Jorgos Papandreu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jorgos Papandreu
George Papandreou (junior).jpg
182. předseda vlády Řecka
Ve funkci:
6. října 2009 – 11. listopadu 2011
Prezident Karolos Papulias
Předchůdce Kostas Karamanlis
Nástupce Lukas Papadimos

Předseda PASOK
Úřadující
Ve funkci od: 8. února 2004
Předchůdce Kostas Simitis

Úřadující
Ve funkci od: 30. ledna 2006
Předchůdce António Guterres

Ministr zahraničních věcí Řecka
Hlava mnišského státu Athos
Ve funkci:
7. října 2009 – 7. září 2010
Předchůdce Dora Bakoyannis
Nástupce Dimitris Droutsas
Ve funkci:
18. únor 1999 – 13. únor 2004
Předchůdce Theodoros Pangalos
Nástupce Tassos Jannitis

Ministr školství a náboženských věcí
Ve funkci:
8. červenec 1994 – 25. září 1995
Předchůdce Dimitrios Fatouros
Nástupce Gerasimos Arsenis
Ve funkci:
22. červen 1988 – 2. červenec 1989
Předchůdce Apostolos Kaklamanis
Nástupce Vasileios Kontogiannopoulos

Narození 16. červen 1952

Saint Paul USA USA

Politický subjekt PASOK
Choť Ada Papapanou
Rodiče Andreas Papandreu a Margaret Chant-Papandreou
Děti Andreas (n. 1982)
Margarita-Elena (n. 1990)
Sídlo Maximos Mansion, Athény
(sídlo předsedy vlády)
Vzdělání Amherst College
Stockholm University
London School of Economics
Harvard University
Zaměstnání politik
Profese sociolog
Náboženství Řecká ortodoxní církev
Ocenění velký kříž Řádu Isabely I. Katolické a Velkokříž Řádu koruny

Jorgos Papandreu (řecky: Γεώργιος Παπανδρέου, [ʝeˈoɾʝios papanˈðɾeu] IPA); narozen 16. června 1952, Saint Paul, Spojené státy americké) je řecký politik, do září 2010 do listopadu 2011 předseda vlády a do 7. září 2010 současně ministr zahraničních věcí Řecka.

Od roku 2004 zastává funkci předsedy centrolevicové strany Panhelénské socialistické hnutí (PASOK), kterou založil jeho otec. Od roku 2006 je také předsedou Socialistické internacionály. V letech 1999–2004 zastával post ministra zahraničních věcí, ve dvou obdobích 1988–1989 a 1994–1996 byl ministrem školství a náboženských věcí. Jeho děd Georgios Papandreu i otec Andreas Papandreu byli premiéry Řecka.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v minnesotském hlavním městě Saint Paul, kde jeho otec Andrea Papandreu působil na univerzitě (v letech 1939–1959 pracoval jako profesor ekonomie). Matka je Američanka Margaret Papandreu, rozená Chantová. Vzdělání získal postupně na torontských školách, v Amherst College (Massachusetts), Stockholm University, London School of Economics a Harvard University. Má bakalářský titul v oboru sociologie na Amherst College a magisterský titul sociologie na London School of Economics. V období 1972–73 se jako vědec zabýval otázkami imigrace na Stockholm University. Pracoval také v Centru pro zahraniční vztahy na Harvard University (1992–93).

V roce 2002 mu byl udělen čestný doktorát právní vědy (dr.h.c.) na Amherst College a roku 2006 byl jmenován hostujícím profesorem v Centru helénských studiích na Georgia State College of Arts and Science.

Po restauraci řeckého demokratického zřízení v roce 1974 (viz Řečtí plukovníci), přijel do Řecka a stal se aktivním členem nové politické strany PASOK, kterou založil jeho otec.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Do řeckého parlamentu byl zvolen v roce 1981, kdy se jeho otec stal řeckým předsedou vlády. Postupně zastával tyto pozice: podtajemník pro kulturní záležitosti (1985), ministr školství a náboženských záležitostí (1988–89, 1994–96), náměstek ministra zahraničních věcí (1993, 1996), ministr pro vládní koordinaci k uspořádání LOH 2004 (1997), ministr zahraničních věcí (1999–2004, od 2009), předseda Socialistické internacionály (od 2006) a předseda vlády (od 2009).

Spolu s ministrem zahraničí Janem Kavanem vypracovali česko-řeckou tzv. kosovskou iniciativu, kterou podepsali 24. května 1999 v Pekingu. Ta měla řešit kosovskou krizi pomocí zastavení bombardování Jugoslávie silami NATO a zahájením jednání. NATO ji nepřijalo.

Ve druhém funkčním období na pozici ministra školství se stal prvním řeckým politikem v historii, který zavedl zvýhodnění menšin, když zákonně přidělil muslimské menšině 5 % míst na univerzitách v Západní Thrákii. Podílel se také na rozvoji Open University v Řecku.

Obdržel řadu ocenění a čestných titulů za svou práci především ve věci lidských práv. Jako ministr zahraničí musel tlumit plamenné nacionalistické výpady od přívrženců jeho otce a byl nakloněn bližším vztahům s Tureckem a Albánií vůči nimž má Řecko tradičně chladné vztahy. Neúnavně řešil otázku rozděleného Kypru, což vyústilo v Annanův plán ze strany OSN. Stál proti řeckým nacionalistům ve věci znovupřipojení kyperského ostrova k Řecku. Kyperská republika se v květnu 2004 stala členem Evropské unie. Podílel se také na řešení sporu týkajícího se názvu státu Makedonie, který Řecko neuznává.

Vedení strany[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 strana PASOK prohrála parlamentní volby. Ještě před nimi, v lednu téhož roku tehdejší premiér Kostas Simitis oznámil, že odejde z funkce předsedy strany a přenechá ji Papandreovi, který získal doporučení.

V únoru 2004 se pro volbu nového předsedy uskutečnily poprvé v historii vnitrostranické primárky. Papandreu v nich neměl protikandidáta a byl zvolen šéfem strany.

Na návrh bývalého předsedy Antónia Guterrese byl v květnu 2005 zvolen místopředsedou Socialistické internacionály. V lednu 2006 byl pak jednomyslně potvrzen jako její nový předseda.

V parlamentních volbách 2007 PASOK opět prohrál s pravicovou Novou demokracií Kostase Karamanlise. Ve vnitrostranických primárkách se jeho vyzyvateli stali Evangelos Venizelos a Kostas Skandalidis. Přesto byl unovuzvolen do čela strany.

V červnových eurovolbách 2009 PASOK zvítězil v Řecku. O čtyři měsíce později vítězství zopakoval i v parlamentních volbách (říjen 2009), když získal 43,92 % hlasů voličů, oproti 33,48 % hlasů voličů pro Novou demokracii, což v přepočtu činilo 160 parlamentních křesel pro PASOK ku 91 křeslům pro ND z celkového počtu 300 míst.

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

6. října 2009 byl jmenován 182. premiérem řecké vlády. Od 7. října 2009 do 7. září 2010 souběžně zastával post ministra zahraničních věcí, což zároveň znamená funkci hlavy mnišského státu Athos.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Hovoří plynně řecky, anglicky a švédsky.

Je podruhé ženatý s Adou, mají spolu dceru Margaritu-Elenu. Z předešlého manželství má syna Andrease (nar. 1982). Dále má dva mladší bratry Nikose Papandrea a Andrease Papandrea a dvě mladší sestry Sophii Papandreu a Emilii Nyblomovou.

Řády a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Řády[editovat | editovat zdroj]

  • 1996: Velitel Řádu knížete Jaroslava I. Moudrého (Ukrajina)
  • 1996: Velký kříž Řádu lva (Suomen Leijonan ritarikunta; Finsko)
  • 1996: Velitel Řádu polské republiky (Polsko)
  • 1998: Velký kříž Řádu za občanské zásluhy (Španělsko)
  • 1999: Velký kříž Řádu polární hvězdy (Švédsko)
  • 1999: Velký kříž bílé hvězdy (Valgetähe teenetemärk; Estonsko)
  • 1999: Velký kříž Řádu Za čestnost, I. třídy first class (Rakousko)
  • 2000: Velký kříž Řádu Za zásluhy, I. třídy (Bundesverdienstkreuz; Německo)
  • 2001: Velký kříž Řádu Isabely Kastilské (Orden de Isabel la Católica; Španělsko)
  • 2001: Velký kříž Řádu Koruny (Belgie)
  • 2002: Velký kříž Řádu infanta Jindřicha (Ordem do Infante Dom Henrique; Portugalsko)
  • 2002: Velký kříž Řádu Pia XI. (Vatikán)
  • 2003: Velký velitel Řádu Za čestnost (Maďarsko)
  • 2003: Velký kříž Řádu Za čestnost (Itálie)
  • 2003: Velký kříž Řádu slunce (La Orden El Sol del Peru; Peru)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1988: „Botsis’s Foundation for the Promotion of Journalism“ award
  • 1996: „SOS against Racism, and affiliated organizations“ Committee award
  • 1997: Abdi Ipekci special award for Peace and Friendship (červen 1997)
  • 2000: Eastwest Institute 2000 Awards - Peace Building Awards
  • 2002: Jackie Robinson Humanitarian Award
  • 2003: titul Obránce demokracie
  • 2006: Open Fields Award (Truce Foundation, USA)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie George Papandreou ve Wikimedia Commons

Související články[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Papandreou (junior) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/250067-recky-premier-odstoupil-euro-udrzime-vzkazal-na-rozloucenou.html?ref=zpravy-dne