Socialistická internacionála
| Socialistická internacionála | |
|---|---|
 | |
 Státy, v nichž vládne politická strana, která je členem SI nebo má poradní hlas. (Stav k lednu 2015) | |
| Vznik | 3. června 1951 |
| Právní forma | spolek |
| Sídlo | Londýn, Spojené království |
| Členové | 153 organizace |
| Lídr | Jorgos Papandreu (2006–2022), António Guterres (1999–2005) a Pedro Sánchez |
| Oficiální web | socialistinternational |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Socialistická internacionála (SI, anglicky Socialist International) je celosvětová organizace sdružující sociálně demokratické, demokraticko-socialistické, labouristické, případně též sociálně liberální a levicově nacionalistické politické strany a hnutí. Ve své současné podobě existuje od roku 1951, kdy byla ustanovena na sjezdu ve Frankfurtu.
Ideově navazuje na předválečnou Druhou internacionálu. Jako nevládní organizace má konzultativní status při OSN.
Českým zástupce při Internacionále je Sociální demokracie jako plnohodnotný člen, po dobu totalitního Československa držela exilová ČSSD post pozorovatele.
Od ledna 2022 je předsedou SI španělský předseda vlády Pedro Sánchez.
Fungování
[editovat | editovat zdroj]SI je řízena Kongresem, který se schází každé tři až čtyři roky, a Radou, která zahrnuje členské strany a organizace, která se schází dvakrát ročně. Sekretariát Internacionály sídlí v Londýně, při SI existují výbory a pracovní skupiny, vytvářející stanoviska a programy na témata jako migrace, lidská práva, Blízký východ, kurdská otázka atd.[1]
Strana evropských socialistů (evropská politická strana) funguje jako přidružená organizace při SI.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První a druhá internacionála
[editovat | editovat zdroj]Mezinárodní dělnická asociace, známá také jako První internacionála, byla prvním mezinárodním orgánem, který sdružoval organizace zastupující dělnickou třídu. Byla založena dne 28. září 1864 v Londýně socialistickými, komunistickými a anarchistickými politickými skupinami a odbory. Napětí mezi umírněnými a revolucionáři vedlo k jejímu rozpuštění v roce 1876 ve Filadelfii.[2]
Druhá internacionála byla založena 14. července 1889 v Paříži jako sdružení socialistických stran. Rozpory v souvislosti s první světovou válkou však vedly v roce 1916 k rozpuštění Druhé internacionály.[3]
Meziválečná doba
[editovat | editovat zdroj]Mezinárodní socialistická komise (ISC), známá také jako Bernská internacionála, byla založena v únoru 1919 na schůzce v Bernu stranami, které chtěly obnovit Druhou internacionálu.[4] V březnu 1919 vytvořily komunistické strany na schůzce v Moskvě Komunistickou internacionálu, která je nazývána Třetí internacionálou.[5]
Některé strany nechtěly být součástí vzkříšené Druhé internacionály (ISC) ani Kominterny. Na konferenci ve Vídni 27. února 1921 vytvořily Mezinárodní pracovní svaz socialistických stran (IWUSP, známý také jako Vídeňská internacionála, Vídeňský svaz nebo Druhá a půltá internacionála). Dne 27. února 1923 se ISC a IWUSP na zasedání v Hamburku spojily a vytvořily Internacionálu práce a socialismu LSI.[6] Vzestup nacismu a začátek druhé světové války vedly v roce 1940 k rozpuštění LSI.
Vznik socialistické internacionály
[editovat | editovat zdroj]Socialistická internacionála vznikla v červenci 1951 ve Frankfurtu jako nástupce LSI.[7]
V období po druhé světové válce SI pomáhala sociálně demokratickým stranám při jejich obnově po konci diktatur v Portugalsku (1974) a Španělsku (1975). Až do svého ženevského kongresu v roce 1976 byly členskými stranami hlavně strany působící v evropských zemích a organizace měla pouze několik členů mimo Evropu a žádné zastoupení v Latinské Americe. Hlavní nárůst členství nastal v devadesátých letech. V osmdesátých letech vzala SI pod záštitu Sandinistickou národně osvobozeneckou frontu, jejíž levicová vláda byla v konfliktu se Spojenými státy, Stranu nezávislosti Portorika nebo FRELIMO. Status pozorovatelské strany získal například palestinský Fatah. Po pádu sovětského bloku byly přijaty některé ex-komunistické strany, odmítnuta ale byla například Socialistická strana Srbska (z důvodu nerespektování demokratických principů fungování státu).
Summity
[editovat | editovat zdroj]
Frankfurt nad Mohanem 1951
Milán 1952
Stockholm 1953
Londýn 1955
Vídeň 1957- Hamburk 1959
- Řím 1961
Amsterdam 1963
Brusel 1964- Stockholm 1966
- Eastbourne 1969
- Vídeň 1972
Ženeva 1976
Vancouver 1978
Madrid 1980
Albufeira 1983
Lima 1986- Stockholm 1989
- Berlín 1992
New York 1996
Paříž 1999
São Paulo 2003
Athény 2008
Kapské Město 2012
Cartagena 2017- Madrid 2022
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ About us - Socialist International. www.socialistinternational.org [online]. [cit. 2024-08-19]. Dostupné online.
- ↑ LAMB, Peter; DOCHERTY, James C. Historical dictionary of socialism. 2. ed. vyd. Lanham, Md.: Scarecrow Press, 2006. 456 s. ([Historical dictionaries of religions, philosophies, and movements). Dostupné online. ISBN 978-0-8108-5560-1. S. 176.
- ↑ LAMB a DOCTHERTY, s. 302.
- ↑ LAMB a DOCTHERTY, s. 52.
- ↑ LAMB a DOCHERTY, s. 77.
- ↑ LAMB a DOCTHERTY, s. 197
- ↑ LAMB a DOCHERTY, s. 320.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Socialistická internacionála na Wikimedia Commons - Oficiální web Socialistické internacionály Archivováno 23. 4. 2006 na Wayback Machine.
