Kostel svatého Jakuba Staršího (Brno)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Kostel svatého Jakuba (Brno))
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svatého Jakuba Většího
Saint Jacob church tower in Brno.jpg
Místo
stát Česko
kraj Jihomoravský
obec Statutární město Brno
zeměpisné souřadnice 49°11′48,04″ s. š., 16°36′30,4″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
ritus římskokatolická církev
užívání farnost Brno - sv. Jakub
Architektonický popis
architekti Mj. Anton Pilgram, A. Gabri
stavební sloh gotický
výstavba 13. století-1592 (dostavba věže s helmicí)
Odkazy
adresa Jakubské náměstí, 602 00 Brno-město
oficiální web Web místní farnosti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Ikona portálu Portál Brno

Kostel svatého Jakuba je pozdně gotický trojlodní kostel nacházející se na Jakubském náměstí v brněnské čtvrti Brno-střed, jehož historie sahá až do počátku 13. století.[1] V roce 1995 byl kostel prohlášen národní kulturní památkou.[2] V kostele se nachází hrobka slavného obránce Brna Louise Raduita de Souchese. Na stropě kostela se nachází řada cechovních znaků, erby šlechtických rodů i několik monogramů. Jde o farní kostel farnosti Brno - sv. Jakub.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel v roce 1828

V době svého založení byl kostel určen hlavně pro německé obyvatelstvo, které se usadilo kolem dnešní Běhounské ulice. Založení kostela se předpokládá v období, které je vymezeno vládou Vladislava Jindřicha, tedy mezi roky 1201 - 1222.[1] Roku 1340 byla ve sklepě vedlejšího domu, jenž kostelu před smrtí odkázal místní vikář, zřízena kostnice.[1] V této době je kolem kostela doložen hřbitov, který byl v následujících deseti letech postupně rozšířen.[1] V letech 1368 - 1405 vzniklo kolem kostela několik kaplí (Božího těla, Sv. Mořice a Sv. Voršily), což vytvořilo zvláštní urbanistický komplex.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba kostela v podobě, v jaké jej s určitými změnami známe až dodnes, začala již před husitskými válkami, přičemž ale stavba pokročila pouze k postavení chórové části, pilířů a obvodových zdí. Od roku 1502 začal na stavbě kostela pracovat stavitel Anton Pilgram, který založil severní loď. Je autorem také severní předsíně a točitého schodiště připojeného k sakristii. Dokončený presbytář postihl roku 1515 požár který zničil většinu nově pořízeného vybavení. V roce 1516 je vysvěcen nový hlavní oltář. Další zastřešení bylo provedeno patrně ještě před rokem 1530. Roku 1570 je zaklenuto trojlodí. Stavba kostelní věže započala ve 20. letech 16. století, v roce 1592 byla A. Gabrim zvýšena o část s hodinami a dokončení provedl Šimon Tauch, který na věž nasadil renesanční helmici.[1] Výška věže je 92 metrů. Během třicetileté války nebyl kostel nijak poškozen a nevznikla tedy nutnost kostel přestavovat, díky čemuž zůstala zachována jeho převážně pozdně gotická podoba.[1]

Hřbitov, který se kolem kostela nacházel, byl kolem roku 1784 zrušen a spolu s ním postupně zanikl i komplex výše zmíněných kaplí. Do kostela bylo následně přemístěno několik náhrobních kamenů, přičemž v současnosti je jich zde šest. Kostel nebyl příliš dotčen ani barokizací, které se týkalo pouze vnitřního vybavení. Byl postaven nový oboustranný hlavní oltář s obrazy Josefa Sterna a Františka A. Palka. Sochařskou výzdobu oltářů zařídil Ondřej Schweigl. V letech 1871 - 1879 prošel kostel regotizací pod vedením rakouského architeka Heinricha von Ferstela. Byla proražena zazděná gotická okna, vyměněno a doplněno mnoho kamenických prvků a zazděna Pilgramova předsíň. Hlavní oltář byl nahrazen novým, zrušeny některé oltáře a z ostatních sejmuty sochy. V letech 1900 - 1901 vznikla u kostela novogotická fara navržená Aloisem Prastorferem a Germano Wanderleyem.

Vnitřní vybavení[editovat | editovat zdroj]

Oltáře

1) Hlavní oltář: novogotický, navržen Heinrichem von Ferstelem, stavbu realizoval Johann Eduard Tomola (1888–1898), na architektuře z různobarevných mramorů jsou pískovcové sochy, uprostřed Kalvárie, po stranách sv. Cyril a sv. Metoděj, pod vrcholovým baldachýnem sv. Jakub.

V lodi se nachází převážně pozdně barokní boční oltáře z pol. 18. stol., na evangelijní straně jsou to - 2) Oltář sv. Kříže: sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty od Jana Jiřího Schaubergera (30. léta 18. stol.), v zamřížované nice je Kristus v žaláři, původně zde ale byl ukřižovaný Kristus, 3) Oltář Nanebevzetí Panny Marie: obraz od Františka Vavřince Korompaye, na menze kopie obrazu P. Marie svatotomské, 4) Oltář sv. Josefa: obraz Smrt sv. Josefa od F. V. Korompaye, v nástavci obraz sv. Alžběty udílející almužnu od Josefa Sterna, 5) Oltář Nejsvětější Trojice: titulní obraz od F. V. Korompaye, v nástavci obraz Klanění tří králů od stejného autora, na konzolách sochy sv. Jáchyma a sv. Anny od Ondřeje Schweigla z 60. let 18. stol., původně stály na oltáři kaple v Paláci šlechtičen.

Na epištolní straně - 6) Oltář Čtrnácti sv. Pomocníků: obraz od F. V. Korompaye, 7) Oltář Poslední večeře Páně: titulní obraz od J. Sterna (1755), v nástavci obraz sv. Barbory s andělem od stejného autora, 8) Oltář sv. Jana Nepomuckého: obraz Apoteóza sv. Jana Nepomuckého od Josefa Wickarta (1728), v nástavci obraz Boha Otce od Josefa Ignáce Sadlera, 9) V kapli P. Marie Bolestné je drobný novogotický oltář s Pietou, 10) Na zadní straně hlavního oltáře je provizorně umístněný oltář Schönstattského hnutí s kopií obrazu P. Marie, Matky třikrát podivuhodné, originál od Luigia Crosia (1898).

Soška sv. Jakuba na stříšce kazatelny

Volné obrazy, sochy a skulptury

Nad jižním chodem visí rozměrný obraz Apoteóza sv. Jakuba od Františka Antonína Palka (1756) a nad původní severní předsíní je obraz Vize sv. Peregrina od Josefa Sterna (1755–1760). Oba pochází z původního barokního oltáře. Pod kůrem je v rámu s prapory a moravskou orlicí vsazena další barokní kopie obrazu Panny Marie Svatotomské. V lodi jsou obrazy křížové cesty z 19. stol.

Vedle kaple P. Marie Bolestné visí Ukřižování z konce 13. stol. U jižního vchodu je pověšen bronzový korpus Krista, který odlil Jan Zikmund Kercker podle modelu Jana Christiána Pröbstla (kol. 1720), původně byl součástí kaple Raduita de Souces. Po stranách vstupu do sakristie jsou kamenné reliéfy Oplakávání Krista (1518) a Ukřižování Krista (1519).

Při třetím severním pilíři stojí renesanční kazatelna. Prolamované kamenné schodiště je datované rokem 1526. Řečniště je osazeno reliéfy (1684) Narození Páně, Kázání Krista v chrámu a Zjevení Krista na hoře Tábor, pod nimi jsou kartuše s erbem a epitafními nápisy Kulmana Eignera, jeho manželky a syna. Stupňovitá barokní stříška je osazena soškami evangelistů, sv. Jana Křtitele, sv. Jakuba a Krista Spasitele na vrcholu.

Na konzolách v chórovém ochozu je dvanáct soch apoštolů z konce 19. století a gotická socha Krista Spasitele z pol. 15. století. V kapli P. Marie Bolestné je vystavena kopie Pražského Jezulátka. Volně v kostele stojí sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Judy Tadeáše, sv. Antonína Paduánského, sv. Alžběty a Nejsvětějšího Srdce Páně. Na podstavcích kolem zdi je usazena část reliéfů křížové cesty z 20. stol.

Do původního vybavení patří i zlacené sochy světců a andělů z bočních oltářů od Ondřeje Schweigla, sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty ze Souchesovy kaple od Jana Christiána Pröbstla, a také pětice monumentálních obrazových epitafů brněnských měšťanů. Sochy i obrazy se dnes nacházejí ve sbírkách Muzea města Brna.

Ostatní vybavení

V nice presbytáře stojí mramorová křtitelnice z 20. let. 16. stol., nad ní visí současné bronzové reliéfy. Na hudební kruchtě je dvojdílný varhanní stroj z let 1691–1693 se sochařskou a řezbářskou výzdobou od Antonína Rigy. Z dílny stejného autora pochází i dvojice chórových lavic (kol. 1700). V lodi jsou čtyři skupiny vyřezávaných lavic, na nástavci jedné z nich se nachází alegorické sochy Víry a Lásky také od A. Rigy. V kapli P. Marie Bolestné je dvojice barokních lavic s vysokými opěradly. Pod kůrem je čtveřice zpovědnic. Dvě barokní, původem s dominikánského kostela, se sousošími Krista s Máří Magdalenou a sv. Pavla se setníkem, další dvě zpovědnice jsou novogotické. Chórové varhany mají novogotickou skříň. Před vchodem se nachází kamenná kropenka, původně křtitelnice používaná v porodnici na Obilním trhu.

Z kostela pochází početný soubor cechovních podstavníků ze 18.–19. stol., dnes v Muzeu města Brna.

Náhrobky

1) Za hlavní oltářem se nachází náhrobek Ludvíka Raduita de Souches (†1682) z let 1722–1727, původně stál ve vlastní kapli přistavěné k jižní lodi a zbořené při regotizaci. Na mramorové tumbě klečí v odevzdané póze bronzová socha maršála, kterou odlil J. Z. Kerker podle modelu Jana Christiána Pröbstla (1727). Na tumbě je umístěna kartuše s rozsáhlým německy psaným textem popisující jeho život a činy. Roku 1964 provedl úpravu náhrobku Bohuslav Fuchs, který navrhl betonový monolit, na který položil barokní erb hrabat de Souches s trofejní výzdobou.

Kolem obvodové zdi jsou rozestaveny heraldické náhrobky. 2) náhrobník s erbem Zuzany Seiseneggerové, rozené Čertové,[3] vytesaný erb údajně navrhl Albrecht Dürer,[4] 3) Jana Jiřího z Metzburgu (†1698) od Mathiase Thomasbergera, 4) Kateřiny a Doroty Sutorové z roku 1658, 5) Floriána Pravětického z Radvanova (†1587) a manželky Barbory Střelické ze Střelic (†15..?), 6) Anny Marie Cetrysové z Kyšperka a syna Jana Haugvice z Biskupic (oba †1568), 7) Šimona Aloise Fischera (†1690) a manželky Doroty od Jana Kašpara Pröbstla, 8), 9) vedle oltáře sv. Kříže jsou volně postaveny náhrobníky Adama Ottona Danzera (†1698) a Jindřicha Nasse (†1698).

Kostnice[editovat | editovat zdroj]

V podzemí kostela je druhá největší objevená kostnice v Evropě. Podle odhadů se v kostnici nachází ostatky kolem padesáti tisíc jedinců.[5] Kostnice je od konce června 2012 veřejnosti běžně přístupná v návštěvních hodinách.[6]

Podrobnější informace naleznete v článku Brněnská kostnice.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Exteriér

Interiér

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g KUČA, Karel. Praha : Nakladatelství Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 288,289.  
  2. http://monumnet.npu.cz/chruzemi/rozobsah.php?cis=1995262
  3. Dodnes mylně označovaný za náhrobek Kryštofa Čerta (*1540 - †1600).
  4. Albrecht Dürer údajně navrhl erb pro Jana Čerta (*1471 - †1552) se kterým byl malíř v přátelském kontaktu. Náhrobek v kostele byl určen pro jeho dceru Zuzanu, která se vdala za malíře Jakoba Seiseneggera (*1505 - †1567). Nebyl ale nikdy použit, jak vyplývá z prázdných polí bez nápisů a zůstal v kostele jako připomenutí tohoto rodu. Polovina erbu s gryfy a pověstným vyobrazením schématu Pythagorovy věty patří přávě Jakobu Seiseneggerovi, druhá polovina s divým mužem pak Zuzaně Čertové. Zde je ale Dürerova atribuce sporná, jelikož Jacob a Zuzana se oženili v roce 1531, tři roky po Dürerově smrti.
  5. HANUŠ, Vlastimil. Brněnská kostnice je druhá největší v Evropě [online]. 4.3.2008, [cit. 2011-01-14]. Dostupné online.  
  6. SUŠANKA, Filip. Brno zpřístupní kostnici turistům. Pod svatým Jakubem [online]. 12.8.2008, rev. 13.8.2008, [cit. 2011-01-14]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]