Přeskočit na obsah

Assisi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Assisi
Assisi
Assisi
Assisi – znak
znak
Assisi – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška424 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátItálieItálie Itálie
RegionUmbrie
ProvinciePerugia
Assisi
Assisi
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha187,2 km²
Počet obyvatel27 605 (2023)[1]
Hustota zalidnění147,5 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.comune.assisi.pg.it
Telefonní předvolba75
PSČ06081
Označení vozidelPG
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Assisi (římské Assisium) je historické město v regionu Umbrie ve střední Itálii, proslavené jako rodiště sv. Františka z Assisi a v té souvislosti jako poutní místo a turistické středisko.

Město s asi 27 tisíci obyvateli leží přibližně 20 km východně od Perugie na poměrně strmém jihozápadním svahu Monte Subasio, pod skálou, na jejímž vrcholku jsou zbytky středověkého hradu (Rocca maggiore). Z římského založení na terasách svahu se zachovaly městské hradby, někdejší fórum (dnes Piazza delle Commune), amfiteátr a chrám bohyně Minervy, přestavěný na dnešní Santa Maria sopra Minerva.

Roku 545 město zpustošili Gótové, vedení germánským králem Totilou. Později město patřilo k Lombardii a stalo se částí středověké Římské říše. Největšího rozkvětu ve středověku došlo ve 12. a 13. století, kdy bylo svobodným městským státem.[2] Roku 1197 zde byl pokřtěn tehdy tříletý pozdější císař Fridrich II. Štaufský.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Městu vévodí mohutná gotická bazilika svatého Františka z Assisi s klášterem, založená 1228 ve třech patrech nad sebou, kde jsou pohřbeni sv. František i sv. Klára. Celý vnitřek je vyzdoben freskami od Giotta, které roku 1997 poškodilo zemětřesení. Od roku 2000 je kostel a další památky ve městě na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
  • Dole pod městem stojí barokní poutní kostel Santa Maria degli Angeli, založený roku 1569, po zemětřesení 1832 obnovený a rozšířený v letech 1836–1840. Uvnitř kostela je stará kaple Porciunkule, kde svatý František roku 1208 založil františkánské hnutí a kde také 1226 zemřel. V tomto kostele se roku 1986 a 2002 konala Mezináboženské setkání věřících představitelů z celého světa.
  • Na horním konci města je románská katedrála sv. Rufina, vybudovaná v letech 1140–1253, s mohutnou věží a původní kamennou fasádou, vnitřek byl přestavěn po roce 1571.
  • Na náměstí Piazza delle Commune, bývalém římském fóru, stojí kostel Santa Maria sopra Minerva. Z původního chrámu Minervy se zachovalo průčelí se šesti sloupy.
  • Na náměstí u biskupského paláce stojí kostel Santa Maria Maggiore, postavený na základech římského chrámu a barokně přestavěný.
  • Kostel svatého Petra s románskou kamennou fasádou.
  • Mnoho středověkých paláců a měšťanských domů, často později přestavovaných.

Osobnosti města

[editovat | editovat zdroj]
  • František z Assisi (1181–1226), mnich, zakladatel žebravého řádu františkánů, mystik a světec. Strávil zde velkou část života, pod městem založil Řád menších bratří (františkánský).
  • Roku 1212 sem na zapřenou odešla italská šlechtična, Chiara di Bernardino (*1194), později známá jako svatá Klára a založila zde Řád svaté Kláry (klarisky), pro nějž sama napsala řeholi, která byla schválena až v roce 1253, pouhý den před její smrtí. Jejího příkladu následovalo mnoho urozených žen, mimo jiné i Anežka Česká, která si s ní také dopisovala. Hlavní myšlenkou obou bylo „privilegium chudoby“ a následování Krista v denním životě.
  • Sextus Propertius (47 př. n. l. – 15 př. n. l.), římský básník[3]
  • Anežka z Assisi (1197–1253), klariska, sestra svaté Kláry z Assisi
  • Pietro Metastasio (1698–1782), spisovatel a básník
  • Gabriel Possenti (1838–1862), student bohosloví a světec

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Assisi na německé Wikipedii.

  1. Dostupné online.
  2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha: Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Assisi, s. 36. 
  3. Itálie, průvodce Olympia, str. 35

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]