičního procesu. Zvyk pravděpodobně souvisí s pohanským obyčejem vynášení Morany.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. S. 429, 444–445.  
  2. STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha : Paseka, 1991. S. 51.  
  3. a b VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. S. 159–161.